Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu
pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek Ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!
Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů
a nebude chybět ani romská hudba.
Kamen te šunen, sar pes le Romenge Dživelas oka berš? Te ha, ta ačhen
amenca! Kerďam predal tumende the o rEporty - sa čačutnes, bio chochavibena!
Šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo vakeraha palo Osvětim, koncenračno taboris, kaj mule the but Roma.
Palo holokaustos amenca mek adaďives vakerela o Ian Hancock.
Nejdříve si společně připomeneme 60. výročí osvobození koncentračního tábora
Osvětim. O holocaustu si dnes popovídáme i s jednou z největších romských
osobností současnosti: profesorem - Ianem Hancockem, který přednáší na
Texaské univerzitě v americkém Austinu.
Mek adaďives VakerAha palo školi, džana Amenca andro Teatros, kaj bavinenas
Paramisi palo SomraKuno Sidoris the Nachodoste, kaj pes pale SGejle amare
romňika andalo jekheTaniben Manushe.
Ve druhé polovině O Roma vakeren vám přiblížíme mezinárodní vzdělávací
projekt, pozveme vás na premiéru romské pohádky O zlatém Sidorovi a vydáme
se také do Náchoda na setkání ženské romské skupiny Manuše. Tolik namátkou z
programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Iveta Durdoňová a
Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Letos si připomeneme 60. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim
Příští čtvrtek uplyne 60 let od osvobození koncentračního tábora Osvětim. Na
oslavy tohoto výročí se do jihopolské Osvětimi sjedou tisíce hostů, mezi
nimi i delegace 40 států. K nejvýznamnějším hostům budou patřit prezidenti
Izraele Moše Kacav, Ruska Vladimir Putin, Francie Jacques Chirac, Německa
Horst Köhler, viceprezident Spojených států Dick Cheney, nizozemská královna
Beatrix a belgický král Albert II. Chybět nebude ani český prezident Václav
Klaus. Hlavní ceremoniál se uskuteční 27. ledna odpoledne u Pomníku paměti
národů, kde delegace vzdají čest památce lidem zavražděným za druhé světové
války v Osvětimi zapálením zvláštních svíček. Několik vyprávění o Osvětimi
zaznamenala Jana Šustová.
V Osvětimi zahynulo mnoho českých Romů. O tom svědčí například pan Antonín
Lagrin z Brna, kterému o Osvětimi vyprávěl jeho otec.
"Nejstrašnější místo na zeměkouli, které bylo, které mohli vymyslet. Možná
nic horšího nebylo, tak mi to říkal táta. Zahynuli mu tady rodiče, děti,
manželka, byli transportováni z Let sem. Polovina byla vyvražděna v Letech,
zbytek poslali do Auschwitzu "návrat nežádoucí, česká policie" měli v
papírech."
Osvětimskými koncentračními tábory prošlo podle posledních historických
údajů přibližně 1.3 miliónu lidí. O život zde přišlo asi 1.1 miliónu lidí,
hlavně Židů. O způsobech vraždění vězňů hovoří průvodkyně Osvětimí Viera
Orlová.
"Do roku 1941 neposílali vězně do plynu; vězně zabíjeli, ale do plynu je
neposílali. Až po přepadení Sovětského svazu dostal hlavní velitel
Auschwitzu rozkaz o hromadném vraždění. Nevěděl, co má dělat, a tak
popřemýšlel a napadlo ho, že by mohl použít cyklon, který byl silným jedem
pro myši a potkany. Pokus uskutečnil ve sklepě baráku číslo 11; utěsnili
okna, nahnali dovnitř sovětské zajatce, celkem 600 osob, 256 lidí bylo
z nemocničního baráku, polské národnosti. Dveřmi vsypali krystalky cyklonu,
dveře těsně uzavřeli a čekali. Celé to trvalo 24 hodin. Nejdříve otevřeli
dveře a zjistili, že nějací lidé ještě žili, a tak dosypali cyklon a po
dalších 24 hodinách už všichni byli mrtví. Hess věděl, o co šlo - byl si
vědom, že když bude jed rozptýlen rovnoměrně, půjde to rychleji, zabijí více
lidí a použijí méně cyklonu. Následující skupina Sovětů byla poslána do
plynu do krematoria, které mělo otvory, byla to taková šachovnice.
