Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Jek kurko pregejľa sar pani, pale hin parašťovin u tumen šaj šunen romani emisia predalo Roma - pre Čechiko rozhlasis jek. Akana jek ora, pale šunena amaro vakeriben O Roma vakeren!!!!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět také romská hudba.

The adaďives tumenge phenaha nevimata andal le romengero dživipen. Kerďžam predal tumende te o reporty - sa čačutnes, bio chochavibena! Te kamen, ta ačhen akana amenca. Šunena te romane giľa - šukar šuniben.

Andro Rumunsko kerde o Roma bijav čhajorake so lake sas ča dešuduj berš, iľa peske la čhavo, so leske tiž mek ča dešupanč berš. O jekhetanibena so dodikhen, sar pes ľikeren manušengere čačipena pes choľaren. Pal ada vakereha peršo andro O Roma vakeren.

Rumunský romský král provdal svou dvanáctiletou dceru za romského chlapce o tři roky staršího. O tento případ se zajímá Evropská unie a ochránci lidských práv. Jak hodnotí situaci například právnička Klára Veselá , to se dozvíte v úvodu O Roma vakeren....

Andro amaro studio avela te pobešen u te povakeren e Božena Danielovo. Buči kerel andre škola ko Broumov. Vakreha laha pal lakeri buči, te pal lakero dživipen. Paľiž tumenge phenaha nevimata, andal le romengero dživipen.

Ve studiu nás navštíví Božena Danielová, která pracuje už šestým rokem v Broumovské základní škole, kde učí romské děti v takzvaném nultém ročníku. Budeme si povídat o její práci a prozradí nám, jak konkrétně dětem pomáhá. Chybět nebudou samozřejmě ani aktuality ze života Romů.

Andro školi džala nevo projektos, savo kamel te odsikavel diskriminacia pre školi. Tiž amenca džana Lounende, kaj amenca vakerelas o strarostas the andro Ustí, kaj sas festivalis.

Ve druhé polovině O Roma vakeren se dozvíte, že Multikulturní centrum Praha připravilo školení pro učitele, které je zaměřeno na odstraňování rasismu a diskriminace na školách. Pozveme vás také do Loun, kde jsme vyzpovídali tamního starostu. Přiblížíme vám projekt Rozmanitost do knihoven a na závěr se společně vydáme do Ústí nad Labem na Festival romské kultury, kam se o víkendu sjelo na 250 tanečníků a zpěváků. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Velkou pozornost v Evropě vyvovala v poslední době svatba dvanáctileté romské dívky s patnáctiletým chlapcem v Rumunsku. Toto manipulování dětmi, i když zdůvodňované romskými tradicemi vyvolalo protesty jak Evropské unii, tak i ochránců lidských práv. Na názor jsme se zeptali doktorky Kláry Veselé Samkové, provozovatelky advokátní kanceláře.

"Můj názor je zcela jednoznačný. Ze strany rodičů se jedná o trestný čin, a domnívám se, že nejenom podle zákonů platných v České republice, ale že podobné zákony mají i v Rumunsku. Nevím ani o jedné evropské zemi, kde by bylo možno zplnoletnění za účelem sňatku pod hranici 14 let. Tato hranice snad není ani v arabských zemích nebo v zemích, kde sexuální dospělost nastává velmi brzo. Nutit dvanáctileté, protože podle Úmluvy o právech dítěte, se jedná o dítě až do věku 18 let, do sňatku, je trestný čin. Kdyby se to stalo v Čechách, tak rodiče jsou zavření pro mravní ohrožování mládeže. Dítě, v tomto případě nevěsta, jde do diagnostického ústavu a myslím si, že je to správné. Když jsem četla v novinách, že nevěsta plakala a vzpírala se, tak nikdo nemůže říct, že je to jen dívčí ostych. I dospělá žena když řekne: Ne, tak je to jednoznačně ne. A zejména když dvanáctileté děvče řekne: Ne, tak je to ne. A je proti lidským právům, ale i proti nejzákladnější lidské důstojnosti aby její názor nebyl respektován."

Slovo jsme dali také komisaři Mezinárodní romské unie a řediteli sdružení Dženo Ivanovi Veselému.

