Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu
pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek Ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!
Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů
a nebude chybět ani romská hudba.
Kamen te šunen, sar pes dživel le Romenge. Te ha, ta ačhen amenca! Kerďam
predal tumende the o reporty - sa čačutnes, bio chochavibena! Šunena the
romane giľa - šukar šuniben.
Peršo vakeraha palo draba maškar o Roma. Džana amenca Ostravate, the
vakereha pal oda, savo hin situacia Prahate.
Nejdříve se společně vydáme mezi Romy do Ostravy, kde se jich mnoho potýká s
problémy spojené s drogovou závislostí. O tomuto tématu si popovídáme i s
ředitelem terénních sociálních programů Patrikem Bangou.
Mek adaďives vakeraha pale Osvětim, lačhe lava tumenge dela e pravnička
Klara Veselo - Samkovo u džana amenca tiž andro romano muzeum Brnate.
Ve druhé polovině O Roma vakeren se v právní poradně zaměříme na bytovou
problematiku. Vydáme se také do brněnského Muzea romské kultury a do
ostravského komunitního centra. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už
vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Říká se, že Romové drogy berou, ale neprodávají
Všechno je závislé na penězích. Ti, kdo jich mají více, berou heroin,
ostatní se musí spokojit s pervitinem či těkavými látkami. Když peníze
dojdou, půjdou třeba krást. Romové na Ostravsku se drog zbavit nechtějí.
Gabriela Všolková o tom hovořila s romskou kontaktní pracovnicí. Ta má na
prodej drog v ulicích jednoznačný názor.
"Kdyby je všechny pozavírali, nebylo by tolik nešťastných rodin a dětí. To
se asi nikdy nestane, to nepůjde vymýtit,"
říká romská kontaktní pracovnice ostravského centra Renarkon Monika
Filipová. V Renarkonu pracuje čtyři roky, poslední půlrok působí hlavně v
městské části Vítkovice.
"Tam je větší koncentrace Romů, celkem za těch půl roku jsem udělala kus
práce tím, že jsem sehnala místní romskou klientelu."
Velkou radost má z toho, že se klienti naučili do centra chodit. Chrání tím
sebe i své okolí, protože neodhazují použité jehly a v centru mohou navíc
získat spoustu cenných rad a pomoc. Jeden z Moničiných klientů, který je už
osm let na pervitinu, přiznal, že s drogami zatím skončit nechce. Raději se
ale spoléhá na vlastní zdroje.
"To je blbé prostě, nesouhlasím s prodejem."
Další oblastí s početnou romskou komunitou je Přívoz. Tam pracuje
křesťanské centrum Teen Challenge. Miroslav Slabý má na starost prevenci a
práci s dětmi.
"Velmi často se tady ukazují kluci, kteří mají vážné problémy s čicháním, to
jsou klasičtí čichači a je velmi těžké je zkontaktovat. Drogy jsou tady
víceméně skryté, nejsou ihned vidět a dostat se na konkrétní místa je také
těžké."
Podle Moniky Filipové narkomanů mezi Romy neubývá.
"Ti bohatší, což jsou olašští Romové, berou heroin, ti chudší pervitin a ti
sociálně nejslabší jsou na těkavých látkách: toluen, čikuli."
Říká se, že Romové drogy berou, ale neprodávají.
"Za celou svoji praxi jsem se setkala jen s jednou Romkou, ženou, která umí
vařit perník a i ho prodávala, ale jinak jsem se nesetkala, že by Romové
prodávali pervitin. Oni si to neumí vyrobit a kupují od ne-Romů. Heroin
shání Olachové od Vietnamců."
Tyto zdroje potvrdili i pracovníci Renarkonu a policie. Jiří Kopeček z
policejního týmu Toxi potvrdil, že když se objevil tzv. vietnamský heroin,
rodiče olašských Romů, aby odstavili své děti od drog, podávali na ně
trestní oznámení.
"U heroinu nedostatkem drog se projevuje agresivita, v rodině začali brát
věci, zlato, které pak prodávali. Zjišťovali, že místo, aby je živili, tak
jim peníze brali na nákup drog."
Jeho kolega Josef Kuba dodává, že s drogami souvisí i majetková trestná
činnost.
"Pokud se jedná o olašské Romy, oni většinou vlastní příjmy nemají, žijí z
podpor, pokud je mají a pokud je nemají, musí si peníze opatřit jiným
způsobem. S nárůstem spotřeby drog roste i potřeba peněz a od té je odvislá
i trestná činnost."
