Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

"Alena Vnadová, můžete nám popsat, jak to chodí v Náchodě, chodíte na diskotéky, popřípadě problémy máte?"

"Máme špatné zkušenosti, kamkoliv jsme přišli, tak zákaz. Romové mají prostě zákaz, červená."

"Vy jste sama vlastně zasáhla, nebyla jste vpuštěna ja jednu z diskoték v Náchodě. Jak to probíhalo, co se dělo?"

"Hlavně kluky nechtěli pouštět, holky si vybírali, třeba pět holek pustili a zbytek prostě nic. Bylo to trapné i pro ně, nechtěli se nikoho doprošovat, takže se otočili na podpatku a šli pryč."

"Co jste tedy udělali, jaká byla vaše reakce?"

"Podala jsem trestní oznámení na policii, tam nás vyslýchali, jak to probíhalo, proč nás nechtěli pustit a došlo to k tomu, že se z toho stejně nic nevyklubalo."

"Znamená to tedy, že policie to vyšetřovala, dostala jste nějaké vyrozumění?"

"Oni se v tom nechtěli vůbec angažovat, takže se to prostě založilo a byl konec. Romové se chtěli jít bavit v pátek a v sobotu a nemohli."

"Dneska už tu možnost a chodíte do jednoho z klubů, kam ještě před nedávnem Romové nesměli. Co to pro vás znamená?"

"Znamená to pro nás hodně, protože když se chceme jít bavit, tak můžeme jít sem na tuto diskotéku, kde teď nemáme vůbec žádné problémy."

"Robert Baláž, provozovatel diskotéky, jak vás vnímají lidé tady v Náchodě?"

"Já myslím, že velice dobře, protože třeba v Hradci Romové nemají svůj klub, v Praze je, v Brně mají, ale je to pro nás daleko. Ve Východočeském kraji jsou dva nebo tři kluby, kam mohou Romové."

"Jak se vám daří finančně zajišťovat klub?"

"Naše kolegyně Pavlína Vyskočilová na tuto akci Miss Roma 2005 Náchod sehnala obrovský grant a obrovské sponzorské dary, kde byli lidi otevření a mohla si vybrat, co chtěla."

"Pracujete na tom jenom vy sami, nebo pomáhá vám ještě někdo další?"

"Kontaktujeme i lidi z jiných okresů, třeba z Teplic, romská kapela Bengas... kdokoli může přijít, jsme otevření pro všechno."

"Pavlína Vyskočilová, vy jste zorganizovala jednu z prvních velkých akcí Miss, k čemu to přispěje?"

"Já si myslím, že to přispěje k tomu, že náchodští obyvatelé, jak Romové, tak i gádžové uvidí, že i Romové se umějí bavit a že Romové pro sebe něco dělají. Že jenom nespí a že se umějí i bavit jako slušní lidé."

"Co po stránce organizační, jak se vám třeba podařilo sehnat sponzorské dary."

"Měla jsem strašně velký strach, že neseženu nikoho, sice se člověk občas zastavil, přemýšlel o tom, ale nakonec mi řekli ano, přijďte si tento den a budete to tady mít připravené. Dali to od srdce."

"Do budoucna, co byste chtěla dělat?"

"Momentálně mám dvě děti, takže jsem na mateřské dovolené, takže mám své problémy, ale tohleto jsem udělala pro ty děvčata, protože byla z nácjodských lokalit, kde nad nimi gádžové zavírají oči, myslí si, že Romové neumějí psát, číst, přitom ty holky byly úplně super, věděly všecko."

A ještě Vám prozradíme jméno nejkrásnější romské dívky v Náchodě. Jde o Andreu Kurovou, která chce studovat konzervatoř a zaměřit se chce na zpěv.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

"Kampaň Oranžová stužka je iniciativou Multikulturního centra Praha a koalice dalších občanských sdružení, která se zabývají problematikou rasové diskriminace a připravili jsme ji na oslavu mazinárodního dne odstranění rasismu."

