O Roma Vakeren

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Hin parašťovin, tumen pale šunen romani čib u džanen hoj akanastar tumenca hin emisia predalo Roma. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět také romská hudba.

Kamen te šunen sar o Roma dživen abo nevimata, andal le romengero dživipen? Te ha, ta ačen amenca! Šunena te romane giľa - šukar šuniben.

Peršo andre amari emisia vakereha palo temutno festivalis Khamoro, so ela Prahate. Pal ada tematos amenge phenela nevimata o Petr Mareš andale vlada, te o Emil Ščuka - prezidentos Iternacionalno romani unia.

Vláda tento rok finančně podpořila světový festival Khamoro 2003. Akce, kterou už po páté bude hostit pražská metropole, začne poslední týden v květnu. Záštitu nad festivalem převzal také místopředseda vlády Petr Mareš a prezident Mezinárodní romské unie Emil Ščuka - to je naše první téma.

Paľis tumenge phenaha nevimata andal le romengero dživipen.

Chybět nebudou ani aktuality ze života Romů.

Tiž amenca džana andro Terezín, kaj o Roma bešen andro maringotky. Vakeraha tiž jekha romňaha, so phirďa avri bari sikhaďi. Jekhetane mek džaha ko Lety u Písku, kaj andro dujto mariben muľa but Roma u amaro šuniben zaphandaha vičindoneha pro koncertos, savo ela Prahate u pre romani mša, so ela Brnoste.

Také vám představíme Martinu Pokutovou. Jak žijí Romové v Terezíně nám prozradí další téma a připravili jsme pro vás reportáž z Letů u Písku. Na závěr pro vás máme pozvánku na koncert a romskou pouť. Tolik z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Letos, poslední týden v květnu, bude v Praze už pátý ročník romského festivalu Khamoro. Letos poprvé tento festival podpořila i vláda. Čestným předsedou rady festivalu se stal pro tento rok místopředseda vlády ČR pro výzkum a lidské zdroje Petr Mareš. Bližší informace zjišťovala Martina Holubová.

"Je to skutečně čestné místo. Přede mnou na něm seděli takoví významní politici jako Václav Havel, takže je to skutečně pocta."

"Vláda poprvé v historii tohoto festivalu uvolnila finance ze svého rozpočtu. O jakou částku se jedná a proč se takto rozhodla?"

"Je to asi 1 milion 250 tisíc korun. Rozhodnutí vyplynulo z hodnocení dosavadního vývoje festivalu Khamoro. Vláda dospěla k názoru, že je to festival, který si zaslouží dlouhodobou podporu, který prokázal, že má své místo v Praze, má své místo i v programech turistů, kteří putují po Evropě za kulturními záležitostmi a že by bylo škoda, kdyby se musel každý rok vypořádávat s otázkou: "Budeme nebo nebudeme mít peníze?"

"Tento ročník je veden v duchu dodržování lidských práv, jaký je váš názor na postavení romské komunity v České republice?"

"Máme před sebou ještě dlouhou cestu, aby postavení bylo uspokojivé pro obě strany. A obě dvě strany pro to ještě musí mnoho udělat. Já si myslím, že, tak jako vždycky, hlavní úkol je na většinové společnosti, prostě pro to, že je většinová. Bylo by ale chybou zatajovat, že i Romové musí ještě hodně udělat pro to, aby mohly být sebevědomou součástí demokratické společnosti. Myslím, že se nám to podaří a myslím, že některé věci se nám už daří, především v oblasti vzdělávání a v některých dalších oblastech kultury. Ještě nám to ale pár desítek let potrvá."

"Co by se v České republice v oblasti dodržování lidských práv mohlo ještě zlepšit?"

"Spousta věcí. Ale myslím si, že to nejdůležitější není jenom změna legislativy, změna zákonů nebo předpisů. To podstatné je změna našeho přístupu k zákonům. Ono podle řady z nich by se již dnes dalo fungovat mnohem, mnohem lépe. A co bude nejobtížnější, bude, dle mého názoru, zabránit tendenci, která vytěsňuje Romy mimo většinovou společnost, která by se je snažila uzavřít do nějakých ghett, kde by sice měli zaručena všechna práva, ale žili by mimo nás."

"Vraťme se k festivalu Khamoro, na této akci vystoupí spousta umělců z celého světa, jaký máte vztah k romské hudbě?"