Zavraždění těchto 700 osob trvalo již kratčeji, po půl hodině bylo ticho a
vědělo se, že všichni jsou mrtví. Mrtvoly se potom spalovaly ve třech
kremačních pecích, dvě jsou zrekonstruované, třetí není, neboť se nenašly
všechny originální části. Kovová dvířka jsou originální, cihla je
rekonstruovaná. V Březince byly o mnoho větší krematoria, tam se do jedné
plynové komory vešlo 1500 až 2000 lidí. Bylo tam pět kremačních pecí a
v Březince se denně spalovalo 5000 - 8000 mrtvol."
V krematoriích pracovala tzv. zvláštní komanda, Sonderkommando, která měla
za úkol spalovat mrtvé. Jejich členy byly vězňové, kteří dostávali větší
příděl jídla a byli odděleni od ostatních vězňů. Na situaci vzpomíná bývalý
osvětimský vězeň Antonín Hlaváček.
"Taková četa tam byla tři měsíce a pak nastoupili další, spálili předešlou
četu, aby to nevyšlo najevo. Tak to šlo stále. My jsme si nejdříve mysleli,
že tam pečou chléb. Ale až po 14 dnech jsme se dozvěděli, že tam pálili
lidi. Pak už nestačila dvě krematoria, tak vzadu, byla tam vybagrovaná jáma,
břízy, sudy, gumy, všechno tam naházeli. To už pece nestačily brát, to bylo
v roce 1943, kdy byl největší nápor Slováků, Maďarů, Židů."
Z dobře střežené Osvětimi bylo téměř nemožné utéct...
Antonín Hlaváček: "Tam byl jeden, měl kulomet. Reflektory byly tady a tamhle v rohu a v tom
probíhalo 1000 voltů elektrického proudu. Neexistovalo, aby někdo utekl, ten
by na místě hned shořel."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Horké téma ]=
Profesor Hancock zastupoval Romy v Radě USA pro památku holocaustu
Před týdnem jsme odvysílali první část rozhovoru s romským univerzitním
profesorem Ianem Hancockem z Texasu, který nedávno navštívil Českou
republiku a Slovensko. Dnes se k tomuto rozhovoru ještě vrátíme - mimo jiné
i v souvislosti s blížícím se dnem holocaustu, protože profesor Hancock
zastupoval Romy v Radě Spojených států amerických pro památku holocaustu.
Rozhovor připravila Jana Šustová.
Jako jediný Rom jste se dostal do Rady Spojených států pro památku
holocaustu. Co je úkolem této rady a jaká je tam Vaše funkce?
Momentálně už nejsem jediný, kdo dosáhl této pozice. Když byla tato rada
založena, nebyli jsme přizváni k tomu stát se jejími členy, a tak jsem
protestovali. Utábořili jsme se proti budově této rady ve Washingtonu.
Protestovalo tam mnoho Romů z východních států, kteří byli oblečeni do oděvu
vězňů koncentračních táborů a nesli transparenty s nápisy 'Rasismus proti
Romům' a tak podobně. Nakonec rada souhlasila, že přijme jednoho Roma a
zvolili mě jako zástupce, ale já jsem v té době nebyl americkým občanem.
Poradil jsem jim, aby místo mě vzali Williama Duna, což je jeden z
komunity maďarsko-slovenských Romů žijících v USA. Takže on byl prvním
zástupcem. Mezitím, než jemu vypršelo funkční období, jsem získal americké
občanství, takže jsem se stal jeho nástupcem. Avšak současná vláda se
rozhodla neobnovit členství romského zástupce v této radě, takže v tomto
okamžiku tam nikoho nemáme.
Co je podle Vás potřeba udělat pro zlepšení situace Romů v České
republice?
