O Roma Vakeren

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítáme při poslechu pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Jek kurko pregejľa sar pani, pale hin paršťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Připravili jsme pro vás celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a nebude chybět také romská hudba.

Peršo tumen dodžanena so nevo kerel e Ida Kelarovo. Tumen la džanen, bo te andro "O Roma vakeren" mukas lakere giľa. Phenala amenge savi kerel buči predal amare terne so bašaven.

Hned v úvodu se dozvíte, jaké nové projekty připravuje zpěvačka Ida Kelarová.

Andro amaro studio avena Roma, so pes vičinen "Le čhavendar" Tiž šunena lengere giľa. Paľiž tumenge pheneha nevita, so andža ada kurko.

Do studia jsme pozvali členy skupiny Le čhavendar... Budeme si s nimi povídat o romské muzice, dozvíte se, jak se připravovali na vydání prvního CD alