Kdysi tradičnímu košíkářství se už dnes Romové příliš nevěnují
VÍŤAZ (východní Slovensko) -
Košíkářství kdysi patřilo k tradičním romským řemeslům. Dnes se
však Romové pletení košíků z vrbového proutí věnují jen zřídka,
přestože právě v početné komunitě slovenských Romů je obrovská
nezaměstnanost. "Mladým se to dělat moc nechce," konstatuje
53letý Jozef Lacko z romské osady zvané Dolina za obcí Víťaz na
východním Slovensku, který se věnuje výrobě košíků už od svých 15
let. Vyučený zedník se košíkářskému řemeslu přiučil od svého
švagra.
"Bydlel jsem u nich na Moravě, kde jsem nějakou dobu dělal v
cihelně," vzpomíná Jozef Lacko. Švagr pocházel z Maďarska. Byl
prý velmi šikovný. Mladý Jozef se od něj naučil vyrábět různé
druhy košíků. Od malinkých, jaké se používají o Velikonocích v
kostele, až po velké koše na prádlo, brambory, či takzvané
kreptuchy - nižší koše oválného tvaru, které se zase hodí na
statku ke krmení dobytka či koní.
"Teď ale nedělám nic. Nedávno jsem měl úraz. Byl jsem v
nemocnici," hovoří a ukazuje hůl, o kterou se opírá. "A kromě
toho nemám materiál ani peníze, za které bych si nakoupil
kvalitní proutí," dodává zarostlý muž. "Kdyby tak byla nějaká
nadace nebo někdo, kdo by mi pomohl nějakými penězi. Zkuste se
zeptat, když chodíte mezi lidi."
Právě nedostatek peněz a kvalitního materiálu v okolí jsou
podle Lacka důvodem, proč se u nich v osadě Romové košíkářstvím
nemohou uživit. "Všechno jsem to prošel kolem dokola, nikde tady
neroste dobré proutí. Kdysi mi materiál nosili až odněkud z
Bardejova. Jeden svazek ale přijde na zhruba 250 korun. Měsíčně
však dostávám sociální podporu 1200 korun a z toho musíme žít."
Kdyby měl peníze na materiál, dokázal by prý z košíkářství
celkem slušně žít. Za jeden středně velký košík na ovoce dostane
v průměru kolem 200 až 250 korun. "Chodí sem naši, ale také
cizinci. Moje košíky si kupovali do Anglie i do Bruselu," chlubí
se košíkář. "Cizinci rádi zaplatí i víc, třeba i pět set,"
konstatuje. "Jednou, když jsem byl ve městě, viděl jsem ve výloze
obchodu košíky. Prodávali je za 600 korun a pruty na nich byly
polámané. Kdybych měl něco takového prodat, to si raději utrhnu
obě ruce," poznamená hrdě.
Jozef Lacko však v košíkářství nevidí jen možný zdroj obživy.
Vnímá toto řemeslo jako tradici, kterou je potřeba zachovat pro
příští generace. Proto také zasvětil do košíkářství některé ze
svých sedmi synů. Mladí Romové se ale podle něj stydí chodit po
vesnicích a nabízet své výrobky lidem. O kvalitní košíky však
podle Lacka bude zájem vždycky.
Toho si je vědom i starosta obce Víťaz Stanislav Kovaľ. Také
proto loni zřídila obec Dům řemesel, kde pořádají různé kurzy, v
nichž se zájemci mohou naučit nejenom plést košíky, ale například
také řezbářství či tkalcovství. Jednou ročně pak absolventi
pořádají přehlídku vlastních výrvýrobků a jezdí také na různé
přehlídky řemeslníků nebo na trhy do Levoče, Spišské Nové Vsi a
jiných měst.
| 
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze zahraničí"
Nejčtenější články