Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu
pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!
Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů
a nebude chybět ani romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo vakeraha palo Roma se dživen andro Azerbajdžán, dodžanena tumen či len
hin buči u so keren.
Nejdříve vám přiblížíme život Romů v Azerbajdžánu.
Vakeraha tiž palo konkurzos, andro savo roden romaňa čha, kaj te bajinel
andro filmos.
Chcete si zahrát na stříbrném plátně? Pro obsazení jedné z hlavních rolí ve
filmu se hledá talentovaná romská dívka. Také se dozvíte, jak dopadl spor
provozovatele jedné pražské prodejny, který odmítl zaměstnat 36-ti letou
romku Vieru Beňovou kvůli jejímu původu.
Mek adaďives vakeraha pale buťi predalo Roma, dodžanena tumen hoj avri
thoven romengere fotografii, dodžanena tumen pale buči predalo Roma, so len
drabi u amaro šuniben zaphandaha vakeribnaha pale romaňi patraďi.
V druhé polovině O Roma vakeren se vydáme do Ústí nad Labem, kde se konala
dvoudenní konference, zaměřená na získání pracovního uplatnění. Dozvíte se o
výstavě Roma Rising, jejímž autorem je americký fotograf Chad Wyatt, který v
několika uplynulých letech fotografoval romské osobnosti České republiky a
dozvíte se, jak se slaví Velikonoce u Romů. Tolik namátkou z programové
nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav
Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Romové v Azerbajdžánu se nesetkávají s rasismem, ale mají sociální problémy
V následujících minutách se vypravíme do Azerbajdžánu, jehož obyvatelé
minulý víkend oslavili svátek jara Novruz. Tento svátek je už dva a půl
tisíce let starý a nechybí při něm ani barvení vajec, tanec a zpěv. Oslavila
ho i komunita Azerbajdžánců v Česku a kolegyně Jana Šustová se zeptala
předsedy sdružení Azer-Čech, doktora Elšana Nazarova, na život Romů v této
asijské republice.
"Máte nějakou představu o tom, jak žijí Romové v Azerbajdžánu? Třeba
přibližně kolik jich je a v jaké jsou situaci?"
"Samozřejmě, že v Azerbajdžánu jsou Romové, ale řekl bych, že jejich situace
je horší, než mají Romové v České republice. Má to několik důvodů, tím
prvním je, že ekonomická situace státu Azerbajdžán není ještě na evropské
úrovni, proto to asi Romové mají těžké. Romové podle mě mají sociální
problémy, díky Bohu podle mě nemají politické problémy, nejsou separatisté,
nechtějí se oddělit od vlády, nechtějí samostatnost, potřebují pouze vyřešit
sociální problémy. Na nich také hodně záleží, musejí se nějak přizpůsobit
společnosti, ale řekl bych, že žádná nenávist nebo diskriminace vůči Romům v
Azerbajdžánu není. Azerbajdžánský národ jako takový je multikulturální,
takže k žádné diskriminaci žádné národnostní menšiny tam nedochází."
"A kočují ještě u vás Romové?"
"Ne, nekočují, už jsou usídlení, řekl bych, že ale patří k té vrstvě
obyvatelstva, která je na tom špatně a má to těžké."
Řekl předseda sdružení Azer-Čech, doktor Elšan Nazarov, se kterým si o
životě Romů v Azerbajdžánu povídala Jana Šustová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Hledá se romská dívka do filmu Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou
Hledá se talentovaná romská dívka, pro obsazení jedné z hlavních rolí
českého filmu "Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí". Je to adaptace
stejnojmenné divadelní hry, která se bude točit v dubnu v Žatci. Anna
Poláková se vydala na konkurz do pražského klubu Citadela za režisérem
Romanem Švejdou.