"Asi jako každý, kdo si ji občas poslechne. Je to věc fascinující. Já se přiznám, že ke mně nejvíc mluví kombinace romských hudebních nápadů s některými jinými proudy v muzice, jako třeba s jazzem. Mám pocit, že teď právě zažíváme dobu, kdy romská inspirace v jazzu i v rockové muzice má před sebou obrovskou perspektivu. Takže se těším, co nového uslyšíme na Khamoru letos."

Záštitu nad festivalem Khamoro 2003 přijal také prezident Mezinárodní romské unie Emil Ščuka.

"Já přímo se na tomto festivalu nepodílím. To pořádá především Jelena Silajdžič, "Slovo 21" a já tomu spíše dávám morální podporu a v letošním roce i záštitu společně s Ramirem Cibrianem."

"Účastnil jste se předešlých ročníků, jaký je podle vás zájem o tento festival?"

"Zájem o tento festival je velký, kapacita zřejmě nestačí. Je o něj také velký zájem z řad ne-Romů, cizinců pobývajících v Praze, takže všichni Romové nemohou tento festival vidět, protože je to kapacitně omezené. Ale mohou to pak vidět v televizi, protože Khamoro se snímá a časem se to pak vysílá. Z těchto televizních produkcí Romové tento festival chválí."

"Součástí festivalu jsou odborné semináře. Tento rok se bude hovořit o dodržování lidských práv menšin, jak byste zhodnotil situaci menšin u nás?"

"Na to je velmi těžké odpovědět, ale myslím si, že za těch třináct let určitě nejsme v bodě nula, že je to slovo do diskuse a že tuto diskusi začala vláda určitým způsobem brát. Jestli se to vládě povedlo nebo nepovedlo, to je otázka jiná. Já si myslím, že to není problém, který by se dal vyřešit za jedno volební období vlády a že se s nedodržováním lidských práv budeme potýkat několik desetiletí. A není to jen případ České republiky, ale všech vyspělých zemí. A co já považuji za důležité- že to vláda cítí jako problém a chce to řešit. Jestli pro to dělá všechno, co by mohla, to je jiná otázka. Myslím si, že by v tomto ohledu mohla dělat více a lépe."

"Já bych to rozdělil na dvě části. V první části na účast diskutérů a referujících hostů. Ti jsou reprezentují rejstřík z celé Evropy. Jsou to významné romské i neromské osobnosti, které se danou problematikou zabývají. Účast Romů je také různorodá, pestrá, z celé republiky. Aspoň z minulých ročníků si pamatuji, že se pořádají autobusové zájezdy z různých koutů republiky, okresů, tak aby tato semináře nebyly jen pro úzký okruh diváků."

V Letech u Písku se sešli už po sedmé ti, kteří chtěli uctít památku romským obětem holocaustu z druhé světové války. Pietního aktu se zúčastnil za prezidentskou kancelář Ladislav Jakl, kterého se kolegyně Marie Vrábelová se zeptala, s jakým poselstvím přišel.

"Akce v Letech velice tradiční, krásná, upozorňující na osud českých Romů, je natolik významná, že určitě nebylo možné ji pominout."

"Pan prezident se romských akcí zúčastňuje a zúčastňuje se jich rád. Poselství, které Romům vždy posílá, je jedno: "Jistě by bylo dobře, kdyby v této společnosti, která je nějak rozvrstvena, žili co nejlépe, aby nikdy nezapomínali na to, kdo jsou, aby nezapomínali na to, že jsou jiní a nechtěli být stejní a nechtěli se srovnat do řady. Aby si svoji zvláštnost a svoji jinakost zachovali." Já sám za sebe bych k tomu dodal: "Jako nám záleží na svobodě, tak má nám záležet na jinakosti. Chraňme jinakost stejně jako svobodu, jedno bez druhého nemůže být."

Památce se příšli poklonit samotní Romové. Co vědí o Letech a proč přišli...

"Protože mě to nějak také trošku zajímá. Nikdy jsem tu nebyla, takže jsem nevěděla, o co se tady jedná, co tady je."

"Ano, pravidelně každý rok. Hlavně kvůli tomu, aby děti věděly, co se tady stalo. Všechny děti z Písku sem vodíme. Tady byla proti našim Romů spáchána krutost, tak aby věděly, kde to vlastně je, co se tady stalo?"

"Tady umřeli Romové za druhé světové války, to mi řekla maminka a babička."

Organizátorem, tak jako každý rok, je Čeněk Růžička z Výboru pro odškodnění romského holocaustu, který nám řekl...