"Je naprosto přirozené, že na Balkáně nebo ve státech Východní Evropy je romská tradice ještě stále živá, že se malé děti zasnubují a že se berou ve věku 12, 14 let, i když ještě nejsou dospělí. Tato tradice však prochází jistou transformací nebo modernizací, protože ve státech střední Evropy vynucené sňatky, uzavřené v mládí, ustupují. Já si myslím, že je to naprosto přirozené, protože mladá generace vidí svět a život i tradiční romské hodnoty trošku jinak. Každý národ procházel určitým vývojem v oblasti tradičních hodnot a vnímám jako naprosto přirozené, že mladá generace si staví svoje a že ty staré nechce. Chce žít po svém."

"Pocházíte z tradiční romské rodiny, máte vy sám s tímto nějaké zkušenosti?"

"Ano, mám.... (smích).... Mám takovou příhodu.. Když jsem ještě studoval, tak rodiče měli strach, abych nezůstal starým mládencem, a tak mi našli ženu, zasnoubili mě a čekali, až ukončím studium, aby mohli vystrojit svatbu. Když jsem školu skončil a vrátil jsem se domů na dovolenou, hned se chystala svatba. Já jsem ale řekl mámě a tátovi: Ne, jestli chcete, abych chodil k vám domů na návštěvy, tak já si tu holku nevezmu. Dopadlo to, jak to dopadlo, já jsem si opravdu tu dívku nevzal, i když jsme byli zasnoubení. Mě zasnubovali asi v 10-ti nebo v 11-ti letech a já jsem s ní dodneška kamarád, protože si ji shodou okolností vzal kamarád, s kterým jsem já vyrůstal a kamarádil. Takže, tohle je moje osobní zkušenost. Znova zdůrazňuji, že na území střední a východní, hlavně střední Evropy, tahle tradice je na ústupu."

Je tu čas, kdy si do O Roma vakeren zveme hosta. Tím dnešním paní Božena Danielová, která k nám přijela z Broumova.

"Paní Danielová, s přípravou romských dětí do základní školy jste v Broumově začali již před šesti lety, jaké byly vaše začátky?"

"Začátky jsou asi všude stejné, když se kdekoliv začne dělat něco nového, tak vám nikdo nechce věřit, že by to mohlo být dobré. Bylo to nové, nikdo nevěděl, co to bude. Mně ale nebylo jedno, že děti chodí do zvláštních škol, ty už praskaly ve švech. A protože jedna moje dcera má maturitu, druhá je zdravotní sestra, říkala jsem si, proč jenom tyhle dvě, proč by nemohli i jiní.... a tak jsme přišli na to, že bychom mohli založit přípravný ročník, kde bychom děti připravily na školní docházku. Taková byla naše vize. A pak šlo o to přesvědčit město, ministerstvo, od něhož jsme potřebovali výjimku, aby děti mohly začít chodit dříve do školy, již ve čtyřech letech a aby jich tam bylo patnáct. To se nám podařilo a já bych touto cestou chtěla poděkovat panu Goralovi, panu Pospíšilovi a panu starostovi a i radním za jejich podporu. Bez nich bychom to asi těžko dokázali."

"Říkala jste, že je to přípravka, nultý ročník, který trvá rok před zahájením školní docházky, co se tam děti všechno učí? Jaké návyky tam získávají?"

"On to není přesně rok, já jsem ráda, když se k nám dítě dostane a jsou mu tak 4 nebo 4,5 roku. Když tam dítě chodí jen rok, čili půl roku před zápisem, tak nemůže dokázat tolik, co dítě, které tam chodí 2 až 3 roky. A děti se tam připravují na základní školu, na první třídu. Naším cílem je, aby ve chvíli kdy dítě začne navštěvovat první třídu, tak aby vědělo, co je to sešit, co je to knížka, co je to pastelka, co vosková pastelka, co je modelína, aby s tímto umělo pracovat. Když pak dítě přijde do první třídy a toto všechno ví, tak je to taková pomocná ruka učitelům, kteří to tím pádem budou mít snazší."

"S jakými nedostatky se setkáváte u romských dětí? Je to např. jazyková bariéra?"

