Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Sar sako patrašťovin, te adaďives, šaj šunen romani emisia predalo Roma - pre Čechiko rozhlasis jek. Akana jek ora, pale šunena amaro vakeriben O Roma vakeren!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět také romská hudba.

Kamen te šunen nevimata, andal le romengero dživipen? Te ha, ta ačen amenca! Kerďžam predal tumende te o reporty - sa čačutnes, bio chochavibena! Šunena te romane giľa - šukar šuniben.

Peršo amenca džana te dikhen Ostarvate, kaj imar jek berš dživen andro jekh, jekhetane o Roma te o gadže.

Hned v úvodu se společně vydáme do Vesničky soužití, kam se před rokem nastěhovalo 30 rodin a rozběhla se tak zkouška unikátního projektu.

Andro amaro studio avela te pobešen u te povakeren e Anna Grůšovo, so kerel buči andre poradňa predalo nipi so donašen andale peskere phuva u bešen ka mende. Paľiž tumenge phenaha nevimata, andal le romengero dživipen.

Ve studiu nás navštíví Anna Grušová z poradny pro uprchlíky, se kterou si budeme povídat o její práci a situaci Romů. Chybět nebudou samozřejmě ani aktuality ze života Romů.

Phenaha tumenge, kaj dochudena nevipena, pradal tumare čhavore, te džan te sikľon pre maškarutne školi. Andro O Roma vakeren šunena tiž, so kerel e Ida Kelarovo the džana amenca andro romano centros ke Třebíča.

Ve druhé polovině O Roma vakeren vám poradíme, jak hledat informace o studijních oborech a výběru správné školy. Zpěvačka Ida Kelarová nám přiblíží své začátky i plány. Připravili jsme pro vás také reportáž z romského centra v Třebíči. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Přesně před rokem se ve všech zpravodajských relacích skloňovala dvě slova - Vesnička soužití. Poté, co si lidé sami postavili své domky a rozhodli se bydlet společně, ať už šlo o Romy nebo ne-Romy, začalo velké stěhování. V září 2002 se zabydlelo 30 rodin a odstartovala zkouška unikátního projektu. Něco podobného totiž nenajdete nikde v republice a zřejmě ani v okolních zemích. Jak to vypadá ve vesničce dnes, to zjišťoval Martin Knitl z ČRo Ostrava.

Obyvatelé Vesničky soužití si 17. září připoměli 1. výročí její existence (Foto: ČTK)

Tři desítky řadových rodinných domů, sto devatenáct obyvatel, z toho padesát devět dětí, tři z nich se narodily už ve vesničce a chystá se druhá svatba. Pavel Obluk z ostravské Charity vzpomíná na dřívější skeptické hlasy.

"Byla různá očekávání od těch radostných, optimistických až po různé katastrofické scénáře, že se ta Vesnička vybydlí, že bude zdevastovaná, že jedna část obyvatel vytlačí druhou, že se z toho stane ghetto. Můžete se sami přesvědčit, že Vesnička vypadá zhruba jako před rokem. S tím, že se tady rok žije. Bydlí tady stále stejní obyvatelé."

Vesnička má sociálně právní poradnu, dětské centrum, pomáhá ve školní přípravě a snaží se také najít lidem práci.

Lydie Poláčková z občanského sdružení Vzájemné soužití jenom doplňuje názor Pavla Obluka.

"Já jsem docela bytostný optimista a já jsem věřila tomu, že pokud u tohoto projektu bude doprovodný sociální program, tak že to nemůže skončit špatně ani tragicky, jak zněly některé předpovědi. Možná bych chtěla jenom vtipně připomenout těm, kteří se vsázeli, že to do roka padne, aby nezapomněli přijít s tou whisky Johny Walker za Kumarem Vishwanathanem."

Právě Kumar Vishwanathan stál za nápadem, na první pohled dobrodružným, nechat cíleně žít vedle sebe různé komunity. Ale podařilo se. Zeptejme se obyvatel, jak se jim tu žije.

