Lesk a bída ostravských Romů, to jsou Vesnička soužití a kolonie
Necelých pět kilometrů dělí od sebe čistotou zářící Vesničku
soužití a romskou kolonii nedaleko Palackého ulice v Ostravě, kde
Romové žijí ve starých cihlových domech a v okolí se válejí
spousty odpadků. Přesto jsou lidé na obou stranách pomyslné
barikády spokojeni.
Několik cihlových domů romské kolonie stojí v blízkosti
železniční trati a není až tak vzdáleno od centra města. Mezi
odpadky se prohánějí volně pobíhající psi a zatímco některá okna
domů jsou rozbitá či slepená, jiná zdobí satelity. "Dcera tady
žije už odmala a je spokojená. Kdysi jsem tady bydlela sama, ale
Romové tady skoro nežili, teď jich je tu nejvíc," řekla dnes ČTK
Květa Kratochvílová. Také osmnáctiletý mladík, který v kolonii
vyrůstal odmala, je spokojený. "Nic nám tady nechybí. Už jsme si
na to tady zvykli," svěřil se Robert. Dodal, že lidem z
nablýskané Vesničky soužití prý rozhodně nezávidí.
V kolonii mezi Romy však žijí i lidé z většinové společnosti,
třiadvacetiletá Denisa Svojšová spolu s etnickou menšinou sdílí
své bydlení už deset let. Všichni si prý na sebe zvykli. "Některé
domy jsou rozbourané, ale člověk si na to zvykne a nic jiného mu
ani nezbývá. Je tady klid a když člověk vedle Romů žije dlouho,
zvykne si na ně. Občas jsou lidé naštvaní, když se pořádají
nějaké oslavy, ale vyvádí přece i bílí," míní Svojšová.
Dodala, že kolonií pravidelně několikrát denně projíždějí
policisté a občas do těchto míst zavítají i sociální pracovnice
či lékaři. Situace se podle Svojšové hodně zlepšila od povodní v
roce 1997, tehdy prý záchranáři či hasiči ani netušili, kde
kolonie je.
Stejně, jako je kolonie ukryta před zraky veřejnosti, je v
obdobně skrytém místě i Vesnička soužití, kde společně vedle sebe
už třetím rokem žijí Romové a lidé z většinové společnosti,
kterým velká povodeň zničila bydlení v Ostravě-Hrušově. Projekt
Vesničky soužití je v České republice ojedinělý a výstavba 15
dvojdomků stála zhruba 65 milionů korun.
Přestože při plánování vesničky zaznívaly hlasy, že z ní bude
za čas jen pár "vybydlených" domů, opak se ukázal pravdou.
Zrovna
ve středu se místní obyvatelé sešli na brigádě a dělali jarní
úklid.
Se svou rodinnou žije ve vesničce i pětadvacetiletá Irena
Otčenášková, která pomáhá v místním komunitním centru, které je
součástí vesničky a organizují se v něm mimo jiné i různé
aktivity pro děti.
"Když přišly povodně, měla moje holka rok, takže jsme se pak
toulali po rodinách, protože jsme nechtěli bydlet na ubytovně. Už
bych to nechtěla nikdy zažít," řekla ČTK Otčenášková. Dodala, že
problémem je pro Romy stále práce. Sama se snažila sehnat si
zaměstnání, ale vždy ji zaměstnavatelé odmítli, podobně jako
jejího druha. Veškeré vzniklé problémy si nájemníci vesničky
společně řeší na schůzi obyvatel. Na vesničku si prý zvykli i
lidé v okolí, kteří si přes ni zkracují cestu do práce. "Jsme
lidi jako ostatní, jen máme jinou barvu pleti, ale pořád jsme v
České republice a mluvíme česky."
Spokojená je ve vesničce i pětašedesátiletá Anna Staňková,
která v soužití s Romy nevidí žádný problém. "Tady nemáme žádné
problémy. Všechno záleží na lidech, jak se chovají. Třeba v
Chanově nechtějí jinak žít, jim to vyhovuje, ale tady jsou
civilizovaní lidé. Každá žena se snaží, aby doma měla čisto.
Prostě jak si kdo ustele, tak si lehne," řekla ČTK Staňková.
Romskou kolonii i vesničku soužití kromě životních podmínek
zásadně rozlišuje ještě jedna skutečnost. Zatímco kolonie stojí
na okraji zájmu společnosti, vesnička je s nadsázkou turistickou
atrakcí a místem četných, nejen oficiálních návštěv. "Občas sem
přijedou lidé v pěkném autě a někteří nám nahlížejí až do oken,"
dodala Otčenášková.
|