Cikáni jdou do nebe
Balada o zloději koní
Emil Lotjanu - Jevgenij Doga
Baladický příběh o vášnivé lásce krásné cikánské dívky Rady a největšího
zloděje koní Lujka Zobara. Děj vycházející z inspirace povídkovými črtami
Maxima Gorkého, spojuje ve vzácné jednotě prvky tragické i lyrické, vážné
i komické. Dílo je naplněno hlubokou životní moudrostí, neoddělitelnou
součástí "věčné cesty" Romů jsou nádherné melodie inspirované
původním romským folklórem. Dílo poskytuje příležitost hercům, kteří své
kvality propojují do jednoty hereckého, pěveckého a pohybového výrazu.
Toto jedinečné propojení vytváří předpoklad mimořádně sugestivního a
strhujícího působení na diváky.
V inscenaci, která je dílem výtečného muzikálového odborníka, režiséra a
choreografa Radka Balaše, jehož nejbližšími spolupracovníky jsou špičková
interpretka romské hudby Ida Kelarová, hudební skladatel Petr Malásek a
výtvarníci Jozef Ciller a Jana Zbořilová, se představí řada velmi
talentovaných mladých, perspektivních hereček a herců, kteří perfektně
ovládají divadlo, které "hraje, zpívá a tančí".
Filmová hudební balada "Cikáni jdou do nebe" byla
počátkem osmdesátých let hitem českých biografů.
Poetický příběh o osudech cikánské komunity, natočený na základě
motivů z raných povídek Maxima Gorkého - z dob jeho toulek po
západních pohraničních koutech ruského impéria - zaujal intenzitou
příběhu a lidských osudů, celkovou múzičností obsaženou ve všech složkách
díla, jedinečnou poezií a tak není divu, že přilákal divadelníky k tomu,
aby se pokusili příběh převést do divadelního jazyka. Film moldavského
režiséra Emila Lotjanu
a hudebního skladatele Jevgenije Dogy zpracovali pro potřeby divadla
režisér Hudebního divadla v Karlíně Jindřich Janda, který se ujal
dramatizace, a dirigent Milivoj Uzelac, jenž provedl revizi hudby pro
divadelní účely. Režie se ujal Petr Novotný a tak spatřil muzikál
"Cikáni jdou do nebe" v roce 1986 světlo divadelních ramp na
jevišti Hudebního divadla v Karlíně. Úspěch byl, obdobně jako při uvedení
v kinech, velký a okamžitě po premiéře se vyrojily inscenace další,
muzikál se přenesl na Slovensko a dokonce i do tehdejší Jugoslávie.
Za poslední dva roky došlo k úspěšnému comebacku díla. Nejprve to bylo
v Divadle J. K. Tyla v Plzni a posléze na bratislavské Nové scéně. S tímto
představením se díky iniciativě Divadla Bez zábradlí mohlo loni v únoru
seznámit v Divadle na Vinohradech i pražské publikum, neboť na této scéně
byl muzikál uveden v rámci festivalu "Slovenské divadlo v Praze". Ohlas byl
opět zcela mimořádný a proto se vedení Divadla Bez zábradlí rozhodlo
přistoupit k dosud nevyzkoušenému kroku a obohatit svůj repertoár o tento
titul.
Vedení divadla přizvalo k realizaci velice kvalifikovaný a zkušený tým
realizátorů v čele s režisérem a choreografem Radkem Balašem, vynikající
interpretkou romského folklóru a hudby Idou Kelarovou a hudebním skladatelem
Petrem Maláskem, kteří dávají skvělé hudbě nový, co nejautentičtější a
nejpůsobivější háv tak, aby inscenace nebyla pouhou kopií předchozích
interpretací, ale stala se výrazným uměleckým počinem, který jednak dokazuje
šíři a rozsah ambicí Divadla Bez zábradlí a jednak hodlá být inspirativním
příspěvkem do palety pražské muzikálové scény.
Ve dnech 25. a 26. října 2003 proběhl v Divadle Bez zábradlí
konkurz, jehož se zúčastnilo několik desítek adeptů. Během dvou dnů
vedení divadla a celý inscenační tým byly svědky velmi zaujatého přístupu
všech uchazečů, kteří od těch nejmladších po velmi zkušené divadelní
matadory usilovali s plným nasazením a zaujetím o možnost účinkování
v inscenaci. Atmosféra tohoto konkurzu byla - a na tom se shodli
všichni zúčastnění - naprosto jedinečná.
Dalším krokem byl třídenní "workshop", který se konal ve
dnech 3. - 5. ledna t. r. Všichni účinkující se pod vedením Idy
Kelarové seznamovali blíže se specifickými požadavky hudební struktury
díla a to opět ve velmi tvůrčí a zaujaté atmosféře.
Představení, které bude uvedeno v premiéře dne 15. 4. t. r.
v Divadle Bez zábradlí, vychází především ze struktury inscenace na
bratislavské Nové scéně, ovšem není a nebude "kopií" tohoto
představení. Vychází z jedinečnosti podmínek, které nabízí Divadlo Bez
zábradlí, z kvalit interpretů, kteří po náročných konkurzech byli vybráni
pro jednotlivé role a hlavně ze snahy o svébytný neopakovatelný jevištní
výraz, který si klade za cíl obohatit repertoár Divadla Bez zábradlí o
nově, dosud nepoznané rysy.
Další informace najdete na http://cikani.bezzabradli.cz
Divadelní přepis: Jindřich Janda a Milivoj Uzelac
Režie a choreografie: Radek Balaš
Scéna: Jozef Ciller
Kostýmy: Jana Zbořilová
Hudební nastudování: Ida Kelarová a Petr Malásek
Dramaturgie: Mojmír Weimann
Pěvecká příprava: Jana Balašová - Trčková
Asistent režie: Martin Kubačák
Choreografická spolupráce: Miloslav Šturc, Rena Milgrom
OSOBY A OBSAZENÍ
LUJKO ZOBAR, zloděj koní: Daniel Bambas
ANTAL SILÁDI, poručík: Adrian Jastraban
OTEC ZOBAR, stařešina: Stanislav Zindulka
DANILO, vysloužilý voják, otec Rady: Petr Pospíchal
BUČA, cikánský zloděj: Filip Čapka
ARALAMBI, zpěvák a Zobarův kumpán: Tomáš Petřík, Martin Hoffman
TALIMON, Zobarův kumpán: Ivo Hrbáč, Michal Kavalčík
BUBULJA, mladý cikán: Petr Macháček
SCHWOB, Siládiho pobočník: Martin Kubačák
RADA, Danilova dcera: Vanda Konečná
IZERGIL, stará cikánka: Hana Gregorová, Johana Tesařová
JULIŠKA, Zobarova milenka: Jitka Čvančarová, Zuzana Ďurdinová
RUSALINDA, Zobarova sestra: Jana Stryková
MÁRIA, cikánka: Athina Langoská, Jana Balašová-Trčková
ASJA, cikánská dívka: Kateřina Kanardžievová
Hudební nahrávka:
Desiderius Dužda - kytara, zpěv
Jan Dužda - kytara, zpěv
Roman Horváth - harmonika
Milan Horváth - housle
Eugen Horváth - viola
Jozef Holib - cimbál
Janek Horváth - kontrabas
Milan Cimfe - bicí
| 
Související články
Vybíráme z rubriky "Divadlo"
Nejčtenější články