Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben " O Roma vakeren!!!!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba.

The adaďives predal tomende kerďam reporty, andalo romengero dživipen. Phenaha tomenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.

Dodžanena tumen, hoj e grupa Gulo čar bašavela le pro koncertos, kaj giľavela o Jemes Brown. Ada kurko gejle amare čhavore pale andre škola. Amen tiž gejľam te dikhen ke jek u vakerahas le čhavorence, te lengere dajenca the dadenca.

Nejdříve vám prozradíme, že brněnská skupina Gulo čar si zítra zahraje jako předkapela Jamese Brawna, poté se společně vydáme do jedné pražské školy, kde tento týden usedli do lavic i naši prvňáčci.

Andro amaro studio avela te pobešen u te povakeren o Petr Jano.Vakerha leha pal leskeri buči, savi kerel predalo Roma, te predalo nipi si pačan le Devles. Andro O Roma vakeren šunena tiž nevipena, andalo romengero dživipen.

Ve studiu vyzpovídáme Petra Jana, výraznou romskou křesťanskou osobnost, angažující se především ve sbližování křesťanů i věřících jiných vyznání.

Mek adaďives tumenge phenaha palo medialno kurzos, savo kerel o jekhetaniben Czech Partners, džana amenca andro multikulturno centros, u vičinaha tumen pro romano evropsko festivalis, savo ela Prahate.

V druhé polovině O Roma vakeren se dozvíte o mediálním kurzu, který připravuje mezinárodní organizace Czech Partners, a přiblížíme vám další nové projekty Multikulturního centra. Pozveme vás také do Jubilejní synagogy na program u příležitosti Evropského dne židovské kultury a do Švandova divadla na festival romské evropské hudby. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romský soul a fanky - to vše okořeněné špetkou džezu. Tak to je stručná charakteristika hudby skupiny Gulo čar. Zahrají si jako předkapela Jamese Browna, který je jejich velkým inspirátorem. Samy se považují za novodobou romskou kapelu. Dohromady je jich 9 a pochází z Brna. S Vladimírem, Liborem a Pavlem Dyrovými, Kolomanem Balážem nebo Irenou Horváthovou si redaktorka Gabriela Grmolcová povídala o tom, kdo jsou a taky - co je Gulo čar.

"Sladký můžeme být lehnout si do trávy, nemít žádný starosti, oprostit s úplně od toho reálu. Pro mne je kapela dítě, které teprve začíná. Je to takové dítě, které teprve tvoříme, roste a doufejme, že ještě poroste a že bude dospělé a že bude moct fungovat na větší úrovni, než jsme dneska. Když se řekne romská moderní muzika, tak to jsou klávesy a zpěváci. Tomu Romáci říkají moderní. Ale my moderní muziku vidím jinak - už to začne fungovat úplně jinak, začnou se tvořit nové písničky, ne romské, romské nové písničky, ne že se budou dělat staré romské písničky do nových kabátů. Chtěli jsme dělat něco, co nás baví a co jde přímo teď z nás."

"Pro mě to znamená celý můj život, od malička jsem byl s muzikou, bez muziky nemůžu žít, je to pro mne všechno."

"Ze začátku o nás říkali, že jsme gadžové, jako že gadžové poslouchají takovou muziku. Pak ale hodně lidí to začalo poslouchat taky, protože zjistili, že je tam hodně kvalitní muziky, muzikantsky kvalitní, je tam cítit strašně moc lidskosti, není to jen nějaká sekvence. Muzika je nekonečná..."

"Kterou písničku mám nejradši? Já mám ráda všechny, kdybych je neměla ráda, nemohla bych je zpívat."

Dnešním hostem je doktor Petr Jano, výrazná romská křesťanská osobnost, angažující se především ve sbližování křesťanů i věřících jiných vyznání.