Byl bych rád, kdyby se romští i ne-romští občané této země naučili více o
romské historii a identitě, neboť obě skupiny to potřebují znát. Přál bych
si, aby zdejší Romové byli více hrdí na to, kdo jsou. Přál bych si vidět
podnikatele a profesionály, kteří by vytvářeli nezávislou identitu, takže
třeba stipendia pro romské studenty by mohla pocházet z romské komunity a ne
zvenku. Myslím, že taková stipendia by pro každého znamenala více. Přál bych
si, aby si čeští Romové více uvědomovali to, že jsme světovým národem, ne
jen evropským, ale přitom jsme bratři a sestry po celém světě, kde je nás 12
miliónů. A také je třeba, aby věděli, že můžeme mnohého dosáhnout, když
budeme spolupracovat spolu navzájem a také se zeměmi, v nichž žijeme.
Co považujete za důležité pro Romy na celém světě?
Rodiče by měli učit své děti být pyšnými na to, že jsou Romové. Když jsem já
byl dítě, učili mě, abych neříkal lidem, že jsem Rom. A první část svého
života jsem si myslel, že je to normální, protože všichni moji romští
vrstevníci to tak dělali. Ale když jsem byl starší, začal jsem se ptát na
svůj původ. Nic jsem neznal z našich dějin, vůbec jsem nevěděl, kdo jsme.
Věděl jsem jen, že se s námi zachází jinak než s ne-Romy. A tak jsem začal
studovat různé materiály. Jak jsem se dozvídal podrobnosti o naší historii,
měl jsem různé pocity: zlobil jsem se, byl jsem smutný, ale byl jsem také
ohromen, jak těžké bylo pro Romy v Evropě přežít. Když se podíváte na
romskou historii, je dost smutná. Je v ní otroctví, holocaust, transporty,
sterilizace, masakry, pogromy... Ale stále máme svou identitu, i když nemáme
ani vlastní stát, ani armádu, ani vládu, ani hospodářství. Ale máme vlastní
jazyk, vlastní kulturu, a pro mě je to triumf přežití. Také jsme přispěli
k západní kultuře - zvláště v umění. V mé knize My romský národ, která je
teď publikována ve slovenštině, v češtině ještě není, je kapitola o slavných
lidech, kteří mají romský původ. A je tam hodně lidí - lidí, u nichž byste
to neočekávali - např. Charlie Chaplin. My toto potřebujeme vědět!
Potřebujeme vědět, že první žena, která se v Evropě stala univerzitní
profesorkou, byla Romka. Byla profesorkou matematiky ve Švédsku v 19.
století. Takové věci je potřeba říkat našim dětem, aby věděly, že my můžeme
něčeho dosáhnout, když se snažíme.
Hrdost Romů na svůj romský původ je určitě důležitá. A za jakých podmínek
začne podle Vašeho názoru Romy respektovat okolní společnost?
Budeme respektováni, až přestaneme být tak strašně moc závislí na neromském
světě, jako jsme teď. Dokonce když pořádáme mezinárodní konference nebo když
sociální a politické organizace mají nějaká setkání, musíme žádat ne-Romy,
aby nám pomohli granty a jinými věcmi. Podle mě je to na závadu. Myslím, že
bychom měli začít být soběstační a že stipendia pro romské studenty by mohla
přicházet od českých Romů. Pokud by vznikla nadace, kterou by založili
Romové s romskými penězi a byla by o tom informována veřejnost, hodně by to
znamenalo a byl by to začátek k získání sebeúcty. Většina z toho, co na
celém světě děláme, je v rukách ne-Romů - dokonce i standardizace romského
jazyka, to všechno dělají gádžové. Když budeme mít víc vzdělaných Romů a víc
vlivu, budeme to moci dělat sami a nebudeme závislí na druhých lidech.
Nechci separaci, protože my musíme spolupracovat s ne-Romy, ale jako
rovnocenní partneři a ne jako subjekt toho, co oni pro nás považují za
nejlepší.
Rozhovor s romským historikem Ianem Hancockem pro vás připravila Jana
Šustová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Zmocněnec české vlády pro lidská práva Svatopluk Karásek varoval před
výrazným snižováním sociálních dávek po případném nástupu pravicového
kabinetu. Řekl, že by se zhoršilo zejména postavení Romů, pro které, podobně
jako na Slovensku, není dostatek pracovních příležitostí. Podle Karáska
nelze souhlasit s názorem, že Romové v Česku nebo na Slovensku jsou líní,
nebo pracovat nechtějí. Spíš je pravdou, že pracovních příležitostí je málo
a ani snížení dávek proto nemůže Romy donutit k větší aktivitě při shánění
zaměstnání.
