Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu O Roma vakeren - čili Romové hovoří.

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Sar sako patrašťovin, te adaďives, šaj šunen romani emisia predalo Roma - pre Čechiko rozhlasis jek. Akana jek ora, pale šunena amaro vakeriben O Roma vakeren!!!!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět také romská hudba.

Kamen te šunen nevimata, andal le romengero dživipen? Te ha, ta ačen amenca! Kerďžam predal tumende te o reporty - sa čačutnes, bio chochavibena! Šunena te romane giľa - šukar šuniben.

Peršo amenca džana andro Broumov, kaj sikavel andre škola amare cikne čhavore romni. Paliž amenca džana Lounende, kaj thoven avri kaštune popki....

Hned v úvodu se společně vydáme do Broumova, do přípravného nultého ročníku, kde učí paní Danielová. Posléze vás pozveme na výstavu - 100 let loutek v Lounech.

Andro amaro studio avena te pobešen u te povakeren o Roma andalo Jeseníkos. Vakereha lenca, palo oda sar pes odoj le Romenge dživel a pal lengero nevo projektos. Paľiž tumenge phenaha nevimata, andal le romengero dživipen.

Ve studiu nás navštíví Mojmír Farbár a Václav Zástěra, kteří nám přiblíží život Romů v Jeseníku. Chybět nebudou samozřejmě ani aktuality ze života Romů.

Paľiž vakeraha palo drogi maškar o nipi, phenaha tumenge, so pes kerel predalo Roma ko Kutna Hora. Vakeraha tiž palo čhavore, so dživen ko ustavy, u ko kamel te sikloň pre maškarutno škola amen tumenge phenaha kaj.

Ve druhé polovině O Roma vakeren nám Michal Horák, řekne jak Hnutí občanské solidarity a tolerance pomáhá Romům zavislým na drogách. Dozvíte se, že v Kutné Hoře začne fungovat krizové centrum Přístav a s jakými problémy se potýká projekt Klokánek z Fondu ohrožených dětí. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

V Broumově se připravují romské děti v předškolním nultém ročníku na vstup do první třídy základní školy. Velkou měrou se na tom podílí tamní organizace "Začít spolu", kterou vede Božena Danielová. Jak nám prozradila už tři roky se v Broumově neotevřela při zvláštní škole první třída.

"Začátky nebyly příliš dobré, protože v Jaroměři, to je od nás nějakých třicet pětatřicet kilometrů, byl zřízen přípravný ročník, jenže to bylo dopolední vyučování od 8 do 12 hodin. Nebyly tam svačiny, obědy, každý si mohl něco přinést. Za půl roku to skončilo. My jsme chtěli něco podobného začít v Broumově, nikdo nám zprvu nevěřil, ale slovo dalo slovo, a my na tom začali pracovat. Začátky nebyly lehké, protože tam byla romská koordinátorka, romská vychovatelka, romská učitelka, a i když jedna zdravotní sestra měla gymnázium, bylo těžké přesvědčit rodiče, aby tam děti dávali. Ale postupně nám začaly maminky věřit. Dětičky začaly chodit. Šlo nám především o to, aby tyto děti nebyly zařazovány do zvláštních škol."

"Výsledky za těch šest let máme. Tři roky se neotevřela na zdejší zvláštní škole první třída, čili děti tam nenastoupily. A výsledky jsou takové, že už tři roky jsou na základních školách, a máme i premianty! Myslím si, že to není jen moje zásluha. Je to zásluha také našeho města, která se neméně podílí, a také nadací OSF, VIA a Step by step a ostatní."

Tolik Božena Danielová z Broumova, která učí v přípravném ročníku takzvaném nultém romské děti. A jak využívají této možnosti rodiče předškoláků, to zjišťovala Helena Poláková. Proto se vydala mezi prvňáčky do pražského Karlína, kde vyzpovídala malou Petru, kterou doprovázela její maminka i s babičkou.

Petra: "Paní učitelka se nás ptala, kde jsme byli. Řekla jsem, že na chatičkách. Pak nám řekla, abychom to nakreslili, potom nám rozdala knížky a žákovskou, a pak jsme šli domu."

"Naučili je tam mluvit, protože neuměly pořádnou výslovnost. Básničky, písničky, držení tužky, pastelek."

Babička: "Pro ty romské děti je lepší, když jdou do nulťáku, protože když jdou do první třídy, tak už vědí, jak mají držet tužku, jak sedět v lavici, protože ty děti jsou hrozně rozpustilé. Pak v první třídě už vědí všechno, co mají dělat. Takže je moc dobře, že ten nulťák udělali."

