Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu
pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin paršťovin u amen sam pale
tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!
Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů
a samozřejmě také romské hudby.
Nejdříve se společně vydáme do koncentračního tábora v Osvětimi kde si
připomeneme 60. výročí vyvraždění tzv. "cikánského tábora".
Pozveme Vás na Orlickou přehradu, kde se koná pátá Mezinárodní letní škola
romské mládeže.
Ve druhé polovině o Roma vakeren uslyšíte osobní příběh Vlasty Demeterové,
která umí jít za svým cílem, dále názor pravoslavného kněze Davida Dudáše na
víru Romů a popovídáme si také se členem hudební skupiny Le Čhavendar.
Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí
Iveta Durdoňová a Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Okolo padesáti příbuzných Antonína Lagrina bylo pronásledováno nacisty
60. výročí vyvraždění tzv. "cikánského tábora" v Osvětimi si připomeneme
začátkem srpna. Pietní místo navštívila skupina osmnácti Romů, mezi nimiž
byl i jeden bývalý vězeň a příbuzní vězňů. O svých dojmech z návštěvy
Osvětimi a o tom, jak tábor zasáhl do osudu rodičů, sourozenců a dalších
příbuzných, vyprávěl Janě Šustové pan Antonín Lagrin.
"Já jsem moc rád, že jsem se tam mohl letos dostavit, je to moje morální
povinnost vůči našim mrtvým a všem. Měl bych tam jezdit každý rok na
dušičky. Z Německa tam každý rok je plno Sintů, kteří tam jezdí z větší
dálky, ale oni na to mají prostředky, mají na to auta. My jsme tady na tom
trošičku hůř, tak jsem rád, že jsem se tam dnes mohl podívat, pomodlit se,
zapálit svíčky za naše mrtvé."
Pan Lagrin toho ví o osudech svých příbuzných za války opravdu hodně. Přesto
ale na něj čekalo při návštěvě v Osvětimi nečekané překvapení.
"Tam jsem našel tabuli, kde bylo asi 50 členů z mé rodiny. To mě překvapilo,
ani nevím, že by nás tam tolik bylo. Vím, že táta, bratři... ale to jsou pak
zase další příbuzní - strýcové, bratranci, a tak dále. Bylo nás tam hodně.
Nevím ani přesně, kolik nás tam zahynulo. Ani nevím, kolik nás tam zahynulo
z máminy strany. Mámin děda tam byl zastřelen, mámina babička... A teta byla
rozkopaná esesáky za to, že si sundala na apelplacu sníh z hlavy. Sněžilo,
měli ty sněžné čepice a museli hodiny stát na apelplacu. Ona si ten sníh
sundala z hlavy. Pak přiskočil gestapák a holinkami ji rozkopal, byla to už
stará ženská, tak zemřela hned na místě, říkala máma. Pak je sprchovali
ledovou vodou, museli stát do rána venku. Umíraly děti, staré ženy, praskala
na nich kůže, jak byl veliký mráz, a oni je hnali pod ledovou vodu. Tam se
děly hrozné věci. Máma na to nerada vzpomínala, i táta. Já akorát můžu říct,
co táta vykládal takhle večer. Většinou nebylo týdne, aby nemluvil o
Osvětimi, o Letech, měli to stále v hlavě, nemohli na to zapomenout."
Dnes na místě bývalého cikánského tábora v Březince můžeme vidět jen zbytky
základů jednotlivých baráků s ruinami komínů. Jak tady Romové bydleli za
války?
"No jak tady bydleli... Táta byl v Birkenau - zima, mrzlo, v noci byly
otevřené ty luftníky, přes ten barák vedl nějaký komín, tam se netopilo. Aby
nezmrzli, spávali po čtyřech, kolikrát i dohromady s mrtvými. Ráno pak když
vstávali, tak půlka postele byly mrtvoly, denně takových tisíc až dvanáct set
mrtvých na bloku. Ráno se probudili a nevěděli jestli budou v noci nebo
odpoledne žít. Na každém kroku smrt, vraždy, zabíjení, z rozmaru pouštěli
esesáci na vězně psy, i na děti. Děti topili v záchodové žumpě nebo vzali od
matky dítě, ustřelili mu hlavu. Takové věci se tady děly."
Nad branou koncentračního tábora v Osvětimi je nápis "Práce osvobozuje".
Jakou práci zde museli vězňové vykonávat?
"Nevím přesně, co dělali. Byl tam močál, kde museli dělat nějaké úpravy.
Kameny dělali cestu, denně rozbíjeli kameny. Zbytečné práce. Nebo kolečkem
hlínu sem tam..."
