Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu O Roma vakeren čili Romové hovoří". Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben O Roma vakeren!!!! Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba.

The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.

Peršo amenca džana pro festivaľis, kaj se te e Livia Klausovo. Vakerahas laha palo Roma. Tiž tumenge phenaha nevimata, palo temutno romano festivaľis Khamoro.

Nejdříve se vydáme na hudební festival do pražské Lucerny, kde jsme pozvali k mikrofonu Livii Klausovou a dozvíte se také, jaký program nás čeká na dalším ročníku Světového romského festivalu Khamoro.

Andro amaro studio avela te pobešen u te povakeren o Laszlo Sümegh. Vakeraha leha palo projektos Šance the palo nipi save dživen avri pro drom. Andro O Roma vakeren šunena tiž nevipena andal amaro dživipen.

Ve studiu přivítáme Laszlo Sümegha. Přiblíží nám projekt Šance, který je zaměřen na pomoc komerčně sexuálně zneužívaným mladým lidem.

Mek adaďives vakeraha pal oda, so kampel le čhavorenge te našunen. Džana amenca ke Kutno Hora andro centrum Maják u vakeraha tiž jekha romňaha so naužarel, ko la dela buči.

V druhé polovině O Roma vakeren se dozvíte, jak pomáhat dětem se sluchovými problémy. Vydáme se do kutnohorského centra Maják a představíme vám podnikatelku Magdalenu Hofmanovou. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Tento týden se příznivci etnické hudby sešli ve velkém sále pražské Lucerny na druhém ročníku festivalu Etnofest, nad nímž převzala záštitu manželka prezidenta republiky, paní Lívia Klausová. Patrik Kraus se zeptal, co pro ní znamená romská kultura.

"Já se cítím mezi Romy vždycky dobře, zejména mezi těmi Romy, kteří pořádají kulturní akce, protože to je řekla bych Romská doména. Tančit, zpívat, to umíte skvěle."

Vaše snaha pomáhat dětem v dětských domovech je známá. Co Vás vedlo k tomu, že se věnujete dětem bez rodičů?

"Já jsem dlouho přemýšlela, které oblasti by se měl člověk věnovat, protože samozřejmě je spousta nejen dětí, ale například i seniorů nebo lidí nemocných, různě handicapovaných, kteří potřebují pomoc. Já se nevěnuji výhradně jenom dětem z dětských domovů, je to jeden z projektů a to na co bych ráda kladla důraz, lépe řečeno náš nadační fond na co klade důraz je aktivita těch lidí, kteří pomoc potřebují a určitá zodpovědnost, aby to nebylo jenom taková věc, že na jedné straně je někdo, kdo chce pomoci a pomáhá a na druhé straně je někdo, kdo pomoc potřebuje a jenom přijímá. Takže se orientujeme na vzdělávání a na takové projekty, kde ten, kdo tu pomoc dostává taky sám je aktivní a něco pro to dělá."

"Samozřejmě, že máme mezi našimi lidmi i romské děti a studenty, my nerozlišujeme. Pro nás jsou všechny děti stejné a všichni studenti, kteří žádají o stipendium, nemáme žádné kolonky a nijak je nerozlišujeme. Obrátí-li se na náš romský student nebo studentka a uchází-li se o stipendium, pokud je to vysoká škola nebo o účast na jazykových kurzech, samozřejmě jsou vítáni všichni, kteří pomoc potřebují."

Jak se můžeme zasadit o to, aby naše společnost směřovala k multikultuře a respektovala jinakosti různých národů?