"Nooo... Abych vám řekla pravdu, je to štěstí v neštěstí, protože na Broumovsku romština - krásná - mizí. Tam když řeknete něco romsky 15-patnáctiletému dítěti, tak on nerozumí, umí většinou akorát několik "výstřelků", asi víte jakých.... A kolikrát jakoby hrdě řekne: "No, naši neumějí.." Takže, bariéra v Českém jazyce není.... Ano, jsou tam nějaké nové názvy, ty máme i my dospělí, ale výslovnost mají dobrou... Je pravda, že nemají tak velkou zásobu slov.. Mě to mrzí, protože romský jazyk je pěkný a kolik jazyků znáš, tím je to lepší.... A my se za romštinu stydět nemusíme.

"Říkala jste, že romské děti se naučí v předškolním období celé řadě důležitých návyků. Vezměme to teď naopak, v čem romské děti vynikají oproti neromským?"

"No, já bych snad řekla, že to tak ani není.... No, vynikají snad v tancování, ve zpěvu, to je dané, ale myslím si, že pokud se dětem dá stejná šance... Protože to není jenom romský přípravný ročník, to je pro sociálně slabší.. A já bych touto cestou chtěla říci všem Romům, že to není o tom, že by tam mohly jen romské děti, to je skutečně pro sociálně slabší, protože tam se platí jen 300 Kč za všechno. A děti tam dostávají dopolední svačinu, oběd a odpolední svačinu. Je to tam do 3 hodin a měla jsem tam dvě české děti a mohu vám říct, že jsem vůbec nepoznala rozdíl a ani děti to tak nebraly: "Ty jsi jiný a ty jsi takový..", pokud to nemají od rodičů. Takže, když to všechno shrnu, jedná se o děti a když je budete učit, že to je dobré, tak to jako dobré budou brát. A platí to stejně pro romské i neromské děti."

"Jéjej, to jste mně dala! No, jak mě vnímali? Víte co, byla tam nedůvěra... Je to malé městečko, kde si vidíme do talíře a protože jsme všechny kamarádky, tak když nám přivedly na devátou své děti, tak si s námi sedly a popovídaly si, a když se třeba ženy venku pohádaly, tak se to projevilo i ve školce. To jsme brzo zarazili, a ony to braly, že se od nich odtahuju. Tak jsem se je snažila přesvědčit, že když mi své děti přivedou, tak že jim nebude nijak ublíženo. A jednou se skutečně stalo, že dvě holky se pohádaly a pak stály v rohu a chtěly odejít. Já jsem jim řekla, že se přece nic nestalo a že to nebude tak zlé. A mohu říct, že dnes se situace natolik zlepšila, že maminky přijdou, děti nám předají a ani se tam nechtějí zdržet."

"No, víte... My jsme z východního Slovenska..... A když se osídlovaly Sudety, tak jsme přišli do Čech, mě bylo asi tak 7, 8 roků, takže já jsem mluvila skoro jen romštinou. A strašně moc jsem se chtěla učit, ale nešlo to. Málokdy bylo dříve vidět plešatého Roma, dnes už je tomu přece jen jinak, dnes už se potkat dají..... No a tehdy, když jsme viděli nějakého gádže plešatého, tak jsme říkali, že je chytrý, že to má od toho, jak pořád studuje. (smích) Moji rodiče mě tudíž nechtěli nechat učit, takže já kolikrát pod stolem psala domácí úkoly. Mým přáním bylo, kdybych bývala mohla, jít na jazyky, protože mě to moc bavilo, a proto jsem se snažila, aby moje dcery mohly dělat, co je baví, což já jsem nemohla."

"Jéje, to je zase otázka! No to víte, bez chlapů by to nešlo! Ten mně pomáhá, jak jen může! Někdy se na mě taky zlobí, protože jsem věčně v éteru a říká mi: Kdo by s tebou vydržel? Žádnej chlap, buď ráda, že mě vůbec máš!"

"Paní Danielová, děkujeme, že jste si na nás udělala čas, že jste přijela z Broumova až do Prahy, do vysílání O Roma vakeren. Věřím, že tady s námi ve studiu nesedíte naposled."

Prezident Václav Klaus nevyhověl žádosti o udělení milosti pro známého romského aktivistu z Rokycan Ondřeje Giňu staršího. Ten byl loni v červenci obviněn, že nepřiznal příjmy ze závislé činnosti a nezaplatil z nich daň. Dále pak v době, kdy pobíral státní sociální podporu, nesplnil oznamovací povinnost a neuvedl údaje, které jsou pro vyplácení dávek rozhodující. Dávky tak pobíral neoprávněně. Giňa už dříve uvedl, že přeplatek na sociálních dávkách uhradil a k dalšímu se odmítl vyjádřit s tím, že je to věc vyšetřování.