"Jak tato kampaň bude probíhat?"

"Kampaň bude probíhat v pěti městech České republiky, v Praze, Brně, Liberci, Olomouci a Üstí nad Labem a bude se skládat z několika akcí. Takovou nejdůležitější bude rozdávání oranžových stužek, které jdou celosvětovým protirasistickým symbolem a potom v každém tom městě bude akce, která veřejnosti přiblíží život cizinců a menšin u nás."

"Tuto kampaň připravují zejména dobrovolníci, jak se vám podařilo získat mladé lidi?"

"Vzhledem k tomu, že do Oranžové stužky je zapojeno celkem čtrnáct organizací, neziiskových, tak každá má jednak svoji skupinu dobrovolníků, se kterou spolupracuje a ptotm má svoje další kanály, jak oslovovat školy, střední i základní, nebo zájmové kroužky dětí i mladých lidí, kteří se v tom chtějí nějakým způsobem angažovat. Už buď proto, že si chtějí vyzkoušet, jaké to je být dobrovolník a nebo že je zajímá ta problematika."

"Jakým způsobem se staví veřejnost k tomu tématu rasismus?"

"Když bych to vzala z pohledu multikulturního centra, tak za šest let jeho existence se rapidně zvyšuje zájem o multikulturní literaturu, zvyšuje se zájem o protipředsudkové dílny a vůbec o téma multikulturalismu jako takévého. Takže si myslím, že v České republice se ta situace výrazně zlepšuje, lidé si určitě uvědomují, že tady existuje rasismus a rasová diskriminace a je třeba s tímj něco dělat."

Řekla Hany Ševčíková z Multikulturního centra Praha a já ješte dodám, že v časopise Nový prostor rovněž vyjde praktický katalog organizací, na které je možné se obrátit v případech rasové diskriminace.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Pracovní příležitost Romům, z drtivé většiny nezaměstnaných a bez vyhlídky na získání místa, nabídnou v Mostě. Pracovat mají jako domovníci po dobu dvou let a město může čerpat dotaci z programu na podporu vytváření pracovních míst Evropské unie až do 75 % mzdových nákladů. Práci město nabídne čtyřem Romům a při výběru uchazečů bude spolupracovat s obecně prospěšnou společností Dům romské kultury. Ta už dříve zorganizovala s úřadem práce rekvalifikační kurz domovník.

Radnice Kostelce nad Orlicí chce vystěhovat asi 60 Romů z bývalých kasáren nejen do Rokytnice v Orlických horách, ale i do Malých Svatoňovic na Trutnovsku. Tam by měly najít náhradní ubytování čtyři z rodin. Rokytnice i Svatoňovice se záměrem nesouhlasí. Kostelecká radnice tvrdí, že lidé z ubytovny budou v Rokytnici a Svatoňovicích bydlet pouze dočasně s tím, že mohou podat žádost o byt v Kostelci a vrátit se. Obyvatelé ale se záměrem radnice nesouhlasí a z Kostelce se stěhovat nechtějí.

Představitelé sjednocených romských politických stran z východního Slovenska podporují sociální reformy nynější vlády.Chtěli by však, aby se projektu aktivačních prací, který kabinet premiéra Mikuláše Dzurindy zavedl po snížení sociálních dávek v zájmu motivace občanů k získávání zaměstnání, mohlo účastnit více lidí a aby na něj vláda vyčlenila víc peněz.

Divadelní a taneční představení romských dětí by mělo v létě oživit ulice Mikulova na Břeclavsku. Připravuje to občanské sdružení Romenstudio, které navštěvují zhruba dvě desítky romských dětí. Děti a mladí lidé ve věku od osmi do 20ti let se ke zkouškám v mikulovském kině scházejí i několikrát týdně.

"Co vás vedlo k tomu, že jste se přihlásila na romistiku?"