"My žijeme ve světě, který je multikulturní a je to jenom o tom, aby ty jinakosti nezanikly a aby byly respektovány těmi ostatními. A jak k tomu dospět, tím si láme hlavu spousta lidí a já myslím, jak k tomu dospět, jediná možnost je žít spolu, lépe se poznávat a vědět proč ten druhý se chová tak, jak se chová. Jiná cesta nevede. A to velmi důležité, si myslím je nečekat, že je tu někdo, kdo se bude zabývat mými problémy. I každá ta skupina jednotlivá, ať už jsou to Romové nebo jiná skupina, musí sama vědět, kde nejvíc potřebuje pomoct. Musí sama umět říct, co to je, co jí nejvíc brání. Já vidím to jedině v tom spolu mluvit a lépe se znát."

Je tu čas, kdy do studia zveme hosty. Tím dnešním je Laszlo Sümegh - zakladatel Domu Šance v Praze. K mikrofonu s ním usedli Anna Poláková a Jan Mišurec.

V Praze vznikne vzdělávací osvětové centrum, které nese název Dům šance. Zařízení nabídne pomoc komerčně sexuálně zneužívaným mladým lidem. Přibližte nám tento projekt.

"Projekt Šance je prvním preventivně humanitární program pro komerčně sexuálně zneužívané děti a mládež žijící v zapomenutí v ČR. Program vyvrcholí vytvořením globálního servisu v jedné budově pro naše klienty a ti zde mají možnost získat alternativní vzdělání. Celý program je postaven na terénní sociální práci, zahrnuje spolupráci s odborníky, volná klubová setkání, besedy, výlety do ZOO, vycházky do kulturních a společenských center, plavání, seberealizace, ruční práce, malování. To vše v rámci prevence pocitu beznaděje, HIV, AIDS, dalších pohlavních nemocí, žloutenek, drog a kriminality."

Dům Šance je vyvrcholením projektu Šance. Jaké zařízení si pod tím můžeme představit?

"Zařízení by mělo v jedné budově zabezpečit psychoterapeuta od pondělí do pátku, možnost získat základní sociální návyky, které naši klienta zpravidla bohužel nemají. Pro ty, kteří se chtějí vzdělávat, nabízíme možnost vzdělávání, případně správně vyplňovat dotazníky na úřadech, zkrátka prosazovat se v životě. Naučí se pracovat s počítačem, bude tam i truhlářská dílna, vše je přizpůsobené potřebám a úrovni klientů. Mělo by také vzniknout jazykové studio, neboť někteří mají pocity méněcennosti, protože nerozumějí jiným jazykům. Slyší například mluvit mladé lidi anglicky a nedokáží jim ani odpovědět, a tím u nich vzniká pocit méněcennosti, se kterým bojují, protože žijí na okraji společnosti. Budou tam i různé terapie (např. dotyková), na zahradě chceme ve spolupráci s klientelou vybudovat multifunkční hřiště. Klienti také chtějí získat pocit, že někam patří a tomu bude sloužit od pondělí do pátku tzv. klubovna. V ní bude několik sociálních pracovníků a nenásilnou formou si budou s klienty povídat."

V současné době, od roku 1995, kdy jsme tento program začali dělat Ve Smečkách 28, kde máme nyní zázemí, nás vyhledává 70-80 lidí, kteří chtějí, abychom pro ně něco udělali. Někteří přijdou, protože potřebují vyslechnout, nebo hledají práci, bydlení. Umíme zabezpečit práci, bydlení, pokud o to ten mladý člověk má zájem, to je velmi důležité. Služby budou nabízet sexuolog, venerolog, teď je zájem o pravidelné testování žloutenky. Nabízíme preventivní prohlídku, preventivní očkování a pokud se zjistí, že je někdo nemocný, nabízíme možnost léčení. Při posledních testech bylo osm z deseti klientů těžce nakaženo žloutenkou typu B a C. Dále spolupracujeme s dalšími odborníky, se státním zdravotnickým ústavem pravidelně testujeme na HIV, AIDS."

Pocházíte ze Slovenska, původně jste umělec. Projektu Šance se věnujete od toku 1995, co Vás k tomu vedlo?

