Ján Slepčík, romským jménem Ačo, osobitý kytarista a zpěvák, nepatří ke zcela neznámým romským hudebníkům. V první polovině osmdesátých let působil jako odborný poradce v divadle Na zábradlí, kde se spolupodílel zejména po hudební a choreografické stránce na přípravě inscenace hry Bohumila Hrabala Hlučná samota. S jazzmanem Jiřím Stivínem složil a nahrál hudbu k filmu Tulák, několikrát účinkoval i v rozhlase a v televizi. V roce 1990 vystoupil se svou ženou Magdou na prvním Romfestu v Brně a v následujících letech je mělo možnost shlédnout pod názvem Duo Slepčík i obecenstvo na koncertech v Innsbrucku, ve Vídni a na festivalu Fenetre sur Prague v Paříži, kde kromě nich prezentovala "českou" kulturu i romská zpěvačka Věra Bílá.

V roce 1999 vystoupili manželé Slepčíkovi ještě na druhém ročníku festivalu etnické hudby a world music týdeníku Respekt, ale nedlouho poté Magda po krátké těžké nemoci umírá a Ačo zůstává sám se šesti dětmi.

Jeho muzikantské začátky jsou spjaty s Košicemi, "metropolí" východního Slovenska, v níž se v časech jeho mládí prolínaly vlivy lidové hudby maďarské, romské a slovenské. Tehdy, ve druhé polovině šedesátých let, žilo ve městě i v okolí ještě mnoho starých romských muzikantů, pro něž byla hudba kdysi obživou, ale jejichž věhlas vzhledem ke stále se ztenčující poptávce po lidové hudbě pomalu pohasínal. Ačo vyrůstal v přelomové době. Na jedné straně byla dosud živá tradiční romská hudební kultura, na druhé rostl vliv moderní populární hudby, zejména anglosaské. Přicházejí Beatles a s nimi nová hudební éra. Hlavními hudebními nástroji se stávají elektrické kytary a bicí. Tento styl zasahuje i mladou romskou generaci, a tak není náhodou, že úplně první písnička, kterou se Ačo na kytaru naučil, byla právě od Beatles. Vznikají moderní romské kapely. Jednu z nich, Terne čhave (Mladí chlapci), Ačo ve svých čtrnácti letech zakládá se svými kamarády. Napodobují skladby cizích skupin, ale společně skládají i vlastní písně. Některé z nich se hrají dodnes. Jejich základem byly často melodie převzaté z populární hudby, které si Terne čhave zpracovali po svém, v romském duchu. Současně se vraceli k tradičním romským písním. Zahrát čardáš nebo halgató se správnými akordy, rytmem a přednesem bylo otázkou muzikantské cti.

Ačo je skvělým interpretem obou stylů, přetrvávajících v romské muzice dodnes; mistrovsky dokáže zahrát jak phurikane giľa, tj. starodávné písně, tak i neve giľa tj. nové písně. Oproti úzkostlivé stylové čistotě, s níž hraje tradiční romské písně, jsou v jeho interpretaci nových romských písní patrné vlivy popu, rocku, romského jazzu a folku. Ján Slepčík Ačo je však nejen interpretem, ale také tvůrcem vlastních písní. Některé z nich zlidověly, jiné upadly v zapomnění tak dokonale, že už si na ně stěží vzpomene i sám autor, pokud jsou mu připomenuty. Někdy je těžké vést přesnou dělící čáru mezi jeho vlastní tvorbou a písničkami přejatými, u nichž často pozměňuje slova nebo vytváří vlastní aranžmá, mnohdy velmi vzdálené originálu. Co však mají všechny Ačovy písně společného je to, že vytryskly z osobního prožitku a že zůstávají na cestě jeho života jako pomyslné milníky.

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
18.11.2005	Na festivalu Den poezie zazněla také díla romských autorů	O Roma Vakeren
16.09.2005	Romové se těžko vyrovnávají se ztrátou Mileny Hübschmannové	O Roma Vakeren
	Ján Ačo Slepčík: Gipsy Songs	Hudba
	Na festivalu Žižkov meets jazz vystoupí Ján Ačo Slepčík a skupina Gulo čar	Co se chystá
	Hudba	Hudba
	Nejkrásnější cikánské písničky	Hudba