Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Na vlnách Českého rozhlasu 1- Radiožurnálu - vítejte při poslechu
pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!
Připravili jsme pro Vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a
nebude chybět ani romská hudba.
The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha
tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.
Peršo amenca adaďives vakerela o Ian Hancock, Rom savo kerel buťi predalo
Roma anro Austin andro Texas. Tiž tumenge phenaha nevimata andal amaro
dživipen.
Minulý týden navštívila Českou republiku jedna z největších romských
osobností současnosti: profesor Ian Hancock, který přednáší na Texaské
univerzitě v americkém Austinu - to je naše první téma.
Tiž vakeraha pale Miss Roma, savi ela pro aver čon Prahate. Dodžanena tumen,
save romane čhaja džana pre Miss u so pes predal lende kerel. Mek amenca
džana andro jekhetaniben Střep, vakeraha palo temutno projektos predalo Roma
u vakeraha mek palo draba the pale buči, kaj Roma te na len draba.
V druhé polovině O Roma vakeren se dozvíte, jak pokračují přípravy na Gypsy
World Miss, která se uskuteční v Praze už za necelý měsíc - vydáme se i do
Ostravy do komunitního centra na Liščině, navštívíme také sdružení Střep,
které pomáhá rozvráceným rodinám a společnost Host, která se věnuje terénním
programům pro drogově závislé. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už
Vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Richard Samko.
=[ Reportáž ]=
Profesor Ian Hancock navštívil Ostravskou Vesničku soužití
Návštěvou komunitního centra na Liščině a Vesničky soužití v Ostravě,
ojedinělého projektu soužití romských a neromských obyvatel, vyvrcholila
návštěva amerického historika Iana Hancocka v České republice. Ředitel
texaského Romského archívu a dokumentačního centra přijel na pozvání Kumara
Vishwanatana z občanského sdružení Vzájemné soužití. Jeho program sledovala
Gabriela Všolková.
Univerzitní profesor, romista Ian Hancock přijel do Ostravy s jednoduchým
receptem, vzdělání:
"Vzdělání je klíč k začarovanému kruhu chudoby a závislosti na většinové
společnosti. Zatím ji stále potřebujeme k tomu, abychom mohli nastartovat
vlastní ekonomiku."
Romové by podle Hancocka měli přestat přemýšlet o emigraci, ale z peněz,
které přicházejí nebo mohou přijít ze soukromých, státních a evropských
fondů zakládat malé podniky. Tím by si vytvořili vlastní finanční zdroje.
Tento nápad se na setkání se zástupci ostravských romských sdružení a
organizací ujal. Na místě založili fond na podporu talentovaných dětí,
potvrdil Kumar Vishwanatan:
"To bude čestný, ta částka není velká. Ale přesto to má význam s tím, že to
je projev, že Romové oceňují svoje nadané děti. Také se těšíme, že to bude
signál pro ne-romské majority, že si Romové cení vzdělání, vzdělaných mezi
sebou a tak dále."
Americký historik připustil, že změny ve vztazích mezi Romy a většinovou
společností nenastanou přes noc. Určitě je nepozná dnešní generace, ale
možná už generace příští, jako tomu bylo ve Spojených státech.
Ian Hancock:
"Polovinu života jsem prožil ve Spojených státech a mohl jsem pozorovat
změny týkající se afroamerické populace. Byly to změny k lepšímu, ke zvýšení
vzdělanosti i snížení chudoby a rasismu. Chce to čas, rasismu se nezbavíme
nikdy, ale můžeme ho mít pod kontrolou."
Důkazem jeho tvrzení o potřebě vzdělanosti je i komunitní centrum v části
Liščina. Žádné z dětí, které navštěvovaly místní školku nemuselo jít na
zvláštní školu. V centru se věnují také doučování a volnočasovým aktivitám,
vyjmenovává jeho vedoucí Elen Mirgová. V centru vládne pevnou rukou a když
něco řekne, platí to:
"Na začátku to tak nebylo, protože mě nechtěli respektovat, jak děcka, tak
obyvatelé, ale teď už si myslím, že ano."