"Vyrůstal jsem v rodině, ve které se vždy pomáhalo slabým, to jsem asi, myslím, zdědil. Dodnes, když mluvím se svou rodinou, tak neustále pomáhají. například když v dětství vidíte, že se posílají dárky do dětského domova, protože moji staří rodiče cítí, že je to tak správné. Nebo k vánočnímu stromku se zvali děti z dětského domova, které opravdu nikoho neměly. Když v něčem takovém vyrůstáte, zdá se vám to samozřejmé."

"Na začátku, když mě lidé poznali, vystoupili třeba z výtahu a řekli ´Fuj, vy děláte s lidským odpadem, s vámi nejezdíme´ a já jsem zůstal ve výtahu sám. Takoví lidé si neuvědomují, že mladí lidé jsou produktem dospělé lidské společnosti, za to, jací jsou naši potomci zodpovídáme my dospělí."

Řekli jsme si, komu chcete pomáhat. Jak se dostane mladý člověk na ulici, z jakých příčin?

"Hlavní příčinou je nefunkční rodina, zpravidla se dítě stane na obtíž svým rodičům. Lidé, kteří by za něj měli zodpovídat, jej odloží do dětského domova. Často mi říkají, že dělám s lidským odpadem, mládeží, která je určena na skartaci... Jednou jsem se naivně zeptal, proč to říkají a oni mi vysvětlili, že když přeci někdo dá dítě do dětského domova, vlastně se jej vzdá a určí jej k likvidaci."

Jaké výsledky ve Vaší práci zaznamenáváte, jak hodnotíte vynaložené úsilí?

"Musíme to brát takhle: lze pomoci jen těm lidem, kteří jsou schopni přijímat pomoc. To znamená, když z padesáti to jsou dva, tak si gratulujeme. Tito mladí lidé nejsou připraveni přijímat pomoc."

"Za prvé jsme odkázáni na dobrou vůli lidí a pak na grantová řízení. Jedná se o neustálý boj, přesvědčování o smyslu práce, kterou děláte. Na začátku jsem objížděl různá důležitá místa, představoval jsem svou bývalou a současnou práci a oni jen mávali rukama a říkali, že jsem další ujetý výtvarník a že mne to bude bavit jen chvíli. Když jsem přišel i po roce, začínali mě brát více vážně. První byla Evropská unie, která tento program podpořila."

Zmínili jsem Dům Šance, kdy a kde bude postaven a pomáhá Vám v jeho realizace skutečnost, že máte poměrně významné patrony?

"Dům Šance by měl stát na Praze 5 po rekonstrukci bývalé malé školy. Patronkami projektu jsou Marie Rottrová, Táňa Fišerová a Marta Kubišová. Je důležité, aby takové osobnosti propůjčily své jméno programu, který znají. Široká veřejnost potřebuje osobnosti, kterým věří. K otevření by mělo dojít koncem příštího roku, pokud nám vše vyjde podle našich plánů. Kdo přijde s dobrým nápadem, je vítaný."

"To jsou optimistická slova na závěr a já jen připomínám, že více informací je možno získat na internetu www.sance.info.

Mostecký magistrát uspěl se žádostí o dotaci, kterou využije na úpravy sídliště Chanov, kde žijí převážně Romové. Sedmimiliónový příspěvek z fondů Evropské unie město investuje do rekonstrukce kulturního domu Svět, kde sídlí komunitní centra zaměřená na rekvalifikaci Romů. Součástí revitalizace městské čtvrti je také rekonstrukce bytových domů a úpravy okolí.

V nové Radě vlády pro národnostní menšiny bude zasedat i zástupce srbské menšiny žijící v České republice a také náměstek vicepremiéra a ministra spravedlnosti Pavla Němce, který radě předsedá. Počet členů rady se tak zvýší z 29 na 31. Funkční období rady se kryje s funkčním obdobím kabinetu.