"Tak určitě je to zájem o naši historii, kulturu, o jazyk a to nejen v podobě mluveného slova, ale i co se týče gramatiky."

"Kolik s vámi studuje studentů romistiku?"

"Mám za to, že je to něco přes čtyřicet studentů, jsme rozděleni na dvě poloviny."

"Co se všechno učí v rámci romistiky?"

"Tak je to jazyk po stránce mluveného slova, ale i v podobě psaného slova. Je tam gramatika, kultura, historie, učíme se i takové předměty, jako je Úvod do romistiky, za námi je úvod do vysokoškolského studia, kde jsme se učili, jak nahrávat při výstupech v osadách, potom jsme se učili, jak používat bibliografii a recitaci v našich pracích."

"Pomohlo vám, že umíte romsky, ve škole?"

"Nevím, jestli mi to pomohlo, já romanes mluvím a umím i psát, ale jak tak koukám, tak si myslím, že v době, kdy se člověk rozhodne studovat romistiku na vysoké škole, to není ani to podstatné. Podstatné je podle mě to, že člověk chce studovat, protože já se pořád přesvědčuji o tom, že ač ne-Romové, tak se romštinu naučili dokonale za pár měsíců, já je obdivuji."

"Jak zvládáte školu?"

"Já jsem zaměstnaná, jsem matkou dvou dětí a jde to dost obtížně, ale když jsem se dala na vojnu, tak musím bojovat. Tím spíš, že obohatím sama sebe o to, že budu vědět, jak krásnou mají Romové kulturu, jak bohatý je romský jazyk."

"Dnes pracujete v rádiu, máte sen třeba učit romštinu někde ve škole?"

"Určitě by to bylo nádherné, kdybych měla tu možnost vyučovat romštinu a co by bylo velikým mým snem, by bylo vyučovat češtinu."

"Jinak se mluví v reálu romsky a něco jiného se možná učí jako spisovná romština."

"Určitě, protože například u slova ďives jako den řekneme 'džives', ale píše se to 'ďives'."

"Kolik má romština dialektů a domluví se vůbec člověk romsky na celém světě?"

"Těch dialektů je strašně moc, ale je jestli se Romové domluví na celém světě? Domluví. A měla jsem i tu možnost se setkat s Romy třeba z Balkánu a dařilo se mi dorozumět s nimi."

"Je rodina hrdá na vás, že studujete?"

"Určitě je a už jenom z toho důvodu, že mi věří, tak ji nemůžu zklamat."

"Kde vy jste se naučila romsky? Od rodičů?"

"Od rodičů, ano."

"Učíte své děti?"

"Já mám toho staršího syna, kterému je osmnáct, a jelikož se pohybuje víceméně mezi romskými kamarády, tak už sám projevuje prostřednictvím písniček zájem o tu romskou nádhernou řeč. A mám i sedmiletého syna, který se také učí a je hrdý na to, když třeba řekne, když někam přijde, lačho ďives."

Já ještě dodám, že lačho ďives znamená dobrý den. Povídali jsme si s Danou Dubjelovou - studentkou Romistiky na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
16.09.2005	Hodiny romistiky s Milenou Hübschmannovou byly naplněny láskou a vřelostí	O Roma Vakeren

"Pokud si sami hledají zaměstnání, tak se jim to nedaří, pokud jim pomáhá někdo jiný, třeba my, tak už ta pravděpodobnost zaměstnat je mnohem větší."

"Kolika klientům jste zatím pomohli?"

"Pomohli jsme utvořit čtrnáct pracovně-právních vztahů."

"Kde všude klienti našli místo?"

"Tak jedna slečna v bance, jeden muž pracuje v jednom supermarketu jako pokladní, ve stavebních firmách, v cukrárně a tak podobně."

"Proč si myslíte, že je důležité podobné projekty uskutečňovat?"