"Konkurz je samozřejmě i na jiných místech republiky, už jsme měli i jedno
kolo v Brně. Máme už rozjednané i nějaké holky v Bratislavě. Jedná se o roli
do připravovaného filmu Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou. Je to
trošku komplikovaný název, nejsme si ještě úplně jisti, že ho takhle
zachováme, ale takhle zatím vešel ve známost ten název jako divadelní hra,
už poměrně populární, podle které se ten film natáčí. Role té mladé Romky,
kterou hledáme, je právě vystudovaná, čerstvě odmaturovaná signalistka na
dráze, což je speciální povolání, důležité je, že ona, v tomto případě
Esmeralda Tótová, jak zní jméno té role, je velice živá, velice vstřícná
usměvavá holka, nadšená do práce. Podle toho my vlastně i vyhledáváme
adeptky."
"Máte možnost setkat se Romy, s adepty na tento film. Jak na vás působí,
mají talent?"
"Já tam zatím sleduji úplně stejnou míru talentu jako všude jinde, naopak mě
trošičku překvapila jistá malá odtažitost ze začátku. Co mě třeba zaujalo,
že skoro většinou přijdou děvčata s nějakým doprovodem, že nepřijdou samy,
na mě to působilo jako prvek z té kultury, že ta rodina drží pospolu a
zajímá je, co se vlastně děje, co se bude dít, že to přijdou zkontrolovat."
"Pokud bude mít někdo zájem přihlásit se do konkurzu, co všechno musí
splňovat?"
"My nehledáme herce, to znamená, že chceme, aby tam vystupovaly jasné a
přesné typy. Aby nikdo, kdo v tom filmu bude vystupovat, nehrál nikoho.
Samozřejmě se nesmí stydět, takže jestliže přijde a má strach z kamery, z
lidí, z vystupování před lidma, tak je to samozřejmě pro něj utrpení. Čili
jestliže je opravdu bezprostřední a nebojí se, nestydí se, tak je to přesně
člověk pro nás, to je to, co my hledáme."
Řekl režisér Roman Švejda a já ještě dodám, že přihlásit se mohou dívky od
16ti do 22 let na telefonní číslo 737 / 779 470.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Prodejna, která nezaměstnala Romku, se musí omluvit a zaplatit pokutu
Vrchní soud v Praze tento týden rozhodl spor, kdy provozovatel pražské
prodejny s džíny odmítl zaměstnat 36-ti letou Romku Vieru Beňovou kvůli
jejímu původu. Firma se jí teď za to musí omluvit a zaplatit odškodné
25 tisíc korun. O co šlo? Viera Beňová viděla předloni ve výloze prodejny
inzerát, podle něhož obchod sháněl prodavačku. Vedoucí jí však sdělila, že
místo je již obsazeno. Vzápětí do obchodu vstoupila zaměstnankyně Poradny
pro občanství, občanská a lidská práva a předstírala zájem o totéž místo.
Vedoucí ji neodmítla, naopak udělala s ní vstupní pohovor. Více už ale řekne
právní zástupce Beňové - David Strupek, kterého si k mikrofonu pozval
Richard Samko.
"Ten hlavní důvod tedy, proč se podařilo vyhrát spor, byla příprava ze
strany občanské poradny?"
"Je pravdou, že nebýt toho, že současně s tou žádostí žalobkyně paní Beňové
od zaměstnání, ta žádost byla doprovázena tím testem, tím že tam byla další
svědkyně a byl pořizován audiozáznam, tak samozřejmě by šance na úspěch té
akce byla podstatně nižší."
"Kolik podobných případů jste řešil a kolik se vám jich podařilo
vyřešit?"
"Těch sporů bylo zahájeno přibližně dvě desítky, některé jsou ještě v
průběhu, některé za sebou mají rozhodnutí prvního stupně, řekl bych, že
přibližně kolem deseti sporů se podařilo vyhrát, dva spory skončily dohodou
s žalovanou stranou, jeden spor byl neúspěšný na základě hodnocení důkazů."
