O Roma Vakeren

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Hin parašťovin, tumen pale šunen romani čib u džanen hoj akanastar tumenca hin emisia predalo Roma. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět také romská hudba.

Kamen te šunen sar o Roma dživen abo nevimata, andal le romengero dživipen? Te ha, ta ačen amenca! Šunena te romane giľa - šukar šuniben.

Pre aver kurko ela le Romengero džives. O Roma pro calo svetos penge kerena akcii. Amen adadžives pal amaro džives vakereha tiž. Peršo amenge phenela o Antonín Gondolán, so pal ada romengero džives džanel.

Nejprve připomeneme, že se 8. dubna slaví Mezinárodní den Romů a zeptáme se, jak vnímá tento svátek zpěvák Antonín Gondolán.

Andro amaro studio avela te pobešen u te povakeren e Martina Horváthová andalo jekhetaniben Athinganoi. Phenela amenge save akcii predalo Roma keren pre amaro temutno džives. Paliž tumenge pheneha navimata, andal le romengero dživipen.

Do studia jsme pozvali Martinu Horváthovou ze sdružení Athinganoi. Dozvíte se, jaké akce chystají na romský svátek a chybět nebudou ani zprávy ze života Romů.

Džana amenca tiž Karlove Varende, kaj kerel buči predalo Roma e Květa Bílá. Phenaha tumenge, sar pomožinel Romenge jekhetaniben ENYA. Tiž amenca džana andre Oáza Karlín, kaj phiren but romane čhavore. U amaro šuniben zaphandaha vakeribnaha palo amare tradicii.

V druhé polovině O Roma vakeren vám přiblížíme aktivity karlovarských Romů. Navštívili jsme i farářku Evu Mikuleckou, která nám přiblíží projekt zaměřený na pomoc lidem postiženým loňskou povodní. Pozveme vás také do Oázy Karlín. Tolik z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Muzikanta a zpěváka Antonína Gondolána není třeba dlouze představovat. V 60. letech na vrcholu své popularity vystupoval také s Karlem Gottem či Valdemarem Matuškou. Později působil hlavně v cizině a do republiky se vrátil zase až počátkem devadesátých let. A protože se blíží 8. duben, který byl v roce 1971 vyhlášen na prvním sjezdu Mezinárodní romské unie v Londýně jako Mezinárodní den Romů, Alžběta Janíčková se Antonína Gondolána zeptala, zda o existenci tohoto svátku ví....

"Nevěděl jsem to, nedávno jsem si to někde přečetl. Jsem mile překvapen. Je otázka, co by se v ten den mělo dělat, měly by být taneční zábavy nebo nějaká setkání? Myslím si, že to má něco do sebe, ať je to jakkoliv, ať to bude cokoliv, je to malilinkatý krůček k tomu, že se něco zaregistrovalo."

"Vy jste známou osobností, nejenom v romské komunitě, samozřejmě. Romové vás vnímají jako člověka, který, svým způsobem, jde příkladem, necítíte to v jistém smyslu jako závazek?"

"To víte, že ano. Musím vždycky akceptovat i třeba nevůli, nebo někdy zatlačit nějaký svůj stesk nebo problém, který neřeším nikdy tím, že bych byl hrubý nebo nevychovaný nebo bych ho řešil jiným způsobem."

"Ano, dáváme dohromady se sestrou zvláštní cédéčko. Písničky pocházejí tam někde od Popradu, Spišské Nové Vsi, Spišského podhradí."

"Ano, my jsme se tam narodili. Vycházíme také z toho, že jsme s tím programem vystupovali také v pařížské Olympii, kde to mělo obrovský úspěch, tak jsme se rozhodli, že ten koncert natočíme a vydáme."

"A závěrem, co byste tedy popřál Romům k jejich nastávajícímu svátku?"

"Především, aby byli k sobě ohleduplní, aby se měli rádi a aby měli vždycky na paměti, že jediné východisko z toho, aby se dostali ze své pověsti, je, že jsou v každém ohledu platní občané a patří sem do této republiky."

A je tu čas, kdy si do O Roma vakeren zveme hosty a protože se blíží Mezinárodní den Romů, tak jsme si do studia pozvali Martinu Horváthovou ze sdružení Athinganoi.