"Důležité je to z toho důvodu, že žádná státní instituce nemůže rozlišovat Romy, Neromy, lidské menšiny, skupiny. Problém je v tom, že kromě organizací, které přímo dostanou finanční prostředky pro nějakou cílovou skupinu, nemůže dejme tomu úřad práce podporovat pouze Romy nebo podporovat nějakou takovou cílovou skupinu, to nelze. Takže proto je důležité, aby se dělaly vůbec projekty pro Romy a tohle musí prostě vycházet z neziskového sektoru."

Olomouc byla prvním místem v republice, kde začali Romům takto pomáhat. Za projektem stojí Krajský úřad, který si ke spolupráci vybral právě sdružení Spolu. Tam totiž měli s podporovaným zaměstnáváním dlouholeté zkušenosti. Magdaléna Mandátová se před rokem stala romskou konzultantkou Sdružení Spolu. A jakou radu dává nejčastěji svým klientům?

"Není dobře být stále na úřadu práce delší dobu, poněvadž ten život pak znevšední a já nebudu poučovat Romy, co mají dělat, co nemají dělat, já to řeknu za sebe. To já si o sobě myslím, že kdybych já měla být doma, tak já si myslím, že ten můj život, když vezmete tu dlaň a ty prsty roztáhnete, naberete tu vodu a ta voda teče a nezůstane tam nic, jen vlhká dlaň, tak takhle utíká život. A přece abych si řekla, že jsem něco dokázala, tak pro to musím něco udělat. Když budu sedět doma, protože jsem na úřadu práce, tak z toho nic nebude."

"Jaký je zájem Romů o tuto pomoc. Kterou nabízí agentura?"

"První kontakty, co byly, tak je to kolem devadesáti Romů a můžu říct s čistým svědomím, že se sedmdesáti jsme se domluvili, že s nimi budeme spolupracovat."

"Myslíte si, že se třaba postavení Romů v posledních letech nějak mění, že se něco ve společnosti hýbe nebo že to je pořád stejné?"

"Mění se a hýbe se, a to vidím, slyším, cítím. Protože mezi námi Romy je hodně vzdělaných lidí a v dnešní době máme zelenou, dali nám možnost se k tomu postavit. Je to o tom člověku, aby se snažil začlenit do té společnosti. A když se něco nepovede, tak ne hned nadávat, to ne. Vyřešit to nějakým jednáním a o tom to je a neházet hned flintu do žita. To je život a tak ho musíme brát. Jednou jsi dole a jednou nahoře, jak se říká."

Karel Kováč hledal práci marně několik let. Nepomohl mu ani úřad práce. Zaměstnání v jednom olomouckém supermarketu našel až díky novému projektu.

"Já jsem vyučený nástrojař, samozřejmě jsem hledal práci, ucházel jsem se o práci, za každozu cenu jsem se snažil zaměstnat, i úřad úpráce se mi snažil pomoci v této věci, ale byly tam zdravotní komplikace, že mám zdravotní handicap, takže z tohoto důvodu jsem si nedokázal najít práci."

"Čím si vysvětlujete, že se to teď s pomocí sdružení Spolu podařilo?"

"Podařilo se to asi proto, protože z jejich strany byla obrovská snaha a musím všem lidem, co tam pracují poděkovat, byli ke mně vstřícní, hodní a snažili se mi pomoci, jak to jde. Ono to samozřejmě párkrát nevyšlo, ale vzhledem k tomu, že z mé strany byla obrovská snaha a měl jsem obrovskou chuť do toho jít a za každou cenu jsem chtěl pracovat."

"Jaké je teď vaše pracovní místo, co vlastně děláte?"

"Sedím vlastně na kase, takže se ze mě stal pokladník."

"Pokladník. Jaké to je?"

"No je to výborné, práce je to nádherná, baví mě. Lidé, co se mnou opracují jsou hodní a vstřícní."

