Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Sar sako patrašťovin, te adaďives, šaj šunen romani emisia predalo Roma - pre Čechiko rozhlasis jek. Akana jek ora, pale šunena amaro vakeriben O Roma vakeren!!!!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět také romská hudba.

Kamen te šunen nevimata, andal le romengero dživipen? Te ha, ta ačen amenca! Kerďžam predal tumende te o reporty - sa čačutnes, bio chochavibena! Šunena te romane giľa - šukar šuniben.

Peršo tumen dodžanena, hoj romani čhajori chučľa andro pani pal jek cikno čhavoro...

Hned v úvodu se dozvíte, že romská dívka zachránila život topícímu se chlapci.

Andro amaro studio avena te pobešen u te povakeren o Roman Feko te o Dušan Svíba, andale grupa Terne čhave. Vakereha lenca pal lengero bašaviben, te pal lengeri buťi. Paľiž tumenge phenaha nevimata, andal le romengero dživipen.

Ve studiu nás navštíví Roman Feko a Dušan Svíba ze skupiny Terne čhave. Dozvíte se kdy a jak skupina vznikla a jakou muziku hraje. Chybět nebudou samozřejmě ani aktuality ze života Romů.

Tiž amenca džana andro Jesenikos, kaj o Roma keren jek projektos, phenaha tumenge palo aver projektos, so kerel pradalo Roma e organizácia NROS. Tiž amenca vakerelela jek žurnalistka, phenela amenge, sar dikhel dživipen maškaro nipi.

Ve druhé polovině O Roma vakeren se společně vydáme do Jeseníku, kde začíná pracovat komunitní centrum. Nadace rozvoje občanské společnosti připravila semináře pro žadatele finanční podpory z prostředků Evropské unie. A v závěrečném příspěvku si budeme povídat s Gorankou Oljačou, která se věnuje tématu - cizinci žijící u nás. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

U jednoho z brněnských rybníků málem došlo k neštěstí. Před zraky mnoha lidí se ve vodě topil malý chlapec. První pomoc dítěti poskytla studentka střední zdravotnické školy - Kristýna Mertová, která pochází z romské rodiny. Více Jan Mišurec.

Tříletý chlapec plaval ve vodě s nafukovacím kruhem. Během několika minut ale zmizel pod vodou, říká Kristýna Mertová.

"Bylo to to tak, že ten malej se vyklopil ze sedacího kruhu, a hned šel ke dnu. Byl tam v doprovodu starších lidí. Myslím, že ho ve vodě hlídala jeho starší sestra. Ti lidi byli na břehu, takže tam potom rychle skočili a začali ho hledat."

"To se strašně špatně odhaduje. Ale asi tak čtyři minuty. Byli jsme na břehu, a jak jsme pochopili, že se topí děcko, utíkali jsme k vodě, sestra skočila do vody, já jsem zůstala na břehu, protože mi něco říkalo, ať tam zůstanu. Potom, když ho vytáhli, bylo dobře, že jsme tam byla, protože jsem mu mohla dát tu první pomoc."

Několik lidí si všimlo, že dítě zmizelo pod hladinou. Na břehu zavládla panika. Mnozí skákali do vody a snažili se chlapce hledat.

"Vytáhli ho a on byl absolutně bez tepu a bez dechu. Položili ho na zem a ptali se, kdo to umí. Bylo tam asi 50 lidí, ale uměla jsem to asi jen já, protože se nikdo neozval. Klekla jsem si k němu a dala jsem mu umělé dýchání a masáž. Strašně rychle naskočil. Naštěstí to tedy přežil. Trému jsem neměla, měla jsme strach z toho, jestli to zvládnu. Pustila jsem se do toho, že to prostě zvládnout musím. Byla jsme hrozně šťastná, že to přežil. Potom jsme zavolali sanitku. Řekli jsme, že dýchá, že je v pohodě. Přijeli asi za deset minut, poslechli si ho, změřili mu tep, dali mu kyslík a odvezli ho do nemocnice."

