Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě také romské hudby.

Mištes tumenge bešen, ke tumari kavica u šunen nevimata, abo sar o Roma dživen. Kerdžam predal tumende the o reporty. Sa čačutnes, bio chochavibena. Šunena te romane giľa - šukar šuniben.

Peršo tumen dodžanena, hoj roňake andale Ostrava musaj te počinen o love vaš oda, hoj la nakamle te muken te bešen andre hotelovo kher.

Nejdříve se dozvíte, že padesát tisíc musí zaplatit majitel ubytovny mladé romské ženě z Ostravy, kterou odmítl ubytovat.

Tiž vakerela adaďives o Adam Bartosz, andalo Etnograficko muzeum Tarnowostar. Roma vakeren šunena tiž nevipena, andalo romengero dživipen.

Festival Khamoro sice skončil, ale až do 30. června je v Praze možné navštívit výstavu Polští Romové. Jejím autorem je Adam Bartosz, ředitel Etnografického muzea v Tarnowě, kterého pozveme k mikrofonu, a nebudou chybět ani zprávy ze života Romů.

Tiž amenca džana Cheboste, palo romane mažoretky, džana amenca pale fararka, so kerel buči romane čhavorenca. Dodžanena tumen dareso pale Raja, so giľavelas Prahate pro festivaľis Khamoro u džana amenca tiž andro klubos predalo amare phureder nipi.

Ve druhé polovině o Roma vakeren se dozvíte, že v Chebu máme romské mažoretky, dále navštívíme prapravnučku Boženy Němcové - farářku Michaelu Procházkovou, která pečuje i o romské děti. Přiblížíme vám klub pro romské důchodce, který mají v Olomouci. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Padesát tisíc má zaplatit majitel ubytovny mladé romské ženě z Ostravy, kterou odmítl ubytovat. Takový je verdikt Krajského soudu. Podle rozsudku v hotelovém domě Metalurg mladou ženu diskriminovali z rasových důvodů. Jí totiž tvrdili, že mají plno, vzápětí však pokoj bez potíží nabídli jiným zájemcům. Ti byli z nevládní poradny pro občanská a lidská práva a vše nahráli na diktafon. Bližší informace má Andrea Čánová.

Romka, matka dvou malých dětí, si přeje zůstat v anonymitě. Před pár měsíci šla i se svým přítelem do ubytovny Metalurg v Ostravě - Zábřehu a žádala o pronájem. Odmítli ji s tím, že mají plno, a ať se zapíše do pořadníku. Hned za ní na recepci vstoupila Barbara Bukovská z pražské poradny pro občanská práva a uspěla.

"Nám byla okamžitě nabídnuta bytová jednotka stejnou paní, která odmítla bydlení pro tu Romku, a v podstatě nám řekla, že má volných několik bytů z balkonem i bez balkonu."

Romská matka podala na majitele ubytovny i společnost Rental Company žalobu a vysoudila za morální újmu 50 tisíc. Soudce Otokar Pochmon říká, že mladou ženu jednoznačně diskriminovali.

"Ta paní byla jednoznačně odmítnuta s tím, že nemají volno. Vzápětí za ní tam šli pracovníci nevládní organizace, kterým bylo sděleno, že volno je, a že se můžou okamžitě nastěhovat. Byla diskriminována zcela jednoznačně, protože není žádný důvod, proč by to nemohlo být nabídnuto i jí."

Kumar Wishwanathan z ostravského sdružení Vzájemné soužití, které se o problémy Romů zajímá, říká, že jde o první verdikt, kdy se prokázala diskriminace při ubytování. Soudy dříve řešily případy, kdy Romy neobsloužili v restauracích nebo jim firmy nedaly práci.

"Ten problém rasismu je v tom, že takto svévolně nějaká ubytovna rozhodne, že paní, která má nějak tmavou pleť nepatří do jejich ubytovny, i když ubytovna má povolení nabízet ubytovací služby všem, to není nějaký exkluzivní klub."

Pracovnice recepce ubytovny Metalurg Club odmítá, že by klienty rozlišovala podle barvy pleti.

recepční: "Ať už přijde kdokoli, je-li volno, ubytování mu nabídnu, pokud je obsazeno, musí se zapsat do pořadníku - bohužel."