Romská kontaktní pracovnice Monika Filipová dodává, že její působení v
Renarkonu přineslo jednu změnu. Klienti z řad romské komunity získali důvěru
a někteří chtějí svou situaci řešit.
"Navíc vidí, že pracují, říkají si, že to jde, že i Rom se může dostat,
pracovat a být prospěšný společnosti. Jsem ráda, že pro ně něco dělám."
Reportáž pro nás připravila Gabriela Všolková z Českého rozhlasu Ostrava.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Horké téma ]=
Organizace Host pomáhá Romům závislým na drogách
Je tu čas, kdy si do O Roma vakeren zveme hosty. Toho dnešního si k
mikrofonu pozvaly Marie Vrábelová a Anna Poláková. Je jím Patrik Banga -
ředitel terenních pracovníků organizace Host.
"V našem studiu vítáme Patriku Bangu, výkonného ředitele terénních programů
organizace Host, dobrý večer."
"Dobrý večer."
"V rámci terénních programů se snažíte řešit drogovou problematiku v romské
komunitě. Jak a komu konkrétně pomáháte?"
"Protože jsme romský terénní program, tak pomáháme Romům, i když pomáháme i
neromským drogově závislým lidem. A snažíme se jim pomáhat nebo je
podporovat tím, že vyhledáváme místa, kde se tito lidé slučují, kde ty drogy
berou a kde se drogy vyskytují. Máme na to v tuto chvíli 6 terénních
pracovníků, kteří dennodenně do těch ulic za nimi chodí."
"Roste počet drogově závislých lidí nebo naopak?"
"Tahle otázka se dá těžko zodpovědět, protože po tom boomu, který sem přišel
někdy v letech 93-94, kdy i Romové začali drogy brát, tak to šlo chvílemi
nahoru, chvílemi dolů. Já si myslím, že ten počet je o něco větší, než byl
předtím, nicméně dá se říct, že se to vyrovnává, je to stabilní."
"Jak jste se zmínil, v programu pracují i Romové. Jak je získáváte?"
"Tak jsou to lidé, které jsem třeba školil v rámci mého bývalého zaměstnání
a jsou to lidé, které třeba já osobně znám."
"Jakou máte podporu v této činnosti od ostatních?"
"Myslím, že podpora je taková, že nám lidé přejí, říkají,že děláme dobrou
práci. Nicméně stav je takový, že v tuhle chvíli nejsou peníze na to, v tom
projektu pokračovat a snažíme se teď shánět zdroje na to, abychom ten
program udrželi."
"Obracejí se také na vás rodiče dětí závislých na drogách, o co vás žádají
nejčastěji?"
"Jsou to informace. Protože spousty lidí vůbec nemají informace o tom, že
existují terénní programy, že existuje cosi jako systém péče o drogově
závislé. Takže se snažíme ty lidi nakontaktovat na různá zařízení a
zprostředkovávat léčbu."
"Jak přijme romská rodina to, když se dozví, že její dítě je závislé na
drogách, jak to vnímáte Vy z Vaší pozice?"
"Já už to vidím trošku jinak, ten můj pohled je trošku zkreslený, protože už
tu práci dělám hodně dlouho, ale ta romská máma, která zjistí, že její dítě
bere, tak první věc je taková, že se ptají proč a kde a hledají problém a
příčinu toho. A druhá věc je to, že chtějí eliminovat toho člověka, který
drogy prodává."
"Jak vy sami jste úspěšní?"
"Já myslím, že tohle je tak nevděčná práce, že člověk nemůže hledat výsledky
v té práci. Pro nás je výsledek takový, že pošleme člověka do léčebny a ten
člověk úspěšně léčbou projde, což si myslím, že poslední dobou funguje. A dá
se říct, že tendence je taková, že ty počty jdou nahoru, že těch klientů je
stále víc a víc."
Stále více Romů se stává dealery drog a ani se tím netají. Často s této
trestné činnosti vědí jak sousedé, tak i samotní příbuzní, kteří mlčí a
takto získané peníze využívají i ve svůj prospěch. Jak nám řekla advokátka
Klára Veselá-Samková se tito lidé, stejně jako dealeři vystavují trestnímu
stíhání.