"Modelová situace, na prodejně visí nápiska Přijmeme prodavače/čku, dotyčná
nebo dotyčný tam donese svůj životopis, už se mu neozvou z té prodejny, jak
postupovat? Co máme udělat?"
"Tam samozřejmě nastává ten problém, že ten odmítnutý uchazeč může těžko
prokazovat, zda přijali jinou osobu, zda ta osoba splňovala stejné podmínky,
zda byla lepší, horší, jakým způsobem se od toho uchazeče lišila. Může se
samozřejmě obrátit se stížností třeba na úřad práce, může se pokusit podat
žalobu s tím, že teprve v průběhu toho sporu ta žalovaná strana ukáže, koho
přijala, na základě jakých kritérií se rozhodovala a byť je diskriminace
zakázaná zákonem, tak prokazovat ji v těch jednotlivých případech bude velmi
obtížné."
"Když se někomu něco podobného stane, mají se obrátit okamžitě na
koho?"
"Mohou samozřejmě zavolat i příslušníky policie, protože diskriminace, ať už
k ní dojde v nějaké provozovně, v nějakém restauračním zařízení, diskotéce,
je mimo jiné i minimálně přestupek, může to v určitých případech být i
trestný čin, navíc když ta policie přijede a vyslechne ty osoby, tak ta
strana, ten provozovatel podniku nemá čas se nějak připravit dostatečně na
nějaké výmluvy, ty jeho výpovědi jsou bezprostřední, dá se z těch protokolů
i nějakým způsobem vycházet, zachytit ten skutkový stav. Ta možnost postupu
jak ji volí ti, co se zúčastnili toho testu, to znamená jít k
občansko-právnímu soudu a podat žalobu, tak tahle možnost bude slabší u těch
osob, kterým se to stane náhodně. Protože právě ta důkazní stránka, ta
možnost mít k dispozici svědky, ta bude horší."
"Soudní líčení jsou finančně náročná, jak je to zajištěno z této stránky?
Nebo jak se postupuje?"
"Tak samozřejmě je třeba řešit případ od případu. Osoby, které jsou na tom
finančně hůře, mají právo na právní pomoc, mají i právo na to požádat soud,
aby jim ustanovil právního zástupce, čili mají právo žádat osvobození od
státního poplatku. Možná, že větší riziko je problém neúspěchu ve věci,
protože žalovaná strana si pravděpodobně vezme advokáta jako právního
zástupce a ta praxe našich soudů je zatím taková, že i když ten žalobce je
nemajetný a třeba nemusí platit soudní poplatek a nemusí platit svého
advokáta, tak v případě, že prohraje, tak musí nést náklady té strany
vítězné."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ostravský soud řešil případ nevpuštění Romů do baru Diablo
Majitel baru se musí písemně omluvit a zaplatit každému z poškozených 30
tisíc korun. Takový je verdikt Krajského soudu v Ostravě, který řešil další
případ diskriminace Romů. Vyhlášení rozsudku sledovala Gabriela Všolková.
Tři Romové si loni na podzim vyšli do baru Diablo na Stodolní ulici.
Servírka je neobsloužila s tím, že v baru je uzavřená společnost. Vzápětí
do baru vstoupili zástupci nevládní poradny pro občanská práva a obsluhy se
dočkali. Jedna z postižených, Andrea Kanalošová, popsala, že ji chování
servírky uráželo.
"Špatně jsem se cítila, diskriminovaná, že nás vyhodili z toho podniku jako
psy. Často se mi stává, že mě vyhazují z podniku a to se mi stalo i v tom
Diablu. Ta servírka nám řekla, že máme jít ven, že je uzavřená společnost."
Právní zástupce David Strupek připustil, že podobných případů diskriminace
řeší česká justice čím dál tím více.
"Osobně jsem participoval na řádově asi dvaceti případech, s tím že kolem
deseti jich bylo dovedeno k pravomocnému rozhodnutí."