"Ono to musí být dost náročná práce, já se přiznám, že vždycky v supermarketech ty pokladní obdivuji, jak to všechno zvládnou. Zvládáte to v pohodě? Není to stresující, je tam i určitá finanční zodpovědnost."

"Tak obrovská zodpovědnost tam samozřejmě je ohledně bankovek. Když jsem byl v práci poprvé, tak jsem celou dobu stál za jednou kolegyní, na kterou jsem se díval, jak to dělá. I jsem počítal s tím, že týden bude u mě nějaká kolegyně a bude mi to ukazovat. Já jsem na to měl tři týdny, ale zvládl jsem to za pět dní, takže dneska mi to jde."

"Myslíte si, že ti vaši spolupracovníci tím, že teď dobře znají vás, jsou tam s vámi spokojeni, že to třeba také mění jejich pohled na Romy?"

"Já si myslím, že zcela určitě, protože tam přišel jeden muž ze security, který tam pracuje a říkal, že se s tím ještě nesetkal, že se už dopředu vsadil, jestli vyletím nebo ne, že nepočítal s tím, že tam tak dlouho vydržím."

"Povězte, co to změnilo ve vašem životě, to že teď máte práci?"

"No změnilo to hodně moje životní podmínky, teď už mám nadstandard, takže finančně jsem si polepšil, taky mám radost z toho, že jsem zařazen a vím, že se mnou někdo počítá, že o mě má někdo zájem. Cítím se mnohem lépe než předtím. Teď vím a jsem o tom přesvědčen, že když se člověk snaží, tak může dokázat ledaccos.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Poslech:
RealAudio ~ Download

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
01.02.2014	Reportáž	O Roma Vakeren
19.03.2008	Projekt Aktivizace pracovního potenciálu sociálně znevýhodněných občanů	Zprávy ze života Romů
09.03.2007	Projekt sdružení Velká Ohrada přispěje k lepšímu zaměstnávání Romů v Praze	O Roma Vakeren
23.06.2006	Na internetu začala fungovat burza práce, určená hlavně Romům	Zprávy ze života Romů
17.06.2005	Jaké zkušenosti mají Romové se zaměstnáváním a proč odcházejí do zahraničí?	O Roma Vakeren
25.03.2005	Zlepšit uplatnění na trhu práce pomůže Romům v Brně nové centrum	Zprávy ze života Romů
11.02.2005	Zmatky na úřadu práce	O Roma Vakeren
11.02.2005	Romský podnikatel hůř získává zakázky	O Roma Vakeren
27.01.2005	Konzultantka: Romy při hledání práce demotivuje systém dávek	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

"Ročenka Muzea romské kultury se jmenuje Bulletin a vydáváme ji tady, jak už z názvu vyplývá, vždycky za ten uplynulý rok, chceme shrnout práci muzea. Toto číslo je poněkud výjiměčné, protože je to dvojčíslo, je za rok 2002 a 2003, z finančních důvodů to nemohlo vyjít v tom správném čase, ale vychází to až teď, na druhou stranu je to ale číslo mnohem bohatší, má si sto čtyřicet stran, protože kromě těch zpráv o činnosti muzea druhou a ještě větší část té ročenky tvoří odborné romistické příspěvky, které chceme, aby z toho časopisu udělaly takový odborný romistický časopis, obsahuje i fotografie a nejsou to příspěvky pouze od romistů od nás z muzea, ale především z jiných institucí a nejenom z Česka, ale i ze zahraničí. Poprvé ta ročenka vychází v novém obalu, o kterém si myslíme, že je mnohem atraktivnější než ten původní."

"Chystáte se otevřít během tohoto roku v Muzeu romské kultury nějaké stálé expozice?"

