Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.
Další páteční vysílání pořadu "O Roma vakeren" uslyšíte až 7. května (z
důvodu přenosu koncertu pro Bulovku v pátek 23. 4. a hokeje 30. 4.).
Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu
pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Bacht tumenge Romale, the lači rat. Jek kurko pregejľa sar pani, pale hin
paršťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma
vakeren"!
Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit ze života Romů a samozřejmě
také romské hudby.
Kamen te šunen, nevimata, abo sar o Roma dživen? Te ha, ta ačen amenca!
Šunena te romane giľa - šukar šuniben.
Oka kurko giľavelas Prahate e Věra Bílá the o Kale. Amen samas tiž pre
lakero koncertos u vakerahas laha. So amenge phendža, oda adaďives šunena
andro o Roma vakeren.
Nejdříve se společně vydáme do Národního domu na Smíchově, kde jsme
vyzpovídali zpěvačku Věru Bílou.
Pre aver čon ela Prahate pale temutno festivaľis Khamoro. Ko bašavela u save
akcii ena pre ada šouto temutno festivalis amenge phenela o Jelena Silajdžić
savi amenca akana bešel andro studio. Palis tumenge phenaha nevimata, andal
le romengero dživipen.
V květnu bude Praha dějištěm světového festivalu Khamoro. Už po šesté se na
tomto festivalu představí kapely od nás i ze zahraničí. Součástí programu
jsou besedy a výstavy. Jaký to bude tento rok nám řekne organizátorka
Světového festivalu Khamoro Jelena Silajdžić. A samozřejmě jsme pro vás
připravili také aktuality ze života Romů.
Palis amenca džana Prachaticente, kaj o Roma chudle buči. Džana amenca andro
romano muzeum Brnate u amaro šuniben zaphandaha vičindoneha pro akcii.
Ve druhé polovině O Roma vakeren se společně vydáme do Prachatic, kde Romy
zaměstnala radnice v rámci veřejně prospěšných pracích. Navštívíme Muzeum
romské kultury, v jehož sbírkách jsou mj. i romské klenoty a šperky.
Představíme vám Danielu Cincibusovou, která vychovala patnáct romských dětí
a v závěru vysílání jsme pro vás připravili pozvánky. Tolik namátkou z
programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
=[ Reportáž ]=
Věra Bílá se skupinou Kale roztančila všechny přítomné v
Národním domě na Smíchově
V následujících minutách se společně vydáme do Národního domu na pražský
Smíchov. Právě tam před týdnem měla svůj koncert Věra Bílá se skupinou Kale.
V rámci večera národnostních menšin se tam sešli zástupci národnostních
menšin a široká veřejnost. Nejdříve jsme si pozvali k mikrofonu starostu
Městské části Prahy 5 Milana Jančíka, který nám řekl.
"My děláme pravidelné odpoledne pro děti, to už je historická záležitost.
Všichni Romové a národnostní menšiny rádi tančí, mají rádi hudbu. I my
chceme přispět k tomu, aby se setkávali a potkávali při podobných
výjimečných příležitostech."
"Tento večer byl uspořádaný i k Mezinárodnímu dni Romů."
"Ano, 8. dubna, jak jsem byl informován, se slavil Mezinárodní den Romů.
Myslím, že vystoupení Věry Bílé a skupiny Kale bylo náležitým dárkem Městské
části všem obyvatelům naší krásné Prahy 5."
Tolik starosta Městské části Prahy 5 Milan Jančík a teď dejme slovo zpěvačce
Věře Bílé, která společně se skupinou Kale roztančila všechny přítomné v
Národním domě ne Smíchově. Jak nám Věra Bílá prozradila, romské tradice jsou
pro ni to nejdůležitější a to se odráží i v její tvorbě.
"Já pocházím z muzikantské rodiny, hrála máma i táta. Vždycky mi říkali: Z
tebe nic nebude, Já jsem poslouchala ráda Beatles, Rolling Stones. Táta
kvůli tomu rozbil rádio. Po tom jsem pocítila, když zemřel někdo z rodiny,
třeba můj dědeček- a víte, jak je to u Romů, že Romové, když jsou Vánoce, tak
sedí za stolem všichni - pak jsem začala pociťovat, jaké jsou romské
písničky. Nevěřila jsem tomu, ale pociťovala jsem to. Když mi zemřela
maminka, tak jsem pociťovala, jak mi teče ze srdce krev."