Z toho pouze jeden případ skončil zamítavým rozsudkem, David Strupek je s
verdiktem ostravského soudu spokojený.
"Když vezmete, že osoby třeba veřejně známé žalují kvůli nepravdivým
informacím v tisku šestimístné částky, tak se domnívám, že za ponížení, s
tím že vás označí za osobu druhé kategorie, je částka ve výšce desetitisíc
korun spíše symbolická."
Své rozhodnutí odůvodnila soudkyně Jarmila Baďurová takto:
"Žalobě bylo vyhověno a to protože se došlo k závěru, že došlo k
neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobců a bylo zasaženo právo na
lidskou důstojnost."
Majitelé baru ani jejich zástupci se k soudu neostavili, rozsudek dostanou
poštou. Dosud jedinou potrestanou je právě servírka. Hájila se tím, že ji
dříve jiná skupinka Romů napadla. S tím ovšem neuspěla. Ve správním řízení
zaplatila pětitisícovou pokutu.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Odškodnění za strádání za druhé světové války získala pouze necelá tři
procenta romských žadatelů. Ze 6,5 tisíce žádostí zatím Česká správa
sociálního zabezpečení, která odškodnění vyplácí, vyhověla necelým dvěma
stovkám Romů. Žadatelé totiž musejí prokázat, že se skrývali nepřetržitě
alespoň tři měsíce. Lidé ale většinou nejsou schopni to doložit. Od války
uplynulo 60 let, někteří z Romů jsou negramotní a mají problémy s jednáním
na úřadech. Potíže způsobuje i to, že starostové obcí nechtějí dávat
dobrozdání o Romech, žijících za války v ghetech na jejich území.
Mezi znojemskými Romy koluje v těchto dnech petice za odvolání romského
koordinátora Zdeňka Kratochvíla. Ten podle občanů za dobu svého působení
neprojevil žádnou iniciativu směrem k romské komunitě ve Znojmě. Kratochvíl
údajně o petici nic neví a nikdo z Romů mu údajně v minulosti nedal najevo,
že by s ním byli nespokojení.
Hudební skupina z výchovného ústavu v Chrastavě na liberecku nahrála nové
cédéčko s 12ti skladbami.Všichni čtyři mladí zpěváci jsou Romové a s
kapelníkem a učitelem Dušanem Kotlárem připravili samé romské písně. Kapela
z chrastavské polepšovny veřejně vystupuje už delší dobu. Jezdí zpívat do
domovů důchodců a dělá koncerty pro zvláštní a základní školy.
Druhý nepodmíněný trest za lichvu a vydírání dostala Helena Klinkovská z
Bílovce na Novojičínsku. Nejznámější romská lichvářka si od loňského dubna
odpykává za stejné činy dvouletý trest. Okresní soud v Novém Jičíně předchozí
verdikt zrušil, aby ji vzápětí odsoudil na dva a půl roku vězení s dozorem.
Podle soudu měla obžalovaná na úroky 20 až 50 procent půjčit zhruba půl
miliónu korun. Věděla přitom, že romští důchodci, ženy na mateřské dovolené
a nezaměstnaní nebudou mít na splátky.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
V Ústí nad Labem proběhla konference Romové v českých městech a obcích -
zaměstnanost
Ústecký kraj drží primát v nezaměstnanosti. Snad každý, kdo o práci přišel,
ví, že řeší nejen problémy finanční, ale navíc ztrácí i kontakt s lidmi a
mnohdy se potýká také s depresemi. Daleko horší je situace v romské komunitě
- nízké vzdělání snižuje šance na získání pracovního uplatnění. Právě o
těchto problémech debatují účastníci dvoudenní konference v Ústí nad Labem.
Více informací se dozvíme od Ivany Solničkové.
Konference nazvaná "Romové v českých městech a obcích" se zaměřuje převážně
na zaměstnanost a vzdělání. Potvrdila mi to jedna z organizátorek Monika
Tomičková...
