Jean-Baptiste Reinhardt (Django)
(23. 1. 1910 - 16. 5. 1953)
Jean-Baptiste Reinhardt byl belgický kytarista, který dlouho po své smrti
ovlivnil proud amerického jazzu a soudobé hudby. Jeho charakteristický styl
vyrůstal z klasické španělské kytarové školy, byl však obohacen improvizací
a virtuozitou.
Jean Cocteau přirovnával Djanga k divokému zvířeti, které vás ve své hudbě
vždycky překvapí. Překvapeni budete tajemnými disonancemi a majestátním
frázováním, obojím v nenapodobitelné zvukové podobě. Je to malíř tisíce
barev: nejvýstižnějším slovem pro jeho hudbu je slovo duha...
Jean-Baptiste (Django) byl Rom, který své dětství prožil v maringotce svých
rodičů, se kterými procestoval Belgii, Itálii, Alžírsko i Francii. Ve
dvanácti letech se seznámil s kytarou a zvládl ji jako samouk; noty neznal.
V osmnácti letech utrpěl při požáru maringotky zranění, které mu znehybnilo
čtvrtý a pátý prst levé ruky. Dokázal si však vypracovat vlastní techniku,
jež mu i nadále umožňovala přímo virtuózní ovládání kytary.
Malíř Emile Savitry ho uvedl do prostředí pařížského Hot Clubu: tam vzniklo
kvinteto se třemi kytarami (druhou z nich hrál Reinhardtův bratr Joseph),
houslemi (Stéphane Grappelli) a kontrabasem. V prosinci 1934 se toto
kvinteto představilo koncertem na pařížské Ecole Normale de Musique.
Kvinteto francouzského Hot Clubu - tak zněl jeho oficiální název - byla
první evropská skupina, která se zvukem i koncepcí lišila od amerických
vzorů.
Djangovy improvizace přinesly do jazzu značně neamerické rapsodické běhy a
romantické romské hudební tradice. Měl vynikající hudební paměť i přirozený,
vysoce vyvinutý smysl pro harmonii. Ještě před začátkem války se stal první
evropskou jazzovou hvězdou.
Kvinteto koncertovalo v Holandsku, Belgii, Španělsku, Skandinávii i v
Anglii: v Paříži s ním nahrávali hostující jazzmani jako Benny Carter nebo
Coleman Hawkins.
S černošským houslistou Eddiem Southem a Grappellim nahrál Django swingovou
parafrázi první věty Koncertu d-moll pro dvoje housle Johanna Sebastiana
Bacha: byla to patrně první a určitě jedna z nejzajímavějších jazzových
bachiád. Django se nikdy nevzdal přirozené svobody, která byla jeho rodovým
dědictvím. Když si mohl dovolit bydlet v přepychových hotelích nebo najmout
byt v nejlepších pařížských čtvrtích, byl jeho pokoj plný přátel. Peníze pro
něj byly něčím, co člověk vydělává jen v tom okamžiku, kdy je nezbytně
potřebuje, a pak je zase bez jakýchkoliv zábran velkoryse rozhodí.
 Začátek druhé světové války zastihl kvinteto na turné v Londýně. Django se
vrátil do Paříže a prožil tam válku v souboru s klarinetistou Hubertem
Rostaignem. Tehdy už byl ve vzduchu bebop: Django se o něj zajímal, ale nikdy
se s ním nesžil.
V roce 1946 koncertoval ve Spojených státech společně s orchestrem Duka
Ellingtona. Turné končilo dvěma koncerty v Carnegie Hall. Po tomto turné
hrál sólově po různých kavárnách v New Yorku, ale pak se cítil Amerikou už
příliš unaven a vrátil se domů. Po svém návratu prohlásil, že nejlepším, co
v Americe slyšel, byl Frank Sinatra.
V roce 1952 se usadil se svou ženou Naguine, se svými dvěma syny a svou
starou matkou v malém domku u Paříže. Stále dál cestoval a koncertoval. Ale
ráno 16. května 1953 zavolal svou ženu a řekl jí, že se nemůže hýbat. Žena
zavolala doktora, ale než stačil přijet, Django se začal cítit lépe a vydal
se navštívit přátele. Když vyšel z domu, zkolaboval. Byl převezen do
nemocnice, ale už se nikdy neprobral k vědomí.
Django Reinhardt byl prvním evropským hudebníkem, který zanechal svou stopu
v jazzové historii, i když její plný význam byl odhalen teprve s jistým
zpožděním. Byl také prvním Evropanem, který se pokusil prosadit se přímo ve
vlasti jazzu. Jeho pokus však nevyšel, doba nebyla ještě zralá.
Použitá literatura:
Dorůžka, Lubomír: Panoráma jazzu. Mladá fronta, Praha 1990.
Linky:
http://www.elvispelvis.com/cerebralhemorrhage.htm
http://www.who2.com/djangoreinhardt.html
http://ourworld.compuserve.com/homepages/Tielemans/hp44marc.htm
http://www.trioswing99.nl
| 
Související články
Vybíráme z rubriky "Hudba"
Nejčtenější články