"Dobře, protože tady bydlí obyvatelé, kteří všichni byli z Hrošova, známe se."

"Přesně tak. Já ráda peču, mám ráda zahrádku - je to můj koníček, věnuji se jí raději, než nějaký drbům. Opravdu myslím, že tu vycházíme dobře."

Během natáčení jsme zastihli i zvědavé návštěvníky. Dokonce až z Finska. Elisa studuje tamní vysokou školu.

"Myslím, že jde o velmi dobrý projekt. Je určený pro konkrétní lidi a znamená šanci pro potřebné, nejen pro dospělé, ale i pro jejich děti."

Výstavba Vesničky stála 65 milionu korun. Zhruba polovinu poskytla státní a městská pokladna, zbylou polovinu granty a další příspěvky včetně Evropské unie. V současné době zbývá drobný dluh, který splácí ostravská charita. Vesnička soužití funguje, na tom se bez okolků shodnou všichni. Takže za rok se sem podíváme znovu.

A je tu čas, kdy si do O Roma vakeren zveme hosta. Tím dnešním je Anna Grušová z poradny pro uprchlíky, kterou si k mikrofonu pozvaly Marie Vrábelová a Anna Poláková.

V našem studiu vítáme členku komise pro etnické záležitosti Prahy 5 Annu Grůšovou. Dobrý večer.

"Komise je, řekla bych, střechový orgán, kde se řeší veškeré problémy související s etnickými menšinami a s cizinci na Praze 5. V podstatě vyjadřuje stanoviska k určitým problémům nebo dává doporučení, atd."

"Nejvíc etnických problémů mají samozřejmě Romové. Není divu, neboť Praha 5 je po Praze 3 místem s největší hustotou romského obyvatelstva."

"Problémy související se sociálními podmínkami, ve kterých žijí; nejčastěji jsou to bytové problémy."

"Je tu skupina problémů, kterou velice přesně popsala Komise sociálního odboru Prahy 5 v minulém volebním období. Komise navštívila tři domy na Plzeňské ulici, kde je převážná většina romských obyvatel. Udělali tam šetření a na základě toho šetření zjistili, že asi 7 % nájemníků má platnou smlouvu a platí nájemné. Další skupina jsou lidé, kteří sice mají platnou smlouvu, ale neplatí nájemné, to bylo asi 15 %. Zbytek byli lidé, kteří nemají platnou smlouvu, a někteří z nich neplatí a někteří z nich platí."

Byl tam někde, kdo by jim poradil, jak se dluhů zbavit, nebo jak splácet byty?

"Samozřejmě, při radnici Prahy 5 fungovala velmi dobrá romská poradkyně, která pomáhala i tyto věci řešit, ale ukázalo se, že těch problémů je mnoho, protože těch lidí, kteří mají problémy, ať už platí a nemají nájemní smlouvu, nebo neplatí vůbec, tak těch je většina. Z toho důvodu se občanské sdružení Romano Džives, které bylo založeno koncem roku 2001 ucházelo o grant Ministerstva práce a sociálních věcí, který dostalo. Ten grant je určen na program podpory poskytování sociálních služeb v sociálně vyloučených romských komunitách. Hlavním záměrem poradny, která vznikla na základě tohoto projektu, je pomáhat těm neplatičům, kteří jsou ochotni a schopni ty dluhy za nájemné splácet. Pomáhá vypracovat splátkové kalendáře a pomáhá jim v tom, aby mohli legálně bydlet bez problémů tam, kde bydlí."

"Neplatiči za byty dluží cirka 20 milionů, z toho je vypočítáno, že Romové dluží 2,5 milionu, což je zhruba osmina celkové částky."

Osmina celkové částky, to je dost málo. Jak třeba na Vás tato zpráva zapůsobila?

"Byla jsem velice překvapena, protože člověk je zvyklý slýchat o romských neplatičích, ale to, že oni tvoří menší část neplatičů, to bylo pro mě velkým překvapením."

