Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Sar sako patrašťovin, te adaďives, šaj šunen romani emisia predalo Roma - pre Čechiko rozhlasis jek. Akana jek ora, pale šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět také romská hudba.

Kamen te šunen nevimata, andal le romengero dživipen? Te ha, ta ačen amenca! Kerďžam predal tumende reporty - sa čačutnes, bio chochavibena! Šunena te romane giľa - šukar šuniben.

Peršo amenca džana andro kutnohorsko komunitno centros, so pes vičinel Maják. Odoj phiren te amare cikne čhavore u sas le centroha pro taboris.

Nejdříve se společně vydáme do kutnohorského centra Maják.Činnost tohoto centra neutichá ani o prázdninách. Jak tráví děti svůj volný čas v době volna se dozvíte v úvodu našeho O Roma vakeren.

Andro amaro studio avela te pobešen u te povakeren o Adam Navrátil andalo jekhetaniben Člověk v tísni. Vakreha leha palo pomoca, savi gejľa predalo nipi, sar sas kamende oka berš baro pani. Paľiž tumenge phenaha nevimata, andal le romengero dživipen.

Ve studiu nás navštíví Adam Navrátil ze společnosti Člověk v tísni. Dozvíte se jak tato společnost pomáhala lidem postiženým při loňských povodních a jak vypadá situace rok poté například v pražském Karlíně. Chybět nebudou samozřejmě ani aktuality ze života Romů.

Tiž amenge e Lidia Polačkovo Ostaravatar phenela, sar pes dživel le Romenge andre ada regionos. Brnakere Roma kamen kaj andre Bratislavsko bešen te o gadže. Soske oda tumen tiž dodžanena adaďives. Vakeraha tiž jekha romaňa džuvĺaha so nadikhel. Tiž tumenge pheneha kaj te džan, te kamena te dikhen filmos savo kerďa o Emir Kusturica.

Ve druhé polovině O Roma vakeren nám Lídie Poláčková přiblíží, jak žijí Romové v ostravském regionu. Dozvíte se, že Brněnští Romové kritizují projekt komunitního bydlení v Bratislavské ulici a paní Krausová nám řekne s čím se potýká nevidomá žena. V závěru vysílání vás pozveme na projekci filmu Emira Kusturici "Černá kočka, bílý kocour". Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Kutnohorské komunitní centrum Maják už několik let pracuje především s Romy. Činnost centra přitom neutichá ani o prázdninách. Děti se nedávno vrátily z letního tábora. Našemu spolupracovníkovi Michalu Trnkovi to prozradila vedoucí Majáku Miroslava Žáková.

"Letošní tábor jsme strávili v Rohozné u Jihlavy a musím říct, že to bylo jedno z nejkrásnějších míst, které jsme během tábor navštívili, všichni v té obci se k nám hrozně hezky chovali. Tábora se zúčastnilo 29 dětí. Z romských rodin bylo 18, zbytek děti, které jsou v evidenci oddělení péče o děti a mají nějaké trápení, nějaké problémy. Tyto děti vyjely společně. Tábor byl pěkný a příjemný a zároveň byl velmi náročný. V budoucnu bych chtěla, aby na tábor s námi vyjížděl dětský psycholog, protože problémy některých děti, když se dostanou z domova na táboře vyplují na povrch radikálněji, a odborník by byl namístě."

Říkala jste, že to byl tábor smíšený. Jely děti z romských rodin, ale i bílé děti. Jak mezi sebou děti vycházely? Byly nějaké problémy, co se týče právě tohoto?

"Z hlediska etnické příslušnosti nebyly vůbec žádné problémy. Byly běžné problémy, co mají děti mezi sebou v běžných kolektivech. Musím říct, že děti nejsou rasisté. Naopak tam vznikaly takové ty táborové lásky, a že by se kolikrát maminky divily, neboť to byly často lásky smíšené."

