Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Jek kurko pregejľa sar pani, pale hin paršťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben " O Roma vakeren!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě také romské hudby.

Kamen te šunen, nevimata, abo sar o Roma dživen? Te ha, ta ačen amenca! Šunena te romane giľa - šukar šuniben.

Peršo amenca džana pro plesos, savo kerde o Roma ke Lysa nad Labem.

Nejprve se vydáme na romský ples do Lysé nad Labem, na který si přišla zatančit i manželka prezidenta Livie Klausová.

Andro amaro studio avela te pobešen u te povakeren o Jan Balog. Vakeraha leha pal leskeri buči savi kerel predalo Roma the palo sportos. Andro o Roma vakeren šunena tiž nevipena, andale romengero dživipen

Naším hostem ve studiu bude tentokrát Jan Balog - kordinátor terénních pracovníků, který pracuje ve společnosti Člověk v tísni. Nebudou chybět ani aktuality ze života Romů.

Tiž tumen dodžanena, hoj o Roma Olomouciste kiden e pomoca, predalo Roma pro Slovensko. Džana amenca Jesenikoste, kaj phandle nipen so marde Romes. Dodžanena tumen, sar dživen o Roma Zakupende pro Českolipsko. Vakeraha tiž pale genďi, savi sikavel dživipen čhajorakeri, so muľa andre Osvětima.

Ve druhé polovině o Roma vakeren se vydáme do Olomouce, tam se Romové rozhodli zorganizovat sbírku na pomoc lidem žijících v osadách na Slovensku. Přiblížíme vám situaci v Jeseníku, kde se odehrál další rasový útok a v Zákupech na Českolipsku, kam míří další romské rodiny. V závěru vysílání vám představíme fotografa Jana Josefa Horvátha. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Výstaviště v Lysé nad Labem uplynulý víkend opět ožilo. Na programu byl totiž již sedmý Romský ples. Společnost se při něm skvěle bavila, což stoprocentně platí také o první dámě. Na Výstaviště totiž přijela paní Livia Klausová. A protože na plese nechyběl ani kolega Pavel Petr, patří mu pro nadcházející okamžiky slovo.

Do Lysé nad Labem si našlo cestu na pět stovek Romů. Odkud na výstaviště přijeli?

"Jsou tu Romové z celé republiky, dokonce i ze Slovenska. Je to na dobré jak organizační tak i kulturní úrovni. Přijede mezi nás i první dáma České republiky Livie Klausová. Nedáváme zde jen najevo, že se umíme bavit, ale jsou tu mezi námi i romští podnikatelé, politici, vysokoškoláci," prozradil organizátor akce Milan Horváth a dodal: "I mezi námi je elita, ale bohužel jen malé procento. Myslím si, že čas ukáže, že nám chybí vzdělání a tam je potřeba ještě trošku přidat. Ples děláme proto, aby se sešli lidé, abychom se pobavili, popovídali si o problémech. A chceme to vést dopředu."

Zajímalo mě také, jak organizování romského plesu vnímá město Lysá nad Labem. Nebylo nic jednoduššího než se zeptat starosty Václava Houšteckého:

"Naše město bere tuto akci celkem normálně, žádné výstřednosti a výstřelky, je to úplně klidná záležitost. Shodou okolností je tady diskotéka a tam se vždycky dějí nepřístojnosti, takže obvykle v sobotu bývá zvýšený dozor, ale rozhodně se to nekoná nikdy ohledně těchto romských záležitostí. Romové jsou celkem ukáznění."

Slova prvního muže Lysé nad Labem se potvrdila. S chováním bavící se společnosti totiž nebyl jediný problém . O rok dříve ale k jedné malé nepříjemnosti došlo:

"Přijela sem tehdy nějaká televizní společnost a udělali tady trošku nepříjemnosti, ale myslím, že letos to nebude. Je tu podstatně více novinářů, kteří tady dychtí po nějakém atraktivním zážitku, ale myslím, že to bude všechno v pořádku."

