Ján Ačo Slepčík a jeho písně
Ján Slepčík, romským jménem Ačo, osobitý kytarista a zpěvák, nepatří ke
zcela neznámým romským hudebníkům. V první polovině osmdesátých let působil
jako odborný poradce v divadle Na zábradlí, kde se spolupodílel zejména po
hudební a choreografické stránce na přípravě inscenace hry Bohumila Hrabala
Hlučná samota. S jazzmanem Jiřím Stivínem složil a nahrál hudbu k filmu
Tulák, několikrát účinkoval i v rozhlase a v televizi. V roce 1990 vystoupil
se svou ženou Magdou na prvním Romfestu v Brně a v následujících letech je
mělo možnost shlédnout pod názvem Duo Slepčík i obecenstvo na koncertech v
Innsbrucku, ve Vídni a na festivalu Fenetre sur Prague v Paříži, kde kromě
nich prezentovala "českou" kulturu i romská zpěvačka Věra Bílá.
V roce 1999 vystoupili manželé Slepčíkovi ještě na druhém ročníku festivalu
etnické hudby a world music týdeníku Respekt, ale nedlouho poté Magda po
krátké těžké nemoci umírá a Ačo zůstává sám se šesti dětmi.
Jeho muzikantské začátky jsou spjaty s Košicemi, "metropolí" východního
Slovenska, v níž se v časech jeho mládí prolínaly vlivy lidové hudby
maďarské, romské a slovenské. Tehdy, ve druhé polovině šedesátých let, žilo
ve městě i v okolí ještě mnoho starých romských muzikantů, pro něž byla
hudba kdysi obživou, ale jejichž věhlas vzhledem ke stále se ztenčující
poptávce po lidové hudbě pomalu pohasínal. Ačo vyrůstal v přelomové době. Na
jedné straně byla dosud živá tradiční romská hudební kultura, na druhé rostl
vliv moderní populární hudby, zejména anglosaské. Přicházejí Beatles a s
nimi nová hudební éra. Hlavními hudebními nástroji se stávají elektrické
kytary a bicí. Tento styl zasahuje i mladou romskou generaci, a tak není
náhodou, že úplně první písnička, kterou se Ačo na kytaru naučil, byla právě
od Beatles. Vznikají moderní romské kapely. Jednu z nich, Terne čhave (Mladí
chlapci), Ačo ve svých čtrnácti letech zakládá se svými kamarády. Napodobují
skladby cizích skupin, ale společně skládají i vlastní písně. Některé z nich
se hrají dodnes. Jejich základem byly často melodie převzaté z populární
hudby, které si Terne čhave zpracovali po svém, v romském duchu. Současně se
vraceli k tradičním romským písním. Zahrát čardáš nebo halgató se správnými
akordy, rytmem a přednesem bylo otázkou muzikantské cti.
Ačo je skvělým interpretem obou stylů, přetrvávajících v romské muzice
dodnes; mistrovsky dokáže zahrát jak phurikane giľa, tj. starodávné písně,
tak i neve giľa tj. nové písně. Oproti úzkostlivé stylové čistotě, s níž
hraje tradiční romské písně, jsou v jeho interpretaci nových romských písní
patrné vlivy popu, rocku, romského jazzu a folku. Ján Slepčík Ačo je však
nejen interpretem, ale také tvůrcem vlastních písní. Některé z nich
zlidověly, jiné upadly v zapomnění tak dokonale, že už si na ně stěží
vzpomene i sám autor, pokud jsou mu připomenuty. Někdy je těžké vést přesnou
dělící čáru mezi jeho vlastní tvorbou a písničkami přejatými, u nichž často
pozměňuje slova nebo vytváří vlastní aranžmá, mnohdy velmi vzdálené
originálu. Co však mají všechny Ačovy písně společného je to, že vytryskly z
osobního prožitku a že zůstávají na cestě jeho života jako pomyslné milníky.
|
|