"Jak jste tady v centru spokojená?"
"V centru?... Dá se říct, že to je můj druhý domov."
Ovšem zvládnout stohlavý dav dětí dá dost práce. V jedné místnosti hrají
vybíjenou, vzadu si několik starších zaplatilo kulečník, v herně si menší
chlapec vybrnkává akordy a mezitím pobíhají ti nejmenší a hrají kuželky.
Honza Pecha si komunitní centrum nemůže vynachválit:
"Centrum je výborné, jsme rádi, že ho vůbec máme, jsou tu dobří zaměstnanci.
Mám je rád. Jsou tu zábavné hry, jsme rádi, že tu je i diskotéka a také jsme
rádi, že tu máme hřiště."
Návštěva z americké ambasády navíc dětem přislíbila počítače na hry a
doučování. Romistu Iana Hancocka návšteva Ostravy nadchla:
"Je to fantastické, opravdu skvělé. Setkal jsem se se zástupci různých
skupin a to mě potěšilo. Vím, že situace je tu špatná, ale nečekal jsem, že
tady uvidím tolik dobrých věcí. Takže jsem optimističtější, než na začátku
mé návštěvy."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Horké téma ]=
O životě a práci Iana Hancocka
V úvodu O Roma vakeren jsme vám přiblížili návštěvu profesora Iana Hancocka,
který přednáší na Texaské univerzitě v americkém Austinu. Během svého
týdenního pobytu navštívil Prahu, Kolín, Brno a Ostravu. V Praze profesor
Hancock přednášel velké skupině studentů na Karlově univerzitě, avšak
hlavním cílem jeho návštěvy bylo jednat přímo s Romy a s lidmi, kteří jsou
zapojeni v romských aktivitách. Z České republiky posléze odcestoval do
Bratislavy, kde byla vydána jeho kniha "My, rómsky národ". Více už nám
prozradil sám v rozhovoru s Janou Šustovou.
"Jaký je důvod Vaší cesty do České republiky?"
"Přijel jsem na základě žádosti amerického ministerstva zahraničí ve
Washingtonu, které tak reagovalo na prosbu organizací z několika evropských
zemí včetně České republiky a Slovenska. Tyto organizace vyjádřily přání,
abych sem přijel a konzultoval záležitosti týkající se místní romské
menšiny. Jedná se zvláště o vzdělávání, diskriminaci a identitu Romů a také
částečně o to, jak byly podobné problémy řešeny ve Spojených státech."
"V těchto dnech na Slovensku vychází Vaše kniha "My romský národ". Jakému
okruhu čtenářů je určena?"
"Ta kniha je psána jako příručka pro učitele a sociální pracovníky, kteří
pracují s Romy, ale zároveň o nich moc nevědí. U každé kapitoly je na konci
uvedena série otázek, kterými učitelé mohou motivovat žáky k diskusi."
"Přednášíte romské studie na Texaské Univerzitě. Kolik studentů se
zúčastňuje tohoto kursu a přibližně jaké procento z nich jsou Romové?"
"To je velmi oblíbený kurs, který pořádám každý rok a musel jsem stanovit
limit, kolik studentů se ho může zúčastnit. Ten limit je 35 osob. Avšak jen
velmi málo z nich jsou Romové. Celkově máme ve Spojených státech velkou
romskou populaci - je to srovnatelné se situací ve vaší zemí, ale jsou hodně
konzervativní, žijí téměř separovaně od zbytku populace a děti v naprosté
většině nedosáhnou vysokoškolského vzdělání."
"Z jakých oborů jsou studenti, kteří navštěvují Váš kurs?"
"Kurs nabízíme celé řadě kateder, takže na něj chodí studenti evropských
studií, asijských studií, lingvistiky, žurnalistiky, politologie,
etnografie."
"Proč nemáte přímo katedru romských studií?"