Tentokrát se ale myslelo především na zábavu, na taneční parket se vydal i Václav Houštecký:

"Půjdu tancovat, já jsem si letos s sebou vzal i manželku. (smích) Loni jsem tancoval i s paní Klausovou."

S první dámou si opět starosta Lysé nad Labem zatančil, a nejen on. Na tanec s paní Lívií se čekala dlouhá fronta. Ostatně, kdy se naskytne možnost provést tak význačnou osobu po tanečním parketu? V rytmu tance se ovšem nezapomnělo ani na charitu, což potvrzuje Milan Horváth. Myslelo se především na Romy z východního Slovenska:

"Jednu věc udělali špatně, a to že rabovali, měli "štrajkovat" před parlamentem nebo před vládou. Udělali chybu, ale je tam hlad a bída a utrpení a žije se tam špatně. Myslím si, že někdo musí začít. A tak začne Lysá a myslím, že se přidají i ostatní kraje. Já mluvím za středočeský kraj, kde bychom to mohli vybrat a pak to dát dohromady za celou republiku."

Kromě skvělé muziky nemohla chybět ani tombola, kde byly ceny minimálně za 50 tisíc korun. I to byl důvod k tomu, že 7. romský ples se vydařil a všichni se už jistě těší na ten příští.

V těchto dnech si připomínáme první transporty Romů do koncentračního tábora Osvětimi, které začaly v roce 1943. Do ledna 1944 bylo do tzv. cikánského tábora odvezeno téměř 5.000 Romů. Domů se jich po válce vrátilo méně než 500. I naši slovenští sousedé si v bratislavské Redutě připomněli děti deportované do koncentračního tábora evropskou premiérou oratoria Terezín. Básně terezínských dětí zhudebnila britská skladatelka Ruth Fazalová. Kolegyně Marie Vrábelová si k mikrofonu pozvala sociologa Fedora Gála, který se premiéry zúčastnil.

"Za tímto koncertem je příběh a je strašně dojemný. Neznámý sponzor kdysi věnoval obnos peněz v japonském Tokiju na zřízení centra pro výzkum holocaustu. Ujala se toho mladá holka a řekla si, že bude japonským dětem přibližovat problém holocaustu. Dlouho sháněla po světě nějaký předmět, který by jí to ulehčil. Nakonec dostala z Terezína kufřík a na něm bylo napsáno: Hana, 1931."

"Trvalo hodně dlouho, než se zjistilo, že Hana měla 13 let, když se dostala do Terezína a že tam přišla se svým bratrem Jiřím Bradym, že byli deportováni do Osvětimi, že Hana šla rovnou do plynu. Lidem z Tokija se podařilo zrekonstruovat celý příběh, chodili mezi děti a povídali jim to. Přiblížili jim tak problém holocaustu na příběhu konkrétní holčičky."

"Když dávali dohromady Hanin příběh, zjistili, jestli někdo z její rodiny či blízkých žije?"

"Nejdříve zjistili v dokumentech v Terezíně, že tam přišli dva Bradyovi: Hana a Jiří. Pak bylo za potřebí zjistit, jestli Jiří přežil. Povedlo se to díky jedné pracovnici Židovského muzea v Praze, která znala jednoho jeho kamaráda. Dostali se i k jeho adrese, napsali mu, on odepsal. Tím, že pan Brady našel kupu dětiček, které se postaraly o to, že Hana žila dál, tím ten příběh nekončí. On jej vyprávěl v kanadském rádiu, vyslechla si ho autorka, kterou ten příběh fascinoval, napsala knížku, která byla přeložena téměř do třiceti jazyků a loni také do češtiny. Hana zahynula v plynu v Osvětimi. Osvětim byl jeden z nejhroznějších likvidačních táborů. Byl tam také mimochodem cikánský tábor a přežilo ho jen pár lidí. Osvětim a Hanin kufřík je vzpomínka na holocaust, na lidi, kteří byli a měli být vyvražděni v době nacismu."

"Je tu čas, kdy si do O Roma vakeren zveme hosty. Dnes si budeme povídat s Janem Balogem, který vede boxerský klub Palaestra a také pracuje v organizaci Člověk v tísni jako koordinátor terénních pracovníků. K mikrofonu jej pozvaly Marie Vrábelová a Anna Poláková. Dobrý večer."

