Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin paršťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě také romské hudby.

Kamen te šunen nevimata, abo sar o Roma dživen? Te ha, ta ačen amenca! Kerdžam predal tumende the o reporty. Sa čačutnes bio chochavibena. Šunena te romane giľa - šukar šuniben.

Peršo tumen dodžanena pale romaňi grupa Romane romňija.

Nejdříve vám představíme ženskou romskou kapelu Romane romňija, která sklízí úspěch nejen u nás, ale i v zahraničí.

Andro o Roma vekeren tumenge phenaha pal oda, sar kamende dživel e Lidia Grebo, so kerel buči andro jekhetaniben - Slovo 21.

V O Roma vakeren vám představíme Lidii Grebo ze sdružení Slovo 21.

Tiž tumen dodžanena, hoj Ostavate kerel buči jek romňi predalo romengero sasťipen. Vakerha pale sgejľipen savo kerďa o jekhetaniben Manushe ko Orlík. Džana amenca ko Jesenikos, kaj dživen o Roma, bio kher u sikavaha tumenge mek jeka cikňa sportovkyňa.

Ve druhé polovině o Roma vakeren se dozvíte, že v Ostravě pracuje v terénu romská žena, která se stará o zdraví dětí. Vydáme se na Orlík, kde se minulý týden setkaly ženy ze sdružení Manushe a do Jeseníku, kde pět Romů nemá už druhý měsíc střechu nad hlavou. V závěru vysílání vám představíme mladou romskou sportovkyni, která se věnuje moderní gymnastice. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Karel Sladký.

Mezi nejznámější romské rody patří rodina Fečových. Hudební umění se v těchto rodinách dědí z pokolení na pokolení. U Fečových je ještě ta zvláštnost, že svou kapelu nemají jenom muži, ale i ženy. Jak vznikla ženská kapela Romane Romňika, jsem se zeptala Eriky Fečové.

"Jsme muzikantská celá rodina. Naše mamka měla narozeniny, naši chlapi taky hrají, takže nám tehdy odešli. A nám ta muzika chyběla, a protože každá umíme na něco hrát, tak jsme si vzaly nástroje a začaly hrát. Byl to nápad naší mamky, že z nás udělá ženskou kapelu. Vůbec jsme jí nevěřily, ale nakonec to tak opravdu vzniklo."

"Nejradši hrajeme romský folklór. Do toho mícháme skladby našeho tatínka Jožka Feča."

"Asi se líbíme, jezdíme hlavně do zahraničí - byly jsme v Německu, ve Vídni, Belgii, Holandsku."

Zmínila jste, že jste z muzikantské rodiny. V muzikantských rodinách bylo pravidlem, že se hudba spíš dědila na syna. U vás tomu tak není, u vás hrají i ženy. Kdo vás učil hrát?

"Co se týče mně - tak mamka chtěla, abych se učila od malička. Chodila jsem na housle, ale housle mě moc nebavily, abych se přiznala. Milovala jsem zpěv, takže jsem se plně věnovala zpěvu. Co se týče tety, která hraje na harmoniku, tak tu učil její bratr Michal Démeter. A naše Olinku, která je basistka, to je moje dcera. Ta na basu nikdy nehrála. Mamka vymyslela, že nám ta basa chybí, a protože nebyl nikdo jiný, kdo by na to měl, tak se musela naučit. Holka ze začátku brečela, že to nezvládne, ale nakonec jí to šlo. Jinak chodila do hudební školy na violancello. Asi bychom si nemohly představit, že bychom neuměly hrát, nebo abychom bez toho byly, protože to šlo opravdu z generace na generaci."

U vás v rodině nejen, že vedete své děti k hudbě, ale také k hudebnímu vzdělání.

"To určitě, protože jsme chtěli, aby to měly se vším všudy. Nejmladší dcera studuje zpěv na pražské konzervatoři, syn vystudoval kontrabas na Ježkově konzervatoři a dcera má obchodní akademii. Chtěla spíš, aby měla tento obor."

"Určitě. Hraje po jazzových klubech, zabývá se jazzem. Hraje s Karlem Růžičkou, s panem Viklickým, s panem Felixem Slováčkem."