"Není to katedra, protože na fakultě nemáme dostatek přednášejících a
nemůžeme tedy založit katedru. I když máme hodně profesorů, kteří se o
romská studia zajímají, protože se zaměřují na střední a východní Evropu,
jejich znalosti o Romech nejsou tak hluboké a nechtějí se kvalifikovat
k tomu, abychom mohli založit přímo katedru. Přesto však na Texaské
univerzitě máme romský archiv, který funguje jako centrum a do něhož v
průběhu celého roku jezdí hodně zahraničních návštěvníků."
"A jak vznikl tento romský archiv a dokumentační středisko na Vaší
univerzitě?"
"Archiv jsem založil já, byla to má soukromá knihovna. Začalo to v šedesátých
letech, když jsem byl ještě velmi mladý. Sháněl jsem materiály přes
knihkupce, kteří se zaměřovali na literaturu o Romech, nechal jsem si
posílat katalogy a kam jsem přišel v jakékoliv zemi, tam jsem navštívil
knihkupectví. Pokud měli nějakou knihu o Romech, koupil jsem ji a tak má
knihovna rostla. V roce 1976 jsem se zeptal na své univerzitě, jestli mohu
začít přednášet romská studia a mít tuto sbírku knih na univerzitní půdě.
Oni řekli ano a přestěhovali mě do větších prostorů. Když se někteří lidé
dozvěděli o existenci této sbírky, začali nám dávat další materiály. Nemáme
žádná omezení, sbíráme všechna možná témata o Romech ve všech možných
jazycích - najdete u nás materiály třeba v baskičtině, v jazyce Navahů, v
japonštině, svahilštině, prostě v jazycích, jaké byste neočekávali. Nemáme
jen knihy, ale také disertační a školní práce, které studenti nikdy
nepublikovali, máme i obrazy, nahrávky, hudební nosiče, tradiční romské
oděvy, všechno možné."
"Jako první Rom ve Velké Británii jste získal doktorát. Jaká byla Vaše
cesta ke vzdělání?"
"Když jsem byl tak zhruba na začátku puberty, můj otec rozhodl, že se celá
naše rodina odstěhuje do Kanady. Ale já jsem to tam v té době neměl moc rád,
a tak jsem se sám na vlastní pěst vrátil zpět do Londýna. Tam jsem si našel
práci - dělal jsem lakýrníka - a pronajal jsem si pokoj v domě, kde žilo
hodně studentů ze západní Afriky. Spřátelil jsem se s nimi, často jsme spolu
chodili do hospody a oni mě zvali na jejich večírky. A tak jsem se naučil
jejich jazyk. A jelikož to byli studenti ze Sierra Leone, tak šlo o jazyk,
který neměl písemnou podobu. Já jsem se pokoušel jeho písemnou podobu
zachytit a oni mě vyzvali, abych své poznámky knižně publikoval. Ale vůbec
jsem neměl ponětí, jak to udělat. Jeden z nich měl strýce, který byl
profesorem, a řekl mi, abych tomuto strýci napsal o radu, což jsem udělal.
Tento muž mi odepsal a sdělil mi, abych místo něho kontaktoval jednoho
profesora z londýnské univerzity, který byl redaktorem časopisu studií o
Sierra Leone. Napsal jsem mu a on mi odpověděl. Dal mi své telefonní číslo a
žádal, abych mu zavolal. Když jsem tak učinil, pozval mě, abych přišel na
univerzitu a přinesl, co jsem napsal. Když jsem ho navštívil, byl překvapen
tím, kolik jsem toho napsal. Ptal se mě na mou minulost a byl velmi
překvapen tím, že jsem ani nedokončil střední školu, a ještě více byl udiven
tím, že jsem nikdy nebyl v Africe. Nejvíc ho zaujalo, že jsem Rom. Řekl mi o
jednom experimentálním programu, který vytvořil tehdejší premiér Harold
Wilson [Harold Wilsn] a který si kladl za cíl poskytnout vyšší vzdělání
studentům z menšinových skupin. Podařilo se mi projít výběrovým řízením a
spolu se mnou prošel i jeden z těch mladých mužů ze Sierra Leone. A tak jsem
se dostal do experimentálního programu na podporu menšin, kterého se
zúčastnili jen dva lidé. V rámci toho programu jsme měli hrazené školné a
dostávali jsme malou částku peněz na nákup učebnic. Nicméně nikdo nám
neplatil na živobytí, takže jsem dál chodil do práce, abych si mohl zaplatit
nájem a jídlo. Přitom jsem dvakrát týdně chodil na univerzitu a tímto
způsobem se mi podařilo udělat doktorát, což je jediná vědecká hodnost,
kterou mám. Takže můžu děkovat Bohu za to, že jsem se ocitl ve správný čas
na správném místě a měl jsem možnost získat titul a díky němu práci na
univerzitě."