Problémy nejchudší části romské komunity žijící na Slovensku chce řešit nově vzniklé romské fórum. Koncem října ho založili představitelé romských politických stran, nevládních organizací a romští členové samospráv a romští odbornící. V rámci fóra vzniklo pět odborných sekcí: sociálně-zdravotní, kulturně-vzdělávací, sekce místní infrastruktury a samosprávy, lidských práv a svobod a hospodářsko-podnikatelská sekce.

V rámci Měsíce fotografie vystavuje v Bratislavě přední český fotograf Tomki Němec. Fotograf bývalého prezidenta Václava Havla je jediným zahraničním fotografem, který získal grant Institutu pro veřejné otázky na vypracování Obrazové zprávy o stavu země. Výstava je přístupná do 27. listopadu v Domě umění. Němec vidí Slovensko jako různorodější zemi, než Česko. Podle něj se liší i složením společnosti. Je tam maďarská menšina, Romové, takzvaní Východňári a pak Bratislava jako stát ve statě.

20. listopadu se v Praze setkají organizátoři evropských romských festivalů a to v rámci projektu Romská kultura napříč Evropou. Co je smyslem tohoto mezinárodního jednání - to už Janu Mišurcovi řekla Michaela Dvořáková, koordinátorka občanského sdružení Slovo 21.

"Hlavním cílem je to, aby se ti největší organizátoři těch evropských festivalů sešli a bavili se o nejrůznějších problémech, ale taky o možnostech spolupráce. Protože v rámci EU se dá žádat o finanční prostředky společně, dohromady v rámci různých výměn, ale taky jde o organizační věci, jako například, že ti organizátoři si mohou doporučovat kapely, mohou si říkat s čím jsou největší problémy, jak by si mohli pomoct. Tak to je hlavním cílem vytvořit takovou síť těch spolupracující organizací."

"Budou tam zástupci z 15 států. Samozřejmě za ČR tam budou zástupci. Budou tam zástupci z Itálie, z Ruska a z Maďarska, z Francie a z dalších států."

U nás je hodně známý mezinárodní festival Khamoro. Jak se třeba v ostatních zemích dívají na tento festival?

"Ten festival je opravdu populární a my právě během jeho příprav, protože už ho vlastně připravujeme 6 let, tak jsme navázali kontakty právě s mnoha dalšími organizátory. A všichni se domnívají, že je potřeba takhle spolupracovat a že by to k něčemu bylo, tak to je hlavní proč jsme to vlastně vymysleli a zorganizovali. A já myslím, že festival Khamoro je vnímám jako velice kvalitní a je hlavně opravdu mezinárodní."

"My už připravujeme další ročník Khamora, bude zase v posledním květnovém týdnu, od 23. do 28. května. Návštěvníci se opět mohou těšit na tradiční romskou hudbu, na gypsy jazz, na defilé v centru Prahy. Novinkou bude filmová přehlídka a ještě jeden den, kdy bude prezentován jenom jeden stát a bude to Maďarsko, celý den bude tedy o maďarských Romech."

Do zvláštních škol se dostávají někdy romské děti i proto, že se včas nepodchytí jejich nedoslýchavost a ve škole mají tudíž velké problémy s učivem. Je proto důležité dítě sledovat a hlavně následně spolupracovat s odborníky. To potvrdila Marii Vrábelové pedagožka a v současné době sociální pracovník pro neslyšící Anežka Červenáková.

"Pracuji se sluchově postiženými dětmi a protože je někdy otázka zařazení romského dítěte do zvláštní školy pro mě zneklidňující, ve spolupráci se školou pro sluchově postižené i průzkum na malém vzorku, zda děti, které jsou ve zvláštní romské škole také špatně neslyší. Dopadlo to tak, že asi z deseti dětí měly tři opravdu poruchu sluchu."

"Ano, pochopitelně ve spolupráci s foniatrickou klinikou a bohužel právě u romské dětské populace se nedobře spolupracuje s rodinou."

Co máte konkrétně na mysli? Jsou nedůvěřiví nebo tuto vadu podceňují?