Ona tvrdila, a tak zní i rozsudek soudu, že přišla, vy jste jí sdělili to o pořadníku. Vzápětí však přišly dvě ženy z poradny...

Na recepci mi dali telefon přímo na ředitele Rental Company. Dovolala jsem se pouze na sekretariát:

"Ne, nemůžeme Vás spojit, majitelé tu momentálně nejsou. Ne, mobil Vám dát nemůžu. Jedině, že Vy byste mi dala své číslo, a oni se Vám ozvou."

Ředitel Jiří Kučera se vzápětí ozval. Na mikrofon mluvit nechtěl, prý má s novináři špatné zkušenosti. Přislíbil, že pošle písemné vyjádření. Do uzávěrky relace se tak nestalo.

Festival Khamoro sice skončil, ale až do 30. června je v Praze možné navštívit výstavu Polští Romové, která byla také jeho součástí. Pořádá ji Polský institut v Praze společně s Etnografickým muzeem ve městě Tarnow nedaleko Krakova. Výstava se skládá ze dvou součástí: jednak jsou na nádvoří Klementina vystaveny dva historické cikánské vozy a potom vlastní výstava, umístěná v hale Městské knihovny, která zahrnuje dějiny a současnost nejen polských, ale i dalších evropských Romů. Autorem výstavy je Adam Bartosz (čti Bartoš), ředitel Etnografického muzea v Tarnowě, s nímž hovořila Jana Šustová.

Můžete říct něco o historii romských vozů, které jsou teď vystaveny v pražském Klementinu?

"To jsou originální vozy, ve kterých Romové kočovali do 60. let. V roce 1964 bylo v Polsku kočování zakázáno. Většina vozů byla zabavena a nikdy nebyla vrácena, takže se o většinu z nich přišlo. O deset let později jsem začal tyto vozy hledat a šest jich mám v muzeu."

"Mám v Polsku mezi Romy spoustu známých, dával jsem inzeráty do novin a různě jsem se poptával."

Ty vozy jsou uvnitř dost nízké, dospělý člověk se v nich nemůže postavit zpříma. Je to běžné u romských vozů?

"Romové bydleli velmi prostě. Bydleli venku ve stanech, ve vozech se nebydlelo, v nich se cestovalo."

Můžete představit výstavu, která probíhá v Městské knihovně v Praze?

"Je to taková syntetická výstava o historii Romů v Polsku na pozadí historie Romů evropských. A je to také krátké představení činnosti našeho muzea a projektů, které realizujeme v kulturní oblasti a v oblasti vzdělávání Romů."

"Před 25 lety, když jsem byl ještě mladým etnografem, jsem zorganizoval v Tarnowě, kde jsem pracoval, výstavu o Romech. Jedním z přítomných zahraničních hostů byla doktorka Eva Davidová. Zeptal jsem se tehdy: 'Evo, chtěl bych udělat romské muzeum, ale nevím kde.' Eva říkala: 'Ty přece bydlíš v Tarnowě, tak to udělej tam. Romové bydlí všude.' A tak vzniklo muzeum, které mělo velký vývěsní štít s nápisem 'Romové - kultura a historie'. Přicházeli lidé a ptali se: 'Kdo to jsou Romové, jaká je jejich kultura a historie?' Přicházeli i sami Romové a ptali se: 'Jakou my máme historii?' Vždyť romské děti se ve škole neučí o své historii, neučí se romštinu, neznají strukturu toho jazyka, protože je to ve škole nikdo nenaučí. Znají své zvyky, ale nevědí, v čem zvyky spočívají. V romském muzeu se romské děti učí o své vlastní historii a kultuře. I ne-Romové přicházejí do muzea a s údivem konstatují, že Romové jsou národ, který má zajímavou historii, která ale nebyla zapsána. Tato výstava byla už v mnoha zemích. Muzeum v Tarnowě je zatím jediným muzeem, které má stálou expozici o historii a kultuře Romů. Ale zanedlouho už nebude jediným, protože bude otevřena stálá expozice v Muzeu romské kultury v Brně, k čemuž srdečně gratuluji jeho zakladatelům."

"V muzeu je jednak stálá expozice a jednak archivy. Vystavuje se pouze část předmětů. Výstava se skládá ze dvou částí: první část je klasická výstava v sálech a část druhá je romský skanzen umístěný ve dvoře, kde je rekonstrukce romského tábořiště. Ve skanzenu organizujeme různé akce pod širým nebem jako třeba koncerty, festivaly, divadelní představení, soutěže nebo vzdělávací programy."