"Martino, vaše sdružení už potřetí organizuje oslavy Mezinárodního dne Romů, co pro vás tento den znamená, co víte o historii tohoto dne?"

"Mezinárodní den Romů se slaví každoročně od roku 1990, kdy na čtvrtém kongresu IRU ve Varšavě byl ustanoven jako připomínka konání prvního kongresu IRU, který se konal v Londýně v roce 1971. Tam vlastně vznikla hymna i vlajka. Mezinárodní den Romů pro mě znamená potvrzení jakési suverenity toho, že Romové jsou národem. Myslím si, že je to poměrně důležitý den."

"Myslíte si, že Mezinárodní den Romů... protože těch mezinárodních dnů je celá řada, je Mezinárodní den učitelů, já nevím čeho všeho, nebo lépe řečeno, koho všeho ještě.... Myslíte si, že i Mezinárodní den Romů se dostane do povědomí jako ostatní mezinárodní svátky?"

"Já tomu pevně věřím. V současné době povědomí není ještě tolik hluboké, ani sami Romové vlastně nevědí, že nějaký Mezinárodní den Romů existuje, ale právě proto, že každoročně organizujeme tyto oslavy, doufáme, že to přispějeme k tomu, že Mezinárodní den Romů zakotví pevně v povědomí, možná snad někdy bude dokonce i v kalendáři?... (smích)....."

"Myslíme si, že pro tento rok se nám podařilo sestavit program poměrně zajímavý, oslavy začnou již v pondělí 7. dubna, kdy v kavárně Marathon bude vernisáž výstavy fotografií, které vznikly rukou romských dětí v dětském domově Sazená ve spolupráci s profesionálním fotografem. Dále se tam bude prezentovat sdružení ?"Harfica"?, budou tam také jeho fotografie. Poté v úterý bude hlavní program, začne se už od rána, kdy od 11 hodin bude promítání pro studenty gymnázia a kolínské školy. Bude se promítat dokument, na který pak naváže diskuse: "Rasismus kolem nás". Diskuse se zúčastní pan Jan Jařab, zmocněnec pro lidská práva a pan Obonete S. Ubam, což je předseda Ligy etnických menšin, takže doufáme, že se rozhoří debata. Dále program bude pokračovat ve 14 hodin tiskovou konferencí, na kterou naváže v 17.30 h, myslím si, hodně zajímavá věc, kterou bych určitě posluchačům doporučila, bude se číst romská poezie a próza. Budou prezentovány pohádky paní Eleny Lackové, básně pana Dezidera Bangy a pan Emil Cína by si měl také přijít přečíst své básně. Program bude komponovaný, bude doplněn vystoupením dvou dětských tanečních souborů."

"To je přesně to, na co jsem se chtěl zeptat. Zatím to bylo pořád takové... sice oslavy ano..... ale já si pod slovem oslavy představuji veselice se zpěvy a tanci. Bude něco takového?"

"To samozřejmě přijde, na to se nesmí zapomenout. Večer propukne veselí na koncertě Věry Bílé a skupiny Kale. Jako host večera vystoupí ještě předtím gospelový soubor z USA, tzn. že budou prezentovány černošské spirituály. To má symbolizovat rozměr Mezinárodního dne Romů - nejenom propagace romské menšiny, ale i jakéhosi spolužití různých menšin. Myslíme si, že koncert Věry Bílé je poměrně velká událost a že by se to mohlo

"Mezinárodní svátek Romů má ve světe zvláštní, ale velice pěknou tradici pouštění květin po řekách nebo po vodě. Toto mělo být už loni v Praze, z nějakých důvodů to nevyšlo, bude to letos?"

"Já bych vás opravila, my jsme házení květin minulý rok realizovali. Házeli jsme z Karlova mostu květiny do řeky. Tato akce se uskutečnila po celém světě. Nicméně pro tento rok bude trochu změna. Po celém světě se budou rozžínat svíce v kostele. Toto světlo má opět symbolizovat sounáležitost všech Romů na celém světě. Na koncertě chceme právě toto prezentovat."