"Podle mne si neuvědomují, že se jedná o něco atypického, že dítě neslyší. A i když například do rodiny jdu a vysvětluji, vše mi odkývají, to ale není případ jen romských, ale i jiných rodin; důležité je si uvědomit problém a chtít spolupracovat."

Pracujete s rodinou a dětmi celý rok? Jak vůbec vypadá vaše spolupráce s rodiči?

"Rodiči jsou zde samozřejmě dominantní. Pokud je dítě sluchově postižené, spolupráce by měla spočívat ve včasné rozeznání a ošetření vady a aby rodina spolupracovala s foniatrem. logopedem, osobním asistentem - tuto práci dělám já, sháním peníze na odměnu studentům, kteří se ve svém volném čase dětem věnují. Prvořadá je, jak u romských, tak jiných rodin, ochota a nutnost spolupráce, aby se to dítě rozvíjelo."

Kutnohorská Oblastní charita přišla před nedávnem se zcela novým projektem. Nese příznačný název Seznamme se a jeho cílem je více sblížit romskou komunitu s ostaními obyvateli města. O programu si s vedoucí komunitního centra Maják Miroslavou Žákovou povídal kolega Michal Trnka. Nejprve se zeptal, co by se vlastně mělo při vyslovení projektu Seznamme se posluchači vybavit.

"Představa moje byla, že by se měli seznámit zástupci majority se zástupci minority, že by se měli potkat v běžném životě, při běžných situacích a že člověk pocházející z romské komunity by se člověkem z bílé komunity neměl setkávat jen na úřadech, institucích, u lékaře atd. Chtěla jsem, aby se skupiny vzájemně poznaly při pozitivních činnostech. Je to program, ve kterém třeba středoškolští studenti dochází do komunitního centra Maják na semináře, kde jim promítneme dokument nebo si vyprávíme o tom, co tady s dětmi děláme, vyprávíme jim o životě kutnohorské komunity, jakým vývojem prošla v posledních osmi letech, co se změnilo atd. Potom jsou naše děti pozvány na návštěvu na církevní gymnázium, na Ortenovo gymnázium nebo na zdravotní školu v Nymburce. Podívají se, jak to vypadá na střední škole, kam jejich starší kamarádi chodí. Dále nabízíme a chceme nabídnout výchovným poradcům možnost, že přijdeme do hodin a budeme vyprávět, co je to minorita, majorita, jaké jsou u nás projevy rasismu."

"Řekla bych, že zájem je dlouhodobý a oboustranný. Ti ze středních škol, kteří sem jednou přijdou, si potom objednávají další semináře a často účastníci seminářů mají zájem pracovat s dětmi jako instruktoři při doučování nebo při volnočasových aktivitách, tam se ještě blížeji poznají, a zároveň si třeba popovídají, neskončí to jen doučování a studenti jdou s mladšími kamarády do kina nebo cukrárny, tzn. setkají se i mimo komunitní centrum."

"Ano, jedním z cílů je poznat se, zjistit, že černovlasé dítě, které jde po druhé straně ulice, není jen někdo, s kým jsou problémy, ale že je to člověk, dítě, které má své zájmy, svůj okruh lidé, které má rádo, s kterým se dá povídat jako s každým jiným. Ze strany romských dětí to vzbudí zájem "do takové školy bych chtěl chodit taky", dítě se začne ve škole více snažit, aby mohlo jít na takovou školu, která se mu líbí."

Apoštolský exarcha řeckokatolické církve, biskup Ladislav Hučko, je českou biskupskou konferencí pověřen dohledem nad pastorací Romů. Patrik Kraus se Ladislava Hučka zeptal, co vše církev pro Romy dělá.

"Katolická církev pro Romy dělá duchovní činnost, hlásá evangelium, učí katechismus, zakládá i občanské sdružení, pomáhá na jiných úrovních - zakládá školy, mateřské školy, zatím jich je v ČR šest zaměřených na romské děti, ale v budoucnu je naděje, že jich bude i více."

