Setkáme-li se s Romy, setkáme se také s hudbou
Téměř všude na světě, setkáme-li se s Romy, setkáme se také s
hudbou. Hudebníky jsou blízcí příbuzní Romů v Indii - domové a mirási,
hudebníky jsou Romové v Iráku, Makedonii, Rusku, Španělsku i Maďarsku. Podle
etnografky Evy Davidové je provozování hudby jedním z významných prvků
romské identity. Odpověď na otázku, jaká romská hudba vlastně je, je dosti
složitá, protože Romové všude na světě byli jen hosty, procházejícími
poutníky.
Vždy tedy můžeme vysledovat vliv romské interpretace v hudbě domácího -
převažujícího etnika. Pojem romská hudba můžeme podle Davidové chápat různým
způsobem: buď jako "hudbu, kterou Romové provozují jako jedno ze svých
tradičních zaměstnání (tedy pro Ne-Romy), nebo jako vlastní hudbu Romů, tedy
tu, kterou provozují sami pro sebe".
O hudbě mimoevropských romských komunit toho není příliš mnoho známo.
Indičtí domové (hinduisté) a mírasi (muslimové) jsou hudebníky "nižší třídy", tj. hráči na doprovodné nástroje - bubny a smyčcové sárangí, nebo genealogy, přenašeči rodových historií.
Iráčtí Romové jsou na tom podobně: žijí usazeni v blízkosti větších měst a baví jejich obyvatele hrou na jednostrunné housle rabáb a buben ve tvaru přesýpacích hodin kašabu, ženy zpívají a tančí.Jejich hudba se neodlišuje od arabské hudby Iráku, jejíž formy, charakter i výraz přejali.
V Evropě můžeme rozlišit čtyři oblasti různých romských hudebních projevů:
Rusko
Hudba ruských Romů vychází z tradic 19. století. V ruských romancích se
střídá sólista a dvouhlasý smíšený sbor za doprovodu kytary nebo akordeonu.
Dnes můžeme tento druh hudby zaslechnout po celém světě. Provozují ji
Romové, kteří si říkají kalderaši.
Balkán
Na Balkáně, v Řecku, Makedonii, Kosovu i Bulharsku je romská hudba silně
ovlivněna lidovou hudební tradicí Předního Východu. Základem souboru je
obvykle nástroj nesoucí název zurna - podobný hoboji - a velký dvoublanný
buben. Později zurnu vystřídal klarinet nebo jeho obdoba - tárogató, a
romské kapely se přeměnily v soubory žesťových nástrojů - něco jako naše
dechovky.
Španělsko
Na vzniku španělského flamenca se také podílela lidová hudební tradice
Předního Východu vedle prvků španělských a romských. Hudební a taneční styl
flamenco interpretují Romové i Ne-Romové.
Maďarsko
Na našem území a na území Slovenska se setkáváme s podobou maďarského
romského hudebního folklóru. To není nijak zvlášť překvapivé, vzhledem k
naší dlouholeté společné existenci v rámci Rakouska - Uherska.
V Maďarsku žije na území jednoho státního celku několik odlišných romských
skupin. Každá z těchto skupin má jiný hudební folklór.
Hudební folklór slovenských Romů, po desetiletí žijících usedle na jednom
místě, kde muži často působili jako hudebníci hrající pro neromské okolí, se
s tímto okolím značně sblížil.
Folklór olašských Romů nese znaky dlouhodobého pobytu této komunity v
Transylvánii. Olašští romové se hudbou tradičně neživili a také žili jako
komunita uzavřenějším způsobem. Proto je jejich hudba často až jakousi
intaktní "konzervou", je značně odlišná od hudby ostatních romských skupin:
například zde nenajdeme doprovázení se na nástroje, olašští Romové svůj zpěv
doprovázejí dupáním, tleskáním, výkřiky, luskáním apod.
Přes tuto odlišnost má hudba těchto dvou hlavních romských skupin některé
společné rysy:
- nezná písně svatební, ani písně spojené s narozením dítěte (to odpovídá
poměrně malé ritualizovanosti romského života), výjimkou jsou písně spojené
s vartováním u mrtvého.
- tvoří ji hlavně dvě skupiny písní:
- Písně určené k poslechu, většinou pomalé, bez pevného metra. U slovenských Romů se nazývají halgató,u olašských loki d'ili nebo mesaľaki d'ili.
- Písně taneční, rytmické, v sudém metru.
Patří sem čardáš Romů slovenských a čapáš Romů Olašských.
Jedním z nejtypičtějších znaků romských lidových písní je variabilita. Liší
se podoba jedné sloky od druhé, provedení od provedení, jeden zpěvák zpívá
stejnou píseň jinak než druhý.
Texty romských lidových písní jsou charakteristické různými poetickými
zkratkami, opakující se epithetou a barevností. Nejpoetičtější texty najdeme
u romských lidových písní milostných nebo sociálně zabarvených.
Zde je příklad jednoho sociálně zabarveného textu. Patří do pomalých písní
určených k poslechu:
Oj, devla,le
bo som čoro,
korunkaha na birinav
lava kečen le phralestar,
bo ov džanel, hoj man nane.
Phrale, phrale, mire phrale,
de man kečen trin korunki,
u ov phenďa, hoj les nane.
Geľom ke daj kečen te len,
de man, daje, trin korunki,
bo le čore phrales nane
u man khere churde čhave...
Oj, Bože, vezmi si mě,
protože jsem chudý,
nemám ani korunu,
vezmu si několik od bratra,
protože on ví, že nemám.
Bratře, můj bratře,
dej mi aspoň tři koruny,
a on řekl, že nemá.
Šel jsem k matce si něco vzít,
dej mi, matko, tři korunky,
protože chudý bratr je nemá
a já mám doma malé děti...
(Sečovce, 1961, přeložila Eva Davidová).
|
|