V Rožnově pod Radhoštěm dnes začal mezinárodní festival Romská píseň. Už po desáté se ve Valašském muzeu v přírodě sešli zástupci nejlepších romských folklorních souborů. Roman Verner hovořil o pátečním a sobotním programu s organizátorem Petrem Tuliou.

"V pátek začínají dětské soubory v rámci republiky. V sobotu od půl 11 je taková pozvánka na náměstí v Rožnově, v 11 hodin začne průvod městem do skanzenu a v jednu hodinu hlavní program. Letos jsme pozvali celkem devět souborů - skvělá cimbálová muzika z Maďarska, potom velmi významná zpěvačka Margita Bangi, která je uznávána po celém světě, uznávaný soubor z Polska, ze Slovenska. Budou tu i sólisti - Atonín Golo a jeho trio, co vydali nedávno nové cédéčko, cimbálová muzika Janka Horvátha a spoustu kapel a cimbálových muzik."

Festival Romská píseň však nebude jen o tanci a o písničkách, bude tam i nějaký doprovodný program. Co tedy návštěvníci skanzenu mohou vidět?

"Kromě účinkujících bude prostor pro romskou kulturu jako takovou - časopisy, knihy, romské muzeum, romská jídla, romská řemesla. Kromě toho tam bude probíhat dětská výstava. Je pro mne opravdu potěšující, že, byť je to romský festival, 80 procent diváků bude z majority a 20 procent Romů."

A je tu čas, pro naši besedu. Tentokrát moje kolegyně Anna Poláková za hostem vyjela do rekreačního střediska Loužek na břehu Orlické přehrady, kde se minulý týden konalo setkání romských žen z celé republiky. A právě na přípravách setkání se podílela také Lidie Grebo ze sdružení Slovo 21.

Lydie, Vy žijete v ČR, pracujete pro neziskový sektor, pomáháte cizincům, Romům. Jak jste se k té práci dostala, jak jste se vůbec dostala sem do České republiky, co bylo všechno před tím?

"Jsem tu jedenáct let. Přišla jsem s dětmi jako uprchlík z Bosny a Hercegoviny. Česká republika byla jednou z prvních zemí Evropy, která oficiálně pozvala matky s dětmi, aby mohly uprchnout z války, a tak jsme se doslali do České republiky."

Situace to musela být určitě těžká, jak na tu dobu vzpomínáte, děti Vám dostudovali, usadila jste se?

"Vzpomínám s trochou sentimentu. Ze začátku to bylo opravdu těžké. Nebyla jsem nikdy v uprchlickém táboře a začala jsem hned bojovat o přežití. Nejdřív jsem pracovala jako uklízečka, pak jako prodavačka a potom jsem se přihlásila na konkurz mezinárodní nevládní organizace. Jednou z podmínek byla znalost mého mateřského jazyka. Tu práci jsem dostala. A když ta mezinárodní organizace skončila své poslání tady v ČR, začala jsem pracovat pro Slovo 21, pro neziskovou organizaci, v které působím jako koordinátor projektů."

Jaká byla Vaše původní profese, kterou jste dělala ve své rodné zemi?

"Doma jsem absolovala právnickou fakultu a to mi opravdu pomohlo, abych dostala tu první práci, potom abych dostala i tu druhou, samozřejmě."

Pracujete s romskými ženami, snažíte se je podporovat, jejich sebevědomí i v tom, aby pro sebe něco udělaly. Jedním Vaším motem je i to, že vzdělání je velmi důležité a že to, co má člověk jednou v hlavě, nikdo mu nevezme.

"Ano, já mám bohužel tu zkušenost, že Vám můžou vzít všechno, ale to, co umíte dělat rukama nebo co máte v hlavě po skončení školy, to Vám nikdo nevezme. Je to takový poklad, po kterém obvykle toužíte. Já jsem měla štěstí, že moje děti tady mohly studovat a dostudovaly tady své školy. Jsem si jista, že kdyby se stalo cokoli, tak to, co mají v hlavách, to jim už v životě pomůže."

