Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "Roma vakeren - čili Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Sar sako patrašťovin, te adaďives, šaj šunen romani emisia predalo Roma - pre Čechiko rozhlasis jek. Akana jek ora, pale šunena amaro vakeriben O Roma vakeren!!!!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a těšit se můžete i na romskou hudbu.

Kamen te šunen nevimata, andal le romengero dživipen? Te ha, ta ačen amenca! Kerďžam predal tumende te o reporty - sa čačutnes, bio chochavibena! Šunena te romane giľa - šukar šuniben.

Peršo amenca džana te dikhen andre romani karčma, savi peske kerde o Roma ko Syrivice. Paľis tumen dodžanena, so tumenge šaj cinem Prahate andre romaňi skľepa Romen.

Nejdříve se společně vydáme do romské restaurace a pražského romského obchůdku Romen, který oslaví své první výročí.

Andro amaro studio avena te pobešen u te povakeren e Iveta Demeterovo, the o Ivan Veselý andalo jekhetaniben Dženo. Vakereha lenca pal lengeri buči, the palo internetovo vakeriben Radio Rota. Paľis tumenge phenaha nevimata, andal le romengero dživipen.

Ve studiu si budeme povídat s Ivetou Demeterovou o vysílání internetového Radia Rota a s ředitelem sdružení Dženo Ivanem Veselým. Poté se dozvíte aktuality ze života Romů.

So te keren te tumen nane legitimacia, savaha tumen presikaven. Ada amenge phenela e pravnička Klára Veselo - Samkovo. Tiž amenca džana Pribramate, kaj o Roma vakerenas palo draba. Kamen te prindžaren, sar ka mende dživen o cudzinci. Te ha, ta šaj tumen nevimata dodžanen andre neve ľila so aven avri. Amaro variben O Roma vakeren zaphandaha vičindoneha pre akcii the vekeribnaha palo amare tradicii.

Ve druhé polovině O Roma vakeren se společně vydáme do Příbrami, kde se Romové zúčastnili preventivního protidrogového školení. Poradíme vám, jak postupovat, máte-li v občanském průkaze neplatnou adresu bydliště. Představíme vám časopis pro cizince a připravili jsme také pozvánku na sobotu do mutikulturního centra v Praze. Na závěr vám prozradíme nový recept, který se dědí z generace na generaci. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Kdo chce podnikat, tak si cestu najde. Marie Vrábelová se vydala s mikrofonem na sever Čech do Sýrovic u Podbořan, kde žije zhruba sto obyvatel, převážně Romů. Navštívila tam vkusně upravený a zrekonstruovaný hostinec U Emči, který provozují manželé Miroslav a Emílie Milenkovi.

"Žijeme tady už asi třicet roků, podnikáme asi šest let. Máme tady tu hospodu, děláme tady zábavy pro Romy i ne-Romy. Dveře mají u nás lidé otevřeny pořád."

"Takže, kdybyste vy nepřipravovali programy, tak by tu nebylo vůbec nic?"

"To víte, že ne, vůbec nic. Snažíme se tu dělat pro děti Mikuláše, dětské dny, aby si děti hrály, aby nedělaly blbosti."

"Než brát a žebrat někde o podporu, tak radši takhle podnikáme. I když se nám to nevede. Lepší s odřenýma ušima, než čekat na sociálku, aby nám něco dali."

"Člověk toho má hodně - nákup, oprava na hospodě. Mám ale kamarády, co nám pomůžou opravovat."

"Hodně zdraví a aby se všichni měli navzájem rádi, aby si děti měly kde hrát."

"My jsme byli i na Podbořanech za starostou, abychom si tady mohli udělat dětský kout. Už se to projednává a vypadá to, že to vyjde. Chceme udělat pro děti prolejzačky, houpačky, kolotoč, aby nechodily do zámku a neničily to tam."

Romský obchůdek Romen, který najdete v pražské Nerudově ulici, oslaví první výročí svého otevření. Obchod, který se specializuje na romské výrobky, je projektem občanského sdružení R - Mosty a je prvním nejen v České republice, ale ve střední Evropě vůbec. Helena Poláková si povídala s Pavlínou Radlovou, která se na přípravách oslav také podílí.