"Jsem tu už dnes po sedmé a neustále každý rok upozorňujeme vládu na to, že je to zde nedořešené, ale vláda jako by neslyšela."

"Donutili jsme vládu k tomu, že nechala zbudovat k bývalému místa tábora a nouzovému pohřebišti přístupové cesty. Tam se člověk nemohl dostat. Pan prezident, to byl ještě prezidentem pan Havel, nechal zbudovat na pohřebišti pomník. My jsme potom dali dohromady tady v Mirovicích pohřebiště. Na prvním hřbitově je pohřbeno 176 romských obětí. To byly první oběti tábora do té doby, než zde vypukl tyfus. Další oběti byly poté pochovávány vedle tábora nebo volně nouzově v terénu."

"Předpokládám, že byste chtěl, aby byla odstraněna velkovýkrmna vepřů?"

"Ano, samozřejmě. Prvním přáním je odstranit velkovýkrmnu, následně potom bychom rádi na tomto místě zbudovali tzv. naučnou stezku. Chtěli bychom tabulemi, které bychom tam umístili, upozornit na to, co na tom kterém konkrétním místě se v dané době stalo."

"Jaký byl váš poslední apel vládě týkající se likvidace velkovýkrmny vepřů?"

"Včera jsme měli na židovské radnici seminář. Tématem tohoto semináře bylo: "Každý na svém písečku". Pozvali jsem tam členy Rady vlády, to znamená zástupce menšin. Bylo jich tam tak asi osm a předali jsme jim požadavek, aby tato Rada iniciovala požadavek vládě: návrh na zbourání jak prasečáku v Letech, tak zbourání rekreačního střediska v Hodonínu u Kunštátu. Doufáme, že se věc pohne dopředu. Jsme realisté, ale nemůžeme přece přestat bojovat."

Mezi přítomnými ani letos nechyběl Ondřej Giňa, předseda Grémia romských regionálních představitelů...

"Určitě by tady mělo nebo mohlo být více Romů, ale, myslím si, že i ne-Romů by tady mělo být více. Protože není to záležitost čistě romská. Já si myslím, že celá situace kolem Letů a prasečáku a toho, co je v Hodoníně u Kunštátu, by se měla objevovat jako téma častěji. Je to historická zkušenost. Ukázalo se, co může vzniknout z rasové nenávisti. To že tady ještě dnes stojí prasečák, to je také ukázka něčeho - lhostejnosti, neúcty. Ať to nezveme jakkoliv, skutečnost je taková, že je zhanobena památka mrtvých. I celá historická událost, historická etapa je tím prasečákem dotčena. Já si myslím, že toto je třeba lidem vysvětlovat, je o tom třeba mluvit. Měli bychom pro to udělat mnohem víc. Z minulosti se můžeme poučit a já si myslím, že minimální zmínka ve škole o tom, že Lety existovaly, že tady byla takováto situace, by měla být samozřejmostí."

Pravidelně se pietního aktu zúčastňuje také Fedor Gál....

"Možná to bude znít pateticky, já si ale opravdu myslím, že Romové jsou pořád ti, kteří ještě nosí žlutou hvězdu na prsou. A jsem přesvědčený, že pokud se jeden jediný Rom nebude cítit bezpečně, tak ani ostatní nejsou skutečně svobodní. Já jsem se narodil v Terezíně, a přesto do Letů chodím častěji než do Terezína. Já se stydím za to, že Terezín je upraven hezky - památník s květinami, bufetem, s muzeem -, a v Letech smrdí prasečák. A pokud tam bude smrdět, tak se budu stydět."

"To, že to Romové nevědí, je taky tak trochu naše chyba. Nebylo to v učebnicích, nebylo to zaznamenáno jako historická skutečnost, nemluvilo se o tom, bylo to tabu - téma. A tabu - téma to bylo proto, že letský tábor nespravovali esesáci, nebyla to německá záležitost. Kapové tam byli Češi, šéf toho tábora, sadista a vrah, byl Čech. Tito lidé nikdy nebyli odsouzeni za válečné zločiny. Je to náš vlastní delikt. Za holocaust Romů neseme stejnou odpovědnost jako Němci. Je to tvrdé, ale pokud si to neřekneme přímo, tak ten prasečák tam bude smrdět pořád."