"Trestní zákoník zná trestný čin napomáhání trestnému činu a jsou různé
formy spoluúčasti a spolupachatelství trestného činu. Zejména pokud v tom
obchodu s drogami jsou zapletené děti, tak tam v podstatě přichází také k
úvaze aplikace různých trestních paragrafů, které směřují jako trestné činy
proti rodině a mládeži. A opravdu bych nedala ruku do ohně zato, že takovéto
osoby nemohou být žádným způsobem postiženy. Pokud nejsou postiženy, tak se
domnívám, že se tak děje spíš pro laxnost policejního přístupu, než pro
cokoliv jiného. Zvláště v případech, kdy ty drogy jsou nabízeny mladistvím a
dětem, tak se tam dostáváme do situace, kdy ta spoluodpovědnost je zcela
evidentní."
Každá rodina by si měla uvědomit, že mají-li příbuzného drogového dealera,
není to obchodník, ale kriminálník, jak nám dále řekla advokátka Klára
Veselá-Samková.
"Ta rodina si také musí uvědomit, že tomuto člověku hrozí velice přísný
soudní postih s velmi vysokou hranicí trestní sazby, 8, 10 let, kdy nemůže
spoléhat na to, že to drogové dealerství bude procházet navždycky. To
znamená, že oni už v tu chvíli, kdy mají mezi sebou toho úspěšného
obchodníka, tak mají před sebou člověka, který má před sebou řadu let v
kriminálu."
"A teď k našemu hostu Patriku Bangovi, chcete k tomu něco doplnit, jak je to
v praxi?"
"Tak já bych k tomu možná doplnil to, že pokud orgány činné v trestním
řízení už dojdou tak daleko, že je člověk vystaven trestnímu stíhání za
prodej drog, tak pokud se toto děje ve spolupachatelství, tak i na to soud
přihlíží a ty postihy většinou bývají větší, než pokud ten člověk prodává
drogy sám a nebo nedokáží ostatním, že na tom spolupracovali. A i člověk,
který v tom prostředí je a ví o té trestné činnosti má ze zákona povinnost
trestný čin oznámit, což samozřejmě ti lidé nedělají."
"Jsou dealeři většinou závislý na drogách?"
"Pokud prodávají heroin, tak většinou drogy sami neberou. Dneska se na trhu
prodává subutex, což je legální náhražka heroinu, která je
vlastně substitucí té drogy pod lékařským dohledem. A protože je subutex tak
dostupný, tak si ho dealují všichni mezi sebou, takže ho samozřejmě i
užívají."
"Sdružení Host předává projekt terénních programů občanskému sdružení
Stromy, co se tím změní?"
"Změní se v první řadě to, že se Romové zapojí do celého problému, že se
pokouší řešit tu otázku sami, že nečekají na to až ne-Rom podá pomocnou
ruku. Protože do této doby je to tak, že tu práci dělají ne-Romové. Podle
mých informací jsou 2 romští terénní pracovníci v ostatních zařízeních, což
je moc málo. Protože kolik je uživatelů, kolik je Romů a kolik je těch lidí,
takže 2 jsou opravdu špatný počet. Těch lidí musí být prostě víc, protože
pokud máme zasáhnout lokality, kam ti terénní pracovníci nechodí, abychom
informovali o tom, že ty drogy nejsou problém, který není neřešitelný. Že
opravdu existuje způsob, jak se z těch drog dostat, tak těch lidí
potřebujeme víc. A tohle si myslím, že jsme my teď, že máme tu možnost jít
mezi ty lidi, protože my jako Romové máme předpoklad k tomu s Romy pracovat.
První věc je ta, že se to osamostatní a samozřejmě se ti Romové zapojí.
Nicméně chybí podpora."
"Počítáte s propojením ostatních regionů a měst do tohoto projektu?"
"Do budoucnosti asi ano. Nicméně jak už jsem teď řekl nejsou peníze, abychom
pokryli Prahu. Já doufám, že nás podpoří romské osobnosti, organizace,
sdružení a že se spolu pokusíme zapojit do systému péče a vytvořit postupně
vlastní systém péče o práci s drogově závislými, protože ať je to jak je to,
tak s těmi Romy se pracuje úplně jinak, než s ne-Romem. A my pokud chceme
ten problém řešit, tak musíme ten systém vymyslet tak, aby vyhovoval Romovi,
protože pokud se tak nestane, tak problém bude horší a horší. A pokud se nám
nepodaří zachránit tento program pro tenhle rok, tak se bojím, že už se
příští rok velice těžko napojíme. Začínat od začátku je vždycky horší, než v
něčem, co už je rozjeté."
