Životopisné údaje:

Narodila se v roce 1933. Po maturitě na anglickém gymnáziu Howarda Fasta studovala hindštinu a urdštinu na FF UK v Praze, kterou ukončila v roce 1956. Od roku 1953 se zajímá o romštinu, kterou se naučila v romských rodinách.

"Přišla jsem k romštině jako studentka hindologie: hindštiny, urdštiny, bengálštiny. Ve své touze po Indii, která byla v padesátých letech neuskutečnitelná, jsem začala Indy spatřovat v hloučcích tmavých lidí, které jsem potkávala v Hloubětíně, v Libni, ve Vysočanech. Byli ohromujícím způsobem podobní mým indickým známým. Na studentské brigádě v Ostavě jsme pak s jednou tmavou partou pracovali poblíž sebe a já zblízka slyšela jejich řeč. Užasla jsem, že v ní rozeznávám hindská slova, nebo spíš slova nějakého jazyka hidštině nesmírně podobného. Často se opakující šun! nemohlo být nic jiného než hindské sun!, poslyš. Dikh! muselo znamenat dekh, hele podívej se.

V době svého ostravského objevu jsem nevěděla o Romech nic. Svou touhu po Indii jsem začala naplňovat v romských rodinách tím, že jsem doslova hltala romskou řeč, pohádky, písně, přísloví, hádanky a nádherná vyprávění o neskutečných skutečnostech. Byla jsem obklopena láskou, úctou, upřímným a přitom ohleduplným zájmem, štědře hoštěna. Moje povolání, nebo spíš poslání mi dávalo jednu velkou výhodu. Nepřicházela jsem do romských rodin poučovat, nýbrž se sama učit."

Tak popsala počátek svého celoživotního zájmu o romský jazyk a kulturu v knize Šaj pes dovakeras (Můžeme se domluvit) Milena Hübschmannová.

Poté se věnovala sbírání romského folkloru (písní, příběhů, pohádek, zvyků). V letech 1956 až 1967 pracovala v Českém rozhlase a poté v Československé akademii věd, odkud musela odejít pro nesouhlas s asimilační politikou vůči Romům. Od roku 1982 vyučovala romštinu na Jazykové škole v Praze. Od roku 1991 je profesorkou romistiky Indologického ústavu FF UK.

Milena Hübschmannová je spoluautorkou romsko-českého a česko-romského slovníku, autorkou mnoha knih a překladů z romštiny, sběratelkou romských pohádek a redaktorkou časopisu romistických studií Romano Džaniben.

Jak je podle Vás informována česka veřejnost o romské menšině?

Český participiální tvar "informována" neumožňuje rozlišit stav a průběžný děj. Tedy stav: minimálně, informace jsou zkreslené stereotypem a staletými předsudky. Průběžný děj: tisk v letech 1991 - 1996 informoval příšerně! Přičítám rasistické a proticikánské nálady veřejnosti několika letů očerňování Romů v tisku. Po vraždě pana Berkiho v květnu 1995 se masmedia začala poněkud vzpamatovávat. K pokusu o obrat přispěla masová emigrace Romů. Nicméně zafixovaný etnocentrismus a neinformovanost novinářů vedou k tomu, že nadále lítají vzduchem skrytě ne-li rasistické tedy aspoň hluboce etnocentrické obraty jako 'romská problematika' (implikuje, že jsou to Romové, kdo způsobují problémy, přitom tisíckrát závažnější problémy způsobují gádžové Romům), 'romská kriminalita', 'my - oni', 'část se přizpůsobila Čechům' (proč, k jakému obrazu?) atd. Informovanost - ochota a schopnost pochopit - to je dlouhodobý proces. Na druhé straně "při cestě dlouhé tisíc mil je třeba učinit první krok" (čínské přísloví) a snad už ten první krok učiněn byl, kdo ví.

Jaky je podle Vás vztah česke společnosti k romské komunitě.

Česká společnost je diferencovaná. Těch, kteří k Romům přistupují s multidimenzionálním pochopením a informovaností je málo. Přibývá těch, kteří mají dobrou vůli, ale nevědí a byli by nejraději, kdyby se z Romů stali "černí Češi". Jako také jsou je ochotní přijmout. A pak jsou tu vyložení rasisti a s nimi si bohužel zatím politici a zákony nedovedou (nebo nechtějí, nebo se bojí?) poradit.

Jak jsou podle Vas potírány v Česke republice projevy rasismu?

Nedostatečně.

Jaký je Váš nazor na postavení Romů v České republice?

Neplnoprávné - diskriminace při vstupu do veřejných prostor, diskriminace na trhu práce, genocidní nápisy na zdech domů - vedou pochopitelně k zesíleným negativním reakcím Romů: agresi, lhostejnosti a neztotožnění se s touto společností. Romové jsou kriminalizování a pak se hovoří o romské kriminalitě.