"Během letošního roku musíme určitě v průběhu měsíce října otevřít část stálé expozice, a to dva sály týkající se poválečné situace Romů, tedy od pětačtyřicátého roku do současnosti. Tento projekt máme hrazený od holandské vlády, takže můžeme opravdu zaručit, že tyto dva sály budou veřejnosti zpřístupněny už v tomto roce. Co se týče celé expozice, tam zatím ten termín nemůžeme říct, ale můžu prozradit, že celá expozice bude tvořena šesti různě velkými sály a chtěli bychom touto expozicí vyprávět příběh Romů v dějinách, a to znamená, že začneme od Indie, od pravlasti a dostaneme se až k tomu, co jsem říkala, až do té naší žhavé současnosti."

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
01.08.2017	Došlo k obratu - stát by mohl vepřín v Letech koupit už září	Zprávy ze života Romů
25.06.2016	Nizozemský umělec Ron Glasbeek zachycoval život Sintů v období před, během a po druhé světové válce	O Roma Vakeren
20.02.2016	Ignác Zima spoluzakládal Muzeum romské kultury a vyučoval romštinu	O Roma Vakeren
05.12.2015	Plesem desetiletí vyvrcholily oslavy deseti let existence Muzea romské kultury jako státní organizace	O Roma Vakeren
01.12.2015	Muzeum romské kultury zve na folklorní hudební večer s cimbálovou muzikou Kubíci	Zprávy ze života Romů
12.10.2015	Ples desetiletí Muzea romské kultury se uskuteční 28. listopadu	Zprávy ze života Romů
02.10.2015	Muzeum romské kultury představí během literární akce Mikroměsto hned čtyři romské autorky	Zprávy ze života Romů
03.08.2015	Muzeum romské kultury oslaví 10. výročí slavnostním plesem	Zprávy ze života Romů
30.05.2015	Muzeum romské kultury připravilo pro Brněnskou muzejní noc program plný hudby, tance, tvůrčích dílen i romského jídla	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

"Naše kapela má osm členů, já hraji na saxofon, pak je tam baskytara, kytara doprovod, klávesy, automatický bubeník."

"Jaké písničky hrajete?"

"Převážně hrajeme romské písničky, má to šmrnc, protože jsou to čardáše."

"Kde vystupujete?"

"Hráli jsme všude, kam si nás lidi pozvali, takže různé zábavy, svatby, plesy, festivaly."

"A kde se vám hraje nejlépe?"

"Tak nejlépe se nám hraje asi doma, v Benátkách nad Jizerou."

"Vy hrajete na saxofon, kdo vás naučil hrát na saxofon?"

"Já jsem samouk, co jsem zdědil, tak je to asi to, že jsem doma pořád poslouchal romskou hudbu a mě napadlo, že zkusím saxofon, tak jsem to zkusil a docela se to dá poslouchat."

"V kolika letech jste začal hrát?"

"No, to už bylo po vojně, bylo mi dvacet dva let. Těžké je všechno asi, ale chce to chuť a po čase to přijde, že ten tón vznikne tak, že se to dá poslouchat."

"Saxofon je poměrně drahý nástroj..."

"No teď jsem kupoval asi před rokem a stál dvacet tisíc, takže to je dost drahé."

"Jakou vy sám posloucháte hudbu, co máte rád?"

"Poslouchám a líbí se mi folk, pak mám rád reggae."

"A z romské hudby?"

"Z romské hudby mám rád Bengas, Gulo čar..."

"Máte nějaký sen, kde byste chtěl s kapelou hrát, vystupovat?"

"V Praze někde na festivalu třeba, kde berou romské kapely, aby to bylo nějak slušně zahrané a to je všechno, no."

"Co třeba festival Khamoro?"

"Tam bychom chtěli hrát, ano, to už jsem se ptal, jestli by to bylo možné, tak to zkusíme příští rok."

"Vy jste hráli i pro paní Livii Klausovou na zámku v Lánech. Jak se vám tam hrálo?"

"Tam to bylo asi nejhezčí, co jsme viděli tam, to už asi neuvidíme nikdy. Ona byla s námi spokojená, to bylo pro nás prostě to nejlepší."

www.melodic-benatky.info

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download