O Roma Vakeren

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Hin parašťovin, tumen pale šunen romani čib u džanen hoj akanastar tumenca hin emisia predalo Roma. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět také romská hudba.

Kamen te šunen sar o Roma dživen abo nevimata, andal le romengero dživipen? Te ha, ta ačen amenca! Šunena te romane giľa - šukar šuniben.

Peršo amenca džana Olomouciste, kaj oka Roma kurko švecinas oltaris. Amare džuvľija peske kerde manušengero jekhetaniben: Peskera bučaha kamen te pomožinen, kaj te el feder situcia le Romen ka mende.

Nejdříve se společně vydáme do olomouckého chrámu Panny Marie Sněžné, kde mají Romové svůj vlastní oltář s romskou Madonou, přiblížíme vám aktivity Občanského sdružení žen a přátel v Olomouci a setkání zástupců romských organizací....

Paliž tumenge phenaha nevimata andal le romengero dživipen.

Chybět nebudou ani aktuality ze života Romů.

Kamen te dikhen dokumentos Sága Romů, te ha, ta amen tumenge phenaha kaj. Tiž amenca džana andre khangeri pre mša svato. Vinčinaha tumenge pre patraďi u pheneha tumenge save tradicii ľikeren o Roma pre patraďakere inepi.

Ve druhé polovině O Roma vakeren vám přiblížíme vám oslavy velikonočních svátků u Romů a na závěr nám v O Roma vakeren řekne Patrik Kraus velikonoční poselství. Tolik z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jan Mišurec.

Od soboty mají Romové v olomouckém chrámu Panny Marie Sněžné svůj vlastní oltář. Na velkou událost spojenou s přednáškami a odpolední mší svatou se sjelo asi 50 Romů z celé republiky. Oltář s romskou Madonou navrhla a vyrobila Lubomíra Oláhová. Co jí k tomu vedlo, a co má oltář představovat, tak to prozradila Radce Kvasničkové z olomoucké redakce Českého rozhlasu.

"Mělo by to lidem připomenout to, co naše tradiční romská rodina má a co naše mladá generace velice často v tom, co prožívá, zapomíná. Zapomíná na to, co je pro nás a u nás u Romů to nejcennější. Je to láska, pochopení, jedním slovem, naše romská "paťiv". Oltář má být symbolem a motivací k tomu, že lze dělat věci, které se zdají být v tuto chvíli nemožné, že to lze dokázat."

Některých zúčastněných jsem se zeptala, co pro ně znamená nový oltář a také velké setkání Romů"

"Pro mě osobně, jednak mi to dává pocit sounáležitosti, dále mě to poskytuje takový určitý pocit hrdosti v rámci romské identity."

"Pro mě to znamená hodně, protože konečně se tady v Olomouci začíná něco dít pro to, aby se Roma poznali, setkali se. Začínají tady žít v nečinnosti. Toto shromáždění bude něco pro ně, něco, co by je mělo dát dohromady a ukázat jim, že je Bůh má rád a aby začali věřit ostatním lidem a nezavírali se doma jenom sami pro sebe.

"Je to velmi krásná událost pro Romy, pro nás všechny. My Romové jsme nábožný národ a když je nám těžko, utíkáme se do kostelíčka, pomodlíme se k Pánubohu, k Panně Marii. Protože pevně věříme Pánubohu, tak věříme v to, co neexistuje, ale zároveň existuje v našich duších a v našich srdcích a v Písmu Svatém - Bibli."

Atmosféra v kostele byla dojímavá, poprvé tam totiž zazněla romská hymna i modlitba.

V Olomouci se o víkendu sešli zástupci romských organizací, aby jednali o tom, jak by mohli lépe spolupracovat: Jednání se zúčastnil i Ladislav Danis, kterého oslovila opět Radka Kvasničková.

"Tak, já se jmenuji Danis Ladislav, rodilý Olomoučák. Cítím se být občanem České republiky, jsem Moravák a patřím k romské komunitě."

"Já vím o tom, že se uvažuje, že se romské organizace sjednotí. Vysvětlete, proč je to důležité?"

"Jednak to vyplývá z podstaty toho, co se stalo v 90-tém roce.... Když to řeknu velice jednoduše, tak do 90-tého roku nejenom že jsme byli na okraji společnosti, ale nikdo se nás nikdy na nic neptal. A už vůbec ne na názor. Od 90-tého roku, i v kladu i v záporu, nějak vyplynula sounáležitost žití. Lidé se nás teď ptají na různé informace a pro nás je to nové. Máme potřebu se nejen sdružovat, ale hlavně chceme zvýšit naši sociální úroveň a vzdělanost v romské komunitě."

"Takže myslíte, že bude jednodušší, když budete všichni tahat za jeden provaz?"

