(1920-1985)

Nejznámější rolí tohoto herce je bezesporu postava neohroženého odpůrce zla ze Sedmi statečných.

Existují dohady o tom, kdy se vlastně narodil - údaje nejsou přesné a pohybují se mezi lety 1915 - 1920. I jeho původní rodina zůstává zahalena tajemstvím. Jeho původní jméno prý je Tadje Chán a jeho matka rumunská Romka, otec Mongol s příměsí švýcarské krve. V jiných pramenech se tvrdí, že jeho otec byl švýcarský obchodník. Brynner sám se o své původní rodině téměř nezmiňoval, snad proto, že jeho dětství nebylo nijak zvlášť šťastné.

Velmi mladý začal hrát na balalajku se skupinou romských hudebníků v pařížských barech. Potom účinkoval v cirkuse. Kvůli zranění z cirkusu odešel a nějaký čas se živil jako kulisák v divadle. Čas od času zaskakoval v menších divadelních rolích. Pak přišla válka, kdy pracoval jako válečný rozhlasový zpravodaj pro Francii.

Po válce se k divadelnímu vystupování vrátil a začal jej kombinovat s občasným účinkováním v televizi.

V roce 1949 si zahrál poprvé ve filmu: měl nevelkou roli ve snímku Newyorský přístav.

V roce 1951 dostal roli krále v muzikálu Král a já. Představení se stalo neuvěřitelně úspěšným: hrálo se nepřetržitě 1246 krát za sebou. Potom s tímto představením ještě Brynner jezdil po celých Spojených státech a počet repríz tím stoupl na 4625. Podle tohoto muzikálu byl nakonec natočen i film, který se jmenoval Král a já a Brynner. Yul byl za herecký výkon v něm oceněn Oscarem.

Kromě tohoto filmu a Sedmi statečných hrál Brynner ještě ve filmech Desatero přikázání, Bratři Karamazovi, Šalamoun, či Královna ze Sáby. Celkově se však dá říci, že paradoxně více uspěl na divadle než ve filmu. V divadle se také mnohem lépe cítil než ve filmu.

V roce 1982 ho postihlo onemocnění rakovinou plic, kterému podlehl 10. října 1985.

Zde je krátký úryvek rozhovoru, který s Yulem Brynnerem vyšel v roce 1968 v časopise Smena (Smena 9. 10. 1968)

Máte rád literaturu? Co čtete?

"V době, kdy jsem hrál ve hře Král a já, jsem si udělal doktorát z filosofie. Mým oblíbeným spisovatelem byl Jean Cocteau. Měli jsme hodně společného a dobře jsme si rozuměli. Mám rád klasiky ruské literatury. Tolstého, Dostojevského, Čechova, Gogola. Velmi rád čtu i Balzaka, Prousta, Hemingwaye a Steinbecka."

Co můžete říct o svém dětství?

"Narodil jsem se na ostrově Sachalin. Jako dítě jsem se dostal do Francie, kde jsem prožil dětství a mládí. Studoval jsem na Sorbonně, na živobytí jsem si vydělával vystupováním v jednom kabaretě na Monmartru. Zpíval jsem, hrál jsem na kytaru, jistě pochopíte, že peníze nepatřily k mým nejčastějším hostům."

Velmi mě přitahovala divadla, muzikálové scény a cirkus. Herci a artisti mě fascinovali. Kromě toho jsem obdivoval nebezpečí, které museli podstupovat. Proto jsem v jednom cirkuse přijal místo trapézisty. Po několika měsících jsem nabyl takovou jistotu, že se mí přátelé třásli o můj život.

"Tak se jednoho dne přihodilo, co se zákonitě muselo přihodit. Stačil jeden špatný přehmat a spadl jsem z desetimetrové výšky. Výsledek: 47 zlomenin, týden balancování mezi životem a smrtí. Šestiměsíční nehybnost v sádře a hrozba, že zůstanu do smrti mrzákem. Přirozeně že jsem musel cirkusu dát sbohem."

Kolik jazyků umíte?