"Nyní se hodně zajímáte o problémy Romů. Jak jste se z toho původního
zájmu o jazyk lidí ze Sierra Leone dostal k romské problematice a co
konkrétně teď děláte?"
"Během té doby, kdy jsem žil v Londýně a začal chodit na fakultu, se stalo
jedno neštěstí ve střední části Anglie. Týkalo se romské rodiny, která
zastavila svůj karavan na okraji silnice, protože žena, která v něm
cestovala, čekala dítě a bylo jí špatně. Přijela policie a řekli jejímu
manželovi, že mají odjet. Ale on odmítl, protože měl obavy o svou ženu.
Policisté se vrátili zpět s buldozerem a začali tím karavanem kymácet. Avšak
uvnitř spadla olejová lampa, vzňala se a karavan začal hořet. V požáru
zemřely obě malé dcery té rodiny. Přitom se celá tato záležitost v novinách
objevila jen jako malá poznámka někde na konci stránky uvnitř novin. Když
jsem to četl, pocítil jsem obrovský smutek a zlobu, protože to klidně mohla
být moje rodina, moji příbuzní a takto se s nimi zacházelo jenom proto, že
byli Romové. A tak jsem se snažil najít v Londýně nějakou romskou
organizaci, protože jsem cítil, že potřebuji mluvit s lidmi, kteří mají
stejné pocity jako já a se kterými budu moci o těchto věcech diskutovat.
Našel jsem adresu Rady pro vzdělávání Romů, kontaktoval jsem ji a její
členové mě pozvali na jedno z jejich setkání. Šel jsem tam a to byl začátek
mé angažovanosti. Zrovna tak jsem se zúčastnil prvního celosvětového
romského kongresu, který proběhl v Londýně."
"Nyní zastupujete Romy v UNICEF a v OSN. Jak k tomu došlo?"
"Na prvním celosvětovém romském kongresu jsme se rozhodli, že zažádáme o
členství v OSN. V době, která následovala, vznikla petice a malá skupinka
z nás - já, další dva Romové a herec Yul Brynner [Jul Briner] jsme šli do
OSN a osobně jsme tuto petici doručili. Velmi brzy poté, za několik měsíců,
přišla odpověď, že petice byla přijata a že jsme byli přijati za členy
Ekonomické a sociální rady, ovšem jen jako pozorovatelé, s čímž jsou spojena
jen velmi malá práva. O několik let později jsem se do newyorského sídla OSN
znovu vrátil se skupinou Romů z Evropy včetně bývalého prezidenta Rajko
Djuriče a jako reprezentant jsem tehdy bojoval za zvýšení statutu - ze
statutu pozorovatele na statut konzultanta. A také jsme ho dostali.
Nezávisle na tom jsem zažádal o přijetí Romů do UNICEF."
Rozhovor s romským historikem Ianem Hancockem pro vás připravila Jana
Šustová. V příštím O Roma vakeren se k tomuto tématu ještě vrátíme.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Činnost veřejného ochránce lidských práv, kterým je v České republice už
čtyři roky Otakar Motejl, je podle představitelů nevládních organizací
užitečná a společnosti prospívá. Skutečnost, že si mu stěžují tisíce lidí,
svědčí o tom, že mu důvěřují. Prospěšná činnost ombudsmana se projevila i v
případě sterilizace romských žen, které v minulosti nevěřily státním
orgánům, že by pro ně něco udělaly, zatímco úřadu Otakara Motejla důvěřují.