"Vozy stály okolo ohně, byly tam stany. Vzdálenost mezi vozy záležela na tom, jak blízce příbuzní byli ti lidé, kteří tam tábořili - jestli to byla jedna rodina anebo se tam sjelo víc rodin. Je jeden takový zvláštní způsob stavění vozů na tábořišti: oj vozu měla být vždy směrem ven, aby bylo možno rychle zapřáhnout koně a ujet, kdyby došlo k nějakému nebezpečí nebo konfliktu."

"To muzeum je regionální, není ve velkém městě. Návštěvnost je okolo 10.000 lidí ročně."

"To je těžké říct v krátkosti. Polští Romové ze skupiny, která se nazývá Polska Roma, mají tradiční morální kodex, který neznají ostatní Romové. Jmenuje se mageripen. Mají i soudce, který toto právo interpretuje a soudí podle něj. Polští Romové velmi zdůrazňují tuto tradici, která se u nich zachovala a u jiných skupin Romů ne."

Vy hodně spolupracujete i s českými romisty. Můžete srovnat situaci Romů v Polsku se situací v České republice?

"Je to velký rozdíl - jenom proto, že počet Romů v Polsku je velice nízký v porovnání s Českou republikou. Je to zlomek procenta z celkového počtu obyvatel. Romská tematika nabízí plno atrakcí - např. se ukázalo, že romské muzeum v Tarnowě je to nejzajímavější historické místo. Když si koupíte nějakého cizojazyčného průvodce po Tarnowě, tak na prvním místě je zmiňováno romské muzeum jako největší atrakce. Takže je to takový prvek, který to město velice propaguje."

"První taková větší vlna přišla od jihu - z Maďarska a od Balkánu. Pak byla druhá skupina Romů, kteří přišli ze západu v souvislosti s pronásledováním. V druhé polovině 19. století byla třetí vlna, kdy přišli Romové z Rumunska. Tehdy získali v Rumunsku svobodu, předtím byli nevolníky. Čtvrtá velká vlna byla v 90. letech 20. století, kdy z Rumunska a z Balkánu přišlo několik tisíc Romů."

"Podle oficiálního sčítání lidu v roce 2003 je v Polsku necelých 13.000 Romů. Ale ve skutečnosti je to něco okolo 20 či 30 tisíc. Takže velmi málo."

"Má to dva důvody: za prvé v době 2. světové války byli vyvražděni téměř všichni polští Romové a za druhé už od 70. let Romové různými nelegálními způsoby utíkali na západ."

U mikrofonu s námi byl ředitel Etnografického muzea z polského Tarnowa, se kterým si povídala Jana Šustová.

Fotografie z Etnografického muzea v Tarnowě jsme převzali ze stránek www.muzeum.tarnow.pl.

Za měsíc od vstupu Slovenska do Evropské unie využilo možnost odejít za prací do ciziny asi padesát Romů z východoslovenské obce Bystrany. Začátkem týdne si koupili jízdenky do Londýna další čtyři muži. Do Británie nejezdí celé rodiny, ale pouze muži, kteří tam chtějí pracovat. Odcházejí zejména mladí lidé kolem třiceti let, ale také čtyřicátníci.

Nadace Open Society Fund Praha, Nadácia otvorenej spoločnosti Bratislava a Gender centrum Brno pořádají už podruhé třídení seminář Úvod do gender studií pro romské vysokoškolské studentky. Seminář se koná od 4. do 6. června na fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Před listopadovým světovým šampionátem v kulturistice posiluje zvláštním způsobem slovenský mistr Evropy Adam Cibuľa. K tréninku mu slouží betonové dílce a dřevěné trámy, které se používají na stavbě nové romské osady v obci Klenovec. Práce na výstavbě nových domků je pro něj součástí zhruba půlroční přípravy.

Městská část Praha 7 pořádá v pátek 18. července soutěž Miss Roma Praha 2004. Do soutěže se přihlásilo celkem 22 děvčat. Ze třinácti z nich bude v kulturním domě Vltavská vybrána pražská romská Miss. Na slavnostním večeru se také představí dětské taneční skupiny Perum, Čačo drom a hudební skupiny Bengas a Black Tree. Pořadatelé stanovili začátek programu na 19.30 hodin.