"Co pro vás znamená romská muzika?"
"Zpívám staré, romské tradiční písničky. Něco jsme si sami s klukama složili
- o životě, o smrti, o lásce, to, co prožíváme každý den, protože já bych
asi možná nic jiného zpívat neuměla. Nepřebírám písničky a věřte mi nebo ne,
když jsme třeba v cizině - Anglii, v Americe, v Hollywoodu, tam jsou úplně
jiní lidé. Přestože nevědí, co zpívám, tak to cítí a pláčí a vstanou a
tleskají. Je to úplně něco jiného, než tady v Čechách. Když zpívám romské
táhlé písně, tak brečím a nikdo to nevidí. Já jsem něco prožila, babička i
děda také něco....to by mi nikdo nevěřil. Věřte mi nebo ne, chtěla bych
vydat knihu o svém životě, o mamince, jak trpěla tady v Čechách, když sem po
válce přijela, jak jí drželi, to byste brečela. Já jsem z chudé rodiny a
věřte mi, nestydím se za to, nestydím. Já jsem obyčejná ženská od plotny,
jako každá druhá, nemám žádnou služku, žádnou chůvu, misím vařit, prát jako
každá jiná ženská. U Romů nikdy v životě nebyla služka na vaření, nebo
uklízení, nebo chůva, to si musíme dělat samy."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Horké téma ]=
Blíží se festival Khamoro
A je tu čas, kdy si do našeho studia zveme hosty. Dnes si budeme povídat s
Jelenou Silajdžić, která se svým manželem stála u zrodu myšlenky
festivalu Khamoro. Dobrý večer.
"Dobrý večer"
"Paní Silajdžičová, dřív než si budeme povídat o programu festivalu,
protože ten už se po šesté uskuteční v Praze od 24.-29. května..."
"Ano"
"Nespletl jsem to?"
"Správně."
"Tak dřív než si budeme povídat o programu festivalu Khamoro, řekněte nám,
co bylo na úplném začátku, co bylo u zrodu myšlenky na tento festival?"
"Myšlenka na festival vznikla náhodou, nebo spíš vznikla jako reakce na
jednu událost, u které jsme byli. Pořádali jsme jednu kulturní akci na
opravdu vysoké úrovni, které se zúčastnili významní čeští umělci a
hudebníci. Já pocházím z nešťastného státu-bývalé Jugoslávie, kterou
samozřejmě miluju - kde je nejenom zvykem, ale je samozřejmostí, že kde se
hraje a zpívá, tak že tam musí být i romská hudba, tak jsme oslovili jednu
romskou skupinu, která se jmenovala Khamoro a byla z Neratovic. Bohužel
členové této kapely už nejsou v České republice, ale jsou všude po světě. A
tato kapela se té akce zúčastnila. Všechno probíhalo v pořádku až do chvíle,
dokud se neobjevila na jevišti. Pak začaly problémy se zvukem. Zjistili
jsme, že zvukař sabotuje (smích) a že tyto věci dělá, aby poškodil jejich
vystoupení. Tak jsme se pěkně rozčílili, tak jak to my Balkánci umíme.
Skupina na to hned zareagovala a šla mezi publikum. Byli nejlepší. Večer
jsme přišli domů a manžel řekl, že by stálo za to ukázat ještě něco dalšího
a přivést do České republiky významné světové romské hudebníky. Ale nejenom
ty, protože romská kultura není jenom o hudbě, není jen o tanci, je mnohem
širší, je pestrá, bohatá, různorodá, jako žádná jiná kultura na této planetě.
Vůbec jsme nevěděli, jak na to, jak to uděláme, s kým. Byla to, musím říct,
balkánská reakce- spíš srdcem, než hlavou - ale tak to začalo a už to
pořádáme po šesté."
"Narodila jste se v Sarajevu, tam jste vystudovala na Fakultě politických
věd žurnalistiku, pracovala jste také u filmu jako producentka, natočila
několik filmů a jako nejprestižnější považujete spolupráci s režisérem
Emirem Kusturicou. V jeho filmech se odráží život Romů, nesete si tento
vztah k Romům a romské kultuře z vaší rodné země?"
