Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu
pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!
Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů
a nebude chybět ani romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Ada kurko sas o prezident Václav Klaus ko Zlín, vakerelas tiž palo Roma. So,
oda tumen dodžanena andro O Roma vakeren.
Nejdříve budeme hovořit s prezidentem Václavem Klausem, který tento týden
navštívil zlínský kraj. Dozvíte se, jak se daří Romům v Německu a
vyzpovídáme spisovatelku Jarmilu Hanah Čermákovou, která nám představí svou
další publikaci.
Džana amenca Ostravate, kaj vakerahas jekha čhajoraha savi sas andro Švedsko
u amaro šuniben zaphandaha vakeribnaha palo amare tradicii.
V druhé polovině O Roma vakeren se vypravíme za šestnáctiletou Světlanou
Krošťanovou, která ve Švédsku zasedala v parlamentu a rozhodovala o nositeli
Světové dětské ceny. Představíme vám také Ivetu Kenety ze sdružení
Athinganoi a dovíte se jaké zvyky a tradice dodržují Romové. Tolik namátkou
z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Iveta Durdoňová a
Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Prezident se při návštěvě zlínska zabýval jak aktuálními politickými, tak i regionálními tématy
Prezident Václav Klaus byl tento týden na oficiální návštěvě Zlínského
kraje. Náročný program zahájil v Kroměříži, ve Zlíně pak absolvoval jedinou
oficiální tiskovou konferenci. Na ní se dotkl jak aktuálních politických,
tak regionálních témat. Zaznamenal je Roman Verner:
Aktuálním problémem stejně jako v dalších větších městech jsou vztahy
veřejnosti k Romům. Na Zlínsku sice nepřerůstají do otevřených střetů. Ale
například ve Vsetíně už obyvatelé protestují proti plánovanému stěhování
šedesáti nepřizpůsobivých rodin z centra do okrajové části města. Co na to
Václav Klaus?
"O tom, jestli Česká republika vyřeší nebo nevyřeší tuto otázku, já musím
říct, že ji vyřešit musí. A nedovedu si vůbec představit, že by ji
nevyřešila a nedovedu si představit, že by mohla přetrvávat tak vysoká míra
nevraživosti, která dneska v některých lokalitách existuje. Já myslím, že
komunikace je nezbytná a velmi bych si přál, aby z obou stran ta komunikace
byla."
Prezident také zhodnotil třináct let od rozdělení Československa jako
odpověď na obavy starostů pohraničních obcí z plánovaného zpřísnění režimu
na hranicích.
"Když se dělilo Československo, tak já jsem byl velmi náchylný pro
nestandardní prvky a určitě jsem jim v té době ve své funkci předsedy vlády
dával zelenou. Na druhé straně, já si myslím, že jistý standard by zaveden
být měl, a že to je nezbytností. Prostě jsou to dva odlišné státy a
myšlenka, že by se měly, když už se rozdělily, že by se měly tvářit, že to
jako dva státy nejsou. Že ta hranice není, to se mi zdá, že by bylo naprosto
nelogické."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jak žijí Romové v Německu
Jak se daří Romům v Německu a jaké organizace tam působí řekla režisérka
českého původu, která je teď doma v Berlíně, paní Zlata Findeis kolegovi
Janu Mišurcovi.
Jak už dlouho žijete v Německu? Co vás tam přivedlo?
"Od osmašedesátého roku žiji v Německu a přivedlo mě tam vyloženě to, že
jsem chtěla svobodně žít, tak jak se mi to líbí a užívat osobní svobody."
Kolik žije v Německu Romů? Dá se to vůbec říci a třeba, jak se jim tam žije
oproti České republice?
"Tak jako oficiální čísla neznám a myslím taky nejsou. Já si taky myslím, že
to je tak podobná situace jako tady v Česku, že hodně Romů se oficiálně
nehlásí k romské národnosti. Statisticky se říká, odhaduje na tři sta tisíc,
oficiálně patnáct tisíc."
Kde žijí Romové v Německu, ve městech?
"Nedá se říct ve městě, na vesnici, že to je celé rozptýlené po celé zemi."
Žije se Romům v Německu lépe než v České republice?
"Normální turista nebo normální člověk, co tou zemí projíždí, vidí tady v
Česku určité problémy nebo určité nedostatky nebo nápadné zjevy, které v
Německu člověk nevidí. Jediné co vidí, je někdy romanské Roma, kteří přišli
do Německa a třeba tam žebrají nebo tak. Ale ti němečtí nejsou Roma, jsou
Sinti. Na tom si hrozně záleží ikdyž jsou někteří taky Roma, ale ta většina
jsou Sinti a hodně je integrovaných."