"Problém je v tom, že domy, které obývají Romové na Plzeňské, jsou to tři domy, městská část prodala. To znamená, že lidé, kteří tam byli legálně, měli nájemní smlouvu a platili, stejně i někteří, kdo platili, a neměli nájemní smlouvu, a na které se podařilo nájemní smlouvu převést, tak tito lidé dostali náhradní byty. Celkem se to týká 21 rodin. Zbývajících 150 rodin nemá možnost získat náhradní ubytování."

"Praha 5 nemá holobyty a v současnosti to vypadá, že nemá možnost všech 150 rodin někde ubytovat."

Od srpna letošního roku funguje sociální poradenství pro Romy. Na co je zaměřeno?

"Ten projekt má pomáhat lidem, kteří jsou schopni a ochotni splácet nájemné. Pomoc spočívá ve vypracování splátkového kalendáře a další pomoci. Poradna začala skutečně pracovat začátkem srpna. Začali tím, že obeslali 114 občanů, dlužníků z toho seznamu. Dostavilo se 62, z toho opakovaně se dostavuje 22, se kterými se skutečně už vypracoval splátkový kalendář. Jenže jakmile vznikne takováto specializovaná poradna, obracejí se na ni s žádostí o pomoc i lidé, kteří nemají konkrétní problém s byty. Za tu dobu přišlo 15 lidí, kteří potřebovali sociální poradenství, které se netýkalo bytů. Sedm klientů dokonce splatilo dluhy v celkové výši 22 tisíc."

"Myslím si, že byla chyba, že se Romové soustředili do tří domů, to je to hlavní. Jedná se o velké činžovní domy, kde jsou jen romští nájemníci. Vytvořilo se tak jakési ghetto, což, jak víme dobře, je velice špatné. Vznikne velice špatné sociální klima a čím déle to trvá, tím hůř je to řešitelné."

Paní Grušová, já si myslím, že to není záležitost jenom Prahy 5. V poslední době vznikají ghetta i na jiných místech. Máte třeba takové zprávy, víte o tom?

"Mám takové zprávy a velice se tomu divím, protože si myslím, že z minulosti, byť nedávné, je zapotřebí se poučit, a toto je jedna ze základních věcí, kterých by se obce nebo města neměly dopouštět. Jakmile vznikne jakékoli další ghetto, nezbytně dojde během několika let k problémům."

Kampaň proti rasismu, kterou se vláda snaží bojovat proti xenofobii v české společnosti, stále více oslovuje dospívající a posouvá se od trendu "proti rasismu" k trendu "pro toleranci". Stejně jako loni vyrazí do českých a moravských měst smíšené týmy českých, romských a afrických lektorů, kteří budou s dětmi diskutovat o toleranci, rasismu a předsudcích a formou her je vést k zamyšlení nad soužitím lidí různé barvy pleti a národností. Týmy navštíví 21 měst a setkají se s 4,5 tisícem studentů.

V náchodské Kladské ulici začalo fungovat romské komunitní centrum. Zařízení, umístěné v rodinném domku, který zrekonstruovala radnice, bude pro děti otevřeno denně od 13.00 do 18.00 hodin. Navštěvovat ho mohou všechny děti z Náchoda. Správce centra Vladimír Galba zdůraznil, že nebudou dělit děti na černé a bílé a žádná diskriminace tam nebude. Pro děti i dospělé jsou v centru k dispozici počítače a hudební nástroje a pro mladé ženy se připravují i kurzy vaření.

Tematický večer věnovaný projektu GROFO, který vychází z české verze švédského filmu o drogově závislé romské mládeži bude v pražském paláci YMCA Na Poříčí 30. září od 18.00 hodin. Akci pořádá občanské sdružení Athinganoi a hostem bude koordinátorka projektu Margita Lakatošová. Tématický večer se koná v rámci projektu Romaverzitas CZ, podporovaného programem Phare.

V rámci Pražského podzimu se v Rudolfinu představí 27. září vynikající stočlenný romský symfonický orchestr z Budapešti. V koncertech zazní namátkou Brahmsovy Uherské tance, Lisztova Uherská rapsodie, Montiho Čardáš i tradiční cikánské písně. Začátky koncertů jsou v 15:30 a v 19:30.