"Kdo se podílí na přípravách akcí Mezinárodního dne Romů kromě vás?"

"My toto organizujeme vlastně sami. Jenom bych chtěla říct, že tisková konference se organizuje ve spolupráci s časopisem "Romano voďi".

"Teď jsme mluvili o tom, jak se bude Mezinárodní den Romů prezentovat v Praze. Existují také oslavy v nějakých jiných našich městech?"

"Ano, máme o tom zprávy. Víme, že každým rokem přibývá romských sdružení po celé České republice, která organizují akce při příležitosti Mezinárodního dne Romů."

"Jak to vypadá za hranicemi? Máte zprávy také o nějakých masových oslavách z jiných zemí?"

"O masové oslavy asi nepůjde. Zprávy mám pouze kusé, ale už tím, že bude rituál zapalování svíček na celém světě, je to určitý signál k tomu, že tento den se slaví opravdu všude možně."

"Říkala jste, že do povědomí Romů se tento jejich mezinárodní svátek až tak nedostal, nevidíte alespoň ve vašem tříletém působení trošičku posun kupředu?"

"Rozhodně vidíme. Na začátku jsme byli jedno z mála sdružení, které oslavy organizovalo. V současné době jenom v Praze je několik sdružení, která organizují různé akce u příležitosti tohoto dne."

"Plánujete také do budoucna spolupráci s některými zahraničními organizacemi?"

"Občanské sdružení Athinganoi, myslím si, že je poměrně dost zaměřeno na spolupráci se zahraničními organizacemi. Už teď děláme některé projekty, které mají mezinárodní rozměr."

"Mezinárodní den Romů je teprve před námi.... Ale když jedna akce končí, tak organizátoři už přemýšlí o tom, jak bude další akce za rok lepší, v čem bude nějaký posun, nepostihlo vás toto těsně před letošními oslavami, že už byste mysleli na rok 2004?"

"My tak dalece ještě nepřemýšlíme, ale rozhodně se nebudeme vzdávat myšlenky organizace oslavy Mezinárodního dne Romů v roce 2004. Určitě zas něco naplánujeme."

"My vám budeme docela určitě držet palce. Mikrofon pořadu O Roma vakeren se samozřejmě také podívá na oslavy Mezinárodního dne Romů. Věříme, že letos bude účast na nich lepší než byla v předcházejících dvou ročnících. U mikrofonu pořadu O Roma vakeren Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu byla Martina Horváthová ze sdružení Athinganoi. Mějte se pěkně, na shledanou."

Předseda Romské občanské iniciativy Štefan Ličartovský rezignoval tento týden na svoji funkci a z iniciativy vystoupil. V prohlášení, zaslaném ČTK uvedl, že odstoupil kvůli neustálému porušování stanov a programu ROI a také pro stálé pomluvy ze strany úřadujícího předsedy ROI Miroslava Kariky. Ličartovský svoji činnost v čele Iniciativy pozastavil už loni v říjnu. Vedení se po konzultacích s Radou ROI vzdal kvůli obvinění ze zpronevěry ve firmě, kterou vlastní, do doby, než se prokáže jeho nevina.

Lékaři na gynekologicko-porodnickém oddělení nemocnice ve slovenských Krompachách se nedopustili nezákonné sterilizace romských žen. Vyplývá to ze závěrů vyšetřování zvláštní komise slovenského ministerstva zdravotnictví. Hloubkovou kontrolu v nemocnici provedli tři bratislavští lékaři a soudní znalci z oboru gynekologie a porodnictví, spolu s vyšetřovatelem justiční policie.

Slovensku chybí vize, jak řešit problémy Romů - soudí expert EU Michel Digne, který je poradcem Slovenské republiky v rámci programu Phare 2000, zaměřeného na integraci Romů do společnosti. Cílem tohoto programu, na kterém se Slovenskem spolupracují také Švédsko a Řecko, je zlepšení života romských komunit ve čtyřech klíčových oblastech - vzdělání, zaměstnanosti, zdravotnictví a bydlení.Projekt skončí letos v prosinci a jeho výsledkem by měl být soubor doporučení slovenské vládě, která by je pak měla zapracovat do své strategie řešení problémů Romů.