"Absolutně. I když jsou u nás strašně velké problémy, co se týče Romů, s
nimi problémy nikdy nebyly a vůbec jsme Romy nebrali jako někoho jiného.
Kamarádili jsme se, ženili mezi sebou, normálně žili. Je to asi tím, že
mentalita se strašně moc podobá. Temperament je také podobný, máme stejný
vztah k rodině. U nás jsou děti to nejdůležitější, jsou v rodině "bohy" a
často i rozhodují, i když by neměly. Potom je rozmazlíme a ony dělají
strašné věci. Ale nemáme zkrátka žádné problémy s Romy. Ani komunikační, ani
žádné jiné jsme nikdy neměli. Doufám, že to tak zůstane i nadále, a proto
jsme se také rozhodli- po tom všem, co se stalo v Sarajevu, v Bosně a v
bývalé Jugoslávii- a vadí nám, když se lidé dělí podle jiného kritéria než
podle toho, jestli jsou dobří či ne."
"Před týdnem jste dostala od doktora Emila Ščuky, prezidenta Mezinárodní
romské unie ocenění za osobní zaujetí v rámci ojedinělých projektů a
propagaci romské kultury - to jsem ocitoval-jak vy vnímáte situaci Romů v
České republice?"
"Jak to může vnímat člověk, kterému vadí všechno? Všechna kritéria, o
kterých jsem mluvila před chvilkou, která nejsou založena na tom, jestli je
člověk kvalitní nebo ne... Když říkám kvalitní člověk, tak tím míním, jestli
je to člověk slušný, nebo čestný, nebo jestli je hloupý, chytrý, vzdělaný,
či nevzdělaný. Dělení na Čechy a Romy, bílé a černé mi strašně vadí. Dokud
budu žít, tak budu pomáhat tomu, aby toho bylo co nejméně. Všude, nejenom v
České republice, samozřejmě. Někde je toho více, někde méně. Já myslím, že
tady to není nejhorší, ale myslím si, že by to mohlo být mnohem, mnohem
lepší. Já jsem tady cizinka, žiju tady 12 let, mám tady děti, které zde
chodí do školy, my žijeme a pracujeme jako každý člověk. A já musím říct, že
často naše děti měly mnohem větší šance a lepší postavení ve společnosti,
než romské děti, které se tady narodily, či jejich rodiny zde už desetiletí
žijí. A mně to vadí. Jsem, myslím, objektivní člověk, snažím se být
objektivní. Nemyslím tím, že by cizinci neměli být vnímaní, tak jak jsou.
(smích) Myslím si, že společnost by měla Romy vnímat jako svou součást, a ne
jako někoho jiného, cizího. Prostě žijeme spolu, tak dělejme všechno spolu.
Každodenní radosti atd. Když to bude na této úrovni, tak to bude v pořádku.
Všichni Romové nejdou dobří, stejně jako ne všichni Češi, Číňané nebo
Jugoslávci ale podle mě- jsem v tomto asi docela radikální- vždycky za to
může majorita. Myslím, že majorita musí vyřešit problémy. Samozřejmě i
Romové se musí snažit, jako všichni ostatní, ale vždycky je to na majoritě."
"Na přípravě světového festivalu Khamoro se podílí také občanské sdružení
Slovo 21, jak úzce spolupracujete s tímto sdružením a jakým jiným aktivitám
se ve sdružení věnujete. Vím o vás třeba, že připravujete Romy na vysoké
školy?"
"Já jsem odpovědnou zástupkyní sdružení, založili jsme jej se spoustou
českých občanů a i cizinců, kteří zde trvale žijí. Máme dvě oblasti, kterým
se ve sdružení věnujeme: romská otázka a integrace cizinců do české
společnosti. Co se týče romských aktivit, tak právě teď pomáháme romským
středoškolákům dostat se na vysoké školy. Probíhá to ve všech krajích. V
tomto prvním kole máme 86 přihlášených studentů. Uvidíme, jaké budou
výsledky, ale jsme strašně rádi, že jsme oslovili a pozvali spoustu
studentů, vysokoškolských profesorů, lektorů, asistentů a doufáme, že to
bude mít pozitivní výsledky. Kromě toho děláme spoustu dalších věcí, teď na
to asi není čas, tak někdy příště."
"Paní Silajdžičová, vraťme se ke světovému festivalu Khamoro, na něm se
představí romští umělci od nás, i ze zahraničí, na koho se můžeme v letošním
roce těšit?"
