Co se zachovalo a co se změnilo?
Komplex současných romských zvyků, obřadů, projevů víry se
liší - a to jak celkově, tak podle jednotlivých romských skupin.
Dodnes výrazně specifickou téměř pro všechny Romy je oblast
rodiny a rodinných, resp. příbuzenských vztahů. Rodiny zůstává v
jejich životě největší hodnotou - jedná se o rodinu velkou,
extenzivní, tedy příbuzenstvo - fajta, famelija.
Příslušníci rozvětvených rodin, "silných rodů", mají dodnes
větší autoritu u ostatních a vzájemně si pomáhají; ostatně i
současné romské kulturní či politické subjekty jsou tvořeny v
jednotlivých městech vždy příslušníky určitých rodin, příbuzensky
spjatých, z čehož bohužel vyplývá dnešní řevnivost mezi nimi, a
tím i nejednota společensko-politického romského hnutí jako
celku.
Dříve platil u většiny romských skupin nepsaný zákon "čisté
krve", který zakazovat manželství s jinoetnickými partnery. Tento
pozůstatek rodové endogamie přetrvává u většiny Romů olašských,
zatímco u všech ostatních se tento zákaz začal narušovat již v
uplynulých letech. Dnes již téměř neplatí nejen mezi jednotlivými
skupinami, ale i vzhledem k Neromům; počet interetnických -
smíšených manželství romsko - českých, romsko - slovenských či
jiných stále narůstá a je dokladem zásadnějších změn v hodnotové
orientaci a postavení Romů, zejména v českém a moravském městském
prostředí (romský partner, častěji je to muž, si obvykle však
přitom zachovává svoji identitu, což je pozitivní).
V poválečných letech a ještě výrazněji v současné době
probíhají u Romů stále hlubší změny v jejich společenské pozici,
ve způsobu života, kultuře a hodnotové orientaci v celém romském
společenství. Romská populace - dnes již národnost - se v průběhu
uplynulých osmačtyřiceti, zejména pak posledních čtyř let zásadně
změnila:
-
vnitřní strukturou
-
počtem a územním rozložením
-
prohloubením vnitřní diferenciace, podle jednotlivých
etnických podskupin, ale i v důsledku nové vnitřní společenské
hierarchie, změnami některých komponent způsobu života a kultury,
celým charakterem této národnostní skupiny oproti stavu
předchozímu
Důsledky těchto změn jsou na jedné straně z části pozitivní,
na straně druhé ale více negativní. Tradiční romské společenství
se svými vnitřními zákony a normami bylo v podstatě rozbito,
přičemž předchozí skupinové zákony a trdiční hodnotový systém
nejsou obvykle nahrazovány novými, lepšími.
Pokusy bývalého československého socialistického státu
asimilovat či společensky integrovat Romy mezi většinovou
populaci byly nesprávné a tím nerealizovatelné; u Romů nešlo jen
o "vyrovnání sociálně-ekonomické a tím kulturní zaostalosti" -
jak se tehdy říkalo a na čemž bylo postaveno tzv. "řešení romské
otázky". Vždy šlo a stále jde o interetnický problém vzájemné
koexistence - soužití dvou odlišných kultur, kterému brání a
brzdí jej a komplikují hluboké předsudky v oblasti vzájemných
vztahů Romů kontra "gádžů", v posledních třech letech vyhraněné
proti Romům až rasisticky.
Na jedné straně bylo u větší části Romů dosaženo sice zvýšení
sociálně- ekonomického postavení, pokud jde o životní úroveň a
některé změny v materiální kultuře a ve zvýšení vzdělanosti, na
straně druhé však - v důsledku nerespektování etnicko-národností
specifiky Romů - narůstala celá problematika v kvalitativně
jiných směrech. Systematické potlačování tradičních romských
hodnot - projevů života, kultury a jazyka - po více než čtyřicet
let způsobilo, že část Romů, zejména mladých rodin ve městech, se
začala za svůj romský původ stydět, přestala mluvit romsky a své
děti mateřský jazyk neučila a tak se postupně stali
integrovanými, ztráceli tak vztah ke své etnicko-národnostní
identitě, protože tato identita a jejich specifičnost nebyla
akceptována.
V souvislosti s migrací Romů v poválečném období (počínaje
rokem 1945) do českých zemí, většinou z tzv. cikánských osad
(romane gava) na Slovensku - a jejich rozptýlením téměř po celém
státě mezi ostatní populaci se stále více rozevírají nůžky
problémů.
V tomto, pro Romy z osad novém prostředí se dostávají do
stále větší interakce s prostředím, na jehož normy života se
museli postupně alespoň v podstatě adaptovat, aby v něm mohli
alespoň trochu úspěšně žít. Na jedné straně se musí vyrovnat s
působením tohoto jiného, odlišného prostředí a přitom zachovat
svou existenci, rozvíjet svou příslušnost k romství, jeho normám
a hodnotám.
Docházelo nutně k nezdravým projevům napodobování, kdy se
mnozí - jak je zřejné dodnes - chtějí vyrovnat Neromům zejména v
materiálních projevech způsobu života . Postupně došlo v další
generaci k negativní přeměně myšlení a chápání hodnot, kdy
konzumní statky, majetek a peníze kladou mnozí mladší Romové na
prvé místo ve svém hodnotovém žebříčku a hodnotí podle toho i
druhé.
Konzumní a maloměšťácký způsob života začíná u řady Romů
převažovat, mnozí přitom opouštějí své pozitivní tradiční hodnoty
a projevují se i tak, jak by bylo neslučitelné s jejich
předchozími hodnotami a vnitřními zákony skupiny, jimiž se romské
komunity dříve řídily - zcela v rozporu s nimi je v současnosti
časté tzv. okládání dětí do kojeneckých a dětských ústavů,
prostituce, podvádění jeden druhého apod.).
Starší Romové, kteří byli vychováni tradičně a cítí své
romství, jsou nešťastni nad tímto posunem hodnot u mladé i dnešní
střední generace a pochybují o perspektivním vývoji Romů jako
celku, bude-li vývoj postupovat takto dále, bude se ztrácet
vlastní sebeuvědomění, vlastní romský jazyk a kultura a bude
nadále převažovat materiální chápání hodnot v životě jako
primární.
Autorkou této kapitoly je etnografka a folkloristka PhDr. Eva Davidová.
|
|
Související články
Vybíráme z rubriky "Tradiční život Romů"
Nejčtenější články