"Jak se k tomuto problému staví romské osobnosti?"
"Oslavujeme, jednáme, mluvíme, žádáme. Já dokonce jednám v zahraničí, sháním
peníze, jak se říká, všude, kde to jde."
"Už vás někdo z romských osobností podpořil?"
"Podporují nás romská media Romea, Dženo, romské internetové servery.
Podporuje nás Jan Balogh z Člověka v tísni a vůbec spousta lidí, kteří o tom
problému trochu vědí. Spousta lidí, kterým jsem to řekl věřím, že se zapojí
a že nám pomůžou."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Většímu zájmu Romů o práci, podle zkušeností pracovníků olomoucké agentury
Spolu, brání demotivující systém sociálních dávek. Agentura v hanácké
metropoli zajišťuje podporované zaměstnávání Romů. Zatím pracovala zhruba se
7Oti klienty, 24 z nich chtělo práci hledat a pro 14 osob se práce našla.
Podle agentury se na pracovním trhu uplatnili zejména vyučení Romové, či
lidé s vyšším vzděláním. Ale zejména Romům s početnými rodinami se pracovat
nevyplatí.
Částku 650 tisíc korun rozdělí letos Zlínský kraj v rámci podprogramu na
podporu integrace Romů. Žadatelé mohou na projekty získat od 10.000 do
200.000 korun. Kraj přispěje na různé vzdělávací programy, kulturní a
umělecké aktivity, nebo na udržování romských tradic i volnočasové aktivity.
O dotace letos mohou zažádat nejen občanská sdružení nebo církve, ale také
obecně prospěšné společnosti a fyzické či právnické osoby.
V Chebu už více než rok existuje projekt terénní sociální práce v romské
komunitě. První hodnocení výsledků programu, který vznikl v součinnosti s
ministerstvem vnitra a radou vlády pro romské záležitosti, jsou pozitivní.
Jedním z výsledků práce dvojice terénních pracovnic je zlepšení školní
docházky problémových dětí a výrazné snížení počtu žebrajících dětí u
obchodních domů a na nádraží.
V Evropě by prý už od roku 2007 mohla fungovat celoevropská satelitní
televize, která by vysílala v romštině a byla by určena výhradně Romům. Na
romské fóru v Evropském parlamentu to řekl autor projektu Szándor Simon z
Maďarska. Televize by měla jedno sídlo a několik regionálních studií.Do
vysílání by se mohly zapojit už existující romské pořady či romské televize,
které fungují například ve Španělsku či v Makedonii.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Právní poradna ]=
Co dělat, když přijdu o trvalé bydlení a tím i o trvalé bydliště v
občanském průkazu?
Po delší době jsme se s vaším problémem obrátili na právníka. Zajímalo vás,
co udělat, když přijdete o trvalé bydlení a tím i o trvalé bydliště v
občanském průkazu. Proto navštívila Marie Vrábelová advokátku Kláru
Veselou-Samkovou.
"Především je nutno říci, že každý má povinnost, aby právní stav byl v
souladu s faktickým stavem co se týče jeho zápisu trvalého bydliště v
občanském průkazu. V momentě, kdy přijdete o tzv. právní titul k bydlení,
tzn. o nájemní smlouvu nebo o podobný titul, že např. váš příbuzný tam má
nájemní smlouvu, tak jste povinen nebo povinna si vyměnit občanský průkaz a
přihlásit se k novému trvalému pobytu."
"To znamená, když nemám náhradní jiný byt, tak kde se přihlásím?"
"Jestliže nemáte žádný faktický trvalý pobyt, tak vaší adresou bude adresa
ohlašovny v místě vašeho posledního trvalého bydliště. Dám příklad: máte
naposled trvalé bydliště na Praze 4, tzn. že vaší adresou ve vašem občanském
průkazu bude ohlašovna na Městské části Praha 4."
"Jakékoli úřední listiny nejdou na žádnou adresu?"
"Ne, tam je prostě místo na doručování a je vaší povinností v úřední styku
si zabezpečit takovou situaci, aby vám vždy bylo možno doručit. Například
zřídit si poštovní přihrádku, doručovací adresu k někomu, kdo má trvalé
bydliště nebo něco podobného."
