Rozhovor s hercem divadla Pralipe
Čeští diváci se s divadlem Roma Theatre Pralipe mohli setkat v květnu 2001,
kdy v Praze vystoupilo v rámci festivalu Khamoro se svým multimediálním
projektem Z 2001 - Inkoust pod mou kůží. Po představení v pražském divadle
Archa požádala Jana Šustová jednoho z devíti herců o rozhovor:
Můžete nám prozradit něco z historie divadla Pralipe?
"Je nás asi 8 nebo 9 herců a z toho polovina jsou Romové. Romové jsou z
Makedonie ze Skopje. Já jsem se narodil ve Skopje, ale od svých 3-4 let jsem
v Německu, kde jsem vyrostl. Teatr an der Ruhr in Mühlheim an der Ruhr a
především Roberto Ciulli [Čuli] to divadlo vzali do Německa, protože ve
Skopje pro něj už nebyly žádné možnosti - ani finanční, ani kulturní, již
nebylo možné rozpracovávat nějaké projekty. Roberto Ciulli to divadlo znal
již z dřívějška z různých festivalů a řekl: "Dobře, tak přijeďte do Německa
a pak uvidíme."
Máte nyní v Německu lepší podmínky pro svou práci?
"Podmínky v Německu nejsou možná tak těžké jako tehdy, když se divadlo do
Německa přestěhovalo, ale přesto to není jednoduché. Nemáme žádné zajištěné
subvence. Teď pracujeme na novém projektu, na který nemáme ještě žádné
finanční prostředky; ty teprve musíme dostat z různých míst. Pak možná
budeme moci ten započatý projekt dovést do konce."
Hra Z 2001 - Inkoust pod mou kůží, kterou jste dnes hráli, byla na téma
holocaust. Máte ve svém repertoáru také nějaká veselejší témata?
"Nemyslím si, že bychom hráli veselejší témata. Ten příští projekt je Matka
kuráž podle Bertolda Brechta a opět se zabývá tématem války - přirozeně v
širším smyslu. Předtím jsme dělali jeden projekt o válce v Kosovu a o
situaci Romů v Kosovu, protože jsme si tehdy řekli: "Jsou dva válečné tábory
- Srbové a Albánci - a mezitím jsou Romové, kteří jsou drceni z obou stran,
anebo se musí rozhodnout pro jednu anebo pro druhou stranu." A toto téma
jsme tehdy v našem představení chtěli uchopit. Děláme také představení podle
klasické literatury - ztvárňujeme díla takových autorů, jako je Kleist,
Lorca či Shakespeare. Orientujeme se na světovou literaturu. Anebo děláme
své vlastní projekty jako např. to dnešní představení anebo představení o
Kosovu, která jsme sami napsali. V tomto případě jsme podle dokumentů
zkonstruovali texty. Vzali jsme citáty z dokumentů a z těchto citátů jsme
udělali scénu."
Můžete říci ještě něco bližšího o představení pojednávajícím o Kosovu?
"V představení Kosovo mon amour jsme chtěli ukázat, že Romové jsou oběťmi v
této válce. Na západě totiž každý mluvil o Srbech či Albáncích, ale nikdo
nevěděl, že tam jsou také Romové. A rovněž mnoho Romů neříkalo, že jsou
Romové, protože je to lepší. To bylo také téma. Takže jsem měli jak vnější,
tak i vnitřní téma. Vnějším tématem bylo, že Romové jsou mezi dvěmi
válečnými stranami, a vnitřním tématem bylo, že my sami neříkáme rádi: 'My
jsme Romové.' Radši říkáme 'Jsem Albánec, jsem Turek nebo Makedonec.'"
|