Romové budou největší etnickou menšinou Evropské unie
Romové žijící na okraji společnosti -
to je většinou realita nejen v zemích, které do Evropské unie
vstoupí 1. května, nebo které se do ní chystají později, ale i v
členských státech unie. Řešení chmurné situace brzy největší
etnické menšiny EU připomíná tápání v bludném kruhu, i když se jí
zabývají nejen všemožné odborné, vládní i mezinárodní organizace,
ale také politici na nejvyšší úrovni. Mezinárodní den Romů, který
se ve světě slaví 8. dubna, je jednou z událostí, jež připomíná
existenci, tradice i současnost tohoto početného etnika.
Romové jsou nejen největší, ale také nejrychleji rostoucí
menšinou v Evropě. Z asi deseti milionů Romů, kteří zde žijí, je
téměř polovina ve školním věku, docházka romských dětí do školy
je však velmi slabá. Romská nezaměstnanost je vyšší než 70
procent a statistiky ukazují - vedle trvajících rasových útoků
proti Romům - i na zvyšující se kriminalitu páchanou samotnými
Romy. Loňská zpráva Světové banky konstatuje, že Romové mají
desetkrát větší pravděpodobnost pádu pod laťku chudoby, než
příslušníci většinové populace.
Tatáž zpráva uvádí, že "integrace Evropy je šancí k prolomení
kruhu chudoby a odstrkování Romů na okraj společnosti".
Skeptickou vizi naopak nedávno vyjádřil (po romských nepokojích
na východním Slovensku) Romský národní kongres (RNC) sídlící v
Hamburku: podle RNC se dá po 1. květnu očekávat "milionový exodus
Romů" na Západ, což v 15 bohatších členských zemích unie musí
vzbuzovat obavy.
Kritický je stav na Slovensku, kde žije asi 400.000 Romů.
Část zdejší romské komunity se v únoru rozhodla rabovat obchody
poté, co stát přistoupil ke snížení sociálních dávek. V chudších
regionech Slovenska nezaměstnanost Romů místy dosahuje 90 až 100
procent, takže plně závisejí na pomoci od státu. V ČR se počet
Romů odhaduje na 300.000, i když podle sčítání lidu v roce 2001
se jich k romské národnosti přihlásilo jen 12.000. Loňský posudek
Evropské komise zmiňoval v pasáži týkající se Romů problémy s
jejich přijímáním do zaměstnání, nebo nutnost pokračovat v rušení
zvláštních škol, kam bývají směrovány romské děti.
I jen povrchní pohled na situaci romské menšiny v dalších
zemích střední a východní Evropy je alarmující. V Maďarsku žije
na 600.000 Romů a jejich nezaměstnanost v některých oblastech
dosahuje až 80 procent. Podobně je tomu v Polsku (asi 60.000
Romů), kde jsou životní podmínky romských rodin ve většině
případů velmi vzdáleny od ideálu. Lépe si nežijí Romové ani v
kandidátských zemích Rumunsku a Bulharsku, kde je jejich populace
vůbec největší (až 2,5 milionu, respektive 800.000).
Ani ve státech západní Evropy či v Americe, kde Romů podle
odhadů žije asi milion, nemají ovšem na růžích ustláno. Jsou však
méně oběťmi rasově motivovaného násilí a nevzbuzují stálou
pozornost a nelibost širší veřejnosti, jako je tomu směreěrem na
východ Evropy.
V multirasové Francii nebudí Romové (až 340.000) mezi velkým
množstvím barevných přistěhovalců téměř žádnou pozornost. V
Belgii, kde jich podle odhadů žije až 15.000, je kulturní mezera
mezi Romy a ostatními Belgičany stále velká. Jen málo z nich
totiž dokončuje povinnou školní docházku. S místními obyvateli se
Romové nesblížili ani v sousedním Nizozemsku (40.000), žijí
odděleně a o sociální vzestup se ani nesnaží.
V Rakousku jsou Romové (asi 25.000) uznáni za tzv. národní
skupinu a jsou jim přiznána práva národnostních menšin. Stejný
status mají i v Německu (až 130.000). Německé úřady připouští, že
vůči Romům částečně přetrvávají určité předsudky z minulosti, a
občas se vyskytují "subtilní" formy diskriminace. Britská rada
pro uprchlíky konstatuje, že situace místních Romů (120.000) je
celkově lepší než ve východní Evropě. Přesto i zde jsou občas
zaznamenány útoky proti tomuto etniku.
Romové přišli do Evropy z Indie pravděpodobně ve 14. až 16.
století (podle některých zdrojů již v 6. století), asi v důsledku
opakovaných nájezdů islámských bojovníků. Jejich první zastávkou
na cestě na starý kontinent se v 8. století stala tehdejší Persie
a v 9. století Byzanc. Potom postupovali třemi směry přes Afriku,
Turecko a Kavkaz do jihozápadní, střední a severní Evropy. V
uplynulých staletích se stali Romové terčem mnoha pogromů a za
vlády nacismu cílem vyhlazovacích plánů.
Myšlenka Mezinárodního dne Romů vznikla v roce 1971. Poblíž
Londýna se tehdy 8. dubna sešli zástupci evropských Romů, kteří
ustavili mezinárodní organizaci IRU (International Romani Union)
a přijali označení Rom místo Cikán. Jako mezinárodní byl svátek
uznán na čtvrtém kongresu IRU v roce 1990 ve Varšavě.
|
|
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články