Rasové tažení nacistů si vyžádalo mnohem více obětí mezi rakouskými Romy, než se donedávna psalo. Obyvatelé romské národnosti z bývalé takzvané Východní Marky Hitlerovy říše byli během holocaustu zdecimováni ještě před rakouskými Židy. Dosud uváděný počet vyhlazených Rakušanů národnosti Roma a Sinti byl více než polovina z 11ti tisíc. Trojice expertů ze státní historické komise ale našla podklady o tom, že druhou světovou válku přežilo v Rakousku jenom 1500 až 2000 Romů.

Pražané a návštěvníci hlavního města od pondělka možnost shlédnout výstavu fotografií, které jsou dílem dětí z dětského domova v Sazené. Vernisáž se uskuteční 7. dubna od 17.00 hodin v Kavárně Marathon v Černé ulici v Praze 1. Při zahájení výstavy návštěvníkům zazpívají členové skupiny Le Devleskere čhave.

V Karlových Varech žije silná romská komunita, která o sobě dává vědět četnými kulturními a společenskými aktivitami. Tamní občanské sdružení patří k velmi aktivním i v rámci celé republiky. Alžběta Janíčková si o něm povídala s manažerkou Květou Bílou.

"Romské občanské sdružení Karlovy Vary funguje od roku 1999. Hned ve svých počátcích jsme navázali spolupráci s magistrátem města Karlovy Vary a s bývalým okresním úřadem v Karlových Varech. Podařilo se nám docela dost dobrých věcí. Již od počátku se věnujeme hlavně dětem a mládeži v oblasti vzdělávání a druhým rokem ve středisku provádíme zatím neoficiální rekvalifikace na počítačích. Mohu dnes říci, že od května letošního roku budeme rekvalifikace provádět z pověření Ministerstva školství."

"Samozřejmě, že uvítáme všechny, kdo mají zájem. Nejsme uzavřená společnost, která by fungovala jenom pro Romy. Do budoucna plánujeme otevřít v našem středisku občanskou poradnu, která bude jedinou občanskou poradnou v karlovarském kraji. Máme dokonce už přislíbeny určité finanční prostředky na tuto poradnu, a to přímo z Úřadu vlády, z Rady pro romské záležitosti."

"Občanská poradna bude mít sídlo přímo v našem centru v ulici Západní 63 v Karlových Varech, kde máme vyčleněny dvě kanceláře pro její provoz. Odborným garantem bude právník Mgr. Josef Havlíček z Karlových Varů, se kterým naše sdružení spolupracuje již druhým rokem. Máme vyhlédnuty dvě mladé dívenky čerstvě po maturitě, které by zde měly pracovat."

"To je priorita. Od samého vzniku našeho sdružení se na nás lidé obracejí s problémy při jednání s úředníky, ať se to týká sociálních dávek, psaní různých žádostí, vyřizování občanství. Dokonce jsme jako občanské sdružení zastupovali klienty při občanskoprávních soudních sporech, Takže určité zkušenosti s touto prací máme i z minula a tyto zkušenosti samozřejmě budeme využívat i v práci v občanské poradně."

Od konce minulého roku pomáhá lidem po povodni v nejpostiženější pražské čtvrti Karlíně kromě jiných neziskových organizací i charitativní organizace Enya. Vypravili jsme se na faru Církve československé husitské v Praze Michli, která tuto pomoc organizuje a Marie Vrábelová se zeptala farářky Evy Mikulecké, odkud finanční pomoc pro postižené povodněmi přišla......

"Pomoc přišla na základě nabídky Světové rady církví, která má takovou "vedle organizaci", která se jmenuje "Act", čili anglicky: "Action churches together" - "Církve společně". Peníze se vybírají nejenom u nás... Poté, co peníze přišly se mezi církví a občanským sdružením, pro které také pracuju "Enya", vytvořila dohoda, že my budeme organizací, která bude pro církev pomoc distribuovat. Pomoc přichází od křesťanů z celého světa. Největší část příspěvků přišla z Německa."