"Co tady chybí, je, aby byla provázaná spolupráce. Město dělá něco, občanská
sdružení dělají něco jiného, a něco jiného dělá zase kraj a něco jiného
státní správa. Takže v podstatě naším cílem je tady to všechno provázat. A
největší problém je zaměstnanost a vzdělání, což si myslíme, že je další
největší problém jako romské komunity, který vlastně úzce souvisí se
zaměstnaností."
Město Ústí nad Labem se s nezaměstnaností Rómů potýká už řadu let. Podle
primátora Petra Gandaloviče, vyvíjí magistrát mírný tlak i na podnikatele,
aby pokud možno vytvářeli pracovní místa i pro tuto skupinu obyvatel.
"Všemožně podporujeme celou řadu neziskových organizací, dnes se to dokonce
i váže na projekty Evropské Unie, protože je celá řada projektů, které v
rámci zaměstnanosti a lidských zdrojů je podporována ze strukturálních
fondů. My samozřejmě také, když mluvíme se stavebními firmami, tak je do
jisté míry neoficiálně žádáme, aby na určitou část těch prací třeba vzali
rómské firmy nebo podobně. Tak aby se podařilo ty Romy, kteří chtějí
pracovat, tak aby tu šanci měli."
Dá se ze statistiky vyčíst, kolik Romů je v současné době bez zaměstnání?
Tak to už je otázka pro mluvčího ústeckého úřadu práce Jaroslava Lička.
"V republice nesledujeme počty menšin, mezi nimi teda Rómů. Oni se hlásí buď
jako Češi nebo jako Slováci, popřípadě jako Maďaři. Málokdy se kdo hlásí
jako Róm."
Dvoudenní diskuze se účastní také odborníci z Velké Británie, kteří už mají
desetileté zkušenosti se zařazováním Rómů do společnosti. V posledních
letech se jim dokonce podařilo snížit rómskou nezaměstnanost na pouhá čtyři
procenta. Jakým způsobem? To prozradil Jadd Thomson:
"Zakládají především komunitní centra vlastně v lokalitách, kde jsou velké
skupiny minorit a pracují na bázi jeden a jeden, to znamená, mají osobní
poradce, takže vlastně pracují vyloženě na individuální bázi."
Romové v České republice si za bývalého režimu zvykli, že je stále někam
postrkujeme, že se stát o ně postará. Musíte je taky někam strkat nebo sami
vyvíjejí aktivity?
"Lidé ve Velké Británii, také rádi využívají nabízenou pomoc, vlastně něco
musejí dělat i na povinné bázi. To znamená, že ne všechny aktivity, do
kterých se zapojují, jsou dobrovolné, ale něco je samozřejmě pro ně i
povinné, to znamená, je to i svým způsobem určité donucení."
Ti Romové, kteří pracovat chtějí, už většinou místo mají. Potvrdila mi to
rómská poradkyně Zlatuše Tomášová z Duchcova, která ale zároveň dodává, že
velkým problémem na Teplicku je nízká vzdělanost této skupiny obyvatel.
"Starší generace nemá vzdělání, protože v době totality vlastně to vzdělání
nebylo nutné. Měli většinou výkopové nebo dělnické práce. Co se týče mladší
generace, ta když nastoupí po deváté třídě na odborné učiliště, tak většina
případů teda nedokončí. Je tam malé procento."
Ústecký úřad práce vytváří právě pro Romy veřejně prospěšné práce. Jak je
to u vás, v Duchcově? Pomáháte jim i tímto způsobem?