Žáci devátých ročníků to nemají jednoduché. Řeší volbu svého budoucího povolání. Někteří jsou už rozhodnuti. Těm ostatním může v hledání správné školy pomoci třeba i nová publikace, která obsahuje informace o studijních oborech. Více Jan Mišurec.

Tradičně je mezi školáky velký zájem o maturitní obory. Především na gymnáziích.

1. chlapec: "Já bych chtěl jít na obchodní akademii, protože bych chtěl být manažer."

2. chlapec: "Já jsem chtěl jít na gymnázium, protože chci dělat zubaře."

3. chlapec: "Protože bych chtěl být architekt tak asi nějaké gymnázium přírodovědně zaměřené."

2. dívka: "Já ještě nevím, na co půjdu, ale vím určitě, kam nechci. Nechci na obchodní akademii, ani na gymnázium, protože na to jde každý."

Žákům při výběru povolání pomáhají výchovní poradci. Své služby nabízejí hlavně těm nerozhodnutým. Jak dodává ředitelka pražské základní školy Na Smetance Hana Vítová.

"Stejně jako na každé základní škole i na naší je výchovný poradce, který má přímo ve své náplni práce volbu povolání žáků, věnuje se žákům jak individuálně, tak prostřednictvím rodičů na třídních schůzkách. Kromě toho existuje metodický pokyn, že volba povolání je od roku 2002 přímo zařazována do vzdělávacího programu základní školy jako povinná součást."

Dětem jsou schopni poradit i pracovníci Linky bezpečí, jak říká její vedoucí Petr Hanuš.

"Samozřejmě, pro nás charakteristickým klientem je ten osmák deváťák, který má před sebou vidinu nějaké změny, hledí na své výsledky, na představy svoje, svých rodičů, podává si na základě třeba i doporučení nějakých pedagogů a poradců ve škole přihlášky a v průběhu celého školního roku my pak řešíme problémy, které se objeví s tím, jak se přijímací řízení vyvíjí; třeba v souvislosti s pololetním vysvědčení."

Pomocníkem dětem i rodičům v hledání správné školy může být i nová publikace s názvem Vybíráme střední školu. Jak říká ředitelka Ústavu pro informace ve vzdělávání Pavla Zielieniecová.

"Najdete tam údaje o velikosti školy, jaké obory se na té školy studují. Významné je to hlavně u odborných škol. Najdete tam informace i o pedagogickém sboru, jaký je poměr mužů a žen v pedagogickém sboru, což může být pro některé rodiče a žáky důležitá informace. Jsou tam údaje o tom, co škola považuje za svoji nadstandardní nabídku, jaké vybavení poskytuje. Byla jsem překvapená, že najdete školy, které mají například fit centrum. Najdete školy, které nabízejí třeba i nezvyklé sportovní aktivity."

Školu, na které chcete studovat, můžete navštívit třeba během dnů otevřených dveří. Nezapomeňte se zeptat na vše, co vás zajímá. Někde Vás nechají nahlédnout i do hodin při vyučování. Ucelené informace o studiu nabízejí také internetové stránky jednotlivých škol.

V pražském Roxi klubu si zapívala Ida Kelarová společně se skupinou Romano rat a stočlenným pěveckým sborem Apsora. Na její benefiční koncert přišlo mnoho příznivců romské hudby. Výtěžek Ida Kelarová věnuje na mezinárodní dětský tábor. Helena Poláková se zeptala na její začátky.