Pane Jano, Vy jste se angažoval i v dobách totality, kdy věřící neměli právě na růžích ustláno. V čem vlastně spočívala Vaše práce? Jak to vlastně fungovalo?

"V první řadě děkuji Českému rozhlasu zato, že můžu vystoupit, jsem velice rád, že mohu vzpomenout na tyto významné a úžasné věci, můžu říct i bolestivé, na tu dobu totality, kdy mnoho křesťanů nemohlo projevit svůj vztah k Pánu Bohu veřejně. Neměli jsme mezi sebou ani kontakt a to byly veliké věci, které jsme vnímali jako veliké utrpení. A nesvobodu, tato nesvoboda, kterou jsme všichni prožívali, nás vedla k jednotě, k sjednocení v duchu. A v duchu křesťanských principů jsme si všichni pomáhali. Naše činnost spočívala v evangelizace, my jsme se nemohli ve velkém množství shromažďovat, tak jako ve svobodě, demokracii, tak jsme se navštěvovali po domácnostech, po rodinách, na různých aktivitách, na táborech. Tam jsme slovo boží přijímali jako velikou posilu, jako potravu pro každého člověka, který hledal spravedlnost, princip lásky, princip bratrství a princip sblížení všech lidí, všech ras. To byl pro nás velký signál do budoucnosti, na tom jsme všichni pracovali."

Teologii jste za minulého režimu nemohl oficiálně studovat, studoval jste ji tajně. Jak probíhaly přednášky?

"V první řadě bych chtěl poděkovat všem bratřím a sestrám a kněžím a sestrám, kteří měli teologické vzdělání. Například sestra profesorka Kouřilová, která působila v České Lípě, která mi byla velkou posilou v tom, abych studoval akta teologická a teologickou literaturu. Vedl mě osobně páter Peša, opat Augustián z Králík, který mi dával velké posily a vedl mě velmi dobře. Získal jsem i díky mnoha dalším bratrům a sestrám, obzvláště z církve, velký impuls v tom, že mé studium, které probíhalo v soukromí, dnes můžeme říct, že bylo tajné, tak bylo pro mne významné, že jsem díky církvi mohl získat vysoké vzdělání a vzdělání, které milují, vzdělání v teologii, v učení našeho spasitele Ježíše Krista, v učení našho Boha, který nám seslal Písmo svaté, a Písmo svaté, kdyby nebylo na této planetě, tak bychom asi nepoznali."

"Vykonával jsem práci takovou, že jsem byl mladým křesťanem, který evangelizoval mladé lidi, a působil jsem v podnicích, kde jsem musel manuelně pracovat. Tam jsem se snažil řádně žít a vykonávat práci, kterou jsem dělal, práci dělnickou. Víc jsem nemohl dělat. Ze střední školy mě stáhli z důvodu toho, že jsem měl jiné náboženské názory, a v podstatě i názory proti starému režimu, režimu komunistickému. V podstatě jsem evangelizoval v rodinách. Navštívil jsem desítky stovky rodin ve východních Čechách, severních Čechách, v podstatě po celé republice, i na Slovensko jsme jezdili a prožívali jsme tyto věci jako velké poselství a poslání, které nám dala církev a které nám dal Ježíš Kristus. Jestli dovolíte, budu parafrázovat evangelium - Pán říká: jděte do celého světa a hlásejte toto učení, učte všechny bez rozdílu."

Jak jste právě teď připomněl. Po roce 1989 jste začal s pastorací romského obyvatelstva hlavně na severu Čech. Jak Vás Romové tenkrát přijímali?

"Ta informace o mně v regionu byla daná od mládí. Já jsem se narodil v Děčíně, měl jsem tam mezi věřícími spoustu přátel v katolické církvi i v jiných denominacích křesťanských a v podstatě ty prožitky s těmito bratry a sestrami byly úžasné a Romové tím, že už od mládí mě znali, že jsem aktivista v křesťanských činnostech, to znamená náboženství, tak jsem měl veliký úspěch, a mnoho lidí díky Pánu Bohu, jestli dovolíte, řeknu pro sebe takovou lichotku pro sebe, nesluší se to, ale musím to říct - díky Pánu Bohu uvěřili a žijí do dneška křesťanským životem a žijí řádně."