Kdy jste poprvé potkala v Německu Romy?
"Poprvé? Při práci. Kolegové, kteří určité funkce v produkci nebo v týmu
zastávali. A dozvěděla jsem se to teda, až jsme se skamarádili. Já se musím
přiznat. Já nedělám rozdíly mezi Čechem, Němcem, černým, zeleným. Takže na
mě zapůsobili zrovna tak. Někteří pozitivně jako každý jiný pozitivní
člověk. A někteří, kterých jsem neměla ráda z jakéhokoliv důvodu -
negativně. A bráním se tomu rozlišovat podle národnosti nebo podle nějakých
vnějších znaků."
Jak jsou Romové organizovaní v Německu?
"Je tzv. "Zentralverband Sinti und Roma". Tak to je takový ten centrální
úřad a má také dokumentační středisko. Ti sedí v Heidelbergu. A jinak po
celém Německu, každá zem, že my jsme spolková republika i některá města mají
odbočky tady tohoto sdružení a to sdružení je státně dotované a prostě
zastávají se zájmu Romů."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jarmila Hanah Čermáková vytvořila novou sbírku poezie
Mezi významné spisovatelky, které spolupracují s Romy, patří Jarmila Hanah
Čermáková. Kromě veršů se její další tvorbou můžete potěšit i v divadle.
Více už spisovatelka řekla Anně Polákové.
Naši posluchači se mohou těšit na vaši novou sbírku poezie "Něžné žně". Co
všechno nabízí?
"Sbírka je laděná především, řekla bych, mateřsky. Čili je zajímavá pro
všechny ženy. Ale protože mám zvláštní vztah k dětem romské národnosti, tak
zde najdete i nejméně tři motivy, které se spolu se mnou vrací do toho mého,
romskými dětmi provázaného, dětství."
Sbírku už jste představila.
"Bylo to v Trmalově vile na Praze 10. Přišlo dost diváků, což nás potěšilo a
potěšila nás i jejich velice vstřícná reakce na poezii, což je dneska
vzácné."
Když lidé slyší poezii s romskou tematikou. Jak to na ně působí? Pokud ten
člověk nezná ten život těch lidí?
"Právě se domnívám, že tím, že jsem se vysloveně dala touto cestou, tak
vytvářím jakýsi most mezi českou národností a českými Romy, který začínají
naši posluchači chápat. Což mě nesmírně těší, a taky prezentuju i čistě
romskou poezii romských autorů. A to taky udělá dost práce k našemu
vzájemnému pochopení. Tato poezie v literární kavárně Obratník, lépe řečeno,
bude na pultech v máji. A pak pan nakladatel, čili pan Polák, je člověk,
který je vzácný tím, že se ujímá mladých, starších i ještě starších talentů,
kteří neměli možnost třeba za totality se písemně vůbec vyjádřit, protože
byli příliš duchovně zaměření. A možná bych i pozvala publikum, pokud bude
hezky prvního máje. Je velmi pravděpodobné, že se zase všichni z té školy
pana Romana Poláka a z Obratníku sejdeme na Petříně, poblíž pomníku Karla
Hynka Máchy u fontány, kde v trávě prezentujeme své verše ústně anebo je
rozvěšujeme na stromy."
Vy se tomuto věnujete už delší dobu, máte za sebou řadu úspěšných projektů,
např. "Jablka mládí"....
"Inscenace "Jablka mládí" vznikla na původním základě romských pohádek. Ta
už běží snad ve třetí generaci dětí a dneska bych řekla, že je to zajímá.
Ovšem každého jiným způsobem. Že se navzájem objevují."
"Jablka mládí" se hrály i v Polsku. Jaká byla odezva? Hrály se pět
let...
"Hrály se v divadle v Opole, což je nedaleko našich hranic. Polské dětské
publikum velmi vstřícně přijalo tuhle pohádku."
Na prknech našich divadel se objeví už další hra "O zlatém Sidorovi",
divadlo bude hostovat i příští týden v Praze.
"Já bych chtěla upozornit na Činoherní studio divadla v Ústí nad Labem a teď
to bude pohádka "O somnakunos Sidoris", která zřejmě by měla být tady hostem
v divadle Komedie, 5. května."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Evropský parlament schválil rezoluci odsuzující diskriminaci Romů. Text
vyzývá instituce Evropské unie a členské i kandidátské státy EU, aby přijaly
příslušná opatření, která povedou k lepšímu postavení Romů ve společnosti. Od
Česka zvlášť žádá zrušení vepřína v místech bývalého koncentračního tábora v
Letech u Písku.