Pan Antonín Lagrin našel v Osvětimi také fotografii jedné své známé, která
byla od šestnácti let vězněna v Letech u Písku. Později se dostala na
svobodu a až do konce války se schovávala. Fotografie byla pořízena v
dětském věku u příležitosti jejího prvního svatého přijímání.
"To už je stará paní, žije v Prostějově. Mařena Ondrášová. Její bratr tam
byl taky, ten žije v Olomouci. Když je uvidím, dám mu vzkázat, že tam mají
fotky, aby se tam jeli podívat. Buď řekne, že tam byla, nebo že ví, nebo
neví. Ale asi to neviděla, protože to je nové."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Horké téma ]=
Pátý ročník Mezinárodní letní školy romské mládeže se vydařil
Už pátý ročník Mezinárodní letní školy romské mládeže se konal v uplynulém
týdnu v rekreačním středisku Loužek na břehu Orlické přehrady. Téměř šedesát
mladých Romských studentů ze šesti států Evropy trávilo čas netradičními
formami vzdělávání. Průběh a především vyvrcholení závěrečného programu nám
přiblíží kolega Zdeněk Hejkrlík.
Holandsko, Švédsko, Slovensko, Bosna, Srbsko a naše republika - tak vypadalo
složení účastníků letní školy. Slovo škola je skutečně namístě. Program se
totiž od běžných letních táborů výrazně odlišoval. Dopoledne byla vyhrazena
besedám a přednáškám na vážná témata od psaní projektů, přes drogy až po
romskou mystiku, až třeba po demokratický volební systém. Ale jak se
ukázala, nic se nesmí brát smrtelně vážně. A tak právě praktická ukázka
volební kampaně nebo seminář o toleranci menšin budou v účastnících
vyvolávat záchvaty smíchu ještě hodně dlouho.
Poslech: RealAudio ~ Download
Takhle začínal závěrečný program poslední večer před odjezdem. Serdžan ze
Srbska s houslemi, Marek ze Slovenska s kytarou a srbský zpěvák Goran.
Poslech: RealAudio ~ Download
Při vernisáži výstavy výtvarných prací, které vznikly v průběhu týdne, se
představily jednotlivé národní delegace tím nejlepším, co přivezly, a bylo
skutečně nač koukat a co poslouchat. Takto třeba zpívá 18letá Sylvia ze
Slovenska.
Poslech: RealAudio ~ Download
Naprosto největší úspěch však zaznamenalo představení romské legendy O králi
a zrcadle, které sehrály účastníci z Čech přímo na břehu Orlického jezera.
Mezi diváky z řad účastníků školy se vmísila i spousta náhodných
kolemjdoucích. Tradičním závěrem pak byl strom štěstí, kde na každého čekala
drobnost na památku a kousek zrcadla. Těsně po skončení slavnosti jsem se
zeptal ředitelky sdružení Slovo 21 Jeleny Silajdžič, jak nápad pořádat tuto
školu vlastně vznikl.
"Ta akce byla vlastně reakce na něco, čemu jsme byli přítomni na návštěvě
doma u jedněch našich kamarádů jedné romské rodiny. Děti skončily školu,
chtěly se jít koupat do bazénu, ale oni je tam nepustili. Vrátily se
nešťastné, tak jsme jim řekli, že zkusíme něco udělat, aby se měly na týden
možnost seznámit se s dětmi i z jiných států, které možná mají podobné
problémy, podobné radosti jako oni tady a vyměnit si zkušenosti, seznámit se
a hlavně navázat kontakty."
Jelena Silajdžič pořádá kromě této školy i světový festival Khamoro. Sama
ale Romkou není.
"Já nejsem Romka, ale já ale nevím, co jsem. Pocházím ze Sarajeva, což je
svět sám pro sebe. Nikdy jsme se nedělili podle toho, kdo je muslim, kdo
Chorvat, Srb, Žid, Rom ... Odmítám, aby mě někdo někam cpal. Pro mne
existují jenom lidé a žádná jiná kategorie."
A jak je s průběhem školy spokojená?
"Strašně jsem spokojená. Je to náročné, strašně těžké to dát dohromady.
Naštěstí je kolem té školy spoustu lidí, kteří se podílejí na organizaci.
Musím říct, že například Jana Hejkrlíková, která je i předsedkyní občanského
sdružení Slovo 21, je také vedoucí školy, dělá programovou stránku. Běží to
opravdu na vysoké úrovni. Co se týká financování, to je hrůza, je to těžké,
ale dosud jsme to nějak zvládali. Jak to bude do budoucna, to nevím."