"Letos proběhne příměstský tábor. Budou to při oblastní charitě vlastně tábory tři. Příměstský tábor při komunitním centru Maják. Letošní příměstský tábor bude probíhat jinak, než jsme zvyklí. Poběží předškolní klub. To znamená, že pod vedením sociální pedagožky Lindy Slavíkove děti, které chodily do předškolního klubu, a nastupují v září do první třídy, se budou setkávat poslední týden prázdnin a na školu se budou připravovat. Pro starší děti jsme připravili dva výlety do Prahy z toho důvodu, že většina našich dětí v Praze ještě nikdy nebyla. Chtěli bychom navštívit Pražský hrad, Staroměstské náměstí, chtěli bychom jim ukázat metro, chtěli bychom je naučit, že Praha je hlavní město země, v které žijí. Byla by to taková trošku výchova k vlastenectví. Možná, že to zní jako fráze, ale romské děti by měly vědět, že toto je jejich země, že do ní patří. Ostatní tábory při centru Domek a při Domku v Čáslavi jsou klasické tábory, kdy se děti budou setkávat ráno na nějakém seřadišti nebo na nádraží a budou jezdit na výlety. Snažili jsme se, aby program nebyl pro rodiče příliš finančně náročný, protože na začátku školního roku je čeká finanční zátěž, když musí děti vybavit do školy. Cena výletu se tedy pohybuje kolem 50 Kč."

Ještě bych se zeptal, jaký je ze strany dětí a jejich rodičů o tábory zájem. Druhá otázka, která s tím souvisí, pokud by nás někdo poslouchal, kdo by se těch táborů chtěl zúčastnit, dokdy se musí přihlásit?

"Budou rozdávány letáčky, kde jsou uvedena telefonní čísla na mobilní telefony sociálních pracovníků nebo pracovníků, kteří pracují s dětmi. Na tomto telefonu je možné se přihlásit. Pokud se o tom dočte později, může dítě přijít ráno se svačinou, zaplatí a může jet. Většinou se táborů účastní kolem 60 dětí."

A je tu čas, kdy si do O Roma vakeren zveme hosty. Dnes si budeme povídat s Adamem Navrátilem ze společnosti Člověk v tísni. Dobrý večer.

Pane Navrátile, před rokem vyhlásila společnost Člověk v tísni veřejnou sbírku SOS POVODNĚ. Jak to se solidaritou vypadalo, kolik korun se ve sbírce podařilo vybrat?

"Máte pravdu je to skoro na den rok, kdy naši republiku zasáhly ničivé povodně. Již od první chvíle se na kontu SOS povodně začaly sbíhat peníze. Ta sbírka nakonec čítala 269 milionu, takže se solidaritou to myslím bylo tentokrát dobré.

"Tyto finance byly využity ve čtyřech hlavních směrech. Největší část, 152 milionu, byla použita na přímou pomoc rodinám, které byly zasaženy povodní. 99 milionů bylo použito na objekty veřejného zájmu - pod tím se schovávají školy, obecné bydlení a další objekty, které byly tou ničivou povodni také zasaženy. Tak zvané malé projekty pomoci si zasloužily 11 milionů. Pak tam musela být ještě samozřejmě nízká částka na provozní náklady, jako třeba zpočátku na vysílání mnoha dobrovolníků, kteří chtěli pomoci svýma rukama a svým časem a byli vysíláni do nejvíce postižených oblastí."

Největší část prostředků veřejné sbírky SOS povodně byla určena na pomoc rodinám a jednotlivcům. Kdo vlastně vybíral konkrétně, komu bude finanční částka přiřknuta a v jaké výši?

"Tento systém, přestože naše společnost měla nějakou zkušenost z povodní na Moravě, byl nastaven tak, aby se přímá finanční podpora dostala k lidem, kteří byli nejvíce postiženi co nejrychleji, a aby byla rozdělena nějakým způsobem spravedlivě. Proto jsme navázali spolupráci se střediskem empirických výzkumů. Toto středisko nám pomohlo udělat dotazník, pomocí kterého jsme přímo návštěvami u lidí, ať už to byly vesnice mimo Prahu, nebo v našem kontaktním centru v Karlíně, o kterém se ještě zmíním, přímo v půlhodinovém rozhovoru získali nejdůležitější informace. Následně tyto informace přecházely do centrály, kde procházely rukama sociálních rozhodčích, a pak došlo velice rychle k rozhodnutí, kolik která rodina dostane. Ty peníze potom byly zpětně poukázány velice rychle. Byla to otázka dvou tří týdnů."