Zastupitelstvo Královéhradeckého kraje schválilo dotaci 50 tisíc korun na
platy dvou sociálních pracovníků, kteří budou Romům v Kostelci nad Orlicí
pomáhat hledat ubytování. Několik desítek Romů, které kostelecká radnice
vystěhovala v neděli z městské ubytovny, teď žije většinou u příbuzných.
Bohumín na Karvinsku chce do začátku července vystěhovat z hotelového domu
všech více než 280 nájemníků. Dům hodlá přebudovat na byty první kategorie a
kolej pro studenty ostravských vysokých škol. Starosta města Petr Vícha se
obává, že by tak v Bohumíně mohl vzniknout podobný problém, jako nyní v
Kostelci nad Orlicí.
Nové komunitní centrum, zaměřené především na práci s romskou mládeží,
začalo působit v Ostromečské ulici v Praze 3. Středisko by mělo být otevřeno
každý všední den v odpoledních hodinách a vedle trávení volného času nabídne
dětem také možnost doučování. Centrum, které zřizuje občanské sdružení
R-mosty, plánuje také zavést program zaměřený na uplatnění Romů na trhu
práce.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romská dívka z ČR spolurozhodovala o nositeli Světové dětské ceny
Už popáté se letos šestnáctiletá Světlana Krošťánová vypravila do Švédska.
Zasedala s dalšími čtrnácti dětmi v parlamentu, který rozhoduje o nositeli
Světové dětské ceny. Udělili ji ženám z africké Keni, jež se starají o děti
nemocné AIDS a o sirotky. O světové ceně a o Švédsku si se Světlanou
povídala Gabriela Všolková.
Prokřehlá ale plná dojmů. Ze Švédska se vrátila i se svou průvodkyní a
tlumočnicí Hanou Ševčíkovou. Letos byli na dětskou cenu nominováni Nelson
Mandela se svou ženou, Anna Maria, žena z Bolívie, která se stará o děti z
ulice a maminky z Keni, které nabídly svůj domov sirotkům.
"Proč ty maminky? Protože oni jsou též chudí. U nich je asi dvacet maminek a
též nemají peníze, žádná nadace jim nepomáhá k tomu, aby měly jídlo. Ony se
snaží samy, i když ony samy mají svoje vlastní děti, tak ty děcka berou a
dávají jim nový domov, lásku a starají se o ně, jak kdyby byly jejich
vlastní."
Hanka doplňuje, že další cenu si odnesl Nelson Mandela. O jeho zvolení
rozhodovalo asi dva a půl milionu školáků zapojených do projektu přátel
světové ceny.
"Jakákoli škola z celého světa, se může zapojit do toho hlasování. Dostane k
dispozici materiály stejné, jako dostávají ti členové té dětské poroty. To
znamená, časopis - krásně udělaný, s fotografiemi, s příběhy každého z těch
nominovaných. Ale tam je hodně zapojených škol z Afriky, tady do tohohle
projektu. Z Evropy jen malinko. Třeba z České republiky možná deset. Ale z
jižní, třeba v jižní Africe volí možná tisíc těch škol nebo dva tisíce. A
pro ně to je opravdu idol, někdo koho milují a obdivují."
Světlaně i Hance je líto, že o projekt nemá zájem více českých škol. Několik
jich třeba společně obešly, ale narazily třeba na to, že nikdo z kantorů
neuměl anglicky, takže by si s materiály neporadil. Ostatně, s angličtinou
bojuje i Světlana. Ale s lidmi z dětského parlamentu se vždycky nějak
domluví.
"Zajímavé bylo, že tam jsou lidi z Pákistánu a z Indie a Světlana s nimi
mluvila jako některé slova romské a je to strašně podobné s tím jejich
jazykem. A pak taky ta Veronika z Izraele, že jo?"
"Rusky no."
"To je slečna, její rodina emigrovala z Ázerbajdžánu a ona mluví rusky,
takže se Světlanou se vlastně takhle dorozumívaly."
V porotě zasedají děti s různými handicapy. Uganďan, jehož unesli vojáci a
zabili mu sourozence.
"Tan-Ga, z Vietnamu. Ta tam vlastně byla poškozená geneticky. Tím jak
Američani používali ty organické bojové látky za války s Vietnamem."