Pracoval jste i s lidmi na okraji společnosti, s propuštěnými vězni... To musí být hodně náročné?

"Ano. Po revoluci jsem nastoupil jako sociální kurátor na okresním úřadě v Rychnově nad Kněžnou a v podstatě jsem se dostával do styku s lidmi sociálně slabými, s lidmi, kteří se vraceli z vězení, a s lidmi, kteří neměli smysl života, nemohli ho nikde nalézt. S těmito lidmi byla velmi náročná práce, ale chci všem těmto lidem poděkovat, že dokázali některé naše rady přijmout a absolvovali takovou očistu v demokratickém způsobu uvažování a života a nastoupili do života lepším způsobem než ten, který jim komunisti dávali. Každý člověk, který prošel kriminálem, tak byl u nich číslo, a tak to pokračovalo dál."

V Děčíně jste založil Romské křesťanské hnutí. Čím se toto hnutí zabývalo?

"Naše romské křesťanské sdružení se zabývalo tím, že jsem se začali věnovat dětem, romské mládeži, kdy já jako kazatel jsem učil děti náboženství. Učil jsem je základní věci, modlitbičky a takové velmi důležité věci. Děti přijímaly takové věci úžasně, byly sdílné. Dokázaly se během pár hodin naučit krásné věci z Písma svatého, věnovaly se čtení evangelia, čtení literatury z náboženství. Jejich rodiče nás navštěvovali také, v podstatě jsme byli takovou velkou rodinou. Řešili jsem ale i spoustu jiných věcí - o práci, o nezaměstnanosti, konflikty rasové v severních Čechách v 90. letech. Tehdy severní Čechy byl velmi zasaženy touto nacionalistickou věcí, která byla propagovaná některými hnutími, atd."

Za několik dní Vás čeká cesta do Izraele na mezináboženskou mezinárodní konferenci. Přibližte nám účel této cesty?

"Účel této cesty je velmi významný pro Evropu. Účastníky budou v počtu 200 lidé z Evropy. Budou to křesťané, budou to duchovní, lidé, kteří se věnují práci v církvi, práci v občanském sektoru, kde jejich princip života, který stojí na křesťanských principech, to z nich vyzařuje. To bychom chtěli rozdat na svaté půdě v Jeruzalémě, v Palestině a všude, kde budeme moci přijít. Domnívám se, že je potřeba, aby křesťané ve světě doopravdy dali impuls světu, aby svět poznal, že mi přinášíme pokoj. Tak bych si přál, aby všechny denominace, jak muslimové - muslimské náboženství, tak židovské - judaismus - a náš křesťanský, abychom se všichni sjednotily, protože všichni máme jednoho Otce a to je náš Stvořitel, Otec, Jehova - můžeme ho nazývat spoustou jmen, která jsou úžasná, ale princip našeho Stvořitele je jednota v Otci a jednota v lidu."

"Děkuji vám pěkně a přeji všem bratrům a sestrám i všem lidem v České republice i ve světě mnoho božího požehnání, velkou sílu, ať ve všech vás působí láska a pozitivní způsob myšlení o všech a obzvláště o těch, kteří nejvíce trpí. Děkuji."

Desítky seminářů a odborných diskusí českých policistů s rakouskými a nizozemskými kolegy a také cenné výměnné stáže přinesl v uplynulém roce projekt Phare 2001. Program zaměřený na rozvoj hraniční kontroly a migrační a azylové politiky v těchto dnech sice končí, twiningové projekty pro ministerstvo vnitra budou ale pokračovat i příštích letech.

