Divadelní pohádka Jablka mládí
Pražské divadlo AHA! uvádí na scéně divadla Gong romskou pohádku Jablka
mládí, která byla publikována v knize Romské pohádky od Mileny
Hübschmannové a pro divadlo ji zdramatizovala Jarmila Čermáková.
Pohádka vypráví příběh Roma, který se na svém věrném koni vypravil pro
jablka mládí, aby je přinesl králi, královně a princezně. Své příbuzné po
dobu cesty zanechal u krále, aby měli z čeho žít. Po cestě potká jednu
čarodějnici, pozdraví ji a ta mu kvůli tomu, že jí prokázal úctu, neublíží,
ale ani mu neporadí, jak získat jablka mládí. Jen ho pošle za svou sestrou
čarodějnicí, ale tam setkání probíhá stejně. Rom nakonec uspěje až u třetí
čarodějnice. Ta mu poradí, že se má pod jabloní, na které jsou zlatá jablka,
v noci vyspat, přičemž se z ní utrhne větev a tři jablka mládí se odkutálí
pryč. Úkolem Roma bude jablka najít. Tak se i stalo.
Jablka se ovšem odkutálela do ložnice princezny, kam bude těžké se dostat.
Rom se tedy nechá na královském hradě přijmout do služby - má se starat o
koně, čistit je a krmit. Jednoho dne se princezna krásně oblékla a šla do
kostela. Kůň Romovi poradil, aby mu sáhl do ucha, že tam pro něj něco má.
Rom vytáhl koni z ucha stříbrného koně, stříbrné šaty, stříbrnou šavli a
stříbrný klobouk. Princezně se stříbrný Rom velmi líbil a darovala mu
prsten.
O nějaký čas později si Rom při hřebelcování koně poranil ruku. Hodně
naříkal a tak ho našla princezna. Když mu chtěla ruku ošetřit, všimla si
prstenu, který darovala stříbrnému Romovi. Začala Roma líbat radostí, že
našla toho, kdo se jí líbil, a chtěla si ho vzít za manžela. Ale ještě
stále jej nevpustila do své ložnice, kam se Rom chtěl dostat pro jablka.
Jednoho dne princezna Romovi půjčila klíče od 24 komnat na zámku s tím, že
si může prohlédnout 23 pokojů, kde uvidí hodně zlata, ale do 24 pokoje.
nesmí vstoupit. A odešla do kostela. Rom si prohlédl 23 pokojů a pak váhal a
nakonec neodolal pokušení a šel do 24. komnaty. Div ho netrefil šlak! Našel
tam svázaného draka. Drak ho poprosil o číši vody a slíbil mu za to jeden
svět. Rom mu dal napít a drakovi praskl jeden řetěz, kterým byl přivázaný.
Za druhou číši vody Romovi slíbil druhý svět. A tak praskl druhý řetěz a
brzy byl drak na svobodě. Romovi se "odvděčil" tím, že unesl princeznu.
Rom si zoufal, ale jeho kůň mu poradil, že pojednou princeznu hledat. Našli
ji ve chvíli, kdy prala Romovu košili v krvi, protože věděla, že z Roma
poteče krev. A také tekla, drak ho roztrhal na kousky. Ale princezna Roma
zase poskládala dohromady a napodruhé už šli na draka chytřeji. Rom od
princezny vyzvěděl, kde drak ukrývá svou sílu. Nejdřív musel sníst hrušku,
ve které hořela svíce - to byla první drakova síla. Pak se musel vykopat v
korytě, kde měl drak svou druhou sílu. A nakonec musel sníst vejce, které
bylo ukryté ve studni. Poté už bylo snadné draka zabít.
Rom se pak s princeznou vrátil na zámek, v ložnici našli zakutálená tři
jablka mládí, která Rom odnesl králi. Král po nich omládl a ptal se Roma, co
za to chce. Rom si vyžádal stavební povolení a postavil si svůj hrad, kde
pak s princeznou žil a omládlý král je tam chodil navštěvovat.
Rozhovor s režisérem Miroslavem Pokorným
"Jak došlo k tomu, že jste si vybrali pro představení zrovna romskou
pohádku?"
"My už jsme v projektu Gong dětem vyzkoušeli kde co, a tak nás napadlo
udělat něco originálního, něco, co by, jak jsme se domnívali, přispělo i
jako pomůcka učitelům k výuce, protože i to je kritérium, podle kterého
děláme dramaturgii projektu. Domnívali jsme se, že místo toho, aby učitelé
sáhodlouze učili o Romech a o jejich kultuře, tak vezmou děti na pohádku a
ony se s tím tématem seznámí na vlastní oči a uši."
"Jaké máte ohlasy od dětského publika a i od učitelů?"
"Dělat pohádku a divadelní představení vůbec pro děti předpubertálního
věku, to je vždy hrozně těžké, protože tyto děti přestávají být už pomalu
ale jistě dětmi a začínají být dospělé a zaujmout je, to je tedy nadlidský
úkol. Jakmile se trošku v "tahu na branku" poleví, tak onz to dávají
nemilosrdně najevo. Nás překvapilo, že tato pohádka pro větší děti je baví,
že reagují spontánně. Snažili jsme se o maximální tempo, o písničky, o hudbu
i o výraznou výtvarnou složku. Nechci to zakřiknout, ale zatím - po šesti
reprízách - máme pozitivní ohlasy ze strany dětí, bohužel máme i negativní
ohlasy ze strany učitelek, a to ne z představení, které viděly, ale ony už k
tomu přistupují s předsudky. Třeba nám i samy od sebe volají, že k nám chodí
na ledacos, ale že na romskou pohádku v žádném případě nepřijdou. Nebo když
se dozvědí, že se jedná o romskou pohádku, tak řeknou: V žádném případě ne.