"Co se týče hudby - ale nejde jen o ni. Máme i výstavy, filmy, máme spoustu
dalších doprovodných akcí-ale hudba je vždy asi nejatraktivnější., tak já to
zredukuju jen na ni. My máme dvě základní části. Jedna je věnována gypsy
jazzu a gypsy swingu. V této části, která bude probíhat v jazz klubu Reduta,
vystoupí Yorgui Loeffler z Francie, Louis Band ze Srbska a Černé hory a potom
ještě Paulus Schäfer Gipsy Band z Nizozemí. Budeme mít další tři koncerty, dva
se budou konat v Roxy. Poslední den Khamora (29. května) proběhne
Galakoncert ve velkém sále Lucerny a tam bude účinkovat deset skupin z
deseti evropských států. Nevím, jestli mám čas, abych řekla, o které skupiny
se jedná, anebo zmínit jen několik českých. Z České republiky to bude Terne
čhave. Máme též skupinu ze Slovenska, která není tak známá, ale myslím, že
je skvělá. Nevím, jestli to teď přečtu správně, jmenuje se Kokavakere lavutára.
Největší hvězdou Khamora určitě bude Viktor Buzyljov. Je z Ruska a
je neuvěřitelný. Je to energie, s kterou se člověk nesetkává každý den.
Těšíme se moc na jeho vystoupení a myslíme, že to bude něco výjimečného.
Potom budeme mít skupinu ze Španělska, Itálie, Rumunska, Francie, Maďarska,
Norska a Makedonie. Všechno to jsou výjimeční, špičkoví, profesionální
umělci a doufáme, že se publikum bude těšit."
"Já ještě dodám, že pokud by si někdo chtěl poslechnout hudbu z předchozích
ročníků Khamora, tak je v obchůdku Romen v pražské Nerudově ulici k dostání
cédéčko Khamoro, na jehož vydání se podílel i Český rozhlas."
"Ano, já velmi děkuji za tuto příležitost, bez Českého rozhlasu bychom to
nedokázali udělat."
"Paní Silajdžičová, děkujeme vám, že jste si na nás udělala alespoň
chvilku času."
Hostem dnešního O Roma vakeren byla Jelena Silajdžić, která nám
přiblížila Světový festival Khamoro, který začne v květnu.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
K přijímacím zkouškám na vysoké školy se v současné době připravuje ve
speciálním kurzu na 150 Romů a Romek. Sdružení Slovo 21, které intenzivní
víkendovou výuku v různých městech České republiky pořádá, tak chce zvýšit
jejich šance dostat se na studia. Velký zájem o účast v kurzu pořadatele
překvapil, všechny uchazeče ale přijali. Nejsou však mezi nimi jen letošní
maturanti. Vysokoškolské vzdělání by rádi získali i lidé středního věku,
kteří už působí například v neziskových organizacích, či jako asistenti ve
školách a na úřadech.
Trojici mladíků podezírají náchodští policisté z trestných činů s rasovým
podtextem. Mladíci napadli u domu v Broumově na Náchodsku skupinu Romů,
kterým hrozili zabitím a házeli po nich kameny. Obyvatelé domu zavolali
policii a poté se mladíci snažili z místa utéct, ale Romové je dostihli. V
krátkém střetu nebyl nikdo zraněn.
Festival dokumentárních filmů s tématikou lidských práv Jeden svět představí
v Plzni více než tři desítky děl z celého světa. Festival začíná v pondělí a
končí příští pátek. Projekce se uskuteční v Měšťanské besedě, v Západočeském
muzeu a v kulturní kavárně Jabloň. Doprovází ho výstava fotografií Jana
Šibíka z Indie a Libérie v Měšťanské besedě. Druhou doprovodnou expozicí je
na Jižním nádraží výstava fotografií Karla Cudlína, Marie Kracíkové a Víta
Šimánkana na téma Romové v České republice.
Brněnské muzeum Romské kultury v Bratislavské ulici zve na přednášku
socioložky Jiřiny Šiklové. Pod názvem "Me romňi - já žena" pojednává o
genderové problematice v oblasti minorit - o roli a postavení ženy v romské
komunitě. Přednáška se uskuteční v úterý 20. dubna od 16.30 hodin.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Daniela Cincibusová vychovala v náhradní rodinné péči patnáct romských dětí
Daniela Cincibusová vychovala v náhradní rodinné péči patnáct romských dětí.