"Víme, že jste do svých čtrnácti let žil na Slovensku, potom jste se přestěhoval do České republiky, kde jste vystudoval a věnoval se sportu."

"Ano, je to přesně tak. Já jsem se něco kolem čtrnácti let přestěhoval do Prahy a studoval jsem zde strojního mechanika pro stroje a zařízení a začal jsem také boxovat."

"Pane Balogu, jak už jsme se zmínili, pracujete jako koordinátor terénních pracovníků společnosti Člověk v tísni. Co má takový koordinátor na starosti?"

"Má na starosti poskytovat zázemí terénním pracovníkům, kteří se pohybují po celé Praze nebo, chcete-li, po celém středočeském kraji. Jedná se o podporu lidí v terénu, kteří mají nesnadnou situaci."

"Máte zprávy o tom, jak se jejich práce liší na jednotlivých místech?"

"Samozřejmě že zprávy mám, nemohu to nějak jednoduše definovat. Situace jsou velmi různorodé a problematika je v podstatě jedna a tatáž, a to: bydlení, zaměstnání, prostě sociální problémy."

"Asi kdyby bylo více finančních prostředků, dalo by se poskytnout zázemí- prostor, kde by terénní pracovník mohl operovat. Mám tím na mysli nějakou kancelář, nějaký nebytový prostor, ale je to strašně složité a není na to moc peněz."

"Jestli myslíte spolupráci s jinými organizacemi, ano, snažíme se práci provázat a nabídnout ji lidem společnými silami."

"Mnohdy to jsou partneři a mnohdy také ne. Sociální propad našich klientů je čím dál větší a je to potom nelehké."

"Co konkrétně jim vadí na vaší práci, když říkáte, že někdy se jim to nelíbí?"

"My mnohdy s našimi klienty chodíme na úřady a nutíme úředníky, aby vykonávali svojí práci. Je to nesnadné neustále vyžadovat jakousi úroveň poskytování služeb, když je to někdy nepřijatelné pro sociální pracovníky, kteří sedí ve státní správě."

"Dalo by se o tom uvažovat.. (smích) Ale nemám takový pocit. My se snažíme nabídnout klientům pomoc- někdo to bere už jako záchranu-když už klient neví, kudy kam a když státní správa nebo samospráva si s tím nevědí rady, tak jsme tady my, kdo nabízí poslední možnost, kam se klient může obrátit."

"Dva roky jste byl členem Rady vlády pro záležitosti romské komunity, jak byste hodnotil vy sám vývoj Romů ve společnosti?"

"Já sám za sebe mohu říct, že ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, tak tam vidím neustálý propad Romů a strašně mě to mrzí."

"Myslím v sociálních otázkách. Mám na mysli zaměstnání, bydlení, vzdělávání- to jsou tři oblasti, kde se Romové neustále propadají."

"Říkáte vzdělávání, ale často se mluví, o tom, že naopak ve vzdělávání jsou určité pokroky, takže realita je trochu jiná?"

"Realita je trochu jiná. Já nechci kritizovat plošně. Některé lokality v tom udělaly pokrok, ale jsou tady oblasti, kde děti chodí neustále do zvláštních, dnes již speciálních škol a to je určitě nesprávné. Na druhou stranu se najdou i pozitivní věci, kdy spousta Romů nebo romských dětí začala studovat a je to jen dobře."

"Když jsme u sociálního propadu Romů, jak vidíte jejich situaci na Slovensku? Spolupracujete s tamějšími terénními pracovníky?"

"Situace je nelehká, my tam s nikým hlouběji nespolupracujeme. Na druhou stranu mohu sám za svoji organizaci říct, že se pokoušíme tam založit naši pobočku: slovenského Člověka v tísni. Je to ale strašně těžké, teprve s tím začínáme. Budeme asi chtít aplikovat tam to, co děláme tady, ale jedná se o dlouhodobý záměr a my jsme teprve v začátcích, takže nemohu říct konkrétně, co budeme dělat a v jakých místech. Situace Romů na Slovensku je podstatně jiná než v Čechách. Tam jsou výrazné problémy v osadách, tady v Čechách zatím osady nemáme, ale, říkám, uvidíme."