Mezi nejvíce postižené oblasti v Praze patřil Karlín. Vy osobně jste tam pracovala jako sociální rozhodčí, jak konkrétně jste pomáhal?

"Máte pravdu v Praze byl nejvíce postižen Karlín. A musím přiznat, že původně naše společnost ani nevěděla o tom, že by pro ni v Karlíně byla nějaká práce. Měli jsme za to, že si Praha s Karlínem bude umět pomoci sama. Po rychlém monitoringu situace, který jsme provedli začátkem října jsme zjistili, že tomu tak není a že i Karlín by potřeboval pomoci -především lidé, kteří byli vyplaveni. Proto jsme tam narychlo zřídili naše informačně-kontaktní centrum, což byla maringotka, která jediná byla v tu chvíli suchá a mohla stát na svých vlastních kolech. Tímto centrem prošlo během dalšího tři čtvrtě roku kolem tří tisíc lidí. Mnoho z nich bylo nakonec i odškodněno, protože to byli lidi, kteří přišli takřka o všechno."

Pracoval jste jako sociální rozhodčí. To asi nebude zrovna vděčná funkce?

"Máte pravdu. Než došlo k tomu, že jsme lidem mohli nabídnout konkrétní finanční pomoc, bylo potřeba s lidmi pracovat trochu, řekněme, psychosociálně. Již v prvních dnech a týdnech po povodni se lidé začali vracet do Karlína a někteří z nich byli lehce zmateni, někteří byli šokování z toho, co viděli. Před tím to jen slyšeli a teď se začali vracet do svých domovů a na vlastní oči viděli, že voda vzala opravdu všechno. Mnozí z nich k nám chodili pro základní informace, kde je jejich doktor, který také sídlil v přízemí, kde si mohou vyzvednout nějaké čisticí prostředky, aby tak alespoň ze začátku mohli zmírnit ty špatné hygienické podmínky. To všechno jsme jim v centru poskytovali a zhruba v lednu tohoto roku jsme začali rozjíždět program přímého finančního odškodnění."

V Karlíně žije také celá řada romských rodin. Jak využívaly pomoc společnosti Člověk v tísni?

"Máte pravdu, že v Karlíně žije velké romské etnikum a viděl bych to jako pozitivum, neboť mnozí jsou tam přímo narozeni. Při osobním kontaktu s nimi jsme slyšeli celé životní příběhy. Bohužel jsme si nevedli žádnou přesnou statistiku jaké etnikum navštěvovalo naše centrum, ale Romové mezi nimi byli samozřejmě také. U nich se jednalo o to, že některé problémy v sociální oblasti ,které nebyly dlouho řešeny jako by ta voda nejen spláchla, ale i vyplavila."

"Pomáháme. V terénu zůstali čtyři moji spolupracovníci, kteří se nadále snaží pracovat s nejvíce zasaženými rodinami nějakou systematikou prací a navracet je tak do jejich domovů."

Pochopitelně o peníze jde až v první řadě. Dostáváte v současné době také nějaké finanční prostředky třeba od hlavního města Prahy nebo od osmého pražského obvodu?

"Musím říct, že takto ta sbírka nastavena nebyla. Prostředky se sešly většinou od obyčejných lidí - touto cestou bych jim chtěl poděkovat - a v neposlední řadě od velkých donátorů, kteří si vždy dopředu vybírali, na jaký projekt přispějí, to pak byli především postižené školy, domovy důchodců, dětské domovy."

Společnost Člověk v tísni právě rok po povodních může bilancovat, ale také se může dívat dopředu. Jak jste připraveni, chraň pánbůh, že bych to chtěl přivolávat, na další krizové situace?