"Určitě ano. My se musíme nejen sdružovat v občanské sféře a navzájem se informovat, co, kde, jak můžeme zlepšit, ale i vyvíjet v kladném slova smyslu tlak na společnost, aby nás začala konečně vnímat, jako občany této republiky. Dnes jsme se v Olomouci sešli jednak proto, abychom si shrnuli zkušenosti z neziskového sektoru, z občanských sdružení. Byli tady lidé z Prahy, z olomouckého kraje, v podstatě z celé republiky. Kdybych to nějak měl shrnout, tak jsme se shodli na zkušenostech, které v této společnosti máme, a to je jednak o hlášení se ke komunitě a jednak k občanským právům, která z toho vyplývají."

V Olomouci zůstaneme i v následujících minutách. Tamní Občanské sdružení romských žen a přátel se snaží aktivně pomáhat Romům. Jejich aktivity tady totiž v poslední době stagnovaly. To vše se snaží romské ženy změnit. S předsedkyní sdružení Helenou Molnárovou si povídala Radka Kvasničková nejprve o tom, jestli se v poslední době nějak změnila situace v romské komunitě.

"Já to cítím v tom, že se věci začínají hýbat. Naše romské organizace v Olomouci se dáváme dohromady, děláme tady aktivity pro děti, což se tady do dnešní doby nedělo. Občanské sdružení, které máme v Olomouci, se dáváme dohromady s "Edukem" a začíná zde terénní práce, která je pro Romy."

"Já vám přeji krásný den, jmenuji se Magdalena Mandátová, jsem členkou poradního sboru a jsem v občanském sdružení romských žen. Pracuji v revizní komisi s paní Molnárovou. Pracuji dobrovolně jako terénní sociální pracovník. Dělám to pro Romy strašně ráda a ze srdce. Moc ráda jim pomáhám, protože někteří sociálně slabší to potřebují. Jedině nám, Romům, se mohou svěřit se svými těžkostmi."

"Je náročná, ale zároveň krásná, zajímavá a proto to strašně ráda dělám. Je to sice dosti obtížné, ale někdo jim přece pomoct musí."

"Jak jim pomáháte? To chodíte do romských rodina a když vidíte, že jsou na tom špatně, tak uděláte třeba nějakou sbírku nebo jak si to mám představit?"

"My sbírky neděláme, ale teď pan doktor Emil Ščuka a paní Dulejová Marta z Prahy udělali pro romské obyvatele narozené do 9.5 1945, kdy bylo osvobozené Československo, sbírku a chtějí jim finančně vypomoct buď na potraviny nebo na byt, zaplatiti dluh, nebo když si chtějí něco koupit, atp. Co se ale týká nás terénních pracovníků, tak když vejdeme k Romovi, on vidí, že jsem Romka a já mu to potvrdím, řeknu mu, že umím romsky, tak mi rozhodně s důvěrou poví svoje starosti a těžkosti, než kdyby šel za ne-Romem. Má trošku strach, jestli to vyřeší, říká si: "Pochopí mě, nepochopí?" Rom Roma vždycky pochopí, tak proto to strašně chci dělat. Já mám manžela ne-Roma, ale on je moc zlatý člověk, takže mi strašně fandí a pomáhá. (smích)

"Podali jsme projekt pro děti a chceme je vzdělávat, protože ještě nepoznají cizokrajná zvířata. My máme na Kopečku krásnou, velkou, rozšířenou, zoologickou zahradu, takže bychom tam šly s dětmi na nějaký výlet a seznámili je s těmito zvířaty.... aby to byla taková poznávací cesta."

Romové by mohli žít společně s lidmi jiných národností v Městečkách soužití v severních Čechách. Na území Libereckého a Ústeckého kraje by měla vzniknout tři tato městečka. Odborníci považují za nezbytné, aby Romové před přestěhováním do Městečka soužití absolvovali rekvalifikaci. V Městečku soužití by měla být mateřská škola a víceleté gymnázium.

Mezi vítězi Romské literární ceny se umístili i dva romští autoři z České republiky. Výsledky soutěže vyhlásila v Budapešti nadace Open Society Institute. Na slavnostním ceremoniálu bylo předáno ocenění celkem osmi romským spisovatelům ze střední a východní Evropy. Hlavní ceny jsou spojeny s odměnou ve výši 5000 amerických dolarů. Dva autoři z České republiky získali zvláštní ceny za beletrii, a tím také odměnou ve výši jednoho tisíce dolarů.

Obvodní soud pro Prahu 8 dnes projednával kauzu romského studenta Marka Poláka, kterého loni v Praze napadli čtyři mladíci. Polák během líčení označil tři z obžalovaných za útočníky. Čtvrtý souhlasil s tím, aby se hlavní líčení konalo v jeho nepřítomnosti. Obžalovaní měli napadeného častovat rasistickými nadávkami, bili ho pěstmi a kopali ho těžkými botami. Incident ukončila náhodně projíždějící hlídka policistů, kteří je zadrželi. Napadený utrpěl otřes mozku, tržnou ránu na temeni hlavy a četné zhmožděniny po celém těle.

Počet rasově motivovaných zločinů na Slovensku prudce stoupl. Zatímco policejní statistiky v roce 2001 zaznamenaly 40 trestných činů tohoto druhu, loni jich bylo již 109. Takový nárůst může být však vysvětlen i větší všímavostí policie, v minulosti kritizované občanskými aktivisty za údajnou benevolenci vůči extremistickým skupinám. Objasněnost rasově motivovaných zločinů se loni pohybovala kolem 70 procent.