"Práce terénního pracovníka je jistě časové náročná, vy ale, jak jsme se už zmínili, vedete klub Palaestra. Jak tyto dvě práce skloubíte dohromady?"

"Je to náročné. Jsem zaměstnán v terénu jako koordinátor a po pracovní době jdu do Palaestry a věnuju se tam dětem. Je to moje volno-časová aktivita." (smích)

"Já tam dělám trenéra, máme tam dva tréninky. Děti přijdou na půl šestou, sedmou a je to třikrát do týdně, minimálně."

"Je to jak říkáte, nejedná se jen o barvu a národnost, a je to ještě sociální... A musím říct, že se k sobě chovají velmi, velmi slušně a jsem za to moc rád."

"Jaké výsledky dosahují vaši svěřenci v soutěžích? Máte vyhlídnutého svého perspektivního šampióna?"

"My jsme za čtyři roky udělali velmi výrazný pokrok na boxerské scéně. Máme mistra republiky v juniorech, mistra republiky v kadetech, stříbro i bronz na Mistrovství republiky a letos se pokusíme přivést alespoň bronz."

"Šampión tu je, jmenuje se Ondřej Pála a je to dneska obávaná těžká váha, boxuje extraligu, první ligu a je to i reprezentant České republiky."

"On už je v podstatě muž, dnes je mu 19 let. Za dva roky absolvoval všechny tyto turnaje, kde výrazně uspěl."

"Vychováváte si své šampióny i u těch nejmladších? Kteří jsou vaši nejmladší žáci?"

"Palaestra má i přípravku a tam jsou děti od šesti do jedenácti let. Dnes máme kluka, který k nám chodí již čtyři roky a je připraven výrazně vstoupit na boxerskou scénu."

Evropský parlament zamítl dodatek ke zprávě o vstupujících zemích, který vyjadřoval znepokojení nad nedávnými romskými nepokoji na Slovensku a označoval je za důsledek trvalé diskriminace romského obyvatelstva. Žádal také evropskou komisi, aby sledovala postavení Romů i po vstupu Slovenska do EU. Parlament však pouze vyzval slovenskou vládu, aby přijala odpovídající opatření ke zlepšení životních podmínek této menšiny a potírala její diskriminaci v přístupu k zaměstnání, vzdělání a veřejné správě.

Romové z Jeseníku změnili svůj plán založit kvůli obavám z rasově motivovaných útoků domobranu. Vazební izolací Petra Blajzeho a Martina Jaše, které policie viní z nedávného napadení romského mladíka, údajně pro romskou komunitu pominuly důvody k založení domobrany.

Úklid Mělníka po zimním období zajišťují podle rozhodnutí radnice vybrané romské rodiny. Město je rozděleno na čtyři úseky a každá část je přidělena jedné rodině. Město si od experimentu slibuje větší čistotu veřejných prostranství i nové pracovní příležitosti pro romskou komunitu. Generální úklid potrvá do konce března, později budou úklidové čety město dvakrát týdně procházet a nahodilý nepořádek uklízet.

Stovka nezaměstnaných z jihoslovenského města Tornaľa, mezi nimi také desítky Romů, začne od dubna pracovat v textilce v maďarském městě Putnok. Většinou jde o šičky, vyrábějící dámskou konfekci pro italskou firmu Benetton. Primátor Tornaľy Ladislav Dubovský uvedl, že o nezaměstnané projevil zájem maďarský podnikatel, který jim nabídl práci. Do náboru se z poloviny přihlásili Romové.

Infrastrukturu ke 44 sociálním bytům pro zhruba 220 Romů začnou budovat ve středoslovenské obci Klenovec v okrese Rimavská Sobota. Na výstavbu přispěla Evropská unie z fondu Phare 11ti miliony slovenských korun. Postaví se za ně vodovod, kanalizace a přivede elektřina.