"Lze-li tedy o tom mluvit v nadneseném slova smyslu, tak si myslím, že jsme daleko lépe připraveni, než tomu bylo před povodní. Musím zopakovat, co jsem slyšel včera z úst pana primátora doktora Béma, že zkušenost člověk získává příliš pozdě, takže většinou až potom, co se daná událost stane. Myslím si, že kdyby se ještě jednou takováto katastrofa v Čechách odehrávala, tak jsme velice dobře připraveni zvládnout tuto situaci ještě lépe. A hlavně máme dobrý pocit z toho, že víme, že bylo mnoho lidí, kteří nebyli lhostejni z toho, co se děje."

Máte nějaké konkrétní zprávy, jak to v současné v době v osmém pražském obvodu, v Karlíně, vypadá?

"Ta situace v osmém pražském obvodu, což je nejen Karlín, ale i Libeň, se velice rychle normalizuje, situace se zlepšuje. Přesto zůstává zhruba 700 rodin na cestě do svých domovů zpět. Podle posledních informací by se do svých domovů mohli vrátit do konce roku."

To se ovšem jedná o obecní byty. Máte také nějaké zprávy o bytech v domech, které mají soukromého vlastníka?

"Máte pravdu, toto číslo se týká hlavně obecních bytů, ale dvě třetiny domů v Karlíně je v soukromých rukách. Tam je evidence velice těžko dosažitelná. Musím konstatovat, že někteří vlastníci soukromých domů, ne že by tu situace třeba zneužili, ale třeba ještě nezačali s opravou bytových jednotek ve svých domech. Je velice těžké určit, jestli se někteří nájemníci do Karlína vůbec vrátí."

Pane Navrátile, budeme Vám držet palce v činnosti Společnosti Člověk v tísni. Hlavně si budeme spolu s Vámi přát, abyste nebyli vyzkoušeni nějakou podobnou přírodní katastrofou v dohledné době.

S podmíněnými tresty dnes od soudu pražského osmého obvodu odešla čtveřice mladíků obžalovaných z toho, že loni v říjnu na ulici surově zbili sedmnáctiletého Roma. Nejstaršímu z útočníků devatenáctiletému Jakubu Mělničákovi soud vyměřil tři roky vězení s podmínečným odkladem na zkušební dobu čtyř let. Jeho třem o rok mladším společníkům uložil podmíněné vězení v délce 1,5 roku s odkladem na zkušební dobu dvou let.

Pražští radní rozdělili 4 a půl miliónu korun na pomoc romské komunitě. Granty půjdou na projekty z oblasti vzdělávání a zaměstnávání Romů. Mezi úspěšné žadatele patří společnost Člověk v tísni, která získala dva milióny korun na činnost terénních pracovníků a právní poradnu. Mezinárodní romské unii město přidělilo částku 800 tisíc korun na činnost kanceláře, která Romům zprostředkovává zaměstnání.

Většina lidí z vyplavených bytů v obecních domech v pražském Karlíně by se měla vrátit domů do konce roku. Na odstranění následků loňské povodně už radnice Prahy 8 vynaložila zhruba miliardu korun, tedy dvě třetiny z celkového odhadu škod na obecním majetku. Z Karlína a Libně bylo při povodni evakuováno asi 20 tisíc lidí. Na návrat do obecních bytů teď čeká podle údajů radnice zhruba 700 nájemníků.

Slavnostní zahájení nového školního roku připravuje pro děti z mosteckého sídliště Chanov, obývaného převážně Romy, vedení tamní základní školy. První zářijový den půl hodiny po začátku vyučování se děti přesunou do chanovského kulturního domu, kde jim zahrají romští muzikanti. Prvňáčci navíc dostanou pamětní list a drobné dárky.

V Ostravě a okolí je největší nezaměstnanost, která se týká i Romů. Jak se snaží radní tuto situaci řešit a co je v poslední době nejvíce trápí se zeptala Marie Vrábelová romské poradkyně Lídie Poláčková z ostravského magistrátu.

"V současné době nás nejvíc trápí zhoršující se podmínky bydlení Romů. Situace se za posledních pět let poměrně hodně zhoršila. Není vybudován systém sociálního bydlení, záchytného bydlení nebo holobytů. Je to opravdu veliký problém. Vzniká nám nové bezdomovectví, protože ti lidé jak jednou přijdou o bydlení, v podstatě nemají šanci sehnat jiný obecní byt."