V Chebu mají romské mažoretky. Pokud jste ještě nikdy o něčem podobném neslyšeli, není se čemu divit. Jsou to totiž jediné romské mažoretky nejen u nás, ale pravděpodobně na celém světě.

V Chebu působí romský sportovní klub a jeho součástí je taneční kroužek, ve kterém už tři roky mažoretky působí. Vede je Štefan Tulej, a právě s ním jsme si krátce po jednom z vystoupení povídali. Dalo by se mluvit o programu, o choreografii, ale stejně jsem se dostali k tomu nejzásadnějšímu: proč se vlastně jeho svěřenci do tancování pustili?

"Nechtějí drogovat, kouřit trávu, chtějí se nějak zabavit, zkrátka, aby nebyli na ulici, a obzvlášť u nás, když se rozhlašuje, že tu je dětská prostituce."

Zájem o tancování ve skupině mažoretek je, a tak si Štefan Tulej vybírá. Kupodivu ale taneční schopnosti nejsou tím hlavním.

"Chtějí tancovat, to víte, ale jsou tam problémy - například některá děvčata se dala na kouření trávy, a tak ... a já nechci, aby tyto děti prováděli takové věci, takže nechci, aby je ti druzí zkazili, beru tedy ty, co chtějí, žádné neodmítám. Mám tam dva Vietnamce i Češky, ale přestalo se jim to asi líbit."

Chebské mažoretky jsou opravdu jedinečné. Velice příjemné je, že jako hudební doprovod používají i romskou muziku, a i z jejich pohybů je vidět, že nejde o kopie nějakých francouzských předloh. Není se tedy co divit, že je o ně zájem.

"Často jsme zváni, jezdíme každých 14 dní, po celé České republice, ale také do Německa, jsme pozváni do Belgie."

Kostýmy a cestování, to není určitě nic levného. Zajímalo mě, jak jim třeba město Cheb přispívá.

"Dostávám příspěvek jednou ročně, ale je to strašně málo. Nebudu říkat, kolik jsem dostal, ale tady jde o to, že ty děcka učím i brigády. Město Cheb nám zadává brigády a my si tím platíme prostory, kde nacvičujeme. Tím pádem je učím, jak pracovat. Kolikrát jsem se manželkou udělal i to, že když je málo, tak dáváme, i když jsme sami také na podpoře, ale nějak to uděláme, že sami ze svého dáváme na oblečení. Když chceme někam jet, musím žádat, zda jim proplatí peníze - většinou jsou to děti z ulice."

Až v samém závěru povídání jsem se dozvěděl, jak se vlastně taneční kroužek jmenuje.

"Jmenujeme se Lačho jilo - v češtině to znamená "dobré srdce". Chodíme i do domovů důchodců zadarmo, tancujeme pro postižené děti, dětské domovy, taky zadarmo. Takže proto se nazýváme Lačho jilo - tedy dobré srdce."

Nezbývá než si přát, aby ono chebské Dobré srdce rozlévalo dobrotu a radost do všech srdcí co nejdéle.

Pomocnou ruku dětem z dětských domovů nabídla Církev Československá husitská v Říčanech u Prahy. Pomáhá dětem, které opouštějí domov a postupně se zařazují do běžného života. Více už pověděla Marii Vrábelové farářka této církve Michaela Procházková.

"My máme takovou družbu s občanským sdružením Dom, s paní ing. Svobodovou z Prahy 8, která má na starosti sociální program pomoci mladým lidem po 18 letech, vyhozeným z dětských domovů, aby se adaptovali do normálního života. A my jsme jim nabídli takovou službu, že tady máme v našem sborovém domě takový malý byt, který by se hodil pro takovéto účely. Oni nám ten byt obsazují, takže jsme tu měli už i dvě romská děvčata. Střídá se to, protože oni jim dávají lhůtu, aby se napřed adaptovali u nich, potom jsou na tom lépe, my se o ně lehce staráme, hovoříme o problémech, atd. Potom nám je zase vymění."

"Rok jsou u nich na Praze 8 v "domečku", jak tomu říkají, rok jsou tady, případně, když to vyhovuje všem stranám, tak jim ten pobyt tady prodloužíme."