"Bude tady zpívat známý romský zpěvák pan Slepčík Jsou pozváni i lidé na malé předčítání, bude tady k dispozici víno a dobré pití, dobré jídlo. Náš obchůdek bude naplněný k prasknutí novým zbožím, takže se na lidi moc moc těšíme."

"Chodí jak turisté, tak místní lidé. Nejvíce se prodávají knížky a hudba. Podle věku lidí se prodává dobře jazz, klasická romská hudba- ta se prodává moc dobře po celý rok, prodávají se také dětské obrázky, např. z Jarovnice, ze základní školy Vsetín, prodává se hodně bižuterie- tu nám zase dodává pan Husar z Jablonce nad Nisou- prodává se skoro všechno. Kromě toho máme také kroje zdobené penízky. Máme tady také dřevené výrobky, jedná se o výrobky romských umělců jak profesionálních tak výrobců, kteří to dělají pro své potěšení. Máme tady různé sošky, pletené košíky, misky. Máme tady také doplňkový prodej, což jsou vánoční ozdoby, polštářky. Toho zboží je tu hrozně moc, kdybych to měla všechno vyjmenovat? Nejlepší by bylo, kdybyste se všichni přišli podívat."

Dnešními hosty O Roma vakeren jsou šéfredaktorka internetového rádia Rota Iveta Demeterová a ředitel sdružení Dženo Ivan Veselý.

"Začněme nejprve u sdružení Dženo, pane Veselý, jak dlouho už existujete a jaká byla historie vašeho vzniku?"

"My v podstatě fungujeme od 94tého roku. Začali jsme jako Nadace Dženo- nadace na obnovu a rozvoj tradičních romských hodnot. V souvislosti s novým zákonem o nadacích jsme se v 96tém roce transformovali na sdružení. Tato organizace má řadu výsledků ve své práci, nejenom médii, protože jsme nejznámější jako mediální organizace, ale i jako lidsko-právní organizace. Chtěl bych tady zdůraznil, jsou věci, které jsme dělali v 95tém roce: asistovali jsme u sdružování a vymáhání základních lidských práv Romů v Bosně a Hercegovině, to se u nás neví. Toto monitorování, pomoc a vymáhání práv pro Romy na Balkáně, to nám zůstalo dodnes, protože konfliktů na Balkáně byla celá řada."

"Tento týden jste se vyjádřil k tomu, že Romové vyzvali vládu, aby připravila zákon o volbách národnostních menšin. Zmínil jste, že na potřebě voleb zástupců menšin se shodlo 150 romských organizací. Co vás k tomu vede? V čem spatřujete potřebu mít své reprezentanty?"

"Toto stanovisko je vyústěním dvouletého procesu, který v romském hnutím byl, ač nebyl medializován. My jsme jednotlivé výstupy seminářů a schůzek inzerovali na našem internetu. Nikoho to ale prakticky nezajímalo. Tento požadavek je vyústěním našeho programu vytváření romských koalic. My jsme diskutovali a domluvili jsme se na tom-od toho jsou různé závěry a prezenční listiny-že je potřeba vytvořit legitimní romskou reprezentaci k tomu, aby se romský problém začal opravdu systémově řešit. Politika je taková, jaká byla v posledních padesáti letech, nikam nevede. Jsme přesvědčeni, že pokud Romové dostanou šanci vzít za sebe zodpovědnost ve volbách, tak se celá teorie, koncepce a její výsledky v průběhu dalších 10-ti, 15-ti let změní. Mluvíme o hlubší demokratizaci romské menšiny nejenom v České republice, ale i na území Evropy. My jako nevládní organizace asi budeme fungovat dál, ale čas romských nevládních organizací prostě končí a vyúsťuje právě v tuto hlubší demokratizaci. Já vím, že někteří lidé, zejména z řad českých politiků, jsou tím pobouřeni. Pokud jsme demokraté, pokud opravdu chceme být součástí civilizované Evropy, tak musíme umožnit menšinám hlubší demokratizaci, a toto je jeden z nástrojů, jak to udělat."