"To je další velký problém, protože se nám řada romských dětí ocitá v dětských domovech právě proto, že na ně myslí sociálně právní ochrana dětí a nemohou zůstat někde pod mostem nebo někde na ulici. Takže tyto děti, které jsou jinak z funkčních rodin, končí v dětských domovech."

"V Ostravě na magistrátu vznikla začátkem letošního roku stálá pracovní skupina pro integraci romské komunity a já pevně řeším, že právě tato skupina trošičku poposune tento problém k nějakému řešení. V současné době vypracováváme materiál, který bychom chtěli přednést na sboru starostů, kteří jsou v těch lokalitách, kde máme Romů nejvíc. Přicházíme s konkrétními návrhy, jak by se ty problémy daly řešit."

"Já věřím, že se něco už ovlivnit podařilo, máme vybudovanou poměrně slušnou síť sociálních terénních pracovníků, to znamená, že v obvodech, kde je hodně Romů, máme z řad Romů terénní pracovníky. Dále máme 24 pedagogických romských asistentů na školách a máme dokonce pilotní projekt zdravotně sociálního asistenta, který běží ve vítkovické nemocnici Blahoslavené Marie Antoníny. Když jsem začínala, klienti, kteří za mnou chodili, se svěřovali se svými problémy, to byla nezaměstnanost, bytové otázky. Ale v současné době, když máme takovou síť pracovníku, je ta moje práce trošičku jiná, už je to spíš koordinační činnost, je to spousta jiné práce. Teď koordinuji tu pracovní skupinu, která vznikla, organizuji vzdělávání pro naše asistenty. Musíme se starat o to, aby se vzdělávali dále. Nemůžou nastoupit do práce bez vzdělání, to by nešlo. Takže ta práce je taková širokokolejná."

"Já říkám, že téměř 95 procent u Romů, možná že přeháním, ale ta situace je opravdu na Ostravsku vážná, pracovní možnosti tam téměř nejsou. V současné době musím určitě vyzdvihnout pana ředitele státního podniku Diamo, který se účastnil několika jednání. Přišel za mnou s konkrétní nabídkou, že zaměstná tři Romy. Zatím na dobu určitou do konce tohoto roku, a pokud se osvědčí, tak jim dá smlouvu na dobu neurčitou. A to mi připadá jako konkrétní pomoc. Ti tři chlapci nastoupili a chválí je. Já si myslím, že to jsou konkrétní kroky, hmatatelné, které nám pomůžou. Já nemám ráda takové to okecávání a skutek utek."

Brněnští Romové kritizují projekt romského komunitního bydlení v Bratislavské ulici. Za bezmála devadesát miliónů korun tam město za přispění státu zrekonstruovalo zchátralý nájemní dům s tím, že tam budou bydlet opět Romové. Jak zjistila Sabina Vrbková, to se ale nelíbí jeho současným obyvatelům.

"Nechceme ghetto", protestují romští obyvatelé nově zrekonstruovaných bytů na Bratislavské ulici.

"Ať je to Rom nebo Čech, já si myslím, že aby nebyl rasismus mezi námi tady, tak by to mělo fungovat takhle."

"Ať mezi nás dají ještě jiné lidi než Romy. Soužití je lepší bydlení."

Také vedoucí romského střediska Drom Miroslav Zima chce, aby město přidělovalo dosud volné byty v centru komunitního bydlení na Bratislavské ulic i neromským rodinám.

"Já bych byl rád, kdyby to prostředí nebylo tak ryze romské, ale aby tady byli všichni společně, to si myslím může být jen přínosem.

Na to podle jakého klíče budou při přidělování bytů postupovat jsem se zeptala starosty městské části Brno-střed Josefa Kameníčka.

"Já neumím říct, jaká tam nastane situace. Jsou tam samosprávy, s kterými budeme určitě při obsazování hovořit. Myslím si, že ty by nám měly předkládat návrhy."