"Tatínek byl Rom a celá jeho rodina byla hudebně založená. Vždy, když jsem jela k tatínkovi, tak se hrálo, dalo by se říct, že se jenom hrálo. Já jsem tedy vyrostla v té muzice, která mě inspirovala. Mám sestru Ivu Bittovou, která vždycky od malička zpívala krásně, čistě, vysoko, tak jak by žena měla zpívat. Já jsem byla vždy takový její doprovod. Doprovázela jsem ji na klavír a maximálně jsem zazpívala nějaký ten druhý hlas. Do svých osmnácti dvaceti let jsem si myslela, že pokud je někdo v naší rodině zpěvačka, tak to je Iva. Potom jsem z konzervatoře přišla do divadla Husa na provázku, kde jsem nakoukla do herectví a do improvizací, do takové experimentální tvorby. To mě zase posunulo dál. Když jsem zjistila, že je potřeba v nějaké inscenaci zazpívat, tak jsem prostě musela, nebo jsem musela být herečkou, nebo jsem musela být korepetitorkou, cokoli bylo potřeba, jsem musela. Takto se mi vlastně otevřela cesta k zpívání."

"V zahraničí jsem žila 12 let a objela jsem kus světa. Někdy mám pocit, že v zahraničí je publikum, obecenstvo, posluchači otevřenější romské hudbě, že je to oslovuje. Ale pokud bych řekla, že u nás ne, tak bych lhala. My taky vlastně hrajeme většinou pro gádže, ti romskou muziku milují. Máme svoje publikum a já bych si přála, aby se to rozšířilo i o ty Romy, aby Romové víc chodili. Já třeba každé léto organizuji festival ve Svojanově, kde dávám prostor romským kapelám, a věřím tomu, že kdo tam přijede, je překvapen, kolik romských kapel a vynikajících muzikantů u nás je. Myslím, že ti Romové, kteří nechodí se o strašně moc okrádají. Mně je to i líto. Vždy když zahlédneme dva tři Romy, tak jsme šťastní, zahřeje nás na srdíčku, že přišli, ale přeci jenom hrajeme pro gádžovské publikum, bohužel, nebo bohudík? ... já nevím, protože já si myslím, že je to taky dobře. V podstatě reprezentujeme na nějaké úrovní romskou kulturu a otevíráme tu cestu. Gádžové začínají o Romech pak přemýšlet jinak, uvědomí si, že nejsou všichni Romové špatní, začínají si jich vážit. Funguje to oběma směry. Je mi líto, že třeba ve sboru se neobjeví s námi nějaký Rom. Mám velký sen, že by sbor tvořili Romové a že by zpívali Romové, myslím, že by to byla velká síla."

Památka Unesco - třebíčská židovská čtvrť, je místem, kde žije také romská komunita tohoto čtyřicetitisícového města. Na rozdíl od mnoha jiných je hodnocena vedením města i většinou obyvatel Třebíče jako prakticky bezproblémová. K tomu přispívá i tamní romské centrum. Do něj se zašel podívat Petr Večeřa.

V klubovně romského centra v Třebíči je po celý den rušno. Proto jsem využil raději klidu na chodbě, a zeptal se učitelky Miroslavy Danielové, jaký je o toto zařízení zájem.

"Denně chodí tak dvacet dětí. Ráno devět deset a odpoledne těch dvacet, zájem velký."

Jen málokdo tuší, co všechno se v budově na ulici Leopolda Pokorného v historické židovské čtvrti Zámostí skrývá.

"Máme novou 12 metrů vysokou horolezeckou stěnu, takže lezeme každý den. Holky tady vaří a pečou. Kluci mají úplně novou hernu na hudební nástroje, stolní fotbal a počítače, hry. Hlavně jsme se zaměřili na domácí úkoly."

Ale to už klávesy obsazuje první dvojice - Michal a Katka - a začíná hrát.

Čtyřletý Honzík předvedl své umění na buben a nakonec se se mnou malí předškoláci rozloučili písničkou.

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete i v úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií a nebo v pondělí a v pátek na okruhu Českého rozhlasu 6 - v 19:15. Naše vysílání najdete také na internetu na adrese www.romove.cz.

Příště vám nabídneme informace ze života Romů, do studia pozveme Annu Šabatovou a podíváme se také společně do Chomutova, kam se zítra sjedou taneční soubory z celé republiky.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vekeren! Romale irinen - ada šuniben predal tumende!

Mějte se moc pěkně a klidný víkend.

Romale but Bacht te sasťipen. Ačhen Devleha!