Takže, vlastně, děti s tím problémy nemají, učitelé mají. Jsme tím
nepříjemně překvapeni, zaskočeni a bohužel děti nemají šanci představení
vidět, když se učitelé rozhodnou, že s nimi na představení nepůjdou."
"Před časem vyšly romské pohádky od paní docentky Hübschmannové. Myslíte si,
že tato kniha měla také nějaký vliv na negativní postoj učitelek k pohádce,
kterou hrajete zde v divadle?"
"Já si myslím, že zásadní vliv. Tato kniha, která byla Ministerstvem
školství zaslána na všechny školy, vyvolala ve školách, ale i ve veřejnosti,
značný rozruch, přesto si myslím, že neméně zásadní roli v tom hrají
předsudky učitelů. Jsou to také jenom lidé, i když často říkají, že jsou
elitou národa a že nejsou dostatečně oceněni, tak například po těchto
zkušenostech já je za elitu národa rozhodně nepovažuju, protože jejich
rasistické předsudky v tom hrají opravdu významnou roli."
"Odkud pohádka pochází, kdo je jejím autorem a víte něco o její
historii?"
"Je to dramatizace pohádky Jablka mládí od docentky Hübschmannové,
zdramatizovala to Jarmila Čermáková. My jsme to opatřili vlastní hudbou,
kterou zkomponoval Jožka Fojta, který působí také u Hraďišťanu a pochází z
Uherského Hradiště. Zachovali jsme jednu romskou písničku jako přídavek na
závěr. Nesnažili jsme se za každou cenu tomu dát romský punc, snažili jsme
se to udělat tak, jak třeba my tu jejich kulturu vidíme, nebo čím nás
oslovuje. Nesnažili jsme se v žádném případě o nějakou věrohodnost.
Přistupovali jsme k tomu jako ke každé jiné pohádce, jako k pohádkám bří.
Grimmů, kde vidění českých tvůrců to někam posune, nebo pohádky Andersena,
nebo černošské pohádky. Musím říct, že nás to opravdu strašně bavilo, byli
jsme u toho uvolnění, spontánnější než třeba jindy a víc jsme vsadili na
improvizaci a na takovou volnost. Takže to, co třeba Romům závidíme, ten
pocit volnosti a svobodomyslnosti, tak to na nás docela dýchlo."
"V pohádce také zaznívá romština a ze čtyř lidí, kteří v pohádce vystupují,
myslím, nikdo není Rom. Měli jste s romštinou nějaké problémy, s tím, že je
to pohádka přeci jen jiné kultury? Jak to probíhalo?"
"Romských slovíček nebo vět není zas až tolik. Myslím si, že tam pořád ještě
máme rezervy, protože výslovnost není dobrá. Musíme na tom zapracovat ,
protože romské děti někdy té naší romštině nerozuměly. Já jsem se ale s
jedním, asi třicetiletým Romem, bavil o výslovnosti a on třeba některá slova
vůbec neznal."
"Kdy měla pohádka premiéru?"
"Měla premiéru 13. února 2004 v pátek. Myslím si, že nám to smůlu
nepřineslo."
"Teď už měla hra 6 repríz, jak dlouho ji plánujete hrát? A jak často ji
hrajete?"
"Tady v Gongu hrajeme každou pohádku přibližně dvakrát nebo i vícekrát
měsíčně a potom na zájezdech. Každou tu hru hrajeme minimálně dva roky. Jsou
představení, která hrajeme už sedm let, takže předpokládám, že alespoň dva
roky nám to vydrží. Uvidíme, jestli se v předsudcích učitelů a učitelek něco
změní. Samozřejmě, že to také musíme hrát dobře, aby se to líbilo."
"Kam jezdíte na zájezdy?"
"Máme své pravidelné štace. Máme své sídlo také v Lysé nad Labem, takže tam
pravidelně hrajeme, jezdíme do Jablonce, do Tábora, do Čáslavi, do
Litoměřic, Ústí nad Labem, Kralupy nad Vltavou. Také hostujeme v divadle U
Hasičů."
"Je pohádka nějak věkově omezena, pro jak staré děti je určena?"
"Oficiálně je to pohádka pro děti od 8 do 12 let. My to tak vždy stanovíme,
aby se učitelé mohli orientovat. Máme zkušenosti i s malinkými dětmi a
pohádka se líbí i dospělým. Ať přijde kdokoliv, nikdo žádnou újmu neutrpí."
"Je pravda, že při výběru hudby vám pomáhala skupina Kale?"
"Ne, to není pravda. Byli bychom rádi, kdyby do budoucna něco takového
vykrystalizovalo. Hudbu k této pohádce skutečně dělal pan Fojta, který se
zabývá nejenom českým, moravským a slovenským, ale i o romským folklorem."
"Jaký vy sám, jako režisér, máte pocit z pohádky? Jste spokojený? Sedla vám
tato práce?"
"Hrozně nás to bavilo. Jako každý režisér, který nikdy není stoprocentně
spokojený, protože vždy má pocit, že mu herci kazí jeho sny.... (smích) Pro
mě je ale směrodatné, že se to líbí dětem. Vidím tam spoustu nedostatků a
problémů, ale to vidím vždycky, takže zas až tak si to nemůžu brát. My to
děláme tak- a to si myslím, že je u tvorby pro děti důležité- že podle
reakcí publika některé věci ještě upravujeme a až do derniéry představení
pořád dopracováváme, protože třeba zjistíme, že v některé pasáži se děti
nudí, anebo je něco uděláno tak, že to děti třeba nepostřehnou, nepochopí.
My jsme zvyklí pracovat za pochodu."
|
|
Související články
Vybíráme z rubriky "Divadlo"
Nejčtenější články