Na vaše dotazy se zaměříme společně s advokátkou Klárou Veselou Samkovou i v
příštím O Roma vakeren.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Aktivista Miroslav Richter vzpomíná na svého dědečka, který zahynul v Osvětimi
Svět si včera připomněl 60. výročí osvobození osvětimského koncentračního
tábora, kde zemřelo také velké množství Romů, dospělých i dětí. V Osvětimi
zahynul i dědeček romského aktivisty Miroslava Richtera z Brna, který Janu
Mišurcovi řekl:
"Moje maminka byla tehdy malá, bylo jí kolem deseti let. V koncentrčním
táboře v Osvětimi zemřel děda, maminčin tatínek. Bylo to někdy ve roce 1942,
takže tam byl nasazený, pracoval tam a nakonec i zahynul."
"Jak se o tom maminka dověděla, byla malá..."
"To se v naší rodině spíš tradovalo, protože z posledních osob starší
generace, které ještě žila, tak to byla maminčina teta, kterou jsem osobně
poznal a ta měla na sobě ještě číslo z koncentračního tábora na ruce a byl
to její bratr, můj děda, kdo tam zemřel. Osobně jsem v koncentračním táboře
byl s mojí maminkou. Potřebovala nějaké potvrzení, že tam její tatínek
zahynul. Na ten okamžik dlouho nezapomenu: maminka tam přišla a v kanceláři
dala svůj rodný list a přišla paní s velkou knížkou, ohořelou, žlutou. V ní
jej našla pod identifikačním číslem, jeho jméno. V tu chvíli maminka málem
omdlela, chtěla hrozně brečet. Takovou mám vzpomínku na chvíli, kdy jsme se
na 100% dozvěděli, že tam opravdu zahynul"
"Jak se jmenoval dědeček?"
"Můj dědeček se jmenoval Ferdinand Klimt a pocházel z německých Romů."
"Jak to vypadalo v táboře, jak to na vás zapůsobilo?"
"Když jsme s maminkou do Polska jeli, nakoupili jsme si jídlo, abychom ho
tam nemuseli kupovat a můžu vám, říci, že jsme to jídlo nedotčené donesli
zpátky domů. Absolutně nás přešla chuť k jídlu. Prošli jsme tam nějaké
fotografie, máma ještě hledala nějaké lidi z fotografií, které možná
poznala, ale my jsme tam přišli, byli jsme tam v hlavní budově. Co na mne
zapůsobilo, byla veliká deska od stropu až na zem, na té desce byly nalepené
malé botičky, to na mne velmi smutně zapůsobilo. Pak tam byly určité dlouhé
domy, kde byly názvy států, vlastně Romové, kteří tam zahynuli. Byl tam film
v kině, také jsme se na něj podívali. Maminka to samozřejmě celé probrečela,
viděl jsem, že to špatně nese, tak jsme to ani celé neprošli, zavčasu jsem
ji vytáhl ven a asi týden jsme z toho byli oba dva špatní. Moje maminka se
narodila v Trutnově a její rodiče, původem Němci v té době tady kočovali.
Ona tady jediná zůstala kvůli tatínkovi od svých čtrnácti let, jinak všechny
sestry a bratry mají dodnes v Německu."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Brněnské Muzeum romské kultury se připojilo k oslavám 60. výročí osvobození Osvětimi
Kolega Mišurec při své cestě do Brna navštívil také tamní romské muzeum,
které se rovněž připojilo k oslavám 60. výročí osvobození Osvětimi. Více už
dodává mluvčí Muzea romské kultury Jiří Sýkora.
"My jsme si to letošní 60. výročí osvobození Osvětimi připomněli tím
způsobem, že jsme udělali den otevřených dveří. Kromě stálé expozice, kterou
máme, tak ještě dneska dáváme jedinečnou možnost do expozice, která bude
stálá od podzimu tohoto roku."
"Čeho se expozice týká? Co bude k vidění?"
"K vidění bude především sál č. 4, který se věnuje právě romskému
holocaustu. Je to v podstatě jedinečná ukázka té výstavní plochy, která se
věnuje tomuto tématu. A tento sál určitě chceme otevřít v říjnu 2005 široké
veřejnosti s tím, že zbytek té stálé expozice, tak jak na tom budeme
finančně, tak podle toho budeme otevírat i ten zbytek."
