Jozef Fečo
(* 1940)
Jozef Fečo je výborný hudebník a skladatel a již dlouhou dobu patří k
nejlepším primášům v České republice. Je autorem libret (opereta "Géňa a
Béla", muzikál "Zloděj a jeho svět aneb 16 trpkých pravd", předloha k
hudebnímu filmu "Jagaľi phuv / Ohnivá země").
Narodil se v roce 1940 na Slovensku v Lúčkách u Bardejova a v roce 1965 se
přistěhoval do Prahy, kde žije dodnes. Od roku 1966 žije se svou manželkou
Olgou, která je zároveň manažerkou jeho hudební tvorby a matkou úspěšných a
hudebně nadaných dětí (Erika Fečová, Ludmila Fečová, Josef Fečo). Jeho díla
dlouho čekala na svoji premiéru. Např. první romský dětský muzikál "Zloděj a
jeho svět aneb 16 trpkých pravd" ji měl až v roce 1999. Hlavní myšlenkou
muzikálu, jak ji formuluje sám autor hudby, textu i libreta, je "varování a
zároveň životní poučení pro všechny, kteří často a svévolně porušují zákony
z jakéhokoliv, byť i nutného důvodu." V muzikálu vystupují děti ze souboru
"Čhavorikaňi luma" (Dětský svět), který vede Olga Fečová spolu se svými
dcerami Erikou a Ludmilou.
Jožka Fečo vypráví o svém životě:
Mé jméno je Jozef Fečo (umělecky Jožka). Narodil jsem se 29. 4. 1940 v Lúčke
na východním Slovensku v okrese Bardejov. Vychodil jsem osmiletou střední
školu. Od svých jednacti let jsem studoval klasickou hudbu v oboru housle.
Celkem pět a půl roku jsem studoval u soukromého profesora Bozitse. Denně
jsem u něho hrál 5 hodin a za čtyři roky jsem už hrál etudy takových autorů,
jako je Kraicer, Mazas, Fiorilo aj. Hrál jsem i houslové koncerty, například
Beriotovy koncerty c. 7 a 9, koncert e moll op. 64 F. Mendelssona,
Bartholdyho, Chakona d moll atd. Dosáhl jsem takové umělecké úrovně, že mne
můj profesor v roce 1956 doporučil ke studiu na pražské konzervatoři.
To jsme ovšem netušili, jak smutný osud mě potká. Když jsem porotě zahrál
všechny povinné skladby s naprostou profesionální rutinou, bez chyby a
stylově čistě, zjistil jsem, že to komisi vůbec nestačí. Jejich grimasy a
plané řeči mi pomohly pochopit zlý úmysl. Na školu mne nepřijali. Můj pan
profesor se dozvěděl od svého přítele, profesora houslového oddělení dr.
Stejskala, že jsem nebyl přijat ne pro nedostatek nadání, nízkou technickou
vyspělost, ale jen z obavy, že bych i já opustil studium v posledním ročníku
a šel hrát po vinárnách stejně tak, jak to učinil jeden Rom, který na
konzervatoři studoval. Skoro jsem tehdy ztratil vědomí. Tak jsem přišel o
splnění touhy stát se sólovým koncertním houslistou. Nic, každodenní pláč a
nářky, nic mi nepomohlo. Vše bylo marné. Ať je můj osud chápán jakkoli, v
každém případě mi totalitní společnost ublížila nejhorším způsobem.
Především svým sobectvím a rasistickým přesvědčením.
V roce 1966 jsem se přestěhoval do Prahy a vzápětí se oženil. V roce 1968
jsem založil kytarovou kapelu, kterou jsem pojmenoval ROMA STAR. S ní jsem
mnohokrát uspěl na koncertech, ale i ve studiových nahrávkách. Od roku 1973
jsem přestoupil na jiný styl hudby. Je to folklór a vinárenská hudba. Byl
jsem kapelníkem a primášem. V roce 1981 jsem byl pozván OSA ke zkouškám, kde
jsem též uspěl a od tohoto roku jsem evidován jako profesionální skladatel a
textař vlastních písní. V současné době jsem v invalidním důchodu a
dokončují již čtvrtý muzikál s romskou tematikou. Jsem autorem hudby i
libreta. Za své nejdokonalejší dílo považují romskou operu
Géňa a Béla. Z
dalších svých děl vybírám 4 muzikály - dětský muzikál Teta Lýdie, pro
dospělé Bár u Roberta a Pasák a jeho svět a Jagaľi Phuv, na kterém právě
pracuji a který byl chtěl uvést ve formě filmu.
Použitá literatura:
Manuš, Erika: Jdeme dlouhou cestou. Praha, Arbor vitae 1998.
Balvín Jaroslav: Romské osobnosti ve fotografii. 1. vyd. Ústí nad Labem,
Hnutí R 1999.
|
|
Související články
Vybíráme z rubriky "Hudba"
Nejčtenější články