Jak prozradila Marii Vrábelové, aby byla úspěšná při výchově romských dětí,
musela nejdříve prostudovat literaturu o Romech, aby se tak přiblížila
kulturním odlišnostem romských dětí.
"Když jsem dostala romské děti, tak jsem se snažila vychovávat je tak, abych
zachovala jejich romipen, aby měly dobré sebehodnocení, aby si nemyslely, že
jsou něčím méněcenné. Celé ty roky se mi věnovala doktorka Milena
Hübschmannová, která za mnou jezdila, zásobovala mě literaturou. Co je to
romipen, jsem poznala, až jsem jednak začala učit romské děti na zvláštní
škole a začala jsem navštěvovat romské rodiny, tak pak jsem pochopila
opravdu do hloubky, co to romipen je, ačkoliv si nejsem jistá, jestli bych
to dokázala definovat."
"Podle toho, co tady vyprávíte, tak to vypadá, že už jste spíš Romka?"
(úsměv)
"V podstatě ty příběhy mě vedly k tomu, jako bych na sebe převzala romskou
identitu."
"Opustili vás vaši přátele, které jste měla před tím, než jste se začala
věnovat Romům a romským dětem?"
"Já mám pocit, že během let teď dochází k posunu ve vnímání Romů, ale spíš
ve špatném slova smyslu. Nevím, co to způsobilo, většinou lidé argumentují
tím, že musí na Romy vydělávat, že platí daně a potom z těch daní musíme
živit Romy, kteří jsou líní a nechtějí pracovat. Takže k posunu tady došlo a
mohu říct, že opravdu vnímám názorový rozkol, který mě osobně moc bolí a už
ani tyto "přátele" nevyhledávám, protože vím, že se vždycky střetneme a že
mě svými názory zraní. Přiznám se, že už mám teď daleko více přátel mezi
Romy. Romové jsou velice srdeční a citově vřelí a to tady u většinové
společnosti, zvláště zde v Čechách, pociťuji jako velikou absenci."
"Uměla byste něco povědět romsky?"
"Strašně málo. Já se přiznám, že když slyším někoho mluvit romsky, tak
docela rozumím, ale stydím se mluvit, protože gramatiku vůbec neovládám.
Základní pozdravy: - lačho džives, kaj džas? - to snad ano, ale musím se
ještě hodně učit."
"Vaše děti umí romsky?"
"Třeba Patrik s Tomášem, kteří studovali Romskou střední školu v Kolíně,
romsky umí. Ostatní děti jen tak pár slovíček. Vzhledem k tomu, že já sama
pořádně romsky neumím, tak jsem je to nemohla naučit."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Prachatická radnice zaměstnala Romy v rámci veřejně prospěšných prací
Pětici mladých Romů z Prachatic, v rámci veřejně prospěšných prací na
zkoušku po dobu tří měsíců zaměstnala prachatická radnice. Další informace
pro nás připravil kolega Václav Malina, který si nejdříve pozval k mikrofonu
místostarostku Hanu Rabenhauptovou.
"Bude jim zadávána konkrétní, jasná práce. Po třech měsících základní mzdy,
kterou vyplácí Úřad práce, my jim potom, pokud bychom byli spokojeni s
jejich prací, tak jim potom vypíšeme nějakou prémii města. To znamená, že
kdyby splnili podmínky, tak jak měli, tak by dostali odměnu navíc."
Nejstarší z romské čety, Václav Bihári, po několika měnách popsal konkrétní
úkoly:
"Uklízeli jsme tady sportovní areál, odhazovali jsem sníh, rovnali jsme,
hrabali nepořádek a čistili silnici. Všechno možné."
"Jakou máte partu?"
"Parta je docela dobrá. Jsme s dalšími mladými lidmi, spokojenými, kteří
mají chuť do práce."
Montérky a pracovní obuv Romové fasovali. Václav Bihári zdůvodnil, proč si
vybrali tzv. lacláče:
"Jelikož jsou mladí, tak chtějí mít do práce trošku slušivější úbor."