"Nežli jsme příspěvky dostali, museli jsme požádat určitým způsobem, a to byl projekt. A tento projekt jsme si snažili představit: Jak budeme těm lidem pomáhat? Tehdy jsme si to představovali tak, že v první fázi budou potřebovat domácí potřeby, potraviny, školní potřeby, zdravotnické a hygienické potřeby. Tady na faře se také shromažďuje šatstvo, někdy dokážeme třeba od někoho převést nábytek, a tak. Tohle jsme dodrželi, nebo musíme to dodržet. Navštěvujeme lidi jednou, dvakrát, třikrát a tu pomoc jim dáváme."

"Jedna z možností je, a ta se uplatňuje tam, kde lidé mají třeba dům rozbořený nebo byt úplně zničený, dostávají něco jako rekonstrukční balíček, a to je možnost proplácet jim faktury, které my musíme předem ve skupině dohodnout, že se můžou proplatit. Je to v podstatě na rekonstrukci. No, a snažíme se najít lidi, kteří propadají sítem státní pomoci, ať pomocí velkých nevládních organizací."

"Spojili se s námi, protože tři sociální pracovnice, my jim tedy tak neříkáme...., ale ty tři ženy od nás, které docházely do Karlína, se samozřejmě propojily, protože se potkávaly u stejných rodin. Domluva pak zněla tak, že my budeme pomáhat těm, kteří v Karlíně bydlí znovu, vrátili se zpátky, protože mohli, tzn. od prvního patra nahoru. Zatímco ti, kteří tam pořád ještě nejsou, protože přízemí není obyvatelné, tak ty eviduje "Člověk v tísni" a pevně věřím, že nějakou pomoc jim také budou moci dát."

"Za prvé, my říkáme našim spolupracovnicím, jakou pomoc můžeme nabídnout. Ony ty lidi navštěvují a ty jim dále říkají, že mají jít někam jinam, a tak to funguje. A docela dobře. V několika případech jsme já a moje kolegyně do mnohých rodin dojely samy, protože jsme jim to zkrátka pomáhaly vozit."

Jak tuto pomoc přijímají obyvatelé Karlína, to zjišťovala kolegyně Vrábelová přímo u nich.....

"Vy jste z Karlína a tady pomáhá organizace "Enya" lidem, kteří byli vytopeni nebo lidem, kteří přišli o byty, jak je to u vás?"

"Nám vůbec nic nedala do bytu, akorát to jídlo. A je pravda, že dala 2000 Kč sousedce, tak dala dceři kilo mouky, jednu rýži a jinak... a my jsme tam dvě rodiny s dcerou a jinak ne..."

"Ano, dala nám jídlo, 2000 Kč před Vánoci a 25 000 Kč na nábytek. Jsem sama se třemi dětmi."

"No tak, mě pomohla před Vánoci. Dala nám nějaké to jídlo a pak nám pomohli dvěma tisíci korun. Byli jsme rádi, že alespoň něco máme, protože já jsem důchodce, manželka je bez zaměstnání. Tak jsme to přijali jako dobrý dar."

"Ne, nepomohla, prostě přišla a řekla, že je to dobré, že mám málo dětí a že to nepotřebuju."

O názor na činnost organizace Enya jsme se zeptali koordinátorky kontaktního střediska Člověka v tísni v Karlíně Ester Lauferové....

"My jsme se s touto organizací naposled setkali někdy na konci minulého roku, kdy jsme se tady setkali s jednou z jejich sociálních pracovnic, která je v podstatě také postižená občanka Karlína. Protože v té době jsme už nějakou dobu tady centrum měli, tak jsme se snažili zjistit, co tady ta organizace dělá, zkontaktovat se s nimi a zkoordinovat pomoc tak, aby byla co nejefektivnější. K tomu došlo na začátku roku. Oni nám vysvětlili, jak by si to v Karlíně představovali. Dohodli jsme se na jisté formě spolupráce tak, aby se nekryly tyto dvě formy pomoci. My, na základě toho, co tady děláme my, Charita atd., jsme se jim snažili vysvětlit, která oblast je dejme tomu nepokrytá, jestli oni by se mohli zaměřit na tu oblast. Tak jsem se takto dohodli, my jsme to takto lidem říkali. Někteří se nám vrátili s tím, že ano, že to vyšlo, někteří, že ne. Samozřejmě žádná z našich organizací neříká: "Běžte na tu jinou, aby vám to dali." My můžeme poskytnout pouze informace, že to existuje, a potom je to už na lidech a na té organizaci."