Ve slovenské obci Jastrabie v okrese Vranov nad Topľou plánují už letos
postavit pro romské spoluobčany dvanáct nájemních bytových jednotek.
Nastěhuje se do nich téměř padesát Romů. Nájemci bytů se na jejich výstavbě
budou podílet dvaceti procenty - vlastní prací.
Ve slovenských okresech Michalovce a Bardejov stoupá zájem ze strany
romských rodin o adopci dětí z dětských domovů. Oto Horváth z Jasova,
předseda občanského sdružení Mladosť, potvrdil, že dříve byly romské rodiny
o více dětech, ale měly problémy s jejich uživením a nemohly si dovolit
adoptovat další.
V Moravské Třebové vystoupí dnes brněnská kapela Gulo Čar, která je v
současnosti nejmodernějším romským souborem u nás. Skupina se věnuje moderní
taneční hudbě s prvky funky, jazzu a rocku. Romská krev hudebníků se
projevuje nejen v melodiích a rytmice, ale i v projevu, nasazení a energii,
kterou se řadí k předním českým formacím. Koncert Gulo Čar začíná v podniku
Duku Duku v 21 hodin.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Agentura Kreo Plus se snaží motivovat Romy ke vzdělání

Mladí Romové musejí na pracovním trhu čelit mnoha problémům a také
předsudkům ze strany zaměstnavatelů. Cestou k lepšímu uplatnění je především
vzdělání. To je také závěr mezinárodního průzkumu, který probíhal v několika
evropských zemích. Jak Janu Mišurcovi řekl ředitel vzdělávací agentury Kreo
Plus - Josef Hotmar, pomocí speciálních programů chce tato společnost lidi
motivovat ke vzdělávání.
"Náš hlavní cíl je shromáždit evropské zkušenosti ze vzdělávání mladých
Romů. Domníváme se, že to je jeden ze základních problémů, které tato
menšina má. Bez vzdělání, bez prosazení se mladých Romů na trhu práce
v podstatě nedojde k integraci menšiny. Takový je závěr ve všech zemích."
"Jaká je situace Romů na trzích práce v zemích EU? Je podobná nebo se něčím
liší?"
"Domnívám se, že středoevropské a balkánské země jsou na tom tragicky
špatně. To je problém i naší romské minority, protože i když se o tom nevede
žádná statistika, jsme hluboce přesvědčeni z diskuzí, kterých jsme vedli
desítky na úřadech práce, že u nás 60 - 80 % Romů je na sociálních dávkách.
Lepší situace je v Německu, německá minorita Romů a Sintů je ve většině
případů zaměstnaná. Situace dosti obtížná je i ve Francii, která má také
podobně velkou romskou minoritu jako my, ale ve velké Francii se to i při
vysokém počtu Arabů a jiných minorit dosti ztrácí, takže to nepůsobí tak
drasticky jako u nás."
"Smyslem projektu je mj. také motivovat Romy samotné, aby se vzdělávali. Jak
to chcete v praktickém životě udělat?"
"Pokud jde o motivaci a o prosazování chuti ke vzdělání, v produktech,
příručkách, které připravujeme, se budeme obracet na rodiny, na školy a na
romské organizace. To jsou v podstatě tři cíloví adresáti toho, co děláme.
Myslíme si, že oni to rozhodnou, a tím myslím i romské poradce atd."
"Zmínil jste příručky. Kdy příručky vyjdou?"
"Zatím jsou k dispozici příručky u nás ve firmě, budeme usilovat, aby
nejlepší z nich byly i vytištěny a pak bychom je dali k dispozici. Moje
zkušenost bohužel je, že k tisku těchto pomůcek nebo příruček se naše
nejvyšší státní orgány staví zdrženlivě, myslím tím například ministerstvo.