"Jaké aktivity provozuje muzeum?"
"Muzeum kromě výstavní činnosti se zabývá především výzkumem a archivnictvím
a vůbec klasifikací veškerých prvků, ať už to jsou předměty materiální
kultury Romů až po duchovní kulturu. To znamená máme videoarchiv, fotoarchiv
a hudební archiv, což je jedinečná sbírka nejen v ČR s ohledem na romskou
kulturu."
"Vy také organizujete různé přednášky?"
"My se snažíme tu vzdělávací aktivitu soustředit především na školy a
vzdělávací ústavy podobného druhu. Mezi školami zájem je a to nejen z Brna,
protože my děláme 2 typy vzdělávacích aktivit, buď zveme školy na návštěvu k
nám do muzea nebo naši lektoři, naši historikové vyjíždí do těch škol
samotných a dělají přednášky přímo tam."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Chceme ukázat, že taky něco dokážeme, říkají ostravští Romové
Chceme ukázat, že taky něco dokážeme, říkají Romové z ostravské části
Liščina. Pořádají akce pro děti z komunitního centra, věnují se doučování a
sportu a mají spoustu plánů. Některé už mají konkrétní obrysy. Gabriela
Všolková z Českého rozhlasu Ostrava se za Romy na Liščinu vypravila.
"Jsou do toho zapojeny matky, rodiče, děti, takže tím pádem každý, kdo nám
pomůže něčím, dá ruku k dílu, každý z nich je ten článek řetězu, který
dáváme dohromady", říká Gejza Jedinák o Řetízku. Takový název dostalo hřiště
s dětským koutkem pro školku. Fotbalové hřiště ještě voní novotou, trénují
na něm místní děti. Gejza Jedinák byl jedním z duchovních otců sportoviště.
Peníze získali z dobrovolnického programu "Připoj se". Nápadů je víc, říká
spolupracovník komunitního centra Zdeněk Kroščan:
"My jsme prve tak hovořili o projektu na basketbalové hřiště, které bychom
chtěli. Napsat projekt a také, aby nám pomohlo město. Aby se město zapojilo,
aby se vidělo, že Romové také něco dokáží a že když chtějí, tak to udělají.
Prostě mládež i starší."
Za velký úspěch komunitního centra Na Liščině považují jeho spolupracovníci
fakt, že ani jedno z dětí, které prošly místní školkou nemuselo nastoupit do
zvláštní školy. Na doučovaní pro děti možná navíc dostanou nové počítače.
Vedoucí centra Elen Mirgová říká, že o aktivity je mezi
dětmi velký zájem. Docházejí denně.
"V zimě to je do stovky a v létě asi polovina, protože většinou se dělají
aktivity venku a také se chodí více mimo."
Rozvoji aktivit by měl přispět i nový fond pro talentované děti, který
založili zástupci romských iniciativ a organizací v Ostravě. Do fondu budou
přispívat dobrovolnými finančními částkami a jednou ročně vyberou dítě,
které si zaslouží odměnu za vynikající práci ve škole nebo volnočasových
aktivitách, řekla Petra Švrčinová ze sdružení Vzájemné
soužití.
"Bylo vybráno 1790,- Kč, plus 50 USD a to je základ pro založení fondu,
který se bude nazývat Čercheň Eleny Lackové a je to pro nadané romské
dítě."
Předseda sdružení Kumar Vishwanathan si pochvaluje, že Romové z různých
organizací konečně našli společnou řeč.
"To je takové společné dílo a tady se otevírá možnost, aby to nebyl jenom
nějaký dnešní jev, že všichni jsou spolu. Ale je třeba mít před sebou nějaký
cíl, že můžeme něco společně dělat. A výsledek uvidíme za rok. Také máme
naději, že to dopadne dobře, doufám, že to dopadne dobře."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete
opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také
na internetové adrese www.romove.cz.
Také příště vám nabídneme aktuality ze života Romů, a nebude chybět ani
romská muzika.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen. Iriňda
amenge e Aneta Vaštagovo, kaj te mukas Bengas lakere romeske. Amen mukas
giľi pro Pankrác predalo Petr Vaštag. Te aves sasto te bachtalo, the o Ondys
Cina u tumen Romale savore tiž. Ada šuniben pradal tumende.
Mějte se moc pěkně a klidný víkend.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|