"Vy jste se zmínil právě o šíření informací, které je nesmírně důležité. Sdružení Dženo vydává už sedm let měsíčník Amaro gendalos, informuje Romy prostřednictvím internetu na stránkách Džena, tento měsíc oslavilo první výročí internetové Rádio Rota, to provozujete také. Co vás vlastně vedlo k tomu věnovat se právě médiím?"

"Já osobně se romskými problémy zabývám na hlubší úrovni, myslím jako koncepčně, analyticky, již řadu let. Mým prvním analytickým dílem byla v 94tém roce Zpráva pro UNESCO. Již v té době jsem si uvědomil a také jsem to zdůrazňoval, že všechno vede přes osvětu, přes informovanost. V mezích svých schopností a možností jsem se začal zaměřovat na romská média, školili jsme lidi, dělali jsme kurzy. Logickým vyústěním bylo právě Rádio Rota."

"Ve studiu s námi také sedí vedoucí internetového Rádia Rota Iveta Demeterová. Jak byste zhodnotila první rok vysílání?"

"Jak již jste říkala, tak 18. listopadu uplynulo výročí startu - doufám, že startu úspěšného - romského internetového vysílání. Byl to rok tvrdé práce, kde jsme se učili nové technologie. Nedalo se ohlížet na čas, protože práce byla pro nás velice důležitá a my jsme chtěli posluchačům přinést něco nového."

"Poslouchají nás Romové na Novém Zélandě, v Americe, v Kanadě, Irsku, v Maďarsku, pak nás samozřejmě poslouchají občané České republiky. Naše sledovanost se dá dobře monitorovat každodenními e-maily a měřeními na Toplistu a eMerite.

"My jsme začínali se 14 bloky: zprávy, publicistika, diskuse, zábavné bloky, rozhovory se zajímavými lidmi, navýšili jsme to o tři hudební programy, záznamník, to je pořad, který má ohromnou sledovanost, protože tam si lidé posílají vzkazy a blahopřání na dálku, písničky svým milým, pak máme také dětské vysílání."

"Není to tak dávno, co vaše internetové stránky a vlastně i Rádio Rota napadli hackeři, čemu to přisuzujete, pane Veselý?"

"Těžko jednoznačné říct, proč to tak bylo. Znova tady zdůrazňuji a děkuji, že to bylo až teď. Důvodů mohlo být hodně, jsou lidé, kteří si takovéto věci nepřejí nebo jsou lidé, kteří se baví tím, že někomu udělají nepříjemnost. Důvodů mohlo být, jak říkám, hrozně moc a já bych nerad tvrdil, že to byli ti nebo ti."

"V každém případě vám to udělalo větší popularitu a můžete být pyšní na to, že možná právě někomu vadíte, protože jste."

"Ano, já když se s něčím takovým setkám, tak mě to přesvědčí, že jsem na správně cestě, protože to asi dělám dobře."

První romské stavební sdružení, které vzniklo v Ústí nad Labem, chce najít práci především Romům. Ve svém projektu rozvoje komunitního podnikání s aktivní účastí menšin může opatřit zaměstnání pro stovky lidí. Sdružení chce získávat zakázky hlavně od magistrátu, úřadu práce, ale i od stavebních firem. Z každé zakázky, kterou získají, dají určitou částku do fondu vzdělávání. Z něho pak budou lidem připlácet na rekvalifikace a další profesní rozvoj.

Americkou Helsinskou komisi neuspokojilo nedávné konstatování slovenského kabinetu, že na Slovensku se neuskutečnily sterilizace romských žen.Členové komise vyzvali premiéra Mikuláše Dzurindu ke změně systému zdravotní péče. Chtějí tak zajistit, aby se sterilizace žen nemohly uskutečnit bez jejich informovaného souhlasu an zaručit právo pacientky na zdravotní záznamy.