"Pokud já vím, my už jsme tu dlouho nikoho z jejich terénu neviděli. Pro nás to vlastně takhle skončilo, protože oni po nás žádnou další koordinaci nechtěli. Jednu jejich sociální pracovnici občas vídáme v Karlíně, ale neřešili jsme spolupráci, protože oni se zas znají s našimi sociálními spolupracovníky. Snažili jsme se o koordinaci. Pokud by oni něco potřebovali, vědí, kde jsme, klientům jsme to doporučovali, dál už jsme se pak nijak nestýkali, protože oni ještě navíc říkali, že budou svojí pomoc tady nějak přehodnocovat."

Lidí, postižených loňskými povodněmi, bylo a je - nejenom v Karlíně, ale v celé naší republice, velké množství. Pomoci všem najednou není ani v lidských silách, ale věříme a je to určitě přáním nás všech, že se pomoci dočkají všichni, kteří při záplavách přišli o svůj majetek a svůj domov.

V pražské čtvrti Karlín zůstaneme i v následujících minutách. Místní fara nabízí romským i neromským dětem využití centra Oáza Karlín, kde mohou trávit volný čas - Helena Poláková navštívila faráře Miroslava Cútha.

"Jako, byla to moje touha vlastně už před povodní mít tady něco k občerstvení a k hraní. Po povodni, protože to bylo celé zničené, sem přišlo hodně lidé pomáhat a ty věci rozběhnout, a tak se tento nápad zdál po povodni ještě živější a hlavně proveditelný, protože bylo s kým."

"Nejprve to bylo místo spíš na posezení, dát si kávu, trošku se občerstvit, protože v Karlíně po povodni to bylo velmi smutné, na někoho to působilo tak, že říkal, že tu nevydrží. To mi samozřejmě vadilo, protože já bych tu rád vydržel a rád bych, aby tady lidé vydrželi, protože bez lidí Karlín umře. Takže jsme se snažili vytvořit nějaký prostor pro to, si vůbec někam sednout. Teď nabízíme možnost si zahrát ping-pong, stolní fotbal..."

"Chodí k vám romské i neromské děti, máte pro ně připravený nějaký program, např. doučování nebo výlety?"

"K doučování jsme ještě nepřišli. Zatím nabízíme prostor pro hraní, pro sportík, jestli to můžeme takto nazvat. Hlavně, aby se povídalo, abys se budovaly vztahy, protože když nejsou lidé spolu, tak je to na nic. Kdyby se časem povedlo ještě něco víc, bylo by to zajímavé. Zase to stojí a padá s lidmi, jestli by byli lidé ochotni..... Na druhé straně jestli by byla vůbec touha po něčem takovém, to uvidíme."

"Z charitativní činnosti spolupracujeme s evangelickou Diakonií a katolickou Charitou..... je to pomoc spíše lidem, kterým je líto některé věci vyhodit, čili mohou být ještě zpracovány, protože my s tím moc neděláme, my nabízíme místo.... Jsou tam pěkné věci. Zase někdo přijde si je vzít, děláme službu. Samozřejmě dobrovolníci se hlásí, když se dozví, že někdo potřebuje skříňku, nebo někam zajít, tak to dělají taky..... .....takové to kontaktní centrum.... My spolupracujeme s "Člověkem v tísni", s "Adrou", s Charitou. Jsou to věci, na které oni jsou daleko lépe vybaveni, tak nám nedělá problémy nakontaktovat to někam jinam. Vím, že kluci byli u nějaké paní montovat nábytek, předělávat skříňky, a tak dále... ...takže, tohleto ano."

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete i v úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií a nebo v pondělí a v pátek na okruhu Českého rozhlasu 6 - v 19:15.

Příště vám nabídneme informace ze života Romů, do studia pozveme zajímavého hosta a nebudou chybět ani romské písně.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vekeren! Romale irinen - ada šuniben predal tumende!

Romale but Bacht te sasťipen... Ačhen Devleha!