Přestože náš stát vydává na zlepšení zaměstnanosti a bydlení Romů stále více
peněz, situace se postupně zhoršuje. Zlepšení se naopak začíná projevovat ve
vzdělávání a v ochraně před diskriminací. Vyplývá to ze zprávy o stavu
romských komunit v Česku, která vychází z průzkumů v posledních třech
letech. Podle nich se intenzivněji prohlubuje rozdíl mezi většinovou
populací s úspěšnými Romy a příslušníky komunity, kteří končí v ghetech.Ty
se šíří hlavně v severozápadních Čechách a na severu Moravy.
Významná multietnická škola v kosovském Rahovci se snaží zachovat si smíšené
žactvo poté, co srbské rodiny do ní přestaly svoje děti posílat. Škola Al
Maria organizace World Vision aid, byla první poválečnou multietnickou
školou, do níž měly chodit děti tří komunit - albánské, romské a srbské. Po
vlně násilí loni v březnu, která stála život 19 lidí, srbské rodiny v
enklávě Rahovec svoje děti z této školy stáhly. Cílem školy Al Maria je
spojit zase jednotlivé komunity prostřednictvím jejich dětí. Vztahy mezi
Albánci a Srby jsou ale teď stejně napjaté, jako za války v roce 1999.
Zhruba 200 až 300 obyvatel romské osady v Bystranech na slovenské Spiši už
odjelo do Velké Británie. Zatímco v minulosti odcházeli jen muži, dnes jsou
to celé rodiny. Podle nejnovější britské statistiky zveřejněné loni v
listopadu, získalo v Británii práci od 1. května do konce září 8395
slovenských občanů.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Krásné romské dívky se mohou přihlásit do dalšího klání Miss Gypsy World
Chcete se stát Miss Gypsy World? Tak se přihlašte do dalšího klání a to 22.
ledna. Celá soutěž je rozdělena do tří výběrových konkurzů. Ten první se
uskutečnil v loňském roce a vybráno bylo 17 dívek. Finálový večer je
naplánován na 11. února. Organizátoři - Štefan Ličartovský a Štefan Telvák
řekli podrobnosti Richardu Samkovi.
"Pro ty další kola, tedy pro ten příští týden a pro ten následující týden už
jsou dívky vybrané z těch regionů? Jak to probíhá?"
"My máme nahlášenou účast třeba z Ostravy, z Hradce Králové. Ten náš tým si
rozdělil kompetence, že každý má svůj region po celé České republice. Já mám
třeba Ostravu, odkud mi přijde 50 účastnic. Mám tam svého zástupce, takže
takovýmhle způsobem jsme organizačně získali účastnice."
"Mohou se tedy individuálně dívky přihlásit samy?"
"Můžou kdykoliv, není problém. 22. ve společnosti Bussmark. My tam budeme
jako za sdružení Archeus, které to bude organizovat."
"Jak je to finančně? Zapojili se i Romové?"
"Ano, zajisté. Máme od nich přislíbené účasti i nějaké finanční toky na
charitu."
"Kdo bude dohlížet na regulérnost soutěže?"
"Samozřejmě, že to je věc komise. Každý, kdo přispěje nějakou částkou na
tuto akci, tak se stává členem komise. Takže v tom je ta podstata, aby
nedošlo k nějakému nedorozumění nebo aby si Romové nebo i ne-Romové
nemysleli, že to bylo zmanipulováno. Takže i kdyby tam bylo 50 sponzorů, tak
tam bude 50ti-členná komise."
"Připravujete pro dívky nějaká překvapení?"
"Chtěli bychom třeba dále zorganizovat některým dívkám, netvrdíme všem, ale
některým, aby se mohly stát modelkami."
(Lada Burianská)
"Lado, jak vy se připravujete na to další kolo? Prošla jste už tím
prvním?"
"Ano, prošla jsem a připravuji se, protože v dalším kole má být volná
disciplína, takže na to cvičím."