V prvním projektu, který jsme dělali v letech
1998 - 2003, jsme zpracovali
velice instruktivní a orgány v Bruselu pochválenou příručku o výcviku
romských podnikatelů. Když jsme se obrátili na příslušné instituce, které by
ji mohly masově rozšiřovat, setkali jsme se s nechutí."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ústecké Činoherní studio uvádí romskou pohádku
Ústecké činoherní studio má za sebou už druhou premiéru v nově
zrekonstruovaném divadle. Tentokrát se jeho umělecké vedení rozhodlo vyplnit
mezeru v repertoáru a zařadit do něho pohádku. Ale jak už bývá v Činoherním
studiu zvykem, i tohle představení má velmi silný podtext. V režii Tomáše
Bambuška uvedou romský pohádkový příběh Pal o Somrakonu Sidoris - neboli - O
zlatém Sidorovi. Ale více už nám o novém představení poví Věra Masopustová z
Českého rozhlasu Sever.
Text objevila v rámci překladatelské dílny Činoherního studia dramaturgyně
divadla Johana Součková, a to společně s Helenou Kaftanovou, která jej
zdramatizovala. Tento projekt vznikla ve spolupráci s občanským sdružením
Les divokých sviní a navazuje na inscenaci z minulé sezóny Vareder papežis,
ve které kromě členů souboru účinkovali i romští neherci. Jednoho z nich
uvidíme i ve zlatém Sidorovi. O představení samotném nám více prozradí
režisér Tomáš Bambušek.
"Už delší dobu jsme chtěli udělat pohádku, hledali jsme nějaký námět a
rozhodli jsme se, že uděláme nějaký romský příběh. Hledali jsme různé
pohádky, měli jsme k tomu nějakou literaturu. Každá kultura má svůj mýtus
skrze který si vykládá své počátky a putování a vlastně svoji historii.
Našli jsme něco moderního a myslím si, že dost kvalitního i podle Mileny
Hübschmannové, což je žena-bard romské otázky, romské literatury a kultury.
Našli jsme text od Františka Demetera, který napsal ve 23 letech. Jmenuje se
to Legenda o zlatém Sidorovi. Na podkladě nějakého "mýtického" příběhu je
ukázáno putování a styl života."
V představení účinkuje téměř celý soubor a některých rolí se zhostili i
pracovníci techniky a administrativy. Na jevišti tedy bude velmi plno. Ale
to tak v romských vesnicích, jak mi potvrdil Tomáš Bambušek, bývá.
"Chtěl jsem ukázat romskou osadu v nějaké sociální struktuře, pokud možno
vyčerpávajícím způsobem. Chtěli jsme prostě plné sociální spektrum soužití,
které v současné době u např. české majoritní skupiny není tak časté jako
kdysi, kdy žily generační rodiny."
Jednu z hlavních rolí, Zlaté srdce, hraje Jiří Černý. Ten by mohl na
představení přilákat milovníky velkých emocí a tragických příběhů.
"Zlaté srdce, tedy ten princ žije svým životem v království bílých a tam
potká v lese cikánku a zamiluje se do ní. Jeho otec jej přinutí volit mezi
černým a bílým světem, on zvolí lásku a ta ho přivede k tragédii životní a
osobní, ale pokračováním je, že se mu s jeho láskou narodí syn, který se mu
ztratí a jak to dopadne, to si počkejte."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romistiku lze studovat i na Slovensku
Do konce února musíte odeslat přihlášku - pokud chcete jít na vysokou
školu. Ze zahraničních univerzit vychází stále nejlevněji Slovensko.
Romistické nauky můžete studovat na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitře,
konkrétně na tamní Fakultě sociálních věd. Jak Janu Mišurcovi řekl docent
Viliam Longauer, šance ke přijetí pro uchazeče z České republiky jsou velké.
"Z naší fakulty, konkrétně z katedry romské kultury vyšlo vícero studentů,
kteří se v životě různě uplatnili. Nejen na trhu práce, ale především se
zapojili do pedagogického procesu jako vysokoškolští učitelé, jsou mezi nimi
i spisovatelé, básníci nebo úspěšní podnikatelé. Právě v tomto duchu chceme
pokračovat, abychom pomáhali vytvořit romskou inteligenci, která nakonec
vezme sama svůj osud do vlastních rukou."