Jednou z osobností, kterou vám chceme v našem pořadu představit, je také slečna Solange Grondin. Pochází z ostrova Réunion. Žije v Česku, studuje Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Ve svém volném čase se věnuje romským dětem, které chce učit francouzsky. Je také spoluorganizátorkou dětských táborů a dalších aktivit pro děti. A právě na letní dětský tábor do města Sušice se za Solange Grondin vydal s mikrofonem i Jan Mišurec.

Solange Grondin (Foto: www.romodrom.org)

Solange Grondin znala Romy jen z vyprávění. Na ostrově Réunion se s nimi přímo nesetkala, ale ani to není vyloučené; na ostrově žije velké množství Indů a jiných Romům podobných lidí. Romy tedy na pohled mezi tolika národnostmi nerozeznáte.

"Já pocházím z Réunionu. To je malý francouzský ostrov v Indickém oceánu mezi Madagaskarem a Mauriciem. Žije tam asi 800 tisíc lidí různého původu jako Číňané, Indové, Evropané a Afričané. Je tu velmi patrný vliv Francie. Vše vypadá jako ve Francii, ale příroda je úplně jiná. Naše kultura je možná víc podobná romské než je tomu u Evropanů: solidarita mezi lidmi, rodina je hrozně důležitá, lidi mají hodně dětí, jsme tedy Romům dost podobní."

S Romy se Solange Grondin víc seznámila až po svém příjezdu do České republiky. Začala je potkávat na ulici a sama sebe se ptala, kdo jsou vlastně tito lidé? Seznamovala se s jejich kulturou, která ji velice zaujala, a začala se zajímat i o problémy, se kterými se tito lidé potýkají.

"Já studuji na právnické fakultě. Teď budu končit doktorské studium. Chtěla bych pokračovat v práci s Romy, možná také učit na univerzitě evropské právo, ale ta práce s Romy mě hodně zajímá, protože když já vidím jejich děti, které jsou úplně stejné jako děti u nás doma, a já děti miluju, a vidím, že tady mají Romové problémy. Integrace do České společnosti vůbec neexistuje. Chtěla bych v tomto pomoci, protože vím, že lidé různé barvy i kultury mohou žít společně, viděla jsem to tak doma, takže to tak může být i v České republice."

Romové mají podle Solange Grondin mnoho dobrých vlastností. Jen jim chybí potřebná ctižádost a systematičnost v přípravě dětí na školní výuku, kterou rodiče někdy podceňují.

"Já mám ráda, že oni jsou pořád šťastní, stále mají radost. Je mezi nimi velká solidarita a mají respekt ke starším lidem, což považuji za velmi důležité."

"Možná musíme pracovat nejvíc na dětech, aby se dostávaly do normálních škol, aby měly stejnou šanci jako každý Čech. K tomu je důležitá práce s rodinami, aby pochopily, že je důležité poslat děti do školy, a pracovat na druhé straně s českou společností, aby nebyl žádný rasismus, aby se nebáli Romy víc poznat. A já jsem si jistá, že když se je budou snažit víc poznat, tak je budou milovat."

A je tu čas, kdy si do O Roma vakeren zveme hosty a dnes si budeme povídat s Romanem Fekem ze skupiny Terne čhave a jejich manažerem Dušanem Svíbou. K mikrofonu si je pozvaly Marie Vrábelová a Anna Poláková.

V našem studiu vítáme zástupce královéhradecké skupiny Terne čhave pana Romana Feka a Dušana Svíbu. Dobrý večer.

Naposledy jste hráli v pražském Rock Café. Jak se vydařil koncert? Přišlo hodně lidí?

"Já si myslím, že přišlo poměrně dost lidí. Nevíme, jaká tam byla kapacita, ale poměrně dost lidí."

Skupina Terne čhave vznikla v polovině 80. let, ale po revoluci se rozpadla. Jaká je historie vaší skupiny, pane Romane?

Měli jste nějaké zkušenosti s tím, že jste třeba jeli na nějaký koncert, a byli napadeni?