Dobré zkušenosti s přípravným ročníkem má i Alena Cardová, která má tři děti, nejmladší v první třídě.

"Věnovala jsem se jí tak, že chodila do přípravné školky, chodila tam od tří let. Tam společně malovali a podobně. Nějakou přípravu člověk musí udělat pro to dítě, aby se pak ve škole hned chytlo. Mám ještě dva kluky. Jeden je na střední škole a druhý v osmé třídě."

V lounském muzeu můžete v těchto dnech navštívit výstavu loutek . Lounští loutkáři se mohou pochlubit už stoletou tradicí. Více Marii Vrábelové prozradil Milan Raška.

"Není to jenom moje práce. Je to kolektivní práce. V tomto oboru jsme už sehraní. Z posledních let tady máme představení Dlouhý, Široký a Bystrozraký, to jsme dělali my. Pak tu je Princezna na hrášku a jiné inscenace."

"Oblastní muzeum v Lounech nás požádalo, abychom tyto loutky opravili, tak jsme se snažili."

"Byl tady problém, že chyběly ruce, nohy, takže jsme museli chybějící díly vyřezávat. Zrestaurovat ty loutky, aby byly v takovém stavu jako dřív. Myslím, že jsou funkční."

"Nejstarší budou čaroděj, vodník, kašpárek a kostlivec se sovou. To tenkrát věnoval loutkářům řezbář Jan Vavřís Rýs roku 1950."

"Musím říct, a z toho mám velkou radost, že máme vlastní dětský soubor, to je záruka další generace pokračovatelů. Myslím, že divadlo pojede dál, a zase budeme předávat naše zkušenosti dalším dětem, aby divadlo hrálo a sloužilo svému poslání."

Hosty O Roma vakeren je dnes Mojmír Farbár a Václav Zástěra, kteří k nám přijeli až z Jeseníku.

"Občanské sdružení za lidská práva romských občanů vzniklo v roce 1999 a inicioval to pan Dušan Bady z důvodu neřešení romské otázky a lokalit v Jeseníku a celé oblasti."

Velké Kunětice, Kobylá nad Vidnavkou, foto: By Kašpi

"Většinou Romům poskytujeme sociální a právní poradenství, kde nemají dostatek informací, jak řešit danou problematiku. Terénní sociální pracovníci, které sdružení zaměstnává, zprostředkovávají jednání s institucemi ve prospěch klientů."

Vaše sdružení připravilo projekt, který by měl postupně řešit tíživou situaci Romů s výhledem do dvaceti let. Představte nám projekt.

"Tento projekt je naplánován zhruba na dvacet let. Skládá se z několika částí. Jednou částí je komunitní centrum, dětský stacionář, další částí je bytová výstavba. Vše zapadá do sebe, jedna část se neobejde bez druhé. Je to takový systém, který by měl vést k nějakému cíli, a tím cílem by měla být integrace romských občanů do společnosti."

"Já se domnívám, že to není dlouhá doba. Když se podíváme zpátky, tak od roku 89 také uplynula poměrně dlouhá doba, a situace vyřešena nebyla."

Právě o to mi jde. Sdružení vzniklo v roce 1999 a za vámi už jsou nějaké konkrétní výsledky vidět. Přeci jenom těch dvacet let mi připadá jako zdlouhavé řešení.

"Zdlouhavé řešení to není, protože na počátku projektu je spuštění dětského stacionáře, komunitního centra a zároveň s tím i příprava realizace bytové výstavby tak, že za dvacet let skutečně dojde k samotnému odprodeji bytových jednotek do vlastnictví rodin. Skutečně je to rozfázováno tak, aby romská rodina nebo romský jednotlivec pocítil, že ten majetek je jeho a že s ním nakládá podle svého, že skutečně se stává vlastníkem něčeho."

Před třemi lety jsme natáčeli ve Velkých Kuněticích na Jesenicku, kam nás pozval pan Bady. Tenkrát tam Romové neměli přístup k pitné vodě a domy, ve kterých žilo asi 15 rodin, byly životu nebezpečné, dokonce tam někde padaly stropy. Jaká je tam situace v oblasti bydlení dnes?

"Ten problém se nevyřešil ani za ty tři roky, naopak situace je ještě horší. Pitná voda tam vůbec není. Jediným přístup k pitné vodě je přípojka v obci vzdálená tři sta metrů. Problém je ten, že pan starosta řekl, že čerpadlo není schopno vyčerpat vodu až k těm domům, takže ti lidé mohou používat vodu z hydrantu, jež je od jejich obydlí vzdálen tři sta metrů."