"Co si nacvičujete?"
"Španělský tanec. Vlastně každá Romka by měla umět tancovat."
"Studujete?"
"Ano, studuji druhým rokem aranžérství."
"Chtěla byste třeba být modelkou?"
"Ano, určitě bych si to chtěla vyzkoušet. Jsem ráda, že máme vlastně tuhle
příležitost si to nějak zkusit."
"Zkusila jste se někdy přihlásit na celorepublikovou Miss?"
"Ne, nezkoušela."
"Proč?"
"Protože si myslím, že tam nemáme takovou možnost, my Romky."
"Jedna z dalších kandidátek Sandra Ferková. Sandro, jak Vy se připravujete
na další klání?"
"Tak já připravuji určitě zpěv, tanec."
"Vy zpíváte v romské kapele Black tree, pokračuje ta spolupráce dál?"
"Ne, nepokračuje, my jsme si dali takovou malou přestávku."
"Sandro, vy studujete potravinářskou školu jako prodavačka. Pokud byste
uspěla v Miss Gypsy World, co by bylo se školou?"
"Tak školu bych určitě nenechala. Maminka nás vychovávala k tomu, aby ať už
by bylo cokoliv, školu nenechám. Je to pro mě důležité."
Další konkurz na Miss Gypsy World se tedy uskuteční příští sobotu 22. ledna
ve společnosti Bussmark. Všechny informace naleznete i na internetové adrese
www.missgypsyworld.com.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Občanské sdružení Střep pomáhá zanedbaným dětem
Už osmým rokem pomáhá občanské sdružení Střep dětem, které jsou ohroženy
zanedbáváním péče a následně odebrány z rodin. Úspěšnost sdružení je velká a
může se pochlubit i tím, že děti, které byly už umístěny v dětských domovech
se mohly opět vrátit zpět do svých rodin. Další informace poskytla Marii
Vrábelové ředitelka sdružení Věra Bechyňová.
"Naše sdružení pomáhá dětem v rodinách, aby nemusely odcházet do dětských
domovů."
"Pomáháte i romským dětem, jaký je výsledek?"
"Tam je to malinko těžší, protože asi každý, kdo s těmihle lidmi pracuje ví,
že je na ně dnešní doba trochu víc krutější, než na nás, na běžné "gadži".
Zrovna dneska jsem se vrátila od romské matky, kde jsme se dohodly na
ukončení spolupráce po 2 1/2 letech, kdy bylo na 7 dětí podaný návrh na
nařízení ústavní výchovy. Ale vlastně za velké spolupráce šlo z těch 8 dětí
pouze jedno dítě do ústavní výchovy. "
"Jak vypadá ta spolupráce? To dochází maminky s těmi dětmi nebo jak to
vypadá konkrétně?"
"Záleží, jak si maminky vyberou. My jsme terénní program a víc než 3/4 práce
musíme vykazovat z terénu. Takže my máme denní výcvikové centrum, kam ze
začátku, než ta důvěra se rozvine a než maminky zjistí, že skutečně
nepřicházíme k nim proto, abychom je hubovali nebo ztrapňovali nebo jim něco
přikazovali, ale opravdu proto, že s nimi chceme hledat cesty řešení jejich
těžkostí, tak můžou chodit k nám. A zatím se nám ještě nestalo, že by
některý z rodičů poté, co se poznáme, nás nepustil do svého domova,
protože v tom domově problémy vznikají a tam mají taky tendenci se
řetězit a narůstat. Pokud se jedná o zanedbávání péče, o to, že děti nemají napsané
úkoly, nemají v pořádku pomůcky nebo třeba někdy nejdou do školy nebo odejdou
dřív, než by měly, tak tam se snažíme vlastně pomáhat rodičům
zvládat ten stres, takže s těmi dětmi se daří docela uzavírat dohody,
kdy je samozřejmě musíme něčím motivovat. Ale zároveň i se domlouváme s paní
učitelkou, aby si uměla všimnout toho jejich úspěchu a toho, že se začaly chovat
jinak, aby to uměla taky třeba slovně ocenit jako u jiných
dětí a poměrně se to daří. "
"Když se někdo obrátí sám od sebe na vás, přijmete ho nebo musí mít
doporučení sociální pracovnice?"