Patříte k lidem, kteří se angažují, dáváte společnosti základ pro multikulturní soužití? Jaké byly Vaše poznatky na začátku?

"Já jsem se poprvé v praxi seznámila s tím, co to znamená xenofobie, protože u nás to tak neexistovalo, nebo jsem si toho nevšimla, nemůžu říct, že to určitě neexistovalo. My jsme žili život, v kterém nebylo důležité, jak kdo vypadá, ale to, co opravdu je. Pro mne vždy existovali jen lidé špatní a dobří, a ne Vietnamci, Ukrajinci nebo Češi, Srbové, Bosňáci nebo nějaký další národ. Musím říct, že když člověk přežije takové situace, které jsem nepřežila jen já, ale i spousta našich lidí, když zažijí situace, kdy pomáhali druhému, aby přežil, tak se člověk naučí, jak je důležité pomáhat druhým. Protože pro mne a moje děti udělali výborné věci lidi, které jsem ani neznala. Mojí úkolem po celý život je pomáhat lidem, které možná neznám, ale o kterých si myslím, že tu pomoc potřebují."

Věnujete se také práci a pomoci cizincům žijícím v České republice. Jak se Vám daří v této práci.

"Slovo 21 má zaměření na budování multikulturní společnosti a my děláme dlouhodobý projekt, kterému říkáme integrace zespodu. Teď děláme velký projekt s názvem "Rodina od vedle" s cílem, aby se lidé mezi sebou lépe poznali, protože já i moji kolegové si myslíme, že je to způsob, jak bariéry, předsudky, stereotypy, které obvykle máme, překonat. Když poznáte, že ta cizí rodina má stejné starosti jako Vy - má děti ve škole, trable s prací, nemá byt a řeší normální věci, které se v životě stávají - potom si uvědomíte, že to nejsou nějací jiní, druzí lidé, ale že jsou to stejní lidé, jako jste Vy."

Na Ostravsku se zadlužily stovky romských rodin. Na přehnaně vysoký úrok tam nepůjčují Romům peníze lichváři jako donedávna, ale finanční společnosti. Legálně působící firmy poskytují půjčky s úrokem, který občas překračuje i sto procent. Zadlužené jsou stovky lidí, jedna rodina má často i několik půjček. Chudé rodiny pak nejsou schopny půjčky splácet.

Město Karviná vyčlenilo další byt, v němž mohou bydlet matky, které překonaly vážné životní problémy. Byt je určen ženám, které pobývaly v Domě pro matky s dětmi a snaží se vrátit zpět do běžného života. V bytě mohou bydlet matky, které jsou zaměstnány, nebo pobírají plný invalidní důchod. Další podmínkou pro pobyt je řádná péče o děti.

V Praze na Smíchově nedaleko křižovatky Anděl byla otevřena nová psychologická poradna pro lidi, kteří mají problémy v partnerských či rodinných vztazích nebo s výchovou dětí. Je to desátá pražská poradna pro rodinu a mezilidské vztahy a na rozdíl od ostatních ji mohou navštívit i cizinci. Odborníci, kteří v poradně působí, totiž hovoří i anglicky, rusky a francouzsky.

Kanadská doborovolnice s dítětem z Matiční (Foto: ČTK)

Pestré prázdniny připravilo pro děti z ústecké Matiční ulice a Nového světa osm studentů a dobrovolníků z Belgie, Francie, Japonska, Kanady, Koreje, Španělska a Spojených států. Na programu jsou výlety, sportovní soutěže, malování a také zpívali v ústecké Legendární čajovně. Denně tak zabaví 20 až 25 převážně romských dětí, které by jinak běhaly po ulicích.

Květa Horváthová z Ostravy dochází pravidelně do romských rodin a dohlíží na zdravotní stav dětí. Jde o pilotní projekt, který podpořil Magistrát města Ostravy.