Prostějovská radnice je připravena jednat s lidmi, kteří si stěžují na soužití s Romy. Ti se s pomocí města přestěhovali do Čelechovic na Hané - Studence ze zaniklé kolonie U svaté Anny. Vedení města k tomu ale musí někdo vyzvat.Na poslední setkání obyvatel Čelechovic zástupce radnice nikdo nepozval. Kolonii U svaté Anny, ve které žilo v nevyhovujících podmínkách přes 300 Romů, začal Prostějov likvidovat před třemi lety kvůli žloutenkovým epidemiím. Obyvatelé Čelechovic tvrdí, že město vyřešilo odsun Romů ze zchátralé kolonie na úkor chudých obcí.

V kulturním domě mosteckého sídliště Chanov bude 8. Prosince křest CD nosiče Hej Romale skupiny Kalo Jilo. Kapela vznikla v letošním roce a tvoří ji absolventi rekvalifikačního kurzu hudebník. Záštitu nad slavnostním křtem převzal hejtman ústeckého kraje Jiří Šulc a jako host vystoupí Antonín Gondolán se svojí skupinou.

Příbramský hotel Mineral byl dějištěm třídenního školení, které bylo zaměřeno na drogovou prevenci. Součástí programu byla projekce filmu Grofo, který natočili ve Švédsku a na jehož realizaci se podílela také předsedkyně sdružení Slovo 21 Jana Hejkrlíková. Nejdříve jsem se zeptala na situaci v zahraničí....

"Při tvorbě projektu jsme měli možnost mluvit s tvůrci filmu ze Švédska. Oni nám řekli, že když film dotočili a začali ho pouštět v komunitách, tak se tam užívání drog na nějaký čas zastavilo. Jenže oni neudělali semináře a neudělali metodiku. Sami přiznali, že vůbec nedělali prevenci u dětí. Takže dnes je tam údajně situace taková, že tam v komunitě umírá 15 lidí měsíčně."

"Součástí tohoto preventivního programu je metodický materiál, kdo na něm spolupracoval?"

"Dělali jsme to tři lidé: Margitka Lakatošová, která je olašská Romka, já a pak s námi spolupracoval jeden můj přítel, který v drogách dělá prevenci už dlouho- Jaroslav Fous. Ten byl zajímavý třeba tím, že dělal tzv. suché plavby na moři s lidmi, kteří prošli odvykací léčbou a pak si vyzkoušeli riziko - být na moři, na plachetnici, bez jakékoliv drogy."

"Děj se odehrává v olašské komunitě, jak se vám podařilo se do této komunity dostat, jak s vámi olašští Romové spolupracovali?"

"Já naštěstí nemám problém. Sama jsem se divila, protože jako žena, a ještě navíc neolašská Romka, jsem byla překvapená tím, že mě v olašských komunitách přijímali. Tak jsem se ptala své kolegyně a ta mi řekla zajímavou věc: Někteří si myslí, že patříš k nám, a navíc uznávají, teď to bude trochu možná zavánět sebechválou, ale opravdu cituji svoji kamarádku Margitku Lakatošovou, ona říkala, že uznávají chytré lidi."

"To je různé. Romové, kteří jsou segregovaní, žijící na okraji společnosti v ghettech, znají důsledky užívání drog, ale neznají příčiny. Ti, kteří jsou na nějaké úrovni, mají i nějaké vzdělání, tak ti se snaží svojí výchovou a prevencí děti chránit."

"Zúčastnila jste se mnoha seminářů, měla jste možnost poslechnout si názory, diskutovali jste i o tom, co mladé lidi ke drogám vede, mohla byste to nějakým způsobem zhodnotit?"

"To byla v podstatě taková moje roční pouť. Než jsme začali dělat metodiku, tak jsem se chtěla dopracovat k podstatě problému. Budete se divit, je to velmi jednoduché: Ty děti měli pocit, že jim chybí pocit štěstí a když se zeptáme sebe, co je to vlastně pocit štěstí, kdy jsme šťastni, tak je to tehdy, když jsme milováni a milujeme. Ty děti měli pocit, ať někdy oprávněný nebo neoprávněný, že jim v životě chybí láska."