"Určitě se na nás mohou klienti obracet sami, i když velká většina přichází
přes sociální pracovnice, protože ti jsou vlastně v té první linii. My jsme
tzv. sociální služba, která těm lidem pomáhá v rámci trošku té represivní
role státu, která ale má svým způsobem svůj účel, pokud není zneužívána."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Národní akční plán dekády romské integrace míří do vlády
Do vlády míří národní akční plán romské Dekády. O co jde? O desetiletý plán
řešení romské otázky na evropské úrovni. Ministři mají rozhodnou o tom, zda
se Česká republika připojí k iniciativě finančníka George Sorose,
prezidenta světové banky Johna Wolfershona a několika dalších zemí. Cílem
Dekády je mimo jiné urychlit sociální začlenění Romů do společnosti a
zlepšit jejich ekonomickou situaci. Více už Richard Samko.
Národní akční plán se připravoval celý minulý rok. Z kanceláře ředitele rady
vlády České republiky pro záležitosti romské komunity Czeslawa Waleka teď
míří na stůl ministrům. V plánu jsou vytyčeny 4 priority: vzdělání,
zaměstnanost, bydlení a zdravotnictví.
"Například ve vzdělávání jsou to oblasti integrace romských dětí do
základních škol, ale taky stipendia pro vysokoškoláky. V oblasti zaměstnání
je to vytvoření nějakého programu, který by pomáhal Romům vytvářet své
podnikatelské záměry. V oblasti zdravotnictví je to vytvoření funkce
zdravotního a sociálního pomocníka."
Na koordinaci Dekády by vláda musela každý rok poskytnout 500 000,- Kč.
Petr Dymun, tiskový mluvčí ministra spravedlnosti a místopředsedy vlády
Pavla Němce, říká, že Česká vláda zřejmě k Dekádě nepřistoupí:
"Zatím ty informace jsou takové, že většina ministerstev se bohužel k tomuto
projektu staví zamítavě, to znamená, že nedoporučuje účast ČR na tomto
projektu a že jaksi toto by byla zbytečná iniciativa, která by zatěžovala
jak personálně, tak především finančně českou stranu."
Podle Ivana Veselého, člena správní rady OSF a předsedy sdružení
Dženo je takový postoj výsledkem špatné práce ze strany výboru
pro Dekádu, který zřídil bývalý předseda vlády Jan Jařab a bývalý
místopředseda vlády Petr Mareš:
Veselý: "Problém je v tom, že vlastně selhala paní Hrabaňová v tom
přípravném procesu, protože nebyla schopná ty lídry v romském hnutí
orientačním způsobem o tom informovat a taky vytvořit širší diskusi třeba v
romských mediích na téma Romská Dekáda."
Hrabaňová: "Snažili jsme se využít všechny možné prostředky, které jsme měli k tomu,
abychom o Dekádě informovali. Ten fakt, že delegace nereagovala na mé
otázky, žádosti nebo dokonce výzvy je věc další a strašně důležitá.
Konkrétně právě třeba pan Veselý, který se zúčastnil dvou setkání jako zástupce
Open Society Fundu měl stejnou možnost jako já s touto Dekádou něco udělat."
Veselý: "Samozřejmě, že jsem usiloval nebo upozorňoval jsem na širší účast Romů na
té přípravě, že by měli svolat širší romské sezení, kde by se to mělo
vysvětlit. Měli se tam nanominovat lidi do pracovních skupin, bohužel já
jsem tenhle návrh nebyl schopen prosadit."