Romové se nechtějí vzdát myšlenky na vybudování památníku obětem romského koncentračního tábora v Letech u Písku. I nadále budou usilovat o odstranění vepřína, který stojí nedaleko pietního místa a vyzývají proto vládu, aby se tím znovu zabývala. Žádají také odstranění rekreačního střediska na místě dalšího koncentračního tábora v Hodoníně u Kunštátu na Blanensku.

Církevní základní škola Přemysla Pitra v Ostravě vybuduje pro své romské žáky i jejich rodiče komunitní centrum. Pořádat se v něm budou vzdělávací kurzy či programy pro děti. Ve vzdělávacích kurzech se rodiče seznámí například s prací na počítači a chybět nebude ani sociálně právní poradna. Centrum bude otevřeno začátkem příštího školního roku.

Švédský deník Dagens Nyheter se v reportáži věnuje údajné nucené sterilizaci romských žen a dívek na východním Slovensku, na které upozornily ve své zprávě počátkem roku organizace na ochranu lidských práv. Policie a slovenské ministerstvo zdravotnictví zahájily na základě zprávy vyšetřování, avšak nedošly ještě k žádným závěrům.

V Pardubicích, Rokycanech, Brně a Praze budou ještě v květnu a v červnu jednat zástupci státních i nestátních organizací o problematice Romů. Občanské sdružení Partners Czech chce při seminářích a kulatých stolech nejen zviditelnit romská témata, ale také představit sborník o evropských romských projektech.

Společnost přátel časopisu romských studií Romano džaniben - Romské vědění - a nakladatelství G + G zvou všechny zájemce k setkání nad sborníkem Romano džaniben v nové grafické úpravě. Místem setkání bude kavárna Blue Velvet, v Praze 2, v pondělí 19. května od 18.00 hodin.

V O Roma vakeren vám představujeme také osobnosti. Marie Vrábelová se s mikrofonem vydala za Martinou Pokutovou.

"V současné době pracuji v "Public relations agentuře" v "Best communications group" jako manažer."

"Jako v každé "PR agentuře" člověk, který tam pracuje, musí mít jakési komunikační schopnosti. V naší agentuře je nutná navíc jazyková znalost, protože majitelé jsou Britové, takže musíme ovládat angličtinu. Naši klienti jsou většinou zahraniční, takže angličtina je nezbytná. Potom jakási empatie, schopnost vcítit se do klienta. Já jsem původně chtěla studovat medicínu, na tu jsem se ale nedostala. Protože jsem se učila na přijímací zkoušky biologii a chemii, tak jsem zkusila i "peďák" tady v Praze. Ten jsem začala studovat a během let jsem zjistila, že mě to moc nebaví a že to zrovna není obor, v kterém bych se našla, takže jsem pak hledala něco jiného a přičichla jsem k "PR" (Public relations). To mě bavilo."

"Tím, že poznávám více oblastí, tak mám větší přehled. Taky je tam ta angličtina, tam se člověk má pořád, co učit. Teď před vstupem do Evropské Unie, myslím, že jazyky budou hodně důležité. Moji rodiče mě vždycky ve vzdělávání podporovali, tradovalo se to asi v jejich rodinách Ve škole jsem asi byla dítě štěstěny, nikdy jsem se nesetkala s tím, že by mě někdo slovně nebo fyzicky napadal kvůli tomu, že jsem Romka. Menší problém jsem pak měla při nějakých přijímacích pohovorech do zaměstnání, kdy jsem poznala, že je to problém. Ale v mé současné práci to vůbec necítím, možná pro to, že jsem v britské společnosti, ke jsou zvyklí, že lidé pocházejí z různých koutů světa a jsou jiní."

"Asi určitým způsobem ano, velký vliv na to měli rodiče a myslím, že svou povahou jsem i byla taková, že jsem chtěla vědět a znát víc. Určitě tam je nějaká cílevědomost a touha něčeho dosáhnout. U mě- je to třeba hloupost- ale každá žena je marnivá, takže jsem si hledala práci, abych si pak mohla kupovat všechny ty svoje blbůstky, jako parfémy a kosmetiku atd. Člověk chce být spokojený ve svém životě a mít se dobře."

"Vy jste vyrůstala na severu Čech, máte tam svojí rodinu. Stýkáte se s nimi?"

"Určitě, dojíždím tam, kdy mohu. O víkendech navštěvujeme s přítelem rodiče nebo oni přijedou sem do Prahy."

"Ani ne tak moji rodiny, ale spíše všech Romů v severních Čechách, je nezaměstnanost. Dosažené vzdělání tam není tak vysoké jako u ostatní populace."