Školení se zúčasnili členky romské ženské skupiny Manuše, které si pozvaly na seminář mnoho hostů z celé republiky a na projekci samozřejmě nechyběli ani mladí studenti.

"Vy jste se zúčastnil semináře Grofo, jak na vás zapůsobily informace, které jste měl možnost se dnes dozvědět?"

"Z drog jsem dostal ještě větší strach, než jsem měl a mám kamarády, kteří tím prošli a myslím, že by bylo dobré jim tuto kazetu pustit a udělat jim také tento seminář, aby věděli, o co jde. A myslím, že by se s tím dalo něco dělat, kdyby tu kazetu viděli."

"No tak, zapůsobilo to na mě pozitivně. Naučilo mě to vžít se do role toho kluka, jaké to je být feťákem. Chtěla bych to předat dál, aby si to i mí kamarádi uvědomili a nedělali si ze všeho jen srandu, aby to jednou pochopili, že tohle je špatná věc, že by se to nemělo dělat."

"Hodně mých kamarádů začalo teď brát drogy. V rodině chybí prevence, moc se o tom nebaví a hlavně chybí informovanost u rodičů, aby pomohli informovat svoje děti."

"Myslím, že je dobře, že se takové filmy natáčejí a že se to dává dál, aby si to lidi uvědomili. Taky můžu říct, že jsem to zkusila,ale nechci a nemám chuť si dávat tvrdé drogy, mám z toho strach."

V dnešní právní poradně se zaměříme na osobní doklady. Prokazovat se jimi je samozřejmou povinností každého občana tohoto státu. Ne každý ale ví, jak si nechat správně zapsat bydliště do občanského průkazu. Proto Marie Vrábelová navštívila právničku Kláru Veselou - Samkovou.

"S doklady je jedna jediná potíž, a to, že u nás existuje institut trvalého bydliště. Až donedávna to bylo tak, že jste musela mít buď nájemní smlouvu nebo někdo z lidí, kteří byli ochotni vás přihlásit, musel mít nájemní smlouvu. A mohli jste se přihlásit na adrese bydliště nebo bytu, kde byla nájemní smlouva. Dnes to už tak není, dnes je nový zákon o evidenci obyvatelstva. V podstatě každý se může odhlásit ze svého trvalého bydliště. A trvalé bydliště- adresa- vůbec neznamená, že by měl ten daný člověk k bytu nebo domu jakýkoliv právní vztah, to znamená třeba vztah majetkový. Každý má právo si uvést adresu, která je adresou tzv. ohlašovny, tj. toho úřadu, v jehož obvodu nebo okrese byl člověk naposledy hlášen. Někdo třeba měl adresu na nějaké ulici v Mělníku, odtud ho vystěhovali, třeba protože neplatil nájem, přitom mu pořád zbyla v občance adresa na bydlišti, kde on už dávno nebydlí. V tom případě může jít buď na městský nebo obecní úřad, na ohlašovnu, a říct tam: "Podívejte se, já tady mám starou adresu, tam my už dávno nebydlíme a já si chci změnit občanský průkaz na adresu trvalého bydliště jako adresu ohlašovny a oni to bez problémů udělají. Tím vlastně člověk splní svou povinnost, která mu vyplývá ze zákona o evidenci obyvatelstva: občanský průkaz by měl vypovídat o tom, kde se dotyčný skutečně zdržuje. V tomto případě je vidět, že se zdržuje na více místech a že jeho adresu pro doručování je ohlašovna, pokud pochopitelně neudá při jednotlivých příležitostech adresu jinou."

"Co se může stát, když bude mít právě adresu úplně jinou, než kde se pohybuje?"

"Může mu být vyčteno, že měl, právě dle zákona o evidenci obyvatelstva, dát do souladu skutečný a právní stav. Pokud někdo nemá žádný občanský průkaz, tak je třeba začít od rodného listu. Vzít rodný list, jít na ohlašovnu, kde byl člověk naposledy hlášen k trvalému pobytu."