Stejnou otázku jsem položil i několika účastníkům ze zahraničí. Toto je Adam
Parnošope ze Švédska:
Adamovi se velmi líbilo, poznal hodně nových lidí. Semináře se mu moc
líbily, určitě si domů veze výborné zážitky.
František ze Slovenska:
"Co se týká organizace a lidí, kteří to celé dělali - bylo to skutečně na
vysoké, profesionální úrovni. Setkali se noví lidé, vyměnili si své
zkušenosti, navzájem se něco naučili - jazyk anebo kulturu a tak dále. Musím
říct, že poprvé ty vztahy byly trochu jiné, ale i naproti tomu vidím, že ti
kteří odjíždějí, tak odjíždějí s takovým ne smutkem, jakoby s nějakou
ztrátou. Já to dobře znám, protože když jsem z této školy odjížděl, tak jsem
cítil jako bych ztratil rodinu. Ale v podstatě jsem ji neztratil, jen jsem
ji nechal na nějaký čas tak nějak volně."
Salko Moratovič z Bosny:
"V Bosně taky děláme letní tábor pro romské děti, ale nejsou tak výborné
jako to bylo tady. Jsem velmi šťasten, že jsme byli vybráni jako organizace,
která mohla poslat děti na Orlík. Tady jsme měli příležitost poznat nové
lidi, navázat přátelství a vyměnit zkušenosti, které máme v práci s romskými
dětmi, a naučili jsme se spoustu nových věcí, které budeme používat v Bosně
při naší každodenní práci."
A jak byla spokojena vedoucí školy Jana Hejkrlíková?
"Je vidět, že každý rok vzdělanostní úroveň stoupá, protože na všech
workshopech na témata Romové v politice, Romové v EU, historie Romů, Romové
a drogy velmi dobře spolupracovali. Myslím si, že i sami přidali velice
zajímavé poznatky ze svých regionů a ze svých zemí."
Jaký je vlastně přínos školy pro romskou komunitu?
"Každý vedoucí, dokonce účastníci - mladí lidi - hovořili o tom, že Česká
republika vzala vzdělávání velmi vážně, za těch pět let už všichni
asistenti, kteří mi pomáhají v realizačním týmu jsou buď studenti vysokých
škol, nebo vysokou školu dokonce už vystudovali. Taková letní škola má své
opodstatnění. Strašně moc lidí by se chtělo účastnit, protože i ty vzájemné
kontakty jsou přínosem. Mimo jiné už v minulosti se podařilo, že podobnou
akci dělali chorvatští Romové, a pozvali část lidí z našeho týmu do
realizace letní školy. Takže si myslím, že by měla určitě pokračovat, nebo
něco podobného..."
Nezbývá než doufat, že slova Jeleny Silajdžič o problémech s penězi se
příští rok nepotvrdí.
Na závěr pátého ročníku Mezinárodní letní školy romské mládeže na Orlické
přehradě nás pozval Zdeněk Hejkrlík.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
V České republice vzniká systém, který má státní orgány upozornit na
možnost, že ze Slovenska se k nám chystá větší počet Romů. Má zabránit
přílivu někdy celých rozvětvených romských rodin, které ze Slovenska
přicházejí za příbuznými a doufají, že si polepší.Význam takového rozhodnutí
spočívá mimo jiné v tom, že se policisté včas mohou zabývat problémy, které
vznikají při dlouhodobých pobytech slovenských Romů v rodinách českých
příbuzných.
Národní akční plán zaměstnanosti v České republice na příští dva roky počítá
s tím, že pětina dlouhodobě nezaměstnaných by měla v roce 2006 projít
rekvalifikačními kurzy a školeními. Týká se to i nejohroženější skupiny -
příslušníků romských komunit. Ve snaze snížit nezaměstnanost, která se blíží
10ti procentům, se chce vláda zaměřit i na podporu malého a středního
podnikání. Výcvik a odbornou praxi mají zájemcům přinést společné aktivity
ministerstev průmyslu a školství.
Romové bez maturity přijdou od ledna příštího roku o možnost pracovat u
republikové policie. Jejich přijetí brání novela zákona o služebním poměru
příslušníků bezpečnostních sborů. V Brně se na přijetí k policii připravuje
na střední škole ministerstva vnitra posledních sedm Romů bez maturity.