Romy dostal na starost jednatel sportovního zařízení Jaroslav Černý. Setkal
se také s názorem, že jim práci vymýšlí, jen aby splnil záměr radnice:
"Jsou tady pořád na očích, těžko by město obstálo, kdybychom něco vytvářeli
uměle. To je jak doma na zahrádce, pořád je nějaké uklízení, hrabání. Velmi
nám to tady pomůže, protože teď zrovna jeden správce je po infarktu. Jsou to
práce, které se pro ty lidi hodí, jsou na ně šikovní. Oni mají rádi fotbal a
já jim vštěpuju do hlavy, že úspěchy, které prachatický Tatran tady slaví,
má i díky jim, protože musí být uklizeno. Delegát kouká na to, jak je
uklizený sníh a je to jejich zásluha. Tady ve sportovním areálu to s nimi
funguje dobře."
Jednatel Černý přidělování práce zvládá v pohodě, protože Romy osobně zná.
Přiznává, že občas je to i taktický tah:
"Já většinu těch kluků znám osobně, takže spolu vycházíme dobře a není v tom
žádný problém. Je to trošku taktika, samozřejmě. Řeknu jim: Hoši takhle,
takhle, bude to dobré, protože se to bude líbit všem, zmíním se o vás třeba
i v nějakých médiích. Oni to mají rádi. Určitě s nimi vycházím."
Romové dokonce posílili pořadatelskou službu na fotbalových utkáních
prachatického Tatranu ve 2. lize. Jednatel sportovního zařízení má k
takovému angažování Romů logické vysvětlení:
"Oni mají fotbal rádi, dostanou pořadatelské vesty, dostanou zase svůj
specifický úkol, nic složitého, příslušnou mzdu, kterou jim musejí
pořadatelé utkání-oddíl kopané- vyplatit, protože na dvě až tři hodiny se
jedná o oficiálně zaměstnané lidi. Určitě s nimi počítáme."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Pražská zvláštní škola Záběhlice bude připravovat děti s jazykovou bariérou
ke vstupu do základní školy
Pražská zvláštní škola Záběhlice připravuje ojedinělý projekt, který má za
cíl připravit děti s jazykovou bariérou na vstup do základní školy. Jak
řekla ředitelka školy Jaroslava Růžičková - kromě aktivit pro děti ve volném
čase připravují na školu i ty nejmenší.
"My se snažíme, aby pro ně byl snazší vstup do první třídy. Většina dětí
odchází do základních škol, nezůstává u nás. Je to mimoškolní docházka, jsou
tam přijímány děti předškolního, a pak hlavně děti s odkladem školní
docházky."
"Vy se věnujete žákům - teď mluvím o žácích základní školy - nejenom v
hodinách vyučovacích, ale i v mimoškolní činnosti."
"Ano, máme tady zájmové útvary, máme tady sportovní kroužek, práce na
počítačích, sborový zpěv, hru na hudební nástroje, individuální logopedickou
péči, vaření, takže si děti mohou vybrat z velké škály. Neplatí nic, a ještě
pomocí grantů získáváme materiál třeba na výjezdy na hory apod."
"Mohou se děti během roku zařadit z vaší školy do základní školy?"
"Je to možné, pokud splní podmínky základní školy a udělají rozdílové
zkoušky, ale je to spíše výjimečné."
"Jakou mají šanci děti po ukončení základní školní docházky? Jak mohou dále
pokračovat?"
"Mají svoje učební obory, které navazují na naše osnovy. Podle našich zpráv
se většina dětí vyučí a pak se uplatní v životě. Navštěvují nás i vyšlí
žáci, takže máme zpětnou vazbu."
"Chodí k vám i děti, které se sem přistěhovaly ze zahraničí a je pro ně
jazyk handicapem?"
"Zatím k nám nechodí. Když se nám ozvala jedna ukrajinská maminka, která má
problémy s dcerou, takže už uvažovala, že by ji raději dala do zvláštní
školy, byl to pro nás podnět. Napadlo nás, že bychom zřídili třídy pro tyto
děti, které by se tady připravovaly na vstup do základní školy, takže by
měla probíhat postupná integrace těchto dětí."
"Takovýto projekt u nás asi ještě není?"
"Zatím jsem o tom neslyšela, je pravda, že jsou pilotní školy- to jsou ale
základní školy, kde je více zahraničních dětí. To, co jsme do toho projektu
ale dali my, myslím, ještě neexistuje."