"Co když nemá ani ten rodný list?" "No tak to je?.. (smích)? No, ale i takové klienty mám. Potom je potřeba napsat nebo dojít do obce, kde se ten člověk narodil a kde je zapsán na matrice, tam mu vydají opis rodného listu, i když pravděpodobně se na něj budou koukat všelijak, protože dát rodný list někomu do rukou bez jakýchkoliv dokladů, to je takový had, co se kouše do vlastního ocasu, ale zařizovala jsem to nejednomu klientovi a stejnopis rodného listu se dost běžně vydává."

Multikulturní centrum Praha vás zve na závěrečnou akci projektu Rozmanitost do knihoven, nazvanou Podzimní rozmanitost. Koná se v sobotu 29.listopadu od 15ti hodin v pražském divadle Na Prádle. O programu pro děti i jejich rodiče už více koordinátorka projektu Barbora Hořavová.

"Program poběží již od 15ti hodin pro děti. Tento projekt začíná interkulturními stanovišti pro děti. Ty si budou moci vyzkoušet, jak se vyrobí africký hudební nástroj nebo ochutnat romské placky, posedět si u vietnamského čaje. Zatímco děti budou tady na těchto interkulturních stanovištích, tak jejich rodiče si budou moci posedět v kavárně u literárního čtení, které bude zaměřené na romskou, ukrajinskou a africkou literaturu a budou si moci poslechnout africkou a romskou hudbu. Program pro děti potom pokračuje v 17. hodin, to začíná tradiční Zeměpis pro děti. Během tohoto hodinového programu budou děti sledovat různé druhy tance, poputují celým světem, až se dostanou zpět do Čech. V 18. hodin začíná program jak pro děti, tak pro dospělé, bude to ochutnávka národních pokrmů, bude tam ochutnávka gruzínské čeburky, nebo již zmiňované romské placky, vietnamských jarních závitků apod. Zároveň bude probíhat vernisáž komiksu: Cože, já a rasista? A videoprojekce filmu Eneida. V půl osmé začíná multikulturní divadlo. Návštěvníkům se představí tři multikulturní soubory. Bude to jednak soubor: Divadlo na voru, česko-francouzský soubor, který se představí s kusem "Taba taba a Coco Chanel", dále tam bude soubor Damaru s indickým tancem Katak a posledním souborem bude Malé divadlo Kjogenu, takže diváci uvidí i japonské hříčky a čínskou pohádku."

Křest neboli romsky Kirvipen se konal vždy v kostele. Ke křtu byla potřeba kmotry nobo kmotra, kteří měli velice důležitou funkci. Romové si brali za druhé kmotry často gádže - sedláky z vesnic, protože to byla jakási záruka, ža rodina neumře hlady, pokud se dostane do nesnází. Kmotr nebo kmotra dávali svému kmotřenci Križmo - předmět, který si kmotřenec uchovává po celý život. Jak tradice při křtu dodržují dnes prozradila Heleně Polákové Marie Cínová.

"Po narození by dítě mělo být správně pokřtěné do 2 měsíců, protože Romové to mají ve zvyku. Příprava je taková, že se jde do kostela, na faru, tam pan farář vybere datum, kdy má být dítě pokřtěné. Po křtu se koná veliká hostina, účastní se většinou rodina, známí. Je to velká sláva, kde je hodně jídla a hodně se tancuje, také se vybírají peníze na dítě, na výbavu."

"Kdo určuje kmotry?" "Většinou to určuje matka s otcem, protože on si musí rozmyslet, kdo tam půjde a komu bude věřit. Mohou to být i děti do deseti let. Říká se, že jsou bez hříchu."

"Já kdybych to měla určit, tak si myslím, že kmotr s kmotrou by měli být druhou matkou a otcem. Třeba jako já, kmotra, když jsou Vánoce a veškeré svátky, tak jdu za tím děckem a vím, že je tam a že kdyby se mu, nedej bože, něco stalo, že je vlastně moje a že bych ho měla ochraňovat celý život a dát mu všechno."