Zuzana Krausová z Prahy patří mezi ty ženy, které milují pořádek a věci na svém místě. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby paní Krausová viděla. I se zrakovým postižením dokáže být velmi soběstačná. Jako svobodná matka vychovává syna a ještě jezdí jako vedoucí na dětské letní tábory, kde také Janu Mišurcovi vyprávěla svůj příběh.

Paní Zuzana Krausová se narodila jako dítě v šestém měsíci těhotenství. Lékaři bojovali o její život. Několik měsíců musela strávit v inkubátoru. Nikdo v té době netušil, že velmi čilé mimino vlastně nevidí.

"Já jsem se s tím v podstatě narodila. Trvalo to do pěti let, pak se zrak objevil, ale občas se stane, že ho ztratím. Vidím, ale všechno hodně rozmazaně. Jsem s tím samozřejmě smířená, ale je problém si najít práci. Pobírám plný invalidní důchod. Na operaci jsem byla, ale ta se netýkala sítnice, takže zrakové zlepšení nenastalo."

Velmi dobře se pohybuje především doma. V místech kde to nezná nebo na křižovatce požádá o pomoc druhého člověka.

"Já si myslím, že se velice dobře orientuji v prostředí kde bydlím. Když jsem v novém prostředí je to pro mě samozřejmě změna, ale myslím si, že se to dá. Myslím si, že když se člověk naučí oslovit lidi, kteří vám pomůžou, tak není problém někam jet nebo se někam dopravit. Lidi to přijímají velice dobře. I když musím použít hůl, tak se mi nikdy nestalo, i když jsem tmavější pleti, že by mi někdo nepomohl. Pokud jedu do úplně neznámého prostředí, kde to opravdu neznám, nebo se bojím, jako jsou třeba jezdící schody v metru, tak hůl použiji, jiné pomůcky ne."

Paní Zuzaně vadí diskriminace. Sama ale říká, že měla v životě štěstí, s něčím takovým se nesetkala.

"Já si myslím, že jako Romce se mi žije velice dobře, protože jsem se nikdy nesetkala s rasismem. Nevím čím to je. Buď jsem padla na velice hodné lidi, ale je to i tím, že se velice dobře přizpůsobuji lidem."

Vychovává dvanáctiletého syna, jestli dobře, to podle ní musí posoudit druzí lidé.

"Já doufám, že podle toho jaké má můj syn výsledky ve škole a v různých kroužcích, tak si myslím, že si vede velice dobře. Toník chodí do jazykové škole, zároveň do sportovní školy, chodí do Legerovy ulice."

V životě Romů je velmi důležitá hudba, jazyk a další tradice. To se také se paní Zuzana snaží předávat svému synovi.

"Myslím, že se mi to daří velice hezky, i když musím říct, že se Toník doma chová jako Rom, ale mezi českými dětmi se snaží přizpůsobovat většině, a naše slova až tak nepoužívá."

Tondy jsem se zeptal, čím by chtěl být, až bude dospělý. Chvíli přemýšlel, a pak mi své tajemství prozradil.

Občanské sdružení Athinganoi pořádá pravidelně v rámci projektu Romaverzitas tematické večery. 28. srpna v 18 hodin se bude v pražském paláci YMCA promítat film s romskou tématikou. Více prozradila Heleně Polákové organizátorka Darina Batiová.

Jeden z tematických večerů byl věnován romské kuchyni, jaký byl zájem?

"Nás zájem překvapil, protože se dostavilo poměrně hodně hostů, a večer se líbil. Měli jsme halušky se zelím kyselím, potom ještě s kuřetem na paprice. Všichni měli dotazy, jak se to připravuje. Všem to moc chutnalo."

"Příští téma by mělo být buď ještě jednou opakování projekce s Jelenou Silajdžič. O tento tematický večer byl velký zájem. Nebo to bude film Grofo, který se týká drogové problematiky."

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete i v úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií a nebo v pondělí a v pátek na okruhu Českého rozhlasu 6 - v 19:15.

Příště vám nabídneme informace ze života Romů a do studia pozveme zajímavého hosta.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vekeren! Romale irinen - ada šuniben predal tumende!

Romale but Bacht te sasťipen. Ačhen Devleha!