"No, většinou v technických službách města Duchcova, tak tam se mají možnost
zapojit. Co se teď otvíralo, veřejně prospěšné práce, tak většinou jsou tam
Romové, takže... a jako je i zájem o tu práci. Ne že by nechtěli."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Bývalé sociální pracovníky sdružení Host převezme nová společnost Stromy
Sdružení Host ukončilo terénní práci v ulicích Prahy. Sociální pracovníky
chce převzít nová společnost Stromy, jejímž šéfem je Patrik Banga, bývalý
ředitel terénních programů zmíněného Hostu. Jak řekl Janu Mišurcovi, terénní
sociální pracovníci by měli do práce nastoupit co nejdříve, aby mohli opět
pomáhat narkomanům ve výměně použitých stříkaček a poskytovat jim
poradenství v rámci jejich možné léčby.
Sdružení Host ukončilo terénní práci v ulicích Prahy. Sociální pracovníky
chce převzít nová společnost Stromy, jejímž šéfem je Patrik Banga, bývalý
ředitel terénních programů zmíněného Hostu. Jak řekl Janu Mišulcovi, terénní
sociální pracovníci by měli do práce nastoupit co nejdříve, aby mohli opět
pomáhat narkomanům ve výměně použitých stříkaček a poskytovat jim
poradenství v rámci jejich možné léčby.
"Jako už Stromy, ne Host, ale nová nástupnická organizace. Teďka jsme
navázali spolupráci s úřadem práce pro Prahu 5, kteří jsou schopní nám pomoc
zafinancovat tady ty lidi. Bude to probíhat tak, že ty lidi se přihlásí na
úřad práce. My vyhlásíme veřejně prospěšné práce, které se budou vztahovat
na tenhle projekt, a pokud všechno půjde dobře, tak úřad práce nám i bude
nějakou cílovou částku nějakou dotovat. Sdružení Host už se nadále nevěnuje
protidrogovým projektům a věnovat nebude."
Kdy oficiálně tedy nastoupí terénní pracovníci zpět do práce?
"No, pokud půjde všechno dobře, tak řádově to vidím do tří týdnů."
Bude rozdíl v tom, co dělal Host a co budou dělat Stromy nebo ta práce bude
stejná, ten projekt bude stejný?
"Výsledný efekt asi bude stejný, nicméně situace kolem Hostu nás stahovala k
tomu, abychom vlastně změnili celou koncepci té práce. A co se týče
vyúčtování zaměstnávání lidí a výběrů lidí, kteří by tu práci dělali."
Můžete zrekapitulovat situaci Hostu, proč vlastně došlo ke krachu terénních
pracovníků?
"Tak, já nevím, co se dělo v Hostu před mým nástupem do funkce. Nicméně Host
přišel o všechny zaměstnance a potom nějakýma technickýma chybama došlo k
tomu, že nevyúčtovali projekty magistrátu hlavního města Prahy a nedodali
závěrečnou zprávu, což mělo za následek to, že my jsme třeba nedostali ty
peníze, které jsme dostat měli a které byly schváleny už na začátku roku."
Myslíte si, že situace v rámci Stromu bude jiná? Bude lepší?
"Doufejme v to. Teď je to tak, že já jako z pozice výkonného ředitele jsem
na to tak nějak sám, a doufám, že teda si konečně najdu nějaké lidi, kteří
budou schopní nám trošku pomoct."
S terénními pracovníky uzavřete novou pracovní smlouvu v rámci sdružení
Stromy nebo jak to bude?
"Ano. Uzavřeme nové pracovní smlouvy, které už budou napsány na organizaci
Stromy, která bude zaměstnavatelem těchto lidí."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Fotografie Chada Wyatta prezentují české Romy patřící k úspěšným příslušníkům
střední a vyšší vrstvy
Romští lékaři, učitelé, policisté, novináři, umělci, podnikatelé, sportovci,
sociální pracovníci - to jsou tváře českých Romů, které lze vidět na
fotografiích vzniklých v rámci projektu Roma rising - Romské obrození.