"Byli jsme napadeni v Plzni na Portě, když jsme tam vystupovali, takže v tu doby jsme si řekli, že radši skončíme."

"Já si myslím, že teď se to určitě zlepšilo. Teď už žádné problémy nemáme. Hrajeme pro normální lidi, jak pro české tak i pro romské lidi, hrajeme pro pankáče, hrajeme českou svatbu, cikánskou svatbu, hrajeme všechno."

V roce 2001 jste se stali jedním z největších objevů roku. Co předcházelo tomuto úspěchu? Určitě jste se představili s nějakým novým stylem? Jakým a kde?

"To jsme se představili na Zahradě. Zahrada v Náměšti na Hané - to je festival. Měli jsme zkušenosti z 80. letech, které jsme využili. Použili jsme prvky flamenca a prvky naší lidové kultury a dále jsme to ještě vylepšili."

"Minulý týden jsme byli v Polsku a tady pan Dušan může konkrétně říct, že budeme mít nějaký turné v Německu."

Dušan: "Koncem listopadu by Terne čhave měli jet na asi týdenní turné po Německu. Takže to bude asi takové první větší vystoupení venku."

R: "Dobře nás přijali. V Polsku se hraje výborně. Tam nehledí na to, jestli hraje Cikán, Rom nebo gadžo, berou to tak, že se jim ta hudba líbí."

D: "Co máme zprávy, tak je to jedna z dobře prodávaných desek. Myslím, že jsme spokojeni."

R: "Může si poslechnout lidové písničky, které jsme upravili pro naši verzi, nebo které jsme složili."

Mnozí z vás mají rodiny, děti, chodí do práce. Kdy zkoušíte, jak to zvládáte?

U křtu alba Avjam pale byla Zuzana Navarová

R: "Zkoušení nám dává hodně práce, protože my zkoušíme v Domu dětí a mládeže, i když jsme tedy starší chlapi. Máme možnost tam hrát v úterý a ve čtvrtek. Chceme se tomu věnovat naplno."

Máte za sebou plno koncertů. Na který vzpomínáte nejraději? Je takový?

R: "Určitě. Jak už jsem vzpomínal - Zahrada na Hané, tam je deset patnáct tisíc lidí, je to zážitek, který se ani nedá vyjádřit. Nám se tam hrálo velice dobře v minulém roce i v tomto roce a jsme rádi, když nás tam pozvou."

D: "V září budeme hrát několik soukromých akcí; potom by to mělo být 6. listopadu v Brně na Flédě, 11. listopadu v Praze na Novodvorské, 20. listopadu zase v Rock Café, pak by mělo být to německé turné, a další koncerty jsou v jednání."

R: "Já si myslím, že si i nadále budeme rozumět tak, jak si rozumíme. Budeme vylepšovat naši hudbu, vzdělání, budeme dělat, jak budeme moct."

Na začátku jste se zmínil, že jste přestali, protože jste se setkali s rasismem, že jste se necítili bezpečně na svých vystoupeních. Co pro vás znamená to, že se teď cítíte bezpečně, že můžete vystupovat, a předávat tak muziku?

R: "Hodně nám teď pomáhá, když můžeme věřit, že když už nás nějaký pořadatel pozve, tak ty obavy nemusíme mít. Třeba, když jsou festivaly, které se hrají odpoledne, tak se dívají i naše děti, a my víme, že budou spokojené a že je nikdo nenapadne."

R: "V těch letech, když nám bylo šestnáct sedmnáct let, nám rodiče říkali, ať toho necháme, že nám to nestojí za to, že je špatná doba a že se to musí zklidnit. Tak jsme radši přestali."

Máte nějaký hudební vzor, kterému jste si kdysi snažili vyrovnat nebo se o to snažíte dodnes?

R: "To asi ne. My hrajeme svůj styl. Líbí se nám i jiné romské skupiny, netvrdím, že ne, ale vzor určitě nemáme."