Světlana reprezentuje rasovou diskriminaci. Jako šestiletou ji zařadili do
zvláštní školy a jen díky úsilí sdružení Vzájemné soužití se dostala na
běžnou základní školu. Výhrady ke své barvě pleti vnímá dodnes.
"Když třeba chce jít někdo do práce, tak se stalo mým rodičům, mému tatovi
se stalo, že třebas chtěli pracovat, řekl že ne, že nemá volno. A šel hned
třebas jako normální a vzali ho hned. A už se to stalo hodněkrát. A nebo
třebas i to, když je fotbal, tak to třebas Romi, oni si už jako mezi sebou
říkají, že třebas nechodí ven, dneska je fotbal a to, budou skini a tak.
Mého bráchu a sestru též napadli. Třebas na diskotéku, když chceme jít nebo
tak, tak řeknou ne, je uzavřená společnost nebo chtějí po nás klubové
karty."
Kromě zasedání v parlamentu děti ve Švédsku navštěvují školy a mluví o svých
osudech s místními školáky.
"Tam se mi to líbilo, protože tam nás hezky přivítali. Už dopředu o nás
věděli, co tam každý děláme a to. Jako že jsou trošku jiní ti lidi tam než
třebas tady. I když vás neznají a vidí vás poprvé, tak se chovají tak, jako
vás znali celý život."
Příští rok pojede do Švédska naposledy. To jí už bude sedmnáct. Kdo ji v
porotě nahradí, neví. Světová dětská cena se uděluje každý rok šestnáctého
dubna, v den výročí smrti pákistánského chlapce, dětského otroka v továrně
na koberce. Vzbouřil se, utekl o problému dětské práce mluvil na mnoha
místech po celém světě. Po návratu do země ho čekala smrt. Od té doby
znevýhodněné děti udílejí světovou dětskou cenu pro práva dětí.
www.childrensworld.org
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Představujeme Ivetu Kenety ze sdružení Athinganoi
Ve sdružení Athinganoi pracuje absolventka Filozofické fakulty Univezity
Karlovy Iveta Kenety. Zprostředkuje informace pro další organizace, určené
zejména romským ženám. Jak řekla Marii Vrábelové, pochází ze smíšené
romsko-české rodiny a její dosavadní životní pouť zdaleka nebyla jednoduchá.
"Můj otec je Rom ze Slovenska a máma je z Čech."
Setkala jste se někdy třeba ve škole s tím, že tátu máte Roma?
"Když jsem byla na základní škole, tak jsem nějaké negativní reakce
zaznamenala. Třeba na letním táboře, jednou jsem byla asi jako sedmiletá.
Tak tam byly takové hodně nepříjemné starší holky a ty mně docela dávaly
hodně zabrat a byla jsem z toho hodně smutná a ptala jsem se potom mámy,
proč mi říkají cikánko. A ona mi tehdy nic neřekla, protože moji rodiče byli
rozvedení, takže jsem o tom nic nevěděla. To jsem se dozvěděla až později."
Jak jsi se učila ve škole?
"Ve škole jsem se učila na základní škole velmi dobře. Já jsem vždycky měla
pocit, že ve škole se musím učit a hrozně mě to bavilo. Ale na střední škole
už to bylo jiné. To byla puberta a to jsem měla velké problémy."
Nakonec jste odmaturovala a začala jste studovat dál. Co jste
vystudovala?
"Já jsem vlastně po střední škole, jsem začala studovat jazyky. Bylo to v
roce devadesát, když se všechno, svět se otvíral a že se musím naučit
německy, anglicky. A opravdu jsem tomu věnovala veškerý volný čas, a potom
jsem chtěla, teda mým snem bylo studovat angličtinu. To jsem se bohužel
nedostala, takže jsem až po dost dlouhých letech se konečně dostala na
filozofickou fakultu, na obor slavistika se specializací bulharistika.
Protože asi rok jsem strávila v Bulharsku. Tento obor jsem vlastně dokončila
před dvěma měsíci."
Jaké můžete mít uplatnění v tomto oboru?
"V tomto oboru je uplatnění dost těžké, ale protože bulharsky nemluví tolik
lidí jako třeba například anglicky, ale dost často mám uplatnění v takové
dosti smutné oblasti, a to je, že pomáhám nebo tlumočím pro prostitutky,
které pocházejí z Bulharska."