Jejich autorem je americký fotograf Chad Wyatt, který v několika uplynulých
letech fotografoval romské osobnosti České republiky. Fotografie si lze
prohlédnout na internetových stránkách www.romarising.com. Chad Wyatt jezdí
do České republiky od roku 1993 a jeho prvním projektem u nás byla série
fotografií s názvem 101 umělců České republiky, která byla vydána knižně.
S Chadem Wyattem si povídala Jana Šustová.
Máte nádherné internetové stránky Roma rising - romské obrození, kde jsou
fotografie romských osobností. Jak Vás napadlo udělat tento projekt?
Během té doby, kdy jsem fotografoval umělce, si myslím, že první impuls
přišel na základě četby článků v tisku. Psali je lidé, kteří se považovali
za vědce, ale ve skutečnosti se nezabývali opravdovou vědou, ale návratem k
frenologii. Frenologie se zakládala na studiích tvaru lebky, který údajně
determinuje charakter osobnosti. To se hlásalo za Hitlera a také v 19.
století, ale je to absolutní podvod, není to opravdová věda. Ale je
neuvěřitelné, jak často se lidé k frenologii vracejí. Četl jsem o muži,
který tvrdil, že Romové jsou méněcenní, protože mají menší mozek. Říkal jsem
si, že je to absurdní tvrzení.
Mělo na vznik projektu Romské obrození nějaký vliv Vaše předchozí
fotografování českých umělců?
V rámci fotografování českých umělců jsem fotografoval i několik Romů a oni
mi říkali, že existují také Romové, kteří patří do střední společenské
třídy. Ale přitom se běžně v tisku objevují fotografie Romů, kteří žijí
v chudobě, utrpení, nezdaru a beznaději. To je úplně jiný příběh.
Inspirovalo Vás ještě něco dalšího?
Za třetí, jako syn černého muže a bílé ženy jsem už jako velmi mladý měl
zkušenosti s dobou boje za občanská práva ve Spojených státech. V té době
jsem byl svědkem toho, jak se významní muži a ženy, kteří byli advokáti,
lékaři a další odborníci, scházeli u nás doma a plánovali, co by se mohlo
dělat dál pro zlepšení občanských práv - kam se má jít, kde vzít peníze, jak
založit organizaci, plánovaly se demonstrace. Pro mě vidět černocha, který
je odborníkem ve své profesi, bylo normální. A jak to tím pádem souvisí
s tou teorií o menších mozcích? Je to blbost. Ale lidé tomu chtějí věřit. A
proč? Protože to potvrzuje stereotypy, které mají, je to pro ně snazší. Je
těžké říct: "Vidím člověka, který je jiný, má jinou povahu, možná je i
nevychovaný a přesto ho beru jako rovnocenného." To není vůbec lehké a Češi
nejsou jediní, kdo s tím má těžkosti. Američané mají stejný problém,
Francouzi také. Abych o tom vyvolal diskusi, začal jsem fotografovat lidi,
kteří byli příslušníky střední třídy a měli svou profesi. Pak jsem totiž
mohl říct: "Jestli ty vaše stereotypy o Romech jsou správné, tak kdo je
těchto sto lidí, které jsem vyfotografoval? Jak to vysvětlíte?" A
fotografoval jsem hodně lidí, aby nemohli říct, že jsem našel jen dvě nebo
tři výjimky a ostatní jsou hrozní.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
K romským Velikonocům patří goja, holubki a spousta vody
Goja, holubki a spousta vody. Tak vypadají romské Velikonoce. Tradice se
sice časem mění, ale to hlavní zůstává - rodina se sejde, jde do kostela a
všichni se společně radují z přicházejícího jara. Gabriela Všolková vám o
velikonočních tradicích prozradí více.
"Jak jsem ležela, tak oni na mě tu vodu, teď synek s lavorem, já jsem byla
celá mokrá. Říkám no, už jsou Velikonoce."
Většinu tradic si Romové přinesli na Ostravsko ze Slovenska...