Zařízení od února 2000 pořádá za finanční pomoci Velké Británie kurzy pro
Romy, které za uplynulé čtyři roky pomohly k získání práce u policie 29
Romům z celé republiky
Tradiční přehlídka folku a country Bohumínský vlak se v letošním roce spojí
s Romským festivalem písní a tanců. K propojení obou akcí přiměl
organizátory nedostatek financí. Přesto se v hudebním odpoledni příští
sobotu představí sedm kapel a tři taneční soubory.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jak bude v příštím roce přispívat pražský magistrát na romské projekty
Pražský magistrát dává pravidelně peníze na nejrůznější romské projekty,
týkající se především volnočasových aktivit. Jak tomu bude příští rok, na to
se Anna Poláková zeptala koordinátorky pro romskou menšinu Boženy Fílové.
"Magistrát hlavního města Prahy podpoří programy pro Romy v rámci
celoměstských programů podpory aktivit národnostních menšin na území
hlavního města Prahy pro rok 2005. Každoročně se zúčastní romská občanská
sdružení těchto programů a většinou je to až polovina financí, jež se
rozdělí mezi romské organizace."
Jak využívají romské organizace tyto peníze? Na jaké aktivity?
"Na volnočasové aktivity to bylo. Teď je to trochu jinak. Můžou je využívat
na kulturní a publikační akce, na vzdělávání."
Kolik občanských sdružení si požádalo v tomto roce o grant, a jak jej
využily?
"Zúčastnilo se nejméně deset občanských sdružení a rozdělilo se to tak, že
Romové to využívají na aktivity, provoz, na pronájem a na různé společenské
a kulturní akce."
Pokud se někdo rozhodne požádat si u vás o grant na podporu svého občanského
sdružení, co by pro to měl udělat?
"Měl by si přečíst podmínky, které jsou v grantovém řízení celoměstských
programů, měl by si je důkladně přečíst. Potom vyplnit formulář a podat do
podatelny na magistrátu hlavního města Prahy."
Pokud si s tím někdo nebude vědět rady, má možnost požádat někoho, aby mu s
tím poradil?
"Ano, samozřejmě může přijít. Já mu s tím poradím, ale i pan dr. Balvín nebo
Mgr. Černá ráda pomůže."
Kdy se budou granty uzavírat, kdy je termín podání žádostí?
"Romové mohou konzultovat svoje projekty od 1. 9. 2004 do 29. 10. 2004. To
je také termín podání grantu."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Z dlouhodobě nezaměstnané se stala podnikatelka
Příběhy o nezaměstnanosti Romů a jejich marném hledání práce se podobají
jako vejce vejci. Jenom řešení jsou různá. Někdy je tím řešením převratný
životní krok. Marii Vrábelové to potvrdila paní Vlasta Demeterová.
"V Praze jsme neměli šanci se dostat někam do práce, tak jsme se rozhodli,
že prodáme byt a zkusíme podnikat, jestli nám to vyjde."
Podnikat v Lounech. To znamená, že jste prodali byt a v Lounech jste sehnali
levnější byt, nebo jaký byl vůbec úmysl?
"Levnější jsme byt sehnali, sehnali jsme luxusnější byt. Zbyli nám peníze,
tak jsme přemýšleli o podnikání a díky bohu nám to vyšlo."
Jak dlouho jste sháněli podnikání? Bylo to určitě veliké úsilí a velké
nervy. Po jaké době se vám to podařilo?
"Asi tak po roce. Snažili jsme se dlouho, dlouho jsme sháněli, nic jsme
nemohli sehnat, až po roce se nám to podařilo."
A teď prozradíme, v čem tedy podnikáte?
"Máme večerní prodej potravin. Jmenuje se to U Lukáše, protože máme synka,
který se jmenuje Lukášek."
Takže zřejmě i pro jeho budoucnost?
"Děláme to hlavně pro děti. Aby se děti měly lépe než my."
Jaký z toho máte pocit. Určitě jste i v Lounech sháněla zaměstnání,
nesehnala. Teď jste si sama vymyslela podnikání. Jaký z toho máte pocit?
"Pocit je to hezký, protože máme práci. Tady jsme vůbec, vůbec práci nemohli
sehnat, takže jsme o to víc spokojení, že máme něco svého."
Hlavně ten původní pražský záměr se vám vlastně vyplnil?
"Určitě na sto procent."
Jste spokojenější, nestýská se vám po Praze?
"My jsme si ty Louny oblíbili, jsou nádherné, jsme tady spokojení."
Jak se k vám lidé chovají, když k vám chodí do večerky?
"Velice slušně. Zatím jsem se nepotkala s žádným problémem."
Je to jistě pro vás nápor, veliká změna - prodej od rána do večera.
"Ano je to veliká změna a nápor - od rána do večera - ale když člověk něco
chce, tak zatím prostě musí jít."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Většina Romů se hlásí k pravoslavné církvi, tvrdí její kněz David Dudáš
Občanské sdružení Athinganoi uspořádalo v paláci YMCA v Praze diskusní večer
věnovaný otázkám víry Romů a jejich vztahu k církvi v 21. století. Zúčastnil
se ho také pravoslavný kněz David Dudáš, který působí v Rokycanech.