Vy jste nedávno sloužil romskou poutní bohoslužbu na Svatém Kopečku u Olomouce. Můžete nám přiblížit atmosféru této mše svaté?

"Z této mše svaté jsem měl velmi dobrý dojem, poprvé jsem ji sloužil. Cítil jsem se tam svobodný. Přítomní lidé, většinou Romové, byli celým srdcem přítomni, jejich modlitba byla upřímná a v jejich prosbě, potřebách jsem se snažil s nimi spojit, ztotožnit a spolu s nimi jsem prosil, aby se mnohdy těžká situace stále zlepšovala."

Co říkáte myšlence zřízení romského kostela, třeba v Praze, je to reálné?

"Praha má více kostelů, které jsou více méně prázdné, kam lidé nechodí. Myšlenka by to nebyla špatná a budu se snažit ji předložit na arcibiskupství nebo na biskupské konferenci, abychom nad takovou možností zauvažovali."

Situace Romů všeobecně není nijak příznivá. Jak vy vidíte řešení jak dál?

"Tato otázka je velmi složitá, obsahuje v sobě mnoho rovin: kulturní, duchovní, ekonomickou. Je třeba začít od ekonomické pomoci, protože těžko je někomu hlásat evangelium, když ten člověk žije v bídě. Musíme mu dát chléb a pak teprve mluvit o Bohu. Sami si mohou pomoci jen duchovní pomocí, musíme v jejich kultuře mluvit jejich způsobem a jejich způsobu života a vidění světa."

Magdalena Hofmannová je mladá romská žena, která se prosadila jako podnikatelka v ne zrovna lehkém oboru. Podniká v oblasti zdravotní problematiky. Poskytuje masáže lidem, které trápí bolesti. Nestátní zdravotní zařízení - Rehabilitace lymfatických cest Studio Magdalena v Pardubicích navštívil na pozvání zakladatelky Magdaleny Hofmanové Jan Mišurec.

Zeptal bych se, jak jste přišla na myšlenku otevřít toto studio v Pardubicích, co vás k tomu vedlo?

"Vedlo mne vnuknutí, že bych měla dělat něco pro lidi. Už odmala jsem masírovala lidi a měla jsem z toho dobrý pocit. Jako starší jsem si udělala masérský kurs, kde jsem masírovala v různých rehabilitacích. Potom pojišťovny přestaly proplácet klasické masáže a musela jsem přemýšlet jak dál. Na základě vypracování podnikatelského plánu jsem získala úvěr a mohla si otevřít rehabilitaci."

"Začátky nebyly moc milé, ale ono to je různé. Když pojišťovny platí trochu později, ne v uvedený termín, vše se odsouvá a mám malé komplikace. Ale pro mě je důležité, že k nám lidé chodí rádi. Přijdou k nám s bolestí zad nebo nohou, mají různé úrazy a díky našemu přístroji, který jsme zakoupili - jedná se o tlakovou masáž, kdy pacienta od konečku prstů k bederní páteři zapneme do jakoby do skafandru a tlakem se mu masíruje tělo. Roztahují se cévy, lymfa tam lépe proudí a roztahuje se."

"Je to na doporučení lékaře, většinou je léčíme a dáváme je do pořádku, cvičíme s nimi a potom se vracejí zpátky k lékaři, zda léčba byla úspěšná."

"Pacient přijde, odloží si, lehne si na stůl a jdu ho masírovat. Samozřejmě pacienta musím dát do klidu, bolest vyháním ze svalů ven, ručně, masíruji od páteře nahoru až po krční páteř. Tím vše vyháním nahoru k srdci a od srdce dolů do rukou a tu bolest vyháním ven z těla."

O Roma vakeren čili Romové hovoří je u konce. Naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií.

Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská muzika.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.

Mějte se moc pěkně a klidný víkend.

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.