Děláte také hodně pro romské ženy. Je to tím, že sama máte právě původ v
romských kořenech?
"Ano, samozřejmě. Já se hodně zaměřuji na romské ženy, protože si myslím, že
jejich situace je opravdu velmi těžká, často. Protože žít v tradiční romské
rodině je na jednu stranu pro ženu důstojná pozice, kdy je její role velmi
důležitá. Na druhou stranu má na ramenou velké břímě a musí se o svoji
rodinu postarat a často nemá vůbec čas sama na sebe, na své vlastní
vzdělávání, na svůj rozvoj. A myslím si, že jsou velmi jako šikovné a
přirozeně chytré a bylo by velmi dobré, aby se tyto jejich schopnosti mohly
co nejvíce rozvíjet."
Jak maminka pohlíží na vaši práci, že pomáháte romským ženám?
"Moje maminka je velmi překvapená touto mojí aktivitou. Já pocházím ze
severní Moravy, kde ta situace je také dosti negativní vůči Romům a ona
vlastně v této lokalitě žije a každodenně se setkává s touto negativní
náladou, takže to, že se vlastně věnuji této práci, tak ji zpočátku dost
překvapilo. Dnes už si myslí, že to je práce záslužná a užitečná a
potřebná."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Historie, tradice, zvyky ]=
Romská řemesla - 1. díl: Kovozpracující řemesla
V rubrice Historie, tradice, zvyky dnes zahájíme seriál o romských
řemeslech. Pro Romy byla odedávna typická řemesla spjatá s územním pohybem.
Při pověstném romském kočování se totiž často nejednalo o pouhé bezcílné
toulání, protože řada Romů se věnovala takzvanému řemeslnému kočovnictví.
Jana Šustová si k mikrofonu pozvala ředitelku Muzea romské kultury v Brně
doktorku Janu Horváthovou, která nám dnes více prozradí o kovozpracujících
řemeslech.
"Asi nejtypičtější romská řemesla souvisejí se zpracováním kovu, tak
samozřejmě kovářství. A to kovářství bylo právě typické pro kočovníky, a to
bylo trošku jiné než to, kterému se pak věnovali Romové, kteří se pak začali
usazovat. Ti usazující se Romové samozřejmě přijímali nástroje od majority,
takže tam už to nebylo tak typické, jako u těch kočovných, kde měli svůj
typický kovářský měch, kovadlinu s bodcem na zabodnutí přímo do země, čili i
podle toho je jasné, že kovali v sedě, nikoli ve stoje tak, jak bylo obvyklé
jinde, ale kovali buď tedy v sedě nebo v čupu nebo v sedě na Turka. A to si
patrně donesli ještě z Indie, protože v Indii dodnes některé ty dómské kasty
takto tímto způsobem kovají. Potom to byla hlavně výroba měděných nádob,
čili kotlářství, také lidově nazývané. To se prakticky už neudrželo ve
střední Evropě, ale na Balkáně se tím Romové ještě živí. Dneska už se také
neví, že Romové vyráběli zvonce, a to dokonce ne jen ty vyklepávané za
studena, pro dobytek, ale dělali i lité zvonce. Nebyly tak velké jako pro
kostely, ale menší zvonečky, lité, přičemž ta technologie je vlastně stejná,
je náročná a z toho prostoru bývalé Československé federace už víme pouze o
jednom jediném zvonkaři, který už zvonce vyrábí, na Slovensku, ale to
řemeslo u nás jednoznačně zaniká. Potom to byla i výroba nožů, ta se na
Balkáně ještě udržela. Na tom Balkáně je zajímavé, že ta kovozpracující
řemesla ti Romové dokáží transformovat tak, jak je nyní potřeba, protože
jinak ta tradiční rukodělná výroba samozřejmě zaniká, ale třeba konkrétně v
Bulharsku víme, že ty skupiny, které se dříve věnovaly cínování kotlů a
vůbec výrobě z cínu, tak toho už dneska není potřeba tolik, tak vyrábějí
různé plechové nádoby, velké konve na mléko, vodu. Potom také dělají
plechové sporáky, no prostě byli schopni se tomu trhu přizpůsobit."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete
opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také
na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a chybět samozřejmě nebude
ani romská hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Durdoňová a
Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Irinďa Amenge e Aneta Vaštagovo kaj te mukas giľi lakere
romeske - vičinel pes Petr Vaštag u mek the predalo Ivan Hlad u amen bičavas
giľi the predalo Ondis Cina. Romale irinen - ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně, klidný víkend.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|