Přátelé a pozůstalí šesti obětí tragické nehody, která se stala před týdnem na Svitavsku, zaplnili včera hřbitov v Krásné Lípě na Děčínsku. Pohřeb za účasti asi 500 lidí se obešel bez vážnějších incidentů. Řeč kněze doprovázela romská hudba a nářek příbuzných, rakve zaplavily květiny, na dvou z nich byly školní aktovky. Kněz ve své řeči nabádal dospělé k opatrnosti k sobě navzájem a k ukázněnosti řidičů na silnicích.

Prvních 39 dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí začalo ve slovenském Zvolenu od včerejška navštěvovat osmileté gymnázium internátního typu. Škola se zaměřením na informatiku a cizí jazyky je první vzdělávací institucí svého druhu v zemi. Nadané desetileté žáky, z nichž většinu tvoří Romové, vybírali v uplynulém školním roce romští asistenti na základních školách po celém Slovensku.

Ostravský hotel Imperial nebude v hotelové kavárně, restauraci a na terase obsluhovat Romy, kteří se tam chovali, nebo budou chovat hlučně. Rozhodlo o tom vedení hotelu na základě analýzy tržeb z posledního roku, které prokázaly, že návštěvy hlučných, zejména romských hostů, zavinily nižší tržby a odchod některých klientů jinam. V hotelu se scházela olašská vláda. Krajská koordinátorka pro národnostní menšiny Helena Balabánová se ale domnívá, že by se takové jednání mohlo obrátit proti majiteli hotelu.

Ve středu začal nový školní rok a tak se Anna Poláková vydala do jedné pražské školy na Lyčkově náměstí. Mezi rodiči, kteří čekali před školou na své ratolesti byli Romové z Karlína a ze Smíchova.

Před školou na Lyčkově náměstí v Praze (Foto: Anna Poláková)

"Vzdělání by měly mít všechny děti co největší. Myslím, že v této době by měly mít vzdělání všechny."

Vy jste dnes doprovázela svoji dceru do školy, do druhé třídy. Další dceru máte na střední škole. Co pro Vás znamená vzdělání Vašich dětí?

"Asi všechno. Aby se jednou měly dobře, aby na tom byly lépe než já. Děti, když na to mají, tak můžou jít dále. Jakékoliv."

Co to pro Vás znamená jako pro maminku, která poprvé odvedla své dítě do školy?

"Určitě hodně. Myslím, že takové to dětství už skončilo - takové to jeho hraní, už bude trošku dospívat. Stoprocentně půjde na všechny kroužky, co tady budou, to určitě, protože po parku se flákat nemusí - tam nic nenajde. Doufám, že mu to půjde."

Pokud máte zájem získat informace o práci v médiích, povíme vám něco o mediálním školení, které připravuje mezinárodní organizace Partnes Czech. Projekt se uskuteční v rámci čtyřletého Programu romské integrace a je rozložen do několika částí. Anna Poláková pozvala k mikrofonu organizátora Ondřeje Horvátha.

"Mediální kurz je pro romské začínající nebo mírně pokročilé novináře, romské studenty středních nebo vysokých škol, kteří plánují aktivně působit v médiích, dále pro novináře, kteří působí v romských nebo proromských médiích, a samozřejmě zájemce o tuto problematiku z řad veřejnosti."

"V rámci toho romského obrozenectví, řekněme, nebo toho hnutí, cítíme potřebu mít zde skupinu romských novinářů, kteří budou objektivně informovat o tom, co se děje v této komunitě, jaké jsou aktuální problémy soužití Romů a majority."

"Máme připravené dva dvoudenní bloky, na kterých bychom je rádi seznámili s pohledem na média, na to, jak média pracují, jakým způsobem se referuje o menšinách ať už u nás v ČR nebo v zahraničí. Kurzy by měly být interaktivní, to znamená lidi, kteří se do toho kurzu přihlásí si sami vyzkoušejí spoustu aktivit, sami se budou podílet na, dejme tomu, sestavování tiskových zpráv, bude se mluvit, nebo modelově hrát tisková konference a tak podobně."