Romové sobě, tak by se dala nazvat aktivita olomouckých Romů, kteří se rozhodli zorganizovat sbírku na pomoc slovenským Romům. V době, kdy se Romové na Slovensku bouřili proti nižším sociálním dávkám, začali Romové z olomouckého kraje přemýšlet, jak by pomohli. Radce Kvasničkové potvrdil Ladislav Danis z romské občansko-právní poradny, že situace nebyla nikomu lhostejná.

Veškeré zásoby jídla pro sebe a tři děti ukazuje romský otec z východoslovenské obce Trhoviště (Foto: ČTK)

"Začaly řinčet telefony a romská občanská sdružení nám volala a žádala po nás různé informace. Chtěly vědět, jak pomoct, každý měl svůj vlastní námět a názor, a tak naše poradna udělala ve spolupráci s krajem krajské sezení občanských sdružení. Tam jsme došli ke společnému konsensu, jak Romům pomoci. V první fázi chceme udělat sbírku humanitární pomoci, která se bude týkat trvanlivých potravin a nějakého ošacení. V žádném případě se nebude týkat finančních prostředků, protože nechceme zastupovat vládu Slovenské republiky. Chceme pomoci Romům překlenout nějakou dobu, než tamní vláda a romští iniciátoři vyjednaní podmínky k žití."

O tom, jak přesně bude humanitární pomoc v Olomouci probíhat, teď hovoří Lubomíra Oláhová z romské občansko-právní poradny:

"Naše pomoc proběhne ve dvou fázích. Jedna fáze jsou potraviny, které jsou trvanlivé, to znamená potraviny, které nepodléhají zkáze a jsou hygienicky balené. Druhá fáze je ošacení. Předpokládáme, že pokud nám lidé do poradny přinesou nějaké oblečení, že to oblečení bude v naprostém pořádku a zabalené. Dále chceme poslat hygienické pomůcky. Jedná se o věci denní potřeby."

"Do kdy sbírka trvá a kdy budete všechny věci převážet na Slovensko?"

"Není stanoveno, kdy bude tato sbírka ukončena. První pomoc, která je akutní pomocí, tam vidíme termín týden až 14 dnů, poté by měla odjet na Slovensko. Jestliže to bude zapotřebí, tak budeme dále pokračovat."

"Můžete říct, jestli tato situace dala třeba něco i Romům z olomouckého kraje, když se takto sjednotili a rozhodli se pomoct?"

"Já si myslím, že určitě. Je to také o tom, že každý Rom z Olomoucka má i svou rodinu na Slovensku, takže situaci tam velmi dobře zná, ví, čeho se nedostává. Každý Rom v Olomouci si je této potřeby vědom. Je to paradoxní, ale neštěstí mnohdy lidi sdružuje a pomáhá je zapojit do nějaké aktivity, kterou v klidné situaci není potřeba vyvíjet."

Teď tu máme další neradostnou zprávu. Rasové útoky v Jeseníku pokračují. Ten poslední se odehrál minulý týden na autobusovém nádraží. Dva mladíci tam napadli 23tiletého Roma. Okresní soud je kvůli tomu poslal do vazby. Podrobnosti zjišťovala Andrea Horáková.

Oba útočníky už veřejnost dobře zná. Martin Jaš i Petr Blajze totiž figurují u případu z loňského léta, kdy společně s dalším násilníkem Martinem Stiskalou surově zmlátili romské manžele z Jeseníku. Od okresního soudu odcházeli v lednu jen s tříletou podmínkou. Krajské státní zastupitelství v Olomouci rozsudek zrušilo a vrátilo ho k novému projednávání do Jeseníku. Tentokrát by měli dostat daleko tvrdší tresty. Podle mluvčí jesenické policie Natálie Orlové to ale mladíky vůbec neodradilo, zaútočili znovu:

"Jeden z útočníku napadl třiadvacetiletého Roma nejprve verbálně, slovy: "černá opice" jej urážel a následně jej praštil pěstí do obličeje. Poškozený spadl na zem, kde jej útočník ještě jednou praštil do obličeje a kopl do oblasti hrudníku. Způsobil mu zranění v obličejové části, konkrétně zlomeninu nosních kůstek."