"Já myslím, že vzdělání je úplně nejdůležitější, protože díky němu pak už můžete dosáhnout všeho. Celkový přehled a zkušenost školy, se nedá zaplatit. Vzdělání, teď ještě před Evropskou unií, je, si myslím, úplně nejdůležitější věc."

Do nezáviděníhodné situace se dostala jedna z romských rodin v Terezíně. Z náhradního ubytování po povodních se nemá kam vrátit. Situaci mapoval Miroslav Zimmer.

Několik romských rodin z Terezína našlo díky vstřícnosti radnice v Třebenicích střechu nad hlavou v obci Sutom, v budově bývalé školy. Mezitím se některé už vrátily do svých městských bytů v Terezíně. Rodina Samkových zůstala bez přístřeší. Třebenický úřad totiž objekt školy rekonstruuje a musel rodinu přestěhovat. Neobešlo se to bez asistence policie, protože Romové nechtěli ubytovnu opustit. Kdo by se také chtěl stěhovat do mobilní buňky? Zakopaný pes je v tom, že povodněmi poškozený objekt, ve kterém dříve v Terezíně romská rodina bydlela, zatím soukromý majitel neopravil. Terezínský starosta Jan Horníček k tomu dodává:

"My jsme se snažili apelovat na bývalého pana domácího, a i z rozsudku je on povinen jim ubytování zajistit . On se k tomu ale stavěl tak, jak se hezky česky říká, že dělal "mrtvého brouka", že ho to nezajímá."

"Město byty nemá a kdyby je mělo, přidělilo by je těm, kdo mají podle pořadníku nárok," říká otevřeně starosta. Přesto radnice Romům pomohla.

"My jsme se rozhodli, že jim dáme buňku, nakonec místo buňky se jim přistavila maringotka, a nakonec i maringotky dvě, aby v nich rodina mohla žít. Je problém s hygienou, koupili jsme jim chemické WC a postavili jsme je na okraj náměstí Dukelských hrdinů."

Právě toto řešení se již po několika týdnech stalo předmětem kritiky mnoha občanů, kterým vadila hlučnost nových obyvatel, návštěvy příbuzných a známých, nedodržování hygieny a podobně. Jan Horníček k tomu dodává:

"Rozhodli jsme se, bohužel, je z centra města odstěhovat. Našli jsme si lokalitu. Když ale za nimi přišel místostarosta a řekl jim, kam by se měli stěhovat, řekli, že si našli jinou lokalitu. Pro nás to byla lokalita dokonce výhodnější nebo příhodnější, takže došlo k dobrovolnému přestěhování těchto dvou maringotek na pozemek číslo 469, který je v Ravelinu 15. Zde zatím jsou."

"Já nemám dnes představu, co s tím dál. Obec pomohla paní Samkové s tím, že naše pracovnice s ní byla na policii, kde podaly trestní oznámení, aby tento člověk, který je povinen jim zajistit ubytování, aby toto splnil. Teď jsou na řadě další orgány. Stát by měl v tomto případě zasáhnout a konat to, co stát konat má."

Na okraji města, v prostoru terezínského pevnostního Ravelinu, žijí Samkovi v maringotkách. Co tomu říkají?

"Je to lepší, neokukují nás jako tam. Tam si lidé stěžovali, že maringotky jsou tam akorát pro ostudu. Nechodí sem tolik návštěv. Říkali, že elektriku nám připojí, no, hlavně že se tu aspoň nekrade."

Blíží se konec O Roma vakeren, ale dříve než se rozloučíme, máme tu pro vás ještě pozvánku na víkend:

Zítra v 11:00 v kostele v Brně-Zábrdovicích katolická bohoslužba zahájí jednodenní celostátní pouť Romů. Mši bude sloužit národní ředitel České biskupské konference pro pastorační činnost u romského obyvatelstva Jiří Rous. Odpoledne následuje folklorní romský festival, jehož účastníky pozdraví brněnský biskup Vojtěch Cikrle.

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete i v úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií a nebo v pondělí a v pátek na okruhu Českého rozhlasu 6 - v 19:15.

Příště vám nabídneme informace ze života Romů, do studia pozveme zajímavého hosta a nebudou chybět ani romské písně.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren! Romale irinen - ada šuniben predal tumende!

Mějte se moc pěkně a klidný víkend ....

Romale but Bacht te sasťipen... Ačhen Devleha!