"Plynně mluvím rusky, anglicky, francouzsky, čínsky, mongolsky, japonsky a maďarsky. Částečně ovládám němčinu, italštinu a španělštinu."

V čem je tajemství vašeho úspěchu?

"Částečně ve štěstí, ale hlavně v práci, energii a pevné vůli."

Váš nejkrásnější zážitek?

"Narození syna Rockyho a dcery Viktorie."

A jak je tomu s Brynnerovými romskými kořeny? Má vůbec chuť se k nim vracet? Tomuto tématu je věnován celý článek v International Herald Tribune (27. 3. 1969):

"Když bylo Brynnerovu synu Rockymu 22 let, projevil určitou lítost nad tím, že romské písničky, který jeho táta zpívával, když byl mladý, nejsou nikde zachyceny ani napsány. Brynner na to zareagoval po svém: natočil v jednom vídeňském zvukovém studiu LP Album, složené z těchto písní. K natáčení si přizval romskou kytaristku, která s ním před lety hrávala v pařížských nočních klubech. Tehdy bylo Alioshe Dimitrievičové 19 a Yulovi Brynnerovi 12."

A jak deska vznikala? "Nechtěli jsme nahrávat romské písně tak, jak jsou slyšet v nočních klubech, ale tak, jak si je Romové zpívají sami pro sebe," říká Brynner o natáčení desky."Sedli jsme si na podlahu a já jsem odmítl natáčet před devátou hodinou večerní. Jednou nás požádali, abychom udělali něco navíc - trochu jinak, a my jsme řekli, že nemůžeme. Je to jako požádat někoho, aby se podruhé stejně s někým miloval. Od té chvíle natáčeli úplně všechno, i to, jak jsme si ladili kytary." Hotové album nese název Cikán a já (v originále Gypsy and I).

O svém romském původu Yul Brynner říká: "Z toho, že mám romské kořeny, těžím mnoho dobrého. Některé věci mi to usnadňuje. Například ta myšlenka žití v přítomnosti, to samo o sobě umožňuje lépe přežít."

A jak to vlastně bylo s Brynnerovým osobním životem?

Sám říká: (ExPress č. 43/1992): "Sehrál jsem v životě mnoho rolí, myslím, že většinu z nich dobře a úspěšně...Jen jednu jsem nezvládl..roli manžela.

Jaká byla vlastně historie jeho manželství? Poprvé se oženil jako mladý s herečkou Virginií Gilmorovou, se kterou měl syna Rockyho. Po ztroskotání tohoto manželství se oženil s modelkou Doris Kelinerovou, se kterou měl dceru Viktorii. Když se po několika letech i toto manželství rozpadlo, oženil se s Jacqueline de Croisetovoou, ale i toto manželství skončilo rozvodem.

Čtvrté manželství uzavřel s exotickou malajskou kráskou Kathy Leeovou, o čtyřicet let mladší než on.

Yul Brynner během svého účinkování v úspěšných filmech samozřejmě velmi zbohatl. Nenechával si však bohatství pouze pro sebe: mnoho let vyvíjel charitativní činnost, zaměřenou hlavně na romské děti.

Založil pro ně v různých zemích domovy a sirotčince, v Londýně založil a financoval pro romské děti zvláštní školu. Na břehu ženevského jezera postavil velký domov pro děti postižené hladem, pocházející z africké Biafry. I když měl své vlastní dvě děti, adoptoval dvě těžce raněné vietnamské děti. Byl také - i přes svou velkou zaneprázdněnost- poradcem zvláštního výboru při OSN, který se zabýval osudy odvlečených a unesených dětí z různých zemí světa, postižených válkami a nepokoji. Svou aktivitou inspiroval k charitativní činnosti i další hollywoodské hvězdy - například k práci v UNICEF a jiných organizacích OSN.

Prameny:

Záběr č. 24/1985, Hollywood ve Smutku, autor Jan Rejžek.
Denní telegraf 2.3. 1996
International Herald Tribune, 27.3. 1969, Gypsy in Yul´s Soul, autor Mary Blume
Smena 9. 10. 1968
Expres č. 43/1992