"Já zajišťuji děckám preventivní prohlídky, očkování, vše, co se týká kontrol, když jsou náhlé odběry krve nebo moče. Jdu do té rodiny, oznámím jim, aby na ten odběr přišli, že je to nutné. Je to pilotní projekt a je tam taková lepší komunikace mezi zdravotním personálem. Mám tam takové místečko, že když oni čekají, tak si s nimi i s dětmi povídám. Mám tam pro ně pastelky, výkresy, omalovánky. Mám i dětskou výživu, plínky, na což přispívá magistrát města Ostravy. Myslím si, že je to pro ně důležité, protože škola takové ty preventivní prohlídky nedělá."

U mikrofonu s námi byla sociální zdravotní terénní asistentka Květa Horváthová.

Pět Romů z Jeseníku nemá už druhým měsícem střechu nad hlavou. Jako provizorní řešení zvolili stan. Postavili si jej na zahradě Domu dětí a mládeže v Březinově ulici. Do konce července tam mohou se svolením vedoucího zařízení zůstat. Co budou dělat pak, nikdo z nich netuší. O podrobnosti se zajímala reportérka Andrea Horáková.

Romové přespávají po venku již několik měsíců. Na léto našli útočiště na zahradě Domu dětí a mládeže v Jeseníku. V srpnu odtud ale musí zmizet.

muž: "Já jsem bydlel v Kůněticích, tam jsme se pobili, vyhodili mě z bytu ven."

žena: "Celou zimu jsme po venku. Nemůžeme se nikde chytnout. Starosta nám nechce nic dát, výbor nám taky nic dát nechce, nikdo se s námi nebaví. Zachází s námi jako s nějakými psy. Prostě se s námi nebaví, vyhazují nás, posílají nás do velkých měst, nás tu nechtějí, děti nám odebrali."

muž: "Prý tady nelze, tam taky nelze, tak na co jsou tady ty azylové domy..."

muž: "Ale takový čučáci, co dělají bordel a chlastají, ti tam jsou."

žena: "A takoví lidi co spí po venku i v zimě jako jsme my, my nedostaneme nic, my už nevíme, kam máme jít. A já jsem navíc ještě v jiném stavu a oni mě nechávají spát po venku."

Město pomoc Romům odmítá, jde totiž o osoby, které zdevastovali nájemní byty a kvůli dluhům soud rozhodl o jejich vystěhování. I když jim romská poradkyně Ludmila Liberdová zařídila náhradní ubytování v azylových domech, nikde kvůli špatnému chování dlouho nevydrželi, někdy této nabídky ani nevyužili.

"Takže za těchto okolností vnímám situaci těchto lidí tak, že oni si tento způsob života zvolili, a já opravdu, tedy z titulu své funkce, nehodlám dál nic podnikat. Vnímám totiž, že kroky, které se uskutečnili na pomoc těmto lidem vždycky dopadli tak, že si ti lidé udělali to, co v dané chvíli oni uznali za vhodné, a nerespektovali ty rady, které jim byly dány. Uvažování těch lidí je velmi zkratovité, nejsou schopni řešit svou životní situaci, takže pravděpodobně do té doby, než půjde do tuhého, nelze očekávat, že by se způsob myšlení těchto lidí nějak změnil."

Podle předsedy zdejšího občanského sdružení za lidská práva romských občanů Dušana Badyho je pětice Romů pro Jeseník velkou ostudou, přesto se bude snažit jim pomoci.

"Bylo mi oznámeno, že bych měl vyvolat schůzi, kde by se to projednalo, abychom jim nějak pomohli, aby ti Romové nebydleli po parcích, nespali po stanech a tak různě, protože to je jak ostuda města, tak ostuda naše. Nás to už taky trápí, protože to, jak nocují po venku už trvá dlouhodobě."

Jsou to lidé, kteří už užívali městský byt. Bohužel byli vždy vystěhování, protože ho zdemolovali. Myslíte si, že město bude přístupné k tomu, aby jim byly předány nějaké nové byty?

"To Vám tady takto říct nemůžu, jak bude město reagovat. Vím, že už jimi byly nějaké byty zničeny. Já jsem dával takový návrh, že by pro ně bylo nejlepší, kdyby měli nějakého opatrovníka, který by tam denně chodil a kontroloval ty rodiny, aby jednou už žili normálním životem, aby nespali po venku, nechlastali atd. Takové věci, kdybychom pro ně udělali, tak vím, že je dostaneme do jiných kolejí, a oni by mohli žít na jiné úrovni, než žijí. Jinak to nevidím."

