PhDr. Hana Šebková - romistka
26-02-2000
Životopisné udaje:
Narodila jsem se 29. listopadu 1952 v Tanvaldě (okr.
Jablonec nad Nisou), kde jsem v roce 1968 ukončila základní školu a
v roce 1972 gymnázium. V letech 1973 - 79 jsem studovala obor
čeština - francouzština na filozofickou fakultě Univerzity
Karlovy. Během studia jsem absolvovala roční studijní pobyt na
Faculté des Lettres Univerzity Aix-Marseille v Aix-en-Provence
(Francie), kde jsem se zaměřila na studium obecné a srovnávací
lingvistiky.
V letech 1979 - 1983 jsem pracovala jako redaktorka v
Československém rozhlasu a při zaměstnání absolvovala rigorozní řízení
na FFUK, kde jsem v roce 1980 získala doktorát filozofie.
Od roku 1979 jsem studovala romský jazyk a kulturu na
Jazykové škole v Praze a od těch dob se účastním různých výzkumů v
terénu (viz seznam publikací).
Od roku 1983 se živím jako překladatelka a tlumočnice, zprvu ve
svobodném povolání (1983 - 1993), nyní jako osoba samostatně
výdělečně činná.
Od roku 1991 vyučuji romský jazyk na Pedagogické fakultě
Univerzity Karlovy v Praze a od 1994 jsem výkonnou redaktorkou
časopisu romistických studií ROMANO DŽANIBEN.
V poslední době provádím terénní výzkum romských dialektů na
Slovensku a v přilehlých oblastech a pracuji na přípravě učebnice
slovenské romštiny.
Jak je podle Vás informována česká veřejnost o romské menšině?
Česká veřejnost je v poslední době stále více informována o
postavení Romů a o jejich problémech. Mnoho informací je ale
nepřesných, často jsou podávány s "kritickým" podtextem
prozrazujícím negativní vztah autora k romské menšině, jeho
předsudky a zaujatost. Stále je nedostatek zpráv pozitivních,
takže má česká veřejnost dojem, že Romové jsou hlavním původem zla
a problémů v naší společnosti. Dokonce i zprávy o jejich
diskriminaci a rasovým útokům proti nim bývají ve sdělovacích
prostředcích často vzápětí "kompenzovány" zprávami negativními, což
považuji za nepřípustnou manipulaci veřejným míněním.
Jaky je podle Vás vztah české společnosti k romské komunitě.
Až na výjimky velmi negativní, eventuálně o ni nejeví jakýkoli
zájem.
Jak jsou podle Vas potírány v Česke republice projevy rasismu?
Asi velmi nedostatečně, když mohlo dojít už k tolika vraždám a
útokům s rasovým podtextem.
Jaký je Váš nazor na postavení Romů v České republice?
Jaké postavení může mít ve společnosti menšina (nebo skupina), k
níž má majorita vesměs negativní postavení, jejíž příslušníci jsou
fyzicky napadáni, zabíjeni a vražděni, která je na veřejných
prostranstvích posílána na Slovensko, do Indie nebo do plynu, má
nízké vzdělání a špatné sociální postavení, nejvyšší
nezaměstnanost atd.?
Co podle Vás vytýkají nejčasteji Češi Romům?
Že nechtějí pracovat, jsou hluční, nepořádní, špinaví, lžou,
kradou a jsou největšími původci trestné činnosti.
Co podle Vás vytýkají nejčasteji Romové Čechům?
Že jsou povýšení, nafoukaní, bezcitní a lakomí. Nejsou ochotni
druhého vyslechnout, pomoci. Nemají smysl pro humor, pořád se za
něčím honí, šetří, kde se dá - hlavně na jídle. A jsou čuňata,
protože jedí desetkrát ohřívané jídlo a myjí se tam, kde se myje
nádobí, nebo naopak.
Jak vidíte budoucnost Romů v České republice?
Dost pesimisticky, pokud nedojde k nějakému výraznějšímu
pohybu ve společnosti a k názorovému posunu - hlavně u mládeže,
která by si už konečně mohla povšimnout názorů a postojů k
menšinám svých vrstevníků v západní Evropě, USA či jinde ve světě
a inspirovat se jimi.
Jaké jsou podle Vás možnosti řešení vzájemného soužití Čechů a Romů?
Možnosti dobrého soužití mezi různými skupinami a etniky
existují vždy - ve světě je na to nesčíslně příkladů. Chce to jen
toleranci, a k té je třeba vychovávat: nenásilně, pozitivními
informacemi, reportážemi z mnohonárodnostních prostředí, kde to
funguje atd.
Dobré soužití ovšem předpokládá také vyrovnanější sociální a
vzdělanostní úroveň - a tady je práce ještě hodně.
Myslíte si, že je nutné přitáhnout zájem Romů o celospolečenské dění a své postavení ve společnosti? Pokud ano, jak byste toho docílili?
Romům by mělo být vůbec umožněno účastnit se celospolečenského
dění, městské a obecní samosprávy, politického života. Neřešit
jejich problémy bez nich. Ve všech masmédiích by jim, jejich
životu a kultuře mělo být věnováno více prostoru.
Uvažovala jste někdy o odchodu z České republiky?
Ne, neměla jsem důvod.
|