Zásadní rozhodnutí o přistoupení ČR k Dekádě by mělo padnout 20. ledna 2005
na Úřadu vlády. Oficiálně pak bude Dekáda zahájena 2. února v Sofii.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Stále více Romů má problémy se závislostí na drogách
Stále více Romů je závislých na drogách. Asi nejhorší situace je v hlavním
městě v Praze. Do ohrožených lokalit za nimi docházejí terénní pracovníci z
řad Romů, kteří jim pomáhají. Těchto speciálních pracovníků je ale pořád
málo. Jak Janu Mišurcovi řekl Patrik Banga ze společnosti Host, romští
narkomané často nedůvěřují českým streetworkerům a s problémy se obracejí
hlavně na pracovníky romské.
"Host vznikl v průběhu 90. let. První projekty vznikaly na přelomu let
1999-2000. Celý projekt je zaměřený na terénní práci s romskými uživateli
drog. A do budoucna si myslím, že je potřeba vytvořit stabilní tým, který
bude do těch ulic chodit."
"Mluvíme o Romech, věnujete se i ne-Romům?"
"Ano samozřejmě, věnujeme se i ne-Romům. Ty počty jsou takové, že chvílemi
je to 50 na 50."
"Zaměstnáváte tedy zmíněné terénní pracovníky. Jsou to Romové?"
"V současné chvíli máme 6, včetně mě. Doufáme, že do budoucna se ten počet
zvětší."
"Jaké drogy berou mladí lidé?"
"Já si myslím, že úplná klasika - heroin, pervitin, potom takové to kouření
marihuany, taneční drogy."
"Jak může terénní pracovník drogově závislému člověku pomoct?"
"Tam pro spoustu těch narkomanů je problém v tom, že prostě oni nejsou
schopni nebo nechtějí navštívit nějaké zařízení, které se drogám věnuje.
Takže jedna z věcí - cesta do terénu, práce s tím člověkem v jeho přirozeném
prostředí a další věc je ta, že samozřejmě poskytujeme sterilní materiál a
mění se inzulinové stříkačky. Dávají se jim ..., dávají
se jim různé mastičky, fáče, prostě zdravotní materiál. A dále hlavně
osvěta, informace o tom, jak si správně tu drogu dávat. Minimalizovat
rizika."
"Kolik těch stříkaček třeba denně vymění?"
"Záleží na tom, kam se chodí. Když se chodí na Muzeum, tak tam člověk vymění
300-400 stříkaček."
"Ten terénní pracovník musí být opatrný, aby se třeba neinfikoval nějakou
nemocí?"
"Počítá se s tím samozřejmě. Základem je očkování proti žloutenkám A, B.
Každý pracovník musí projít školením, jak má tu práci dělat, jak chránit
sebe a své okolí."
"Jak vítají tuto pomoc třeba samotní narkomani?"
"Ty začátky byly těžké, my jsme museli hledat, museli jsme vysvětlovat
spoustě lidem, co jsme zač. Dneska je situace taková, že ti lidé už to ve
většině případů vědí. Ne-Romských terénních pracovníků je v současnosti
opravdu dost. V Praze je víc organizací, které tu terénní práci dělají, ale
málokdo umí s tím romským etnikem pracovat."
"S jakými problémy se narkomani potýkají?"
"Tak spousta z nich nemá kde bydlet. U spousty z nich ta závislost brání
normálnímu životu, to znamená práce, život s rodinou, prostě takové ty věci,
které nám přijdou normální, tak oni v tuhle chvíli nemají."
"Jak je pro tyto lidi dostupná zdravotní péče?"
"Tak jsou tu detoxikační jednotky, léčebny, denní stacionáře, substituční
programy. Když budu mluvit o Romech je problém v tom, že spousta z nich nemá
ještě tolik informací, aby tu léčbu vyhledávali sami. My se snažíme právě
proto dostat se mezi ty lidi přímo, aby věděli, že léčba existuje. Že
závislost je nemoc, která se dá v zásadě léčit. Ne-Romové už tyhle informace
vědí, u Romů je to naopak."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete
opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání O Roma
vakeren čili Romové hovoří najdete také na internetu na adrese
www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská
muzika.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Richard Samko.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.
Prožijte příjemný večer a klidný víkend.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|