Zjišťovali jste, jak se Romové do takových situací dostávají? Říká se, že si Romové často obydlí devastují sami, ale většinou jde o takové okrajové lokality, kam obce několik desetiletí neinvestovaly ani korunu.

"Samozřejmě jsme po tom pátrali a zjistili jsme, že když v 70. letech přišla do Čech migrační vlna za prací, jako levná pracovní síla, tak obce prodávaly těmto lidem budovy nebo nemovitosti, které byly na pokraji krachu, zdevastované, za levný peníz, a ti lidé to samozřejmě za tu cenu koupili. Tenkrát, když měli ještě práci, to jakž takž spravovali, ale nyní, když jsou na sociálních dávkách, nemají prostředky na to, aby to opravovali."

"Na to se dá velice těžko odpovědět. Záleží na který úřad jdete. Pokud jste v malé obci, tak paradoxně narážíte na větší problémy, než v samotném městě Jeseník. Například terénní sociální pracovník pokud něco navrhoval v nějaké obci, například ohledně bytové situace, tak mu bylo řečeno, že se o to úředník sám postará a že "nepotřebuje", aby mu sociální terénní pracovník radil. Naopak, když se vezme město Jeseník, městskou radu, pana starostu, tak ti nám vycházejí vstříc. Není tam problém v komunikaci. Myslím, že si velice dobře rozumíme, víme o čem je řeč. Skutečně záleží na úřadu, místě a na problému."

Když se ještě vracím k Kuněticím, tak ty baráky, jinak se tomu říct nedá, jsou skutečně životu nebezpečné, o tom jsme tady už mluvili. To znamená, že tyto barabizny jsou ve vlastnictví jejich obyvatel, nebo komu to vlastně patří?

"Ty domy jsou v jejich osobním vlastnictví, ale bohužel, jak jsem již říkal, všichni pobírají sociální dávky, nikdo z nich není zaměstnán, takže nemají na to, aby je mohli dát do nějakého lepšího stavu."

Ale co když se tam stane nějaký malér, spadne strop a někoho to zabije?

Jedním z cílů vašeho sdružení je zlepšení situace hlavně v bydlení. Aby se nám nestalo to co na Slovensku, kde vznikly osady. Co pro to můžeme udělat?

"Pro to můžeme udělat především to, že se můžeme pokusit oslovit dané obce, aby využily daných vyhlášek ministerstva pro místní rozvoj pro čerpání dotací na rekonstrukce, aby se zajistila alespoň nějaká udržitelnost toho domu, než se situace začne řešit komplexně, jak už bylo avizováno. Toto je první záležitost, kterou je třeba vyřešit. Zase je to o tom jednání s danými úřady. Potom je tady už zmiňovaný projekt dvacetiletí, který si myslím bude velice radikálně a i poněkud originálním způsobem řešit bytovou situaci."

Říkali jste, že jednání s úřady je hlavně o lidech, o mezilidských vztazích. Myslíte si, že na těch nejvyšších místech, tedy na ministerstvu pro místní rozvoj, na ministerstvu životního prostředí jsou těmto věcem nakloněni?

"Vyhlášky jsou, dotační kapitoly jsou vypsané, jsou připravené. Je jenom veliký problém a velká škoda, že obecní úřady tyto vyhlášky neznají, ignorují, nechtějí je využívat. Těch otázek proč tomu tak je, je celá řada. Je tedy nasnadě znovu připomenout, že zde existuje ona dotační kapitola a že se dá využít. Je třeba ty problémy stále připomínat."

My Vám, pánové, budeme ve Vašem úsilí držet palce. Ale nejen to, budeme spolu s Vámi celý osud tohoto projektu sledovat.

Informace o diskriminaci Romů v České republice, které zveřejnilo Evropské centrum pro práva Romů, zpochybňuje vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab. Středisko se sídlem v Budapešti prezentovalo výňatky ze zprávy Ženevského výboru OSN pro lidská práva, které poukazují na netoleranci vůči Romům v Česku. Podle Jařaba jde o citáty z výroční zprávy výboru, která vychází z toho, co Češi sami OSN nahlásili. Výbor pro menšiny přitom zprávu Čechů hodnotil jako otevřenou a velice sebekritickou.

Po ostré výměně názorů ústečtí krajští zastupitelé rozdělili mezi romská sdružení a organizace pomáhající Romům přes 6 a půl miliónu korun. Peníze poslala do Ústeckého kraje vláda na zlepšení podmínek života Romů. Chomutovské občanské sdružení Cíl tak například dostane téměř dva milióny korun na azylový dům a poskytování sociálních služeb. Občanské sdružení Romano jasnica v Trmicích na Ústecku zase použije vládních 670 tisíc korun na vybudování dvou poradenských center.