Rumunský úřad ochrany mládeže rozhodl, že manželství, které v sobotu uzavřeli dvanáctiletá romská princezna Ana Marie a o tři roky starší Birita Mihai, musí být rozděleno. Po přezkoumání okolností úřad dospěl k závěru, že manželství bylo uzavřeno nelegálně. Odborníci, kteří v Sibiu obě děti vyslechli, doporučili, aby oba mladí lidé žili v původních rodinách až do plnoletosti a dokončili školu.

Několik desítek romských rodin ze Slovenska koupilo karavany a odjelo, nebo se chystá odjet do zemí Evropské unie, kde chtějí kočovat. Nalákaly je k tomu prý jisté skupiny lidí, které mají na svědomí už emigraci Romů v uplynulých letech. Nepravdy o snadných možnostech kočování a životě ve Francii, Španělsku, či Německu jsou Romům podsouvány záměrně s cílem zbavit se jich. Tvrdí to předseda romské samosprávy v Prievidzi Marek Baláž.

Romské komunity využijí vstupu východoevropských zemí do Evropské unie k návratu do Británie, pokud se podmínky v přístupu k Romům v jejich zemích nezlepší. Předpovídá to podle internetového serveru BBC britský liberálně demokratický poslanec Lord Avebury. Mluvčí britského ministerstva vnitra bránil současnou politiku vůči romským žadatelům o azyl a uvedl, že ministerstvo nemá v plánu zastavit projednávání žádostí, nebo deportace neúspěšných žadatelů.

Ústecká radnice přestěhuje na své náklady početnou romskou rodinu Červeňákových z domu, který je podle statika v neutěšeném technickém stavu. Stavební úřad vydal rozhodnutí o vyklizení objektu, protože má podmáčené základy. Město se podle starosty městského obvodu Ústí nad Labem střed Radka Vonky o Červeňákovi postará přesto, že bydlí v soukromém objektu a je tedy povinností majitele zajistit obyvatelům náhradní ubytování.

Mulikulturní centrum Praha vás zve na seminář "Cože. Já a rasista?" Je to vlastně jednodenní metodické školení pro učitele ZŠ a nižších ročníků SŠ, SOU a gymnázií. Na něm se účastníci naučí pracovat se stejnojmenným komiksem a seznámí se se základními koncepty multikulturní výchovy. Helena Poláková se zeptala koordinátorky vzdělávacích programů Romany Vylitové, zda na školách rasismus existuje.

"Bohužel musím říci, že ano a poměrně často. A kolikrát si učitelé ani žáci neuvědomují, že jde o rasismus a často svým zákrokem podporují nenávist vůči druhému, spíše než aby nějak pomohli. Naše školení: Cože. Já a rasista? je zaměřeno na učitele a ukazuje jim možnosti, jak pracovat s problematikou rasismu a diskriminace. Způsob, jakým vedeme školení myje prostřednictvím metodického materiálu. Máme také komiks, který zpracovává různé typy diskriminace, ukazuje, jak se v různých situacích lidé mohou octnout v menšině a že to není pouze menšina národnostní. Vyškolíme 10, 15 učitelů na jednom kurzu, ale ti učitelé učí několik tříd po zhruba 20-ti dětech, tzn. že dokáží velmi rychle rozšířit to, co my je naučíme."

"Myslíte si, že formou komiksů se rasismus a diskriminace na školách odstraní?"

"Rasismus ani nejde úplně stoprocentně vymýtit, ale lze jej potlačit anebo lze smýšlení lidí hodně ovlivnit. A to je náš cíl."

Jedním z měst, kde žije velká romská komunita jsou severočeské Louny. Jak tam funguje soužití Romů a ne-Romů, zda se vyskytují nějaké závažné problémy, na to se zeptala Marie Vrábelová lounského starosty Jana Kernera.

"Co se týče počtu občanu romské národnosti, tak ten je poměrně stabilizován. Dalo by se říci, že se jedná už o starousedlíky, o Louňáky. Dokonce si troufám říci, že soužití, i když není úplně bezproblémové, je rozhodně bez násilných excesů, což si myslím, že je velmi důležité. Nemáme tady žádnou násilnickou skupinu, která by se pokoušela násilím někoho napadat jen kvůli odlišné barvě pleti."