"Druhý mladík celý incident sledoval a svého komplice povzbuzoval. Ptali jste se mladíků na důvod, proč tohoto Roma napadli?"

"Motiv útoku byl předmětem šetření, nicméně nebyl zjištěn žádny konkrétní důvod, proč Roma napadli, zřejmě se jedná o jejich osobní přesvědčení."

"Ani jeden z útočníků současného ani předchozích konfliktů se oficiálně při vyšetřování nepřihlásil ke členství v hnutí skinheads. V průběhu šetření vše nasvědčovalo tomu, že jsou názorově na stejné vlně."

"Oba útočníci jsou nyní ve vazbě, z jakých trestných činů je policie obvinila?"

"Policie obvinila oba útočníky z trestného činu výtržnictví, ublížení na zdraví a trestného činu hanobení národa, rasy a přesvědčení."

Rodina postiženého se z incidentu stále vzpamatovává, Lukáš Tokár má nadále zdravotní problémy a čeká ho i několik lékařských vyšetření. Má navíc strach a nejvíce se bojí pomsty. Stejně jako jeho matka Ivana se kvůli rasovému útoku rozhodně nechtějí stěhovat jinam.

"Mám pořád bolesti nosu, krvácím z nosu. Bolí mě a třeští mi hlava, nemohu spát a zvracím."

"Ne, ze skinheady jsem neměl vůbec problémy, až teď. Buď jsem se jim nelíbil anebo se chtěli jenom bavit. Bojím se toho, že mě budou ještě napadat, utíkat někam do ciziny nebudu."

"Mám z toho hrozný pocit, protože je to neskutečné. Co víc k tomu mohu dodat?"

"To samé, co říká syn, to říkám i já, takže ne. Ale strach o syna mám. Je jich dost a kterýkoliv může znovu zaútočit."

Do Zákup na Českolipsku míří romské rodiny. Tamní podnikatel Alexandr Staněk jim totiž nabízí bydlení ve čtyřpodlažní ubytovně. Kámen úrazu je v tom, pro potřeby ubytovny může s přimhouřením oka sloužit jen čtvrté patro. Jak zjistila Andrea Schovánková, rodiny ale začínají obydlovat i třetí - nezkolaudované podlaží. Ubytovna má celou řadu nedostatků a podle starostky Zákup Miloslavy Hudakové tam lidé žijí v nedůstojných podmínkách...

"Za prvé: není tam výtah, není to vůbec přizpůsobeno pro rodiny s dětmi. Je tam jedna společná sprcha, společná kuchyňka, kde stojí pouze kus sporáku. Žádný nábytek, žádné nádobí, už i to je nedostačující."

Podle starostky Hudakové se už objevily i potyčky mezi romskými dětmi a zákupskými školáky:

"Každý den tam chodí hlídat městský strážník, pak se přemístí před školu a hlídá až do osmé hodiny u školy. To samé je odpoledne, hlídá před školou a ve městě u autobusových zastávek."

"My jsme se na problémy, které nám může přinést ubytování sociálně slabších spoluobčanů v ubytovně v Nových Zákupech, připravili. Měli jsme z tohoto důvodu schůzku s paní učitelkami na prvním stupni, abychom se připravili na to, jak se zachovat při případné absenci těchto žáků, či při případných problémech s hygienou a podobně. Je pravda, že jsme už i tyto problémy řešili. Na ubytovnu je těžké se dostat, komunikace s rodiči těchto žáků je složitá"

"Moje jméno je Polák Ivan. Pracuju tady jako romský asistent, jako asistent učitelů, doučuju romské děti matematiku, český jazyk."

"Chodil jsem dost často na ubytovnu a byla tam jedna rodina, kde děti nechtěly chodit do školy, tak jsem s nimi hovořil a rodičům jsem to vysvětlil. Docházka se od té doby o hodně zlepšila."

Ze školy už vyjíždím kousek za město směrem na Nové Zákupy, kde bez ohlášení vstupuju do kanceláře majitele ubytovny Alexandra Staňka.