"Pamatuji si, jak jsem byla malá, tak kluci nás chytali a rovnou pod pumpu a
když už nemohli, že pumpa byla obsazená, tak tam byl blízko potok a do
potoka."
Vzpomíná Růžena Tancošová. Její maminka nosila na Velikonoce do kostela
jídlo k posvěcení. Tereza Horvátová říká, že v košíku pod slavnostní dečkou
nesměla chybět šunka, sýr a vajíčka.
"A hlavně byla páscha. To je normálně jako mazanec, ale ten mazanec musel
být tak krásně propletený a dokulata. Já ho dělám dodnes. A pak jsme šli
celá rodina, a nesměli jsme to ráno jíst, do kostela a vedle kostela jsme se
všichni postavili a ty košíky jsme měli před nohama a ten farář a normálně
to světil. A jako matka říkala: "Ten, kdo bude z vás první doma, ten bude
celý rok šikovný, čilý."
Po návratu z kostela se posvěcení dočkal i dobytek.
"A na tom bochníku byla taková jáma a v tom byla jako sůl. A tu sůl vzala a
jako, když jsme měli dobytek, tak vzala tu sůl a normálně tak požehnala tomu
dobytku, aby se krávy dojily a slepice, aby nesly vajíčka a tak dále."
Velký význam mělo a má tradiční jídlo. Na prohnutých stolech Heleny
Jurečkové nesmí chybět uzené maso.
"Pamatuju tak na Velikonoce, mělo být jako jídlo uzené, ten mazanec nebo
něco, beránek a takový zvláštní sýr jsme doma dělali. A to dělávám já každý
rok. To se dělá z vajec a z mléka. Trošku cukru, trošku soli. Je to výborné,
takové vláčné, krájí se to, kulaté. Já to svážu do utěrky, to okape celý den
přes noc a ráno se to může krájet - k uzenému je to výborné. Okurek k tomu
kyselý, že?"
Rodina Veroniky Kanalošové si zvykla na řízky a bramborový salát, ale
nebrání se ani pokrmům, které zná od svých předků.
"Někdo dělá holubki. To je sekaná a balená v listovém zelí. Máma moje dělá
pirohy. Potom taková šiška, no něco jak roláda, ale zapečené v chlebu - ta
sekaná v tom chlebu. To je ta tradice naší mámy. Pirohy a goja. To jsou
střeva z prasete. My tomu říkáme goja. Jíme to s bramborama anebo s mletým
masem."
V Ostravě už na staré tradice zapomínají. Chlapci sice dívky pořád polévají
vodou, ale barvení vajec v odvaru z cibule ustoupilo barvám z papírnictví.
Děti z osady Liščina si už ale vytvářejí tradice nové, popisuje s úsměvem
Jitka Blažková...
"Oni syrové vajíčka, po sobě házejí. To mají tradici každý rok. A chodí po
cestách a děti mezi dětmi. Syrové vajíčka si dávají do hlavy. To už tak
třetí nebo čtvrtý rok, co tady na Liščině jede a rozbíjejí si vajíčka na
hlavu. A většinou to dělají holky. Kluci je chodí bít, ale ony si počkají na
odpoledne a potom každá má syrové vajíčko v kapse a jakmile jim dojde, tak
si je chodí kupovat. Po jednom, po třech vajíčkách. A vždycky který kluk je
zbil, tak ten dostane syrové vajíčko na hlavu."
Dospělí se pak většinou sejdou doma, uždibují z dobrot, popíjejí a baví se
až do rána. Helena Jurečková se na Velikonoce těší, ale dříve z nich mívala
větší radost.
"Jeden druhého jsme si víc vážili než dnes. Respektovali jsme starší lidi,
pozvali jsme jeden druhého k sobě, pohostili se. Bylo to úplně jiné,
srdečnější a zdá se, že byli lepší lidi."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete
opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také
na internetové adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a chybět samozřejmě nebude
ani romská hudba.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Romale ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně a klidný víkend.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|