R: "Já osobně si rád dojdu na Zuzku Navarovou nebo na Guločar, taky se mi líbí skupina Bengas."

Z rasového útoku na Roma obvinili policisté dva mladíky z Mostu ve věku 18 a 21 let. Svou oběť potkali podle zjištění policie při cestě z restaurace na jednom z mosteckých sídlišť 25tého ledna v časných ranních hodinách. Roma z rasových pohnutek napadli a způsobili mu četná bodná zranění s trvalými následky. Na severu Čech přitom evidovali policisté v prvním pololetí 18 trestných činů s rasovým motivem, což je o 16 méně, než za stejné období loňského roku.

Obyvatelé Karlovarska si mohou od září zvyšovat svou kvalifikaci v kurzech, které zorganizovali tamní Romové. Účastníci devadesátihodinového kurzu se naučí základům práce s počítačem a administrativy. Pro pořádání kurzu získalo Romské občanské sdružení osvědčení ministerstva školství. Může se do něj přihlásit každý zájemce starší 18ti let. Karlovarští Romové chtějí ve svém centru zanedlouho zahájit i rekvalifikační kurzy jednoduchého a podvojného účetnictví.

Vyvražďování Romů fašisty a život zlínské romské komunity přiblíží výstava "Zlínsko - sběrné tábory - Osvětim", která bude 4tého září otevřena v novém kulturním a společenském středisku Alternativa ve Zlíně. Výstava si též dala za cíl vyvrátit mýtus, podle něhož Romové nepatří ke kulturní historii Zlína. Dokazuje, že před rokem 1939 žili ve 49 obcích Zlínska.

Romští asistenti starostů začnou od 1. září působit v některých obcích na jihu středního Slovenska. Při komunikaci s problémovými Romy budou pomáhat především v samosprávách s největší koncentrací této komunity v okrese Rimavská Sobota. Kromě romských asistentů úředníků začnou v zemi od září pracovat také romské asistentky lékařů. Po instruktážním kurzu, který absolvovaly na jaře, jich bude v Banskobystrickém kraji vypomáhat zhruba 20.

V Jeseníku se už po prázdninách chystá rozjezd ojedinělého komunitního centra pro sociálně slabé rodiny. Plán občanského sdružení Za lidská práva romských občanů má za úkol začlenit v průběhu dvaceti let právě tyto jednotlivce do běžné společnosti. Podrobnosti má Andrea Horáková z ČRo Olomouc.

Výjimečný projekt nazvaný "Jen čtyřlístek ke štěstí nestačí" má vytvořit vhodné podmínky pro soužití všech minoritních komunit. Podle místopředsedy sdružení Mojmíra Farbára půjde o zcela ojedinělé centrum v republice.

"Hlavním paradoxem celého projektu je, že to pořádá romské sdružení, a neberou se žádné rozdíly. Většina romských sdružení se zaměřuje jen na jednu menšinu a my to děláme v podstatě bez rozdílu. Právě na tom je založeno soužití, které máme v záměru. Ojedinělý je ten projekt tím, že slučuje všechny sociální služby a poradenství pro děti i rodiny do jednoho místa."

Sídlem komunitního centra bude s největší pravděpodobností budova bývalého gymnaziálního internátu. A proč právě v Jeseníku?

"My jsme vznikli v Jeseníku a chceme to odstartovat v místě naší působnosti. I když máme pobočky i v Praze, chceme to odstartovat tady. Navíc Praha je další bod."

"Je výjimečný v tom, že je odříznutý od veškerých finančních zdrojů a od všeho možného, co se týká informací a dalších poradenských služeb."

Je třeba i život sociálně slabších rodin v tomto horském regionu podle Vás jiný?

"Statistiky ukazují, že Jeseník je na tom v sociální oblasti nejhůř v republice."

Nadace rozvoje občanské společnosti připravila odborné semináře, na kterých se zájemci dozvědí, jak žádat o finanční podporu z programu Phare. Helena Poláková si k mikrofonu pozvala Terezu Chrbolkovou ze zmíněné organizace.....

