Miro ilo - Ukrajina
18-06-2002
Defilé v ulicích Prahy, čtvrtek 23. 5. 2002 |
 Ivan Šepelev a V. V. Serdjučenko |

|

|
 Tanečník Anatolij |

|

|

|

|

|

|
 Tanečník Anatolij | |
Lucerna Music Bar, čtvrtek 23. 5. 2002 |
 Oleg Serdjučenko |
 Vitalij Serdjučenko |
 Tanečnice |
 Tanečnice |
 Tanečnice |
 Tanečnice |
 Tanečnice |
 Vitalij Serdjučenko |
Rozhovor s uměleckým vedoucím skupiny Ivanem Šepelevem, který byl odvysílán
v pořadu O Roma vakeren
V rámci festivalu Khamoro v Praze vystoupil ukrajinský soubor Miro
ilo, který usiluje o znovuoživení romské kultury. Jeho členové shromáždili
velkou sbírku nahrávek romských písní a balad, které novým způsobem
představují posluchačům. Soubor vznikl v roce 1999 a k jeho úspěchům patří
vítězství na soutěžním festivalu romské kultury Amala v Kyjevě v roce 2001 a
na letošním moskevském festivalu Cikánský dvůr. Lásku k původnímu romskému
folklóru vštěpoval mladým členům souboru Vladimír Vasiljevič Serdjučenko,
který se sám čtyřicet let věnoval vystupování a hraje virtuózně na akordeon.
V souboru hrají a zpívají jeho dva synové - Vitalij a Oleg. V Praze soubor
Miro ilo vystoupil nejen na dvou koncertech ale také v ulicích Prahy při
defilé tradičních romských kapel. Právě zde Jana Šustová zastavila vedoucího
skupiny, zasloužilého umělce Ukrajiny a nositele ceny UNESCO Ivana Šepeleva
a zeptala se ho na jeho dojmy z festivalu Khamoro.
Jak dlouho jste už v Praze a jak se vám líbí na festivalu Khamoro?
V Praze jsme už druhý den a moc se nám tady líbí. Je zde hodně Romů, kteří
přijeli ze třiceti zemí. Pro nás je to škola, poučení, svátek. Přijeli jsme
z Ukrajiny a je pro nás zajímavé dívat se, co se tady děje, a také se
předvést. Když jde člověk po Praze, vidí tady v průvodu hodně
pestrobarevných kostýmů a spoustu Romů z různých zemí. Je to moc zajímavé.
Teď jste hráli na ulici. Myslíte, že se to líbilo kolemjdoucím lidem?
Myslíme, že se jim to moc líbilo. Slyšeli jste, jak reagovali: tleskali,
křičeli, mnozí s námi rozmlouvali, poslouchali, natáčeli nás na videokamery,
fotografovali. Máme tady hodně nabitý program. Ráno u nás byli z České
televize, teď je defilé, večer koncert, na zítřek máme pozvání na španělské
velvyslanectví, pak já jdu ještě na portugalské, pozítří je závěrečný
koncert, takže prakticky vůbec nemáme žádný volný čas - ale snažíme se ho
trochu vyšetřit, abychom se mohli projít po Praze a prohlédnout si zlatou
Prahu, která je nejkrásnějším městem východní Evropy.
Je možné takovou akci, jako je festival Khamoro, uspořádat také na Ukrajině?
Je to možné. U nás se pořádá mezinárodní soutěžní festival Amala. Ale
probíhá trochu jinak - tady je to pouze festival, ale tam je to soutěžní
festival, kde se nejen zpívá a tančí, ale také soutěží. Tam jsme také
dostali Grand Prix. Ale tady jsme klidnější a veselejší, protože nikomu
nekonkurujeme, všechny máme rádi, se všemi se družíme, je to pro nás
zajímavé. Obdarováváme se dojmy, obměňujeme si písně, máme radost z vašeho
města.
Jakou hudbu hrajete - píšete také vlastní skladby anebo hrajete tradiční
romskou hudbu?
Pouze tradiční. Aranžmá dělá hlavně umělecký vedoucí Vitalij Serdjučenko,
ale vše je tradiční. Romové mají spoustu tradičních písní - je možné hledat
a stále znovu nacházet nové písně. Vím například, že v našem počítači je
okolo tisíce písní, takže máme práce dostatek, abychom tyto staré písně
naaranžovali, ukázali je lidem, udělali je neobvyklými, zajímavými a
současnými. Chceme zachovat romský charakter, který v nich je - aby ty písně
zůstaly romskými a přitom byly moderní. To je cílem našeho souboru: být
profesionály a přitom zůstávat romským souborem, který představuje romský
folklór.
Více viz: miroilo.narod.ru
|
|