"Myslíte v projektu i na děti předškolního věku?"
"Ano, s tím bychom chtěli začít. Přípravnou třídu už máme. Je to projekt pro
děti znevýhodněného socio-kulturního prostředí a to odpovídá i dětem, které
sem přijdou z odlišného kulturního prostředí a mají velkou jazykovou
bariéru. Už v příštím roce bychom chtěli zkusit je zařadit do přípravné
třídy."
"Jak dlouho může trvat zavedení nového projektu do reality?"
"Vzhledem k tomu, že jsme zvláštní škola, tak můžeme zařazovat mentálně
handicapované děti a potřebovali bychom to prosadit jako experiment, abychom
mohli zřídit alespoň dvě třídy pro děti s jazykovou bariérou. Musí to
všechno projít jednáním Magistrátu a musí to schválit Ministerstvo
školství."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Klenoty byly pro Romy vždy velmi důležité
Muzeum romské kultury chce otevřít stálou expozici, ve které by představilo
své sbírky veřejnosti. Zbývá doufat, že i přes finanční problémy se tento
záměr podaří realizovat. Ve stálé expozici by mimo jiné byly vystaveny i
romské klenoty. Na to, co klenoty pro Romy znamenají a jaký šperk by Muzeum
romské kultury rádo získalo do svých sbírek, se Jana Šustová zeptala
ředitelky muzea Jany Horváthové.
"My zatím ještě nemáme vybudovanou stálou expozici, my na ní stále
ještě pracujeme,
protože nemáme finance na dobudování celé expozice. Teď zrovna máme projekt
od holandské vlády, která nám financuje výstavbu dvou sálů, celkově ze šesti
sálů expozice. Zatím pořádáme výstavy krátkodobé."
"Co se týče potenciálních přírůstků do sbírek, máte teď něco vyhlédnutého,
co byste rádi získali nebo co je zajímavé?"
"Ano, máme. Těch věcí je víc. Teď uvedu jednu zajímavost. Romové byli vždy
charakterističtí tím, že měli rádi šperky, a to zejména z drahých kovů -
zlaté, stříbrné. A protože hodně komunikujeme s romskými pamětníky - s českými
a slovenskými Romy, kteří přežili 2. světovou válku, tak se nám teď
poštěstilo, že jsme dostali nabídku na odkoupení unikátního prstenu,
který je z rodiny koňských handlířů a jsou na něm i jejich symboly
koňských handlířů - koňské
hlavy. Je to prsten, která jedna rodina měla minimálně od začátku 20.
století a po dobu 2. světové války, kdy její členové byli v koncentračním
táboře, byl tento prsten uschovaný u části rodiny, které se podařilo se do
koncentračního tábora nedostat. Po válce, když se někteří členové vrátili,
tak ho zase dostali zpátky. Je to tedy prsten s příběhem. Stačilo, když koňský
handlíř nosil prsten na ruce a potkal-li nějakého neznámého handlíře, tak
hned věděl, že jsou ze stejného oboru a mohli se spolu začít bavit, takže
sbližoval lidi z tohoto oboru. My teď sháníme finance zakoupení tohoto prstenu.
Rádi bychom ve stále expozici ukázali i to, co je pro Romy typické, čili i
klenoty, kterých si vážili nejenom z důvodů materiálních, že byl ve šperku
uložen vlastně majetek, ale Romové přičítali zlatým a stříbrným šperkům i
magickou moc. Zejména je takovéto prsteny pojily s předky, od kterých je
většinou dostávali - dědily se z otce na syna. A potom měly také moc
ochrannou. Zlatému šperku je přičítána moc léčivá, že dokáže ochránit před
nečistými silami. My bychom rádi v naší stále expozici měli věci, kterým
Romové přičítají veliký význam. A i Romové sami by se jistě rádi podívali na
tzv. romský poklad."
"Jak vypadá takový prsten koňského handlíře? Určitě je něčím specifický?"
"Je velmi masivní. Váží 62 gramů, po stranách je velmi zdobený až takovými
barokními ornamenty. Jako hlavní motiv jsou dvě koňské hlavy."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete v
pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve
čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání O Roma vakeren čili Romové
hovoří najdete také na internetu na adrese www.romove.cz.
Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů, do studia pozveme zajímavého
hosta a nebude chybět ani romská muzika.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.
Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.
|
|