"V první řadě se musí přihlásit. My potom vybereme vhodné zájemce, ale přihlášení je první krok. Je potřeba vyplnit přihlášku, která je na webové stránce www.partnersczech.cz, a potom napsat motivační dopis, ve kterém zájemce napíše, proč se na ten kurz hlásí, k čemu by rád využil ty znalosti, schopnosti, a zda-li už má nějaké zkušenosti v oblasti médií. Tyto věci by měly být zaslány poštou, nebo elektronicky na naši adresu: Partners Czech, Lomená 515, Praha 6; nebo e-mailem na: tomas.habart@partnersczech.cz."

"To bude záležet na zájmu. My jsme schopni přijmout 25 lidí, to je maximální počet."

"V tomto směru není žádný limit. My jsme říkali, že je to určeno pro studenty středních a vysokých škol. Pokud někdo nemá maturitu nebo ještě neudělal střední školu, tak to vůbec nevadí. Není žádný limit, co se týče vzdělání."

Září je měsícem, jehož součástí je pravidelně Evropský den židovské kultury. V Jubilejní synagoze v pražské Jeruzalémské ulici odstartuje program kulturních akcí v neděli 5. září. Podrobnosti Marii Vrábelové prozradil předseda židovské obce Tomáš Jelínek.

"Většina židovských organizací v ČR dále i všechny židovské obce v ČR a řada dalších institucí budou v tomto roce 5. září různé kulturní akce u příležitosti Dne evropského dne židovské kultury. Jen namátkou bych uvedl, že ty akce budou v Praze, Děčíně, Olomouci, Brně, Plzni, v Karlových Varech, Teplicích, v Táboře a na řadě dalších míst. Například v Praze budeme pořádat celý den otevřenou Jeruzalémskou synagogu s tím, že tady bude výstava Zmizelí sousedé, výstava žákovských prací na téma židů, kteří nepřežili druhou světovou válku a jako sousedé se vytratili ze života české společnosti. Dále tu bude panelová diskuse k tématu Spravedlivý mezi národy. Tak my říkáme lidem, kteří během 2. světové války zachránili své židovské spoluobčany. Začalo to již začátkem září, bude to pokračovat do 9. září. Je to skutečně něco, co se netýká nějakého konkrétního dne, který by měl nějaký mystický význam, spíše se vybírá pro každý rok den, který je v okolí prázdnin a před vysokými svátky, které jsou pro židovskou komunitu vždy velice významné. Takže ten den není nijak pevně určen každoročně. Dohadují se na něm židovské organizace separátneě pro každý rok."

"Tyto akce začaly v roce 1996 v několika zemích Evropy a dnes se již zapojuje 24 nebo 25 zemí v Evropě s tím, že u nás se tento den připomíná od roku 2002. Je to velká šance pro židovskou komunitu ukázat svou kulturu jako součást dědictví celé české společnosti. A pro nás je to i způsob, jak komunikovat s českou veřejností a představit jí něco z naší historie."

Nyní se společně vydáme do paláce YMCA, kde sídlí Multikulturní centrum Praha. Tato nezisková organizace vznikla před pěti lety a své aktivity směřuje zejména na multikulturní soužití u nás. Jaké jsou připraveny programy pro veřejnost mi řekla Barbora Hořavová.