"Vám je vyčítáno, že pronajímáte nezkolaudované prostory, Z jakého podkladu jste vycházel, že nevyužíváte pouze čtvrté patro, které mělo sloužit jako ubytovna, ale už i patro třetí?"

"Když jsem to rady pronajímal, tak sem byl ujištěn majitelem objektu, že je to celé jako ubytovna a že tady mohu ubytovnu zřídit. Koncem roku, někdy v prosinci, jsem se dostal ke kolaudačnímu rozhodnutí, kde také není úplně jasné, že je zkolaudovaná jenom část."

"Vy jste byl ovšem vyzván, abyste uposlechl výzvy městského úřadu, který po vás požaduje, abyste třetí patro uvolnil, jak budete postupovat?"

"Já jsem to uposlechl, přestal jsem ubytovávat. V této chvíli probíhají jednání. Dostal jsem pokutu od stavebního úřadu v Zákupech za nedodržení, samozřejmě se proti tomu odvolám. Zažádal jsem stavební odbor o změnu užívání dalších dvou pater."

"Aby pan Staněk dodržoval předpisy. Jestliže už obydlel čtvrté patro, tak to jistě v tu ránu nezruší, ale je důležité, aby lidé žili v určitých hygienických podmínkách. Po nějakou dobu by čtvrté patro mohlo zůstat, tak jak je, ale ostatní neobydlená patra ne."

O osudu nejen ubytovny, ale hlavně o lidských osudech, které jsou na ní závislé, budou zákupští zastupitelé dál jednat. My budeme samozřejmě situaci sledovat a informujeme vás v některém z našich příštích pořadů.

Na závěr vám představíme fotografa Jana Josefa Horvátha, jehož snímky jste mohli vidět například v domě dlouhodobě nemocných v Praze Miličově. Pan Horváth nejen fotografuje, ale i píše. Jak Heleně Polákové řekl - slovem dotváří myšlenku.

"Programem výstavy je ji časem rozšiřovat. Bude stále putovat. Mám v úmyslui také vydělávat trochu penízky na domovy důchodců a pro podobná zařízení."

"Musím říct, že dobře, protože jsem se vcítil, jak jim asi v těch zařízeních je a soustředil jsem se na hlavní problém- komunikace mezi mladými a seniory."

"Fotil jste lidi v důchodovém věku, co vás na tomto tématu zaujalo? Co bylo hlavní myšlenkou?"

"Samota, zdravotní problémy, zkrátka vše co náleží ke stáří jako takovému. Mám na mysli opuštěné staré lidi v těchto zařízeních. Proto jsem se rozhodl tento projekt uskutečnit. Jedná se o komunikaci mezi starými a mladými lidmi našeho věku. My všichni bychom se měli zamyslet a uvědomit si, že starý člověk je zlatá pokladna vědomostí. A ať vědomě či podvědomě, mladí lidé tento fakt odstrkují a staří lidé nám nemohou nějak násilím vědomost vnucovat."

"Součástí romských tradic bylo postarat se o staré a potřebné lidi, změnilo se něco?"

"Já myslím, že v tomto směru moc ne. Důvod, proč jsem se tím začal zabývat, bylo stáří jako takové a nepřemýšlel jsem o tehdy o tom, jestli jsou tam i Romové. Musím říct, že zaplaťpánbůh, v těchto zařízeních moc Romů není, což znamená, že v rodinách tento zvyk ještě existuje a že rodina se postará o dědečky a babičky."

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání O Roma vakeren čili Romové hovoří najdete také na internetu na adrese www.romove.cz.

Příště vám nabídneme informace ze života Romů, do studia pozveme ředitele Národního divadla, který nám přiblíží festival Otevřená náruč, kde vystoupí například i Věra Bílá se skupinou Kale. Dozvíte se také, jak se Romové připravují na oslavy Mezinárodního dne Romů a jak pokračuje humanitární sbírka pro Romy ze Slovenska. Dozvíte se o změnách ve sdružení Dženo, představíme vám některá romská média a nebudou chybět ani romské písně.

Klidný večer vám přeje průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.

Mějte se moc pěkně a klidný víkend.

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.