"Největší problémy jsou s nezodpovědným přístupem k vlastnímu bydlení. Někteří, a skutečně to jsou i extrémy v rámci romské menšiny, z této skupiny nejsou schopni pochopit, že jestliže jsem vystěhován z bytu a dostanu náhradní ubytování- byt pouze na dobu určitou, tak jsem skutečně už jen krůček od propasti a pokud nebudu pravidelně platit, tak do té propasti spadnu. Nejedná se o žádnou masovou záležitost, jde o 3 až 10 jmen, která se pořád opakují a ke kterým my už skutečně musíme zvolit nekompromisní přístup."

"Je tady nějaká romská organizace, s kterou byste eventuálně komunikovali?"

"Není tu jedna romská organizace, je jich tu několik. Většinou jsou soustředěny k nějakému úkolu, to znamená sportovnímu nebo kulturnímu. Žádná jednotná reprezentace tady ve městě nefunguje. Já ji, přiznám se, ani nepostrádám. Myslím si, že není nezbytně nutné vést čáru nějak výrazně mezi tím, kdo je a kdo není příslušníkem té dané menšiny."

"Lounsko patří mezi města, kde je velká nezaměstnanost, jak je to s Romy?"

"Já si myslím, že vzhledem k tomu, že mezi romskou menšinou bude asi obecně v průměru menší vzdělanost, tak lze předpokládat- protože ve statistikách se jednoznačně objevuje čím menší vzdělaní, tím větší procento nezaměstnanosti- tak asi lze předpokládat, že problém dopadá asi tíživěji na skupinu, která má minimální vzdělání. Na druhou stranu si nemyslím, že by existoval rasově odlišný přístup zaměstnavatelů k zaměstnancům. Usuzuji tak z toho, že zkrátka zaměstnané Romy potkávám u všech možných zaměstnavatelů. Takže pokud by to tak mělo být, že by nám někdo chtěl podsouvat, že někteří zaměstnavatelé si vybírají tzv. pouze bílé, tak si myslím, že ho lze usvědčit z toho, že to tak zkrátka není. Jenom na tom, jak člověk ve městě žije, tak potkává zaměstnance s odlišnou barvou pleti."

"Poznal jsem ve svém životě pár perfektních lidí. S jedním jsem hrál baseball, s jedním jsem jezdil v pekárnách, když jsem na brigádách rozvážel housky. Myslím si, že i tihle dva lidé- pan Korpa a Tonda- mě naučili tomu, že nikdy nesmím tuto skupinu brát jako celek. Stejně jako my bílí se mezi sebou často nedohodneme, tak nemohu čekat, že Romové se mezi sebou dohodnou a budou vystupovat jednotně, to zkrátka není možné."

V rámci projektu Rozmanitost do knihoven probíhá kampaň proti rasismu. Multikulturní centrum Praha pořádá výtvarnou soutěž, které se mohou zúčastnit jednotlivci i třídní kolektivy. "Co se ti nejvíce líbí na tvých kamarádech z jiných zemí" - to je téma, které děti a mláděž mají ztvárnit. Více Heleně Polákové řekla koordinátorka Barbora Hořavová.

"Projekt Rozmanitost do knihoven probíhá letos už podruhé. Multikulturní centrum Praha organizuje tento projekt na žádost Úřadu vlády, protože tento projekt je součástí vládní kampaně proti rasismu. V rámci tohoto projektu jsme se zaměřili na knihovny. Vycházíme z předpokladu, že lidé mají málo informací, a proto se někdy chovají stereotypně nebo mají nějaké předsudky. My jsme se rozhodli, že běžnou formou, to znamená prostřednictvím knížek, poznatky lidí rozšířit. Rozesíláme sbírku multikulturní literatury, kterou mají knihovny dále propagovat a poskytovat svým čtenářům."

"Projektu rozmanitost do knihoven se zúčastnily dvě organizace, v Čechách je to Multikulturní centrum Praha a na Moravě a ve Slezsku je to Mládež pro interkulturní porozumění, což je občanské sdružení z Brna."