Multikulturní centrum Praha (Foto: Anna Poláková)

"I v letošním ročníku projektu Rozmanitost do knihoven je stěžejní části rozesílka knížek - do 500 knihoven v celé České republice zasíláme balíček multikulturní literatury, který obsahuje knížky jak pro děti, tak pro veřejnost - beletrii, ale i odborné texty pro učitele, pro knihovníky. Doprovodné pořady zahrnují jednak dílny pro děti, ty probíhají v knihovnách a jsou určené pro děti od 10 do 14 let, probíráme tam téma Romové a Vietnam. Pak chystáme pro děti výtvarnou a literární soutěž, tentokrát se to jmenuje "Mami, tati, co je to rasismus?" podle jedné knížky, která je součástí rozesílky "Tati, co je to rasismus" od marockého autora žijícího ve Francii. Tam mají děti kreslit nebo psát, co je to rasismus, jestli se s ním někdy setkaly, a zda si myslí, že se dá vymýtit, a jak s ním nakládat."

"My jsme si všimli, že multikulturní problematika, menšiny a život jiných kultur začíná být docela aktuální. Už se o tom více mluví na veřejnosti a i knihovny si začínají všímat, že by měly ty své služby orientovat také na menšiny a na cizince. Takže ten zájem o ty knížky se zvyšuje. Ve spolupráci s knihovnou pokračujeme s prací v školách. Takovou oblíbenou částí toho projektu jsou právě dílny pro děti, kde zveme kolektivy ze škol do knihoven a seznamujeme je s jinou kulturou."

Vraťme se ještě k soutěži "Mami, tati, co je to rasismus?". Když se někdo bude chtít zúčastnit, co musí splňovat?

"Soutěž je vyhlášena pro děti. Zúčastnit se může každý, nedali jsme horní věkový limit. Hlavní myšlenkou soutěže je, aby se děti zamyslely nad tím, co to vlastně je rasismus, jestli vůbec ví, co to znamená, a to můžou buď nakreslit, nebo o tom napsat krátký příběh, jak se setkaly s kamarádem z jiné země, a čím je inspiroval, co je zajímavé na jiných kulturách, atd. Ty práce mohou zasílat do 15. 11. na adresu Multikulturního centra Praha, což je Na Poříčí 12, Praha 1. My pak vylosujeme výherce v několika kategoriích."

"Výherci budou vyhlášeni na akci, která bude pořádaná na úřadu vlády, kde proběhne slavnostní předání, obdrží zajímavé knížky a multikulturní pexeso a ještě pro ně vymyslíme různé drobnosti."

Na závěr tu pro vás máme pozvánku na Týden evropské romské hudby do Švandova divadla. Program, jehož cílem je představit veřejnosti romské umělce začne 14. září a vyvrcholí 18. září koncertem romských umělců z Maďarska. Bližší informace nám řekla spoluorganizátorka Jitka Kadlecová.

"Pozvali jsme v první řadě Idu Kelarovou a Romano Rat a Ida Kelarová nám připravila překvapení, když přivede na jeviště také její smíšená sbor Apsora, který vzniká ze studentů jejích workshopů, takže to je takové překvapení pro nás. Dále jsme pozvali ze Srbska skupinu Slonovski Bal, která je v Čechách už také známá. To, myslím, bude takový bonbónek. Dále tady budou vystupovat Terne čhave a Gulo čar z České republiky. Dalším bonbónek je kapela maďarská Kálmán Balogh and Gypsy Cimbalom Band, jedná se o jednoho z nejlepších hráčů na cimbál, takže to bude také moc hezké."

Jak se Vám podařilo sehnat skupiny a vůbec orientovat se v romské hudbě?

"V podstatě vycházíme z našich cyklů sametových úterků, kde jsme už měli skupinu Triny, Harryho Stojku - jazzového kytaristu - a chtěli jsme tedy připravit něco většího, kde bychom představili české kulturní veřejnosti něco z romské kultury."

"Jak Triny, tak Harry Stojka měli veliký úspěch. Jsem ráda, že jsme je mohli u nás přivítat. Rovnou můžu posluchače pozvat na prosinec, kdy se u nás objeví Věra Bílá a Kale. To bude takový předvánoční dáreček."

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií.

Také příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská muzika.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.

Mějte se moc pěkně a klidný víkend.

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.