Občanské sdružení Athiganoi uspořádalo v paláci YMCA diskusní večer věnovaný
otázkám víry Romů a jejich vztahu k církvi v 21. století. Zúčastnil se ho
taky Vít Dudáš, který působí v Rokycanech.
"Každý národ má svou zbožnost, tak proč by neměli i Romové."
85 procent Romů je pravoslavných...
"Naprostá většina Romů žije na Balkáně v JV Evropě, kde je pravoslaví, proto
naprostá většina Romů - 85 procent - se hlásí k pravoslaví. Já, když jsem
putoval po rodinách v Rokycanech, tak jsem zjistil, že mnoho z nich mají
doma pravoslavné ikony. Když jsem se jich ptal, kde ty obraz vzali, tak oni
vzpomínali, že jejich předkové, když přicházeli z východního Slovenska, tak
si to pravoslaví přinesli. Jedna zkušenost: když mi ženy v Rokycanech
vyprávěly, že když ony nemohly vyhnat mule, tak si nevolali katolické kněze,
ale že si volali ruského kněze. Lidi tak přímo přicházeli k pravoslaví.
Říkali ruský kněz, ale mysleli pravoslavného. Ti Romové, co jsou tu 50 let,
si přinesli i tu dědovskou víru. Někteří na ni zapomněli, někteří ale na ni
vzpomínají, a víru si oživují. Není to přetahování někoho někam. Je to
návrat těch lidí k dědovské víře."
Hovořil jste také o vytváření církevních obcí. Jak jste to myslel?
"My říkáme církevní obec, ale lidově řečeno farnost. Je potřeba vytvářet
romské farnosti, aby ten člověk, ten Rom se tam necítil jako u gadžů, jako u
někoho cizího, jako u někoho, kdo má svůj vlastní chrám, a my tam přijdeme
jako návštěvník. Ale abychom si postavili svoji farnost, kde se budeme
scházet a kde se budeme cítit jako doma."
Myslíte si, že na Romy ve vztahu k náboženství ještě stále působí
historie?
"Určitě. Já říkám, ta katolická církev jak ji známe dnes, tak taková je
třicet čtyřicet let. Ona se razantně změnila po druhém vatikánském koncilu.
Nesmíme zapomenout, že za druhé světové války církev někdy i tím, že mlčela,
přispěla k tomu, že s Romy bylo zacházeno tak, jak zacházeno bylo. Dál to
nebudu rozvádět. A tyto historické komplexy u Romů jsou, ať už vědomky nebo
nevědomky - protože když přijdete k člověku, on vám to přesně neřekne, co
tam je prostě špatného - ale je to v něm, takový ten pocit ublíženosti v něm
zůstává."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Skupina Le Čhavendar si odnesla ocenění z letošního Zlíntalentu
V našem vysílání jste už určitě slyšeli rokycanskou skupinu Le Čhavendar,
která si odnesla ocenění i z letošního Zlíntalentu. Kapela spolupracuje se
zpěvačkou Idou Kelarovou a se skupinami Romano rat či Kale. Heleně Polákové
i vám - posluchačům - skupinu představí její člen Jaroslav Miko.
"Je nás nyní pět. Pocházíme z Rokycan. Učili nás skupina Kale, kteří hrají
už dlouho, a jsou známí tím, že jsou spíš kytarová skupina. My jsme se
prosadili po nich."
Jak dlouho hrajete?
"V tomto sestavení hrajeme asi rok a půl."
Kde všude jste vystupovali?
"Spolupracovali jsme hlavně s Idou. Pak jsme měli koncerty hlavně po
Čechách, ale to byly spíš takové nárazovky. Vydali jsme jenom jedno cédéčko,
taky se jmenuje Le čhavendar."
Jaké skladby si mohou posluchači na tomto cédéčku poslechnout?
"Převážně ve stylu funky, jazz, taky pomalejší - to jsou spíš citovky."
Chystáte nějaké nové cd?
"Chystáme, budeme teď dělat demo a počítám, že se vydá tak za půl roku,
podle toho, jak se chytí."
Co si na něm posluchači mohou poslechnout?
"Bude to taková změna. Budou tam čardáše, arabské rytmy a podobné věci."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete
opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání O Roma
vakeren čili Romové hovoří najdete také na internetu na adrese
www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská
muzika.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Durdoňová a
Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.
Mějte se moc pěkně a klidný víkend.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|