"Tam jde o to, aby se naučili plnit povinnosti, takže aby chodili do práce, aby si na sebe vydělali, aby si zvykli, že musí platit úhradu bytu, energií a spotřebu, a samozřejmě nějaký dobrovolný aktivitě se meze nekladou - máme zahradu. Šárka, která je tu teď nám pomáhá ráda a velmi ochotně, takže jsme s ní velmi spokojeni. Přijde na kus řeči, probíráme věci života."

"Chodí k nám Romové, chtějí pokřtít děti a tak podobně, ale tady v Říčanech romská menšina prakticky není, ale vím, že v některých místech, kde máme náboženské obce - v pražské diecézy, a pak na severu Čech, tam chodí docela dost."

"To je svobodná volba. Cestu k Bohu nějakým způsobem si každý musí najít sám. My se nikoho nezříkáme, naše dveře jsou všude každému otevřené."

Je vaše církev tolerantní? Je třeba tolerantní třeba i k homosexuálům, nebo k jiné orientaci?

"My jsme rozhodně tolerantní. Nebudu jmenovat, ale máme tu i gaye. Cesta k Bohu je přeci otevřená všem. Nestavíme se na to místo jako církev, že bychom za ty lidi odpovídali my. Každý, má-li zájem, chce-li být přiveden k Bohu, chce-li o tom diskutovat, chce-li si vyjasnit otázky po smyslu života, tak jsme k tomu otevřeni, ať je to, kdo chce. A jak se rozhodne, to je zase jeho věc a svobodná vůle. Bůh taky neodsuzuje, Bůh čeká, je trpělivý. Takže my bychom jako měli být jiní...???

V Olomouci začal působit klub pro romské důchodce. Nachází se v centru města, v prostorách olomoucké arcidiecéze a jeho služeb využívá postupně kolem tří stovek starých lidí. Více nám o něm řekne opět kolega Zdeněk Hejkrlík.

Myšlenku dala organizace AJOM, ta poskytuje pomoc lidem, kteří přežili holocaust a pronásledování za druhé světové války. Do praktické podoby pak tuto myšlenku převedlo občanské sdružení Educo, které ve spolupráci s olomouckou diecézí vytvořilo klub. Práci v něm zajišťuje 14 zaměstnanců a 5 dobrovolníků. Blíže nám klub přiblížila Líba Oláhová.

"Dali jsme mu název Děti války. Tento klub má nabídku různých aktivit od ručních prací, keramiky, literárních večerů, zdravovědy, po volnou zábavu. Samozřejmě 300 lidí je velký počet. Klub je umístěn v centru města Olomouce, takže ho převážně využívají lidé, kteří mají možnost k nám přijít."

Jedna z věcí, kterou se Romové výrazně odlišují od většinové společnosti je vztah ke starým lidem. Staří lidé zůstávají součástí rodiny a v domovech důchodců se snad ani nevyskytují.

"Já říkám zaplať Pán Bůh, ale už teď máme signály, že tato společnost od starých lidí očekává, že se stanou samostatnou jednotkou. Existují domovy důchodců, kde naši Romové opravdu nejsou, ale jsou to penziony, kde naši Romové už jsou. Je to sociální politika, která nutí tyto lidi osamostatnit se od své velké rodiny z různých důvodů, především je to bytová politika a podobně."

To znamená, že se tento klub snaží o návrat takovýchto lidí zpět do komunity.

"V podstatě ano. Tam, kde je starý člověk v kolektivu s mladou generací, tak ta je schopna se o ty lidi postarat. Nám jde spíš o to, aby lidé, kteří se ocitli sami, ať už je to státní byt nebo penzion, aby nezůstávali sami a našli u nás takovou záchrannou síť."

"My jsme v prvním patře, takže v našem zájmu je zajistit bezbariérový přístup."

"Tento program by se měl rozšířit a občanské sdružení Educo má zájem vytvořit centrum denních služeb. Takže aby to bylo ještě dokonalejší, abychom mohli zajistit ještě větší péči, včetně lékařské, kterou zatím nemůžeme suplovat."

V tuto chvíli už olomoucký klub Děti války běží. Ovšem na tom, jak se jeho služby budou rozvíjet dále, rozhodují i ti, kdo jeho služeb využívají.

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání O Roma vakeren čili Romové hovoří najdete také na internetu na adrese www.romove.cz.

Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská muzika.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.

Mějte se moc pěkně a klidný víkend.

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.