"Zajímalo by mě, jaké předměty se vyučují?"
"Na naši fakultu přicházejí mladí lidé, kteří mají ukončené středoškolské
vzdělání s maturitou a děláme přirozený výběr. Zájem o studium na fakultě
sociálních věd i na katedře romské kultury je značný. Vidíme v tom určitou
kontinuitu a snahu získat vysokoškolské vzdělání, aby se mohli uplatnit
v životě. Samozřejmě, že předměty na katedře romské kultury jsou součástí
studijního oboru sociální práce. V daných předmětech se snažíme, vedle
povinných předmětech sociální práce, aby se studenti seznámili se svou
historií, tradicemi, a zároveň aby viděli určitá východiska k uplatnění
takových svých tradic, například ve formě oživení tradičních romských
řemesel. Aby oživili to, co měli před tím ve své kultuře a i dnes vysoce
hodnocené, například romský folklór. Chceme, aby sami rozvíjeli svůj jazyk,
proto se na naší katedře vyučuje i romský jazyk a literatura."
"Pokud by naši posluchači z ČR měli zájem studovat třeba právě na vysoké
škole u vás na Slovensku, jakou mají šanci?"
"Na naší fakultě a konkrétně na katedře romské kultury nestudují pouze
studenti ze Slovenska, ale i z Čech a i ze zahraničí, například z Rumunska,
Chorvatska."
"Přihlášení se na vaši školu probíhá stejně jako v ČR, kde do konce února
musí být podány přihlášky?"
"Přesně tak, na tom se nic nemění. Všeobecně platné předpisy, zákon o
vysokých školách platí stejně pro všechny a neděláme žádné výjimky."
S docentem Viliamem Longauerem z Univerzity Konštantýna filozofa v Nitře si
povídal Jan Mišurec.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Členky romské ženské skupiny Manuše se setkaly v Náchodě
V následujících minutách se společně vydáme do Náchoda, kde se o víkendu
sešly členky romské ženské skupiny Manuše. Seskupení, které je součástí
občanského sdružení Slovo 21 pracuje už tři roky a působí na celém území
České republiky. Více Marie Vrábelová.
Skupinu Manuše tvoří členky z celé naší republiky, jsou to ženy všech
generací. Získávají všeobecné informace, a zároveň si upevnily své
sebevědomí. Patří mezi ně i mladá absolventka Sociálně-právní akademie
v Praze Helena Rydajová.
"Toto setkávání pro mě znamená setkat se s lidmi, kteří něco dokázali a
kteří mi ukazují cestu, abych i já měla šanci se někam dobrat. Na každé
setkávání se těším, že se něco nového dozvím, že zase dostanu energii. Je to
jako pocit štěstí být se svými lidmi a každý je z jiného města, což je něco
úžasného, každý má jiné zážitky, jiné zkušenosti. Dostala jsem teď nabídku
dělat vychovatelku v Chomutově v Dětském domově a díky Manuškám vím, že můžu
- a určitě to udělám - vymyslet programy volnočasové. Chtěla bych jim
ukázat, že můžou jít dál."
Většina žen navštěvujících skupinu Manuše se snaží dělat něco pro ostatní.
Jako například Olga Fečová, která chce svůj dům v Červeném Kostelci proměnit
v rekreační a vzdělávací romské středisko pro děti. Několik let vede
sdružení Dětský svět, a tak chce rozšířit ještě větší působnost. Pomáhat, a
zároveň zkoušet jezdí kapela z Jaroměře, jak prozradil jeden z nich, Petr
Rakaš.
"Kapela se jmenuje Kvintet Rytmik Rošuan. Kvintet, protože nás je pět,
Rytmik jako že jsme rytmičtí a Rošuan je Romane Šumen Amen. Dáváme to tady
trochu do kupy a snažíme se vypomoct."
S Marií Vrábelovou hovořila Helena Rydajová absolventka sociálně právní
akademie v Praze.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete opět
za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V
úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na
internetové adrese www.romove.cz.
Také příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani
romská muzika.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Durdoňová a
Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen. Ada
šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně a klidný víkend.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|