Oslavy Velikonoc jsou důležitou součástí naší kultury. Ale ne všichni Romové při oslavách těchto svátků dodržují stejné tradice. Například Olašští Romové se při oslavách Velikonoc obdarovávají zlatem, neboť má pro ně nesmírnou hodnotu, protože jako kočovný národ nemohli investovat svůj majetek do nepřenosných věcí, a tak své jmění ukládali do zlata. Olašský Rom věří, že zlaté šperky, které má na sobě, jej uchrání před nemocí. Martina Holubová se zeptala na jejich velikonoční tradice Marie Husárové.

"My velikonoční tradice dodržujeme úplně stejně jako Češi. Máme je jen odlišné v tom, že u nás kluci nechodí koledovat, nechodí s pomlázkou, ale předáváme si dárky."

"No, většinou je to zlato nebo peníze. U starších, dospělých, jako u rodičů je to spíš to zlato a u dětí spíš ty peníze."

V České republice, zejména na severu Čech žijí také Sinti Romové. Mezi základní rozdíly, kterými se liší od ostatních Romů je jejich dialekt. Ten obsahuje především převzaté německé výrazy. Sinti Romové se mimo jiné odlišují i tím, že jiným způsobem oslavují Velikonoce. Martině Holubové to v následujícím rozhovoru potvrdil Patrik Kraus.

"Sintí Roma velikonoční svátky a s tím spojené tradice dodržují. Ústřední postavou je vždycky Ježíš Kristus. Jsme velmi věřící. Na Velký pátek naše ženy navštěvují kostel, oblékají se do černého jako při pohřbu a k božímu hrobu, kde je uložena socha mrtvého Ježíše kladou květiny. Pláčí nad mrtvým Kristem. Tento den se nejí ani nepije."

"Tak normálně. Já si pamatuji z dětství, že mi babička těsně před Velikonocemi vyprávěla různé příběhy z Kristova života, jakési apokryfy. Zpívala nám, sešla se rodina. Protože jsme hudebnická rodina, hrálo se, a tak se vzpomínalo právě na Velikonoce. Velikonoce jsou pro nás veliké svátky, větší než Vánoce. Jsou to svátky života, rodiny, kterou velmi ctíme a v neposlední řadě jsou Velikonoce pro nás důležité tím, že Kristus vstal z mrtvých. Prožíváme to asi tak, jakoby nám z rodiny někdo zemřel a za několik dní vstal z mrtvých, proto se velmi radujeme."

"Boží hod velikonoční, den kdy Kristus vstal z mrtvých, prožíváme velmi radostně. Od rána se peče, smaží, vaří, samozřejmě speciality z naší kuchyně. Především tedy skopové maso, ryby, kuře se zeleninou, nepřeberné množství sladkostí. Jídlo, podobně jako Židé, rozdělujeme na čisté a nečisté. Sejde se opět rodina, hraje se, zpívá se, slaví se až do večera."

Během slavnostní bohoslužby v kostele svatého Václava v Praze jsme oslovili Patrika Krause a požádali ho o velikonoční poselství pro naše posluchače.

V tyto dny si budeme připomínat umučení Ježíše Krista, který zemřel za naše hříchy, a jeho slavné vzkříšení, kterým nám otevřel nebe.

"Neboť tak Bůh miloval svět, že syna svého jednorozeného za nás dal, aby každý, kdo uvěří v něho, nezahynul, ale měl s ním život věčný v nebi."

Bratři a setry, Romale, přeji a vyprošuji vám co nejpožehnanější svátky velikonoční, radost ze vzkříšeného Krista. My Romové máme Boha v srdci, proto ať vzkříšený Kristus, náš život, naše naděje zůstává stále ve vašich srdcích. V srdcích, která jsou veliká a plná lásky."

Na závěr našeho pořadu si vás dovolujeme pozvat do pražské kavárny Marathon na tématický večer věnovaný dokumentu, který nese název: Sága Romů. Režisérem je Robert Sedláček. Za organizátorkou této projekce - Darinou Batyovou ze sdružení Athinganoi se vydala Helena Poláková.

"Dokument Sága Romů je o vývoji soužití mezi minoritou a majoritou v období let 1950 až 2000."

"Protože si myslím, že je to velice zajímavé téma, protože se to v rámci tematických večerů, které pořádáme v projektu Romaversitas.cz, hodí."

"My jsme si pozvali režiséra tohoto dokumentu Roberta Sedláčka a potom asistenta režie Richarda Samka."

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete i v úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií a nebo v pondělí a v pátek na okruhu Českého rozhlasu 6 - v 19:15.

Příště vám nabídneme informace ze života Romů, do studia pozveme dalšího zajímavého hosta a nebudou chybět ani romské písně.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vekeren! Romale irinen - ada šuniben predal tumende!

Romale but Bacht te sasťipen. Ačhen Devleha!