"Soutěž je určena dětem, na věku nezáleží. Už v loňském roce se nám osvědčilo, že malují a píší příběhy děti od 3 do 20 let."

"Nakreslit obrázek nebo napsat příběh. Hlavním tématem soutěže je, aby si děti uvědomily, co jiné kultury přinášejí, o co se může česká kultura obohatit, tzn. věci, které česká kultura původně nemá a jiná etnika sem přinášejí. Děti by si měly tato pozitiva uvědomit."

"Nejlepší práce vystavíme a děti dostanou knížky a různé vzdělávací materiály."

"Pokud to bude možné, tak bychom se knihovnám rádi věnovali i v budoucnu, takže doufáme, že budeme moci koordinovat Rozmanitost do knihoven i v roce 2004, tzn. tento proces vzdělávání a doplňování vhodné literatury je dlouhodobý."

Romské písničky, tance různých žánrů- to vše bylo k vidění a slyšení v Ústí nad Labem. Právě tam se sjelo na 250 tanečníků a zpěváků ze všech koutů severočeského kraje. Na v pořadí už desátý ročník Festivalu romské kultury zavítala také Ivana Solničková.

Festivalu romské kultury v Ústí nad Labem každoročně předchází i okresní přehlídky, ze kterých se vyberou tři nejzajímavější soubory. Podle organizátorky festivalu Ilony Horké je jeho hlavním cílem představit romskou kulturu:

"Přáli bychom si, aby festival měl ten předpoklad, že na něm zaznějí klasické romské písně. Daří se nám to ve zpěvu, ale v tanci už Romové inklinují k breakdancu, hiphopu a k dalším moderním formám tance."

Podle Květoslavy Gáborové, která se účastní i okresních předkol, se některé soubory natolik zalíbí, že dostanou nabídku účinkovat i v zahraničí.

"Někteří z nich dostanou i pozvání do zahraničí nebo na další festivaly, na festivaly v přírodě nebo jen tak na nějaká vystoupení do dětských domovů, do domovů důchodců. Pozvání dostala Romská čtrnáctka z Matiční ulice do Francie, do Paříže. Myslím, že se na to chystají a že to bude během tohoto nebo příštího měsíce, ale určitě teď někdy."

Mezi těmi, kteří v Ústí nad Labem vystoupili byli soubory, které se zúčastnily už předchozích ročníků ale i nováčci, kteří vznikli teprve před pár měsíci. Mezi nimi je i taneční soubor z Trmic na Ústecku.

"Co všechno při tanci musíte zvládnout? Ono to není jen o tom umět se hýbat, ale jsou tam i různé prvky, tak co tam všechno děláš ty?"

"To jsou ještě děti, které zlobí, hlasivky míváme na dranc, ale přesto toho za čtyři měsíce zvládly dost. Jsou šikovné, nadané."

"Existuje spousta tanečních skupin, ale abychom tam viděli tolik chlapců jako máte vy, to se jen tak nezadaří, jak se vám podařilo dostat kluky k tancování?"

"Abych vám řekl pravdu, tak je to třeba můj vnuk, všechno je z rodiny, nechtěl jsem aby lajdačili po venku, tak jsem si je stáhnul, popovídali jsme si, oni s tím souhlasili. Ještě mají třeba vedlejší činnost jako tréninky fotbalu, což jim nezakazuji, já jsem rád, že to mají, ale řekl jsem, jim aby to zvládli. A oni to zvládají všechno v pohodě."

"V loňském roce získala cenu porotců skupina Sám doma, sám z Chánova. Vy tady tančíte nebo zpíváte?"

"My tady v podstatě tančíme, zpíváme, hrajeme, takže prolínáme všechny druhy umění v jednom vystoupení. Soubor je v současnosti zhruba třicetičlenný, skládá se z kapely, tanečnic a ze zpěváků. Pohybujeme se spíše ve starší věkové kategorii, máme to ale promíchané i s dětmi, mládeží, dospělými."

"Vy jste říkal, že mladší děti mají už zájem trošku o něco jiného."

"Mladší mají pochopitelně zájem o moderní věci, jako je třeba hiphop, dance, španělské tance a teď je hodně moderní breakdance, to letí, takže o to mají zájem. Folklor ke příliš nebere. Pro nás je cíl udržet tradici, která je u nás zcela typická, hlavně co se týče romské kultury."