"Semináře, které organizuje naše Nadace rozvoje občanské společnosti jsou určeny zástupcům nestátních neziskových organizací, kteří by se rádi ucházeli o podporu z programu Phare 2003, který naše nadace spravuje. Jedná se o program zaměřený na zlepšení dlouhodobých příležitostí pro Romy. Je to tedy určeno zejména potenciálním žadatelům, pak také zástupcům neziskových organizací, kteří by se rádi dozvěděli obecné něco o podmínkách pro předkládání žádostí o granty."

"Zájemci jsou na těchto seminářích seznámeni jednak s obsahem toho programu, na co je možné podporu získat, jaká témata je možné v rámci tohoto programu podpořit, a potom samozřejmě se všemi nezbytnými formálními náležitostmi, které je potřeba splnit pro to, aby žádost měla šanci na podporu."

Ve vysílání O Roma vakeren se často věnujeme i osudům uprchlíků, kteří v naší zemi nacházejí práci a někdy i druhý domov. Jednou z nich je i naše kolegyně z Českého rozhlasu 6 Goranka Oljača, které se Marie Vrábelová nejprve zeptala, jak už dlouho žije v České republice.

"No, já jsem v Česku už skoro jedenáct let, přesně deset a půl. Dostala jsem se sem čirou náhodou. Tehdy v Bosně a Hercegovině začala válka, já jsem první rok byla v Sarajevu, pracovala jsem pro sarajevský, respektive pro bosenský rozhlas a přišla taková milá nabídka, pozvání tehdejšího Československého červeného kříže. Zahrnovala třicetidenní pobyt matek s dětmi, které potřebovali zdravotní zotavení atp., některé z těch dětí potřebovali i operaci. A tak jsme se koncem roku devadesát dva dostali do vesničky Horní Jiřetín u Litvínova, po třiceti dnech však nebyla možnost návratu do Sarajeva, které mezitím bylo úplně uzavřené, tak se z nás, z celé skupiny, chtě nechtě stali uprchlíci."

Vy jste se nakonec rozhodla zůstat a vaše dcera tady studuje vysokou školu. Jak bylo těžké se prosadit?

"Nebylo to snadné vzhledem k pozici, kterou jsem měla. Bosenští uprchlíci měli totiž postavení dočasného útočiště. O nás jako o skupinu uprchlíku se starala česká vláda, trvalo to do roku 1997. Celou dobu jsem si opravdu vážně myslela, že se vrátím. Shodou výjimečných okolností osobního rázu jsem musela zůstat. Tak jsem se sama začala učit česky, a když jsem přišla s návrhem dělat pořad o cizincích, tak mi poskytli důvěru a příležitost, a já jsem jim velice, velice vděčná. To je kolegiální důvěra. Dělám pořad o cizincích."

Takže vy vlastně hodně pracujete pro menšiny. Myslíte si, že jim rozumíte, že se také tak cítíte?

"Myslím si, že rozumím té práci. Nejen profesionálně na základě dlouhodobé zkušenosti, ale i z toho osobního hlediska."

"Sílu, sebevědomí a jednotu. Opravdu jim přeji hodně síly, aby zvládli to, co před nimi je, aby co nejdříve vybudovali, vypěstovali vlastní intelektuální elitu. A malinkatým a dětem přeji, aby nešly do speciálních škol, když mají na něco jiného a lepšího. A většina z nich má na to, aby se začlenila do normálních běžných základních škol."

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete i v úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií a nebo v pondělí a v pátek na okruhu Českého rozhlasu 6 - v 19:15. Naše vysílání najdete také na internetu na adrese www.romove.cz.

Příště vám nabídneme informace ze života Romů, do studia pozveme Martu Tulejovou a Martu Hudečkovou, přineseme vám zajímavosti z romského festivalu v Lysé nad Labem.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vekeren! Romale irinen - ada šuniben predal tumende!

Romale but Bacht te sasťipen... Ačhen Devleha!