V Trhovkách na Příbramsku si minulý týden daly dostaveníčko romské ženy. Občanské sdružení Slovo 21 a sdružení romských žen Manushe tam pro ně pořádalo týdenní školení, kterého se zúčastnilo přes 40 žen z celé republiky. Anna Poláková pozvala k mikrofonu vedoucí ženské romské skupiny Manushe Martu Hudečkovou.

Letní škola Manushe (Foto: Gabriela Hrabaňová)

"Ten program se zaměřil na gender a tradice, jestli lze tyto dvě věci skloubit, nebo ne."

"Já si myslím, že velmi pozitivně, ani jsme to neočekávali. Na počátku se vůbec seznamovaly s názvem gender a velmi jednoduchou formou hry jsme je seznamovaly s tím, co gender je. Myslím si, že ve výsledku toho dne to vyšlo skvěle."

Romská ženská skupina Manushe funguje již několik let. Toto setkání je druhé na Orlíku. Máte třeba nějakou zpětnou vazbu s tím, že by se jim třeba podařilo uplatnit v praxi, co se tady dozvěděly?

"U některých ano. Měly zájem, tak uplatnily vědomosti, které tady získaly, ať už se jedná o kurzy práce s počítačem nebo kurzy anglického jazyka. Co se týče emancipace, kterou jsme měli loni, vzdělávání a sebevědomí - myslím si, že ty které měly zájem na sobě pracovat, tak tam výsledky jsou."

"Letos se nám na toto setkání podařilo sehnat peníze, což jsme moc rádi, a koordinátorka Lydie Grébo a já se budeme snažit napsat další projekt na další setkání, protože nemůžeme uspokojit všechny zájemkyně. Zatím ještě neexistuje možnost vypracování mezinárodního projektu na takové úrovni, aby se mohly setkávat obyčejné ženy z jiných zemí, což bychom samozřejmě přivítaly. Už pro to děláme spoustu kroků, aby se to mohlo uskutečnit."

"To je bohužel velmi smutné, že každým rokem, na kterékoli akce pořádané Manushemi pro ženy, kdy zveme naše představitele, tak nepřišel od roku 2000 ani jeden."

V následujících minutách vám představíme Kristinu Brožovou, která se už pět let věnuje moderní gymnastice. Jak nám prozradila její maminka, Helena Brožová, s gymnastikou začala už ve svých pěti letech, ale nejdříve si poslechněme mladou sportovkyni.

"Učení je přednější než nějaký sport, a když píšeme nějakou písemku, tak třeba nejdu na trénink."

Vaše dcera se už osm let věnuje gymnastice, jaké byly začátky, jak jste ji podporovali v tomto sportu?

"Na začátku byla vybrána v mateřské školce, aby šla cvičit do Sokola v Ostravě sportovní gymnastiku. Tam chodila asi dva roky, ale nelíbil se nám přístup trenérky, protože jsme ne přímo, ale skrytě pociťovali, že se věnuje jiným dětem - nechci se nějak chlubit, ale mysleli jsme si, že Kristýna má navíc, než ty ostatní - tak jsme to začali pociťovat jako takové upřednostňování dětí, které nejsou romské národnosti."

"Začínala sportovní gymnastikou, potom přešla na moderní, a to se jí líbilo víc - jednu dobu byla dokonce v reprezentaci. Teď dosahuje dobrých výsledků."

"Do šesté třídy se nám to dařilo velice dobře. Teď jen přibylo dvojek, takže musí přidat. Když ale víme, že má ve škole něco důležitého, tak ji na trénink neposílám, protože si říkám, že důležitější než sport je škola."

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání O Roma vakeren čili Romové hovoří najdete také na internetu na adrese www.romove.cz.

Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů, přiblížíme vám program Dekáda romské inkluze, pozveme vás do obchůdku Romen a nebude chybět ani romská muzika.

Příjemný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Karel Sladký.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.

Mějte se moc pěkně a klidný víkend. But Bacht te saťipen. Ačhen Devleha...

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.