Co podle Vás vytýkají nejčasteji Češi Romům?

Krádeže (olašští Romové - kapsáři naproti tomu čeští "tuneláři" bank, celní podvody, nepřiznání daní atd. se objevuje denně v tisku a kdo kdy užil termín "česká kriminalita"?) Devastace bytů (analyzuji ve své knize Šaj pes dovakeras), hrubý mluvní projev (kdyby se Čech posuzoval podle toho, jak se vyjadřuje anglicky, tak by také většina musela působit jako debilové, nekulturní, nedovzdělanci).

Co podle Vás vytýkají nejčasteji Romové Čechům?

"Házejí všechny Romy do jednoho pytle". Vyjadřují to přísloví o gádžích, obsažená v knížce Goďaver lava phure Romendar (Moudrá slova starých Romů).

Jak vidíte budoucnost Romů v České republice?

Jsem optimista - každá, z těchto otázek by chtěla celou studii - na to bohežel není čas. Jediná možnost, kterou hlásám od samého začátku, kdy jsem se setkala s Romy, jejich jazykem a kulturou: realizace etnoemancimačního procesu, ustavení Romů jako ve všech směrech a dimenyích plnoprávného národa (národnosti, etnika) sebeuvědomělého (což jim zatím nehorázně ztěžují gádžové, jak současní, tak minulí, pokusy o genocidy, vyhošťování, asimilaci). Přijetí a sebepřijetí Romů jakožto národa pak nebude jednotlivce vymanivší se z "cikánství" nutit k průběžnému úniku z "romství". Ve Slovenské republice je např. 6 000 romských absolventů vysokých škol. O kolika z nich se ví? Kolik z nich je natolik statečných, aby uneslo děsivý stres být Romem?)

Jaké jsou podle Vás možnosti řešení vzájemného soužití Čechů a Romů? >

Výchova k tomu, aby si lidé uvědomili, že dnes není na zeměkouli možné řešit komunikaci mezi "odlištnosti" likvidací odlišnosti, kterou nejsem s to pochopit. Ochota a schopnost učit se, chápat a vžít se do situace druhého je náročné. Opustit stereotyp bolí, vyžaduje to inteligenci a odvahu. Ale je to nezbytné a "hlavy státu" (což nejsou jen politici), by se měli soustředit na etickou výchovu občanů. Chtělo by to asi více filosofie, více "Boha" - ne církevně sevřeného - ale zkrátka o dimenzi víc, než jakou je ekonomika.

Myslíte si, že je nutné přitáhnout zájem Romů o celospolečenské dění a své postavení ve společnosti? Pokud ano, jak byste toho docílili?

Co to je "přitáhnout zájem Romů"? Romové přece o vlastní postavení ve společnosti zájem mají - ale romská reprezentace má příležitost učit se vlastní politice teprve 9 let (Češi dvě až deset století, a přece to ještě nedovedou!)

Uvažovala jste někdy o odchodu z České republiky?

Tedy musím říci, že uvažovala. Ale je mi 64 let, tak už to tu vydržím. Znáte židovský vtip, jak se setká Roubíček s Kohnem. Kohn emigroval do Afriky, loví lvy, Roubíček zůstal v ČSSR a Kohn mu říká: ty jsi ale dobrodruh. Další židovský vtip s globusem! Kohn chce emigrovat. Kam? Estébáci mu podají globus. Kohn jím otáčí a ptá se: něco lepšího nemáte? Ne, nechtěla bych emigrovat. Je tu práce dost... Pokud ale někam, tak jedout do Indie.

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
30.01.2016	Přihlašte se ke studiu romistiky na pražské Filosofické fakultě!	O Roma Vakeren
16.01.2016	Na pražské Filosofické fakultě se po čtyřech letech otevírá studijní obor romistika	O Roma Vakeren
20.09.2014	Projekt Prethodžipen navazuje na překladatelské dílny romistky Mileny Hübschmannové	O Roma Vakeren
14.09.2013	Milena Hübschmannová o setkání s Elenou Lackovou a kráse romských pohádek	O Roma Vakeren
07.09.2013	Milena Hübschmannová byla pro Romy motorem, inspirátorkou, hybatelkou, matkou i sestrou	O Roma Vakeren
15.09.2012	Od tragického úmrtí Mileny Hübschmannové uplynulo již 7 let	O Roma Vakeren
13.09.2012	Spisovatelka Agnesa Horváthová vzpomíná na Milenu Hübschmannovou	Zprávy ze života Romů
21.07.2012	O situaci romštiny v Německu	O Roma Vakeren
09.06.2012	Nakladatel Karel Holub vydal knihy Mileny Hübschmannové	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)