Město Slaný na Kladensku podle ombudsmana Otakara Motejla bezesporu zásadně pochybilo v kauze ubytovny Mexiko, z níž před časem vystěhovalo na ulici kvůli dluhům tři romské rodiny. Radnice už před tím porušila zákon a problém s neplatiči vyřešila tím nejpřísnějším ze všech možných řešení. "Akt vystěhování asi právně obhajitelný byl, ale to je konečný výsledek celé řady vadných kroků radnice, které jsou dokonce v rozporu se zákonem," uvedl Motejl.

Rumun romského původu Ilie Stanescu byl prohlášen "mezinárodním cikánským králem". Barvitou korunovační ceremonii přenášela rumunská televize. Stanescu získal svůj nový titul na základě dekretu, podepsaného samozvaným císařem Romů celého světa Iulianem Raduleskem. Jeho jmenování stvrdila zlatá koruna vážící víc než jeden kilogram a novému panovníkovi několikrát během bohoslužby požehnal pravoslavný kněz.

Hnutí občanské solidarity a tolerance už několik let pomáhá přímo v terénu Romům závislým na drogách. Své služby chce rozšířit do konce roku zřízením K - centra. Více pověděl Marii Vrábelové ředitel HOSTU Michal Horák.

"V současné době probíhá od roku 1999 náš terénní program pro uživatele drog romské národnosti v Praze. Naši pracovníci na ulicích vyhledávají romské uživatele drog, vyměňují jim injekční materiál, použitý za čistý, poskytují jim další zdravotnický materiál, který potřebují v souvislosti s užíváním drog. Zároveň jim poskytují poradenství ohledně zdravotního stavu: jak bezpečně užívat drogy, kde vyhledat pomoc. Snaží se je samozřejmě motivovat k tomu, aby vyhledali odbornou pomoc pravidelnější, než je kontakt se streetworkerem, ale to záleží na rozhodnutí každého člověka."

"Ano, my bychom rádi své služby rozšířili o kontaktní středisko pro uživatele drog romské národnosti. Měli bychom ho otevřít letos na Žižkově. Bude poskytovat služby analogické těm, které nabízejí i jiná K-centra. To znamená, že oproti terénu je tam navíc terapie a možnost pracovat soustavněji s klientem."

"To je spíš taková naše formální zvláštnost, že chceme tuto práci přesunout na jiné místo. Aby se ti rodiče nebo jiní příbuzní s dětmi nepotkávali."

"Ta služba sama vyžaduje určitou specializaci, protože Romové mají menší důvěru k institucím, které se jim jeví jako gádžovské, a tady se bavíme o romské mládeži, která jinak nemá zapotřebí se zabývat tím, že by se měla nějak integrovat, pokud jim nikdo nic jiného nenabízí, což se v reálu děje. Je třeba těm lidem vyjít vstříc, aby měli pocit, že se někdo baví přímo s nimi, protože to jsou oni. My jsme udělali to přirozené, že jsme zaměstnali Romy. Ukázalo se, že ti klienti nemají problém se postupně naučit znát i ty streetworkeri, kteří Romové nejsou, a že se v podstatě jedná o způsob komunikace, který jim je vlastní. Proto jsme vytvořili program, který se tím zabýval, protože bylo zřejmé, že je nějaké takové vyčlenění potřeba udělat.

Při kutnohorské oblastní charitě začne v polovině září fungovat krizové centrum Přístav. Nabídne pomocnou ruku především Romům a lidem ze sociálně slabších skupin. Další informace už Michalu Trnkovi podala sociální pracovnice Iva Vencovská.

"Středisko Přístav je nové středisko, které by mělo vzniknout pod oblastní charitou Kutná Hora. Bude se skládat ze dvou částí. Bude to část správní a poradenská, dále část ubytovací. My jako oblastní charita už delší dobu poskytujeme sociální poradenství a poradenství obecné pro lidi, kteří se ocitli v nouzi, v nějaké momentální krizové situaci. Tyto služby byly do dnešního data poskytovány v komunitním edukačním centru Maják. To je centrum, které se zabývá jak dospělými, tak dětmi, a protože sídlí v lokalitě, kde žije romská komunita, tak většina klientů byla romských. Od letošního roku, kdy přestal fungovat romský poradce na městském úřadě naše klientela v sociální poradně velice narostla - asi o padesát šedesát procent. Ti klienti, které vlastně neznáme, když přicházejí poprvé, přicházeli do centra Maják, kam chodí každý den děti. Vznikalo nebezpečí, že by se setkávali dospělí a dětští klienti. Abychom tomuto zamezili, rozhodli jsme se sociální poradnu přesunout, což bude mít dvě výhody. Za prvé budou lepší prostory pro sociální poradnu, samostatná kancelář pro sociálního a kontaktního pracovníka, dále konzultovna pro rozhovor s klientem. Spolu se sociální poradnou se do Čáslavské 28 bude stěhovat i správní středisko."

"Co se týče části ubytovací, tam nadále vyjednáváme s městem. Ze strany města je třeba ještě splnit nějaké podmínky, aby ta ubytovací část mohl fungovat. Její fungování bude v termínu, kdy město splní podmínky, které se týkají třeba hygienických předpisů, splnění hladiny hluku, atd. Až budou tyto podmínky splněny, může začít ubytovna fungovat. Měla by to být ubytovna pro lidi z nejnižších sociálních vrstev, kteří mají jakékoli problémy, často třeba neplní své společenské závazky; mohou tam ale být i problémy jiné, nebo to budou matky s dětmi, kde hrozí odebrání dětí z rodiny jenom proto, že matka nemá s dětmi kde bydlet."

"Krizová lůžka by měla být pravděpodobně dvě. Měla by být pro případy ne dlouhodobé, ale pro člověka, který se momentálně ocitne v nouzi. Jde o případy, kdy dochází k týrání ženy nebo dětí v rodině, kdy manžel ženu například vyhodí na ulici, a ona momentálně nemá kde přespat. Aby se ten případ vyvíjel dál, a mi jí mohli poskytnout nějakou pomoc, je nejdřív potřeba zajistit to základní, aby tedy měla aspoň první dny kde přespat. Případně člověk, který žije na ulici, je zcela bez ubytování, a například v zimních měsících je velice komplikované na té ulici být. My bychom byli rádi, kdyby se podařilo splnit podmínky pro zahájení ubytování do zimy. Jako sociální pracovníci bychom to viděli jako nejlepší řešení."

Marie Vrábelová se s mikrofonem vydala na předpremiéru filmu Ondřeje Trojana - Želary. Pražské kino bylo plně obsazeno a výtěžek z projekce byl věnován Fondu ohrožených dětí, konkrétně dětským zařízením - Klokánkům. A co jí řekla ředitelka zmíněného fondu Marie Vodičková.

"Vlastně je to určené na dovybavení a dokončení rekonstrukce Klokánků v Láskově ulici, který je určený pro malé děti, hlavně pro miminka a batolata jako rodinná alternativa kojeneckého ústavu. A právě na provoz ani rekonstrukci tohoto Klokánku jsme nedostali žádnou dotaci od státu. Byla zamítnuta s odůvodněním, že o děti do tří let jsou schopny pečovat jenom zdravotní sestry v kojeneckých ústavech, neboť nikdo jiný to údajně neumí."

"Ten nám hodně pomůže. Právě proto, že ta dotace byla odmítnuta. Protože jsme s ní počítali, jsme teď v tíživé situaci."

Evangelická akademie - vyšší odborná škola sociálně právní a střední škola sociální Praha přijímá zájemce o studium pětiletého maturitního oboru Sociální činnost v prostředí etnických minorit pro tento školní rok, nástup do 2. ročníku studia. Příjímací řízení bude 18. září od 9ti hodin v prostorách Evangelické akademie, Hrusická 7, Praha 4, Spořilov. Helena Poláková se s mikrofonem vydala za Hanou Syslovou a zeptala se na podmínky přijímacího řízení.

"Zájemci musí zejména vykonat přijímací zkoušky. A pak je ústní pohovor, kde nás zajímá, jak je zakotven v romské komunitě, jestli už má nějaké aktivity za sebou, jaké jsou jeho vize, představy."

"Obor je zaměřen na to, aby se studenti zdokonalili, aby s naučili používat nástroje majoritní společnosti ku prospěchu komunit, aby se naši absolventi stali úspěšnými třebas i jako prostředníci mezi státní správou a tou kterou komunitou."

"Naši absolventi měli být původně zaměstnáni jako romští poradci na okresních úřadech, ale protože tyto se zrušily, a státní správa vypadá teď jinak, tak toto není ještě zcela dořešeno. Nicméně někteří absolventi na úřadech jsou, nebo s nimi spolupracují. Často pracují pro neziskové organizace, někteří mají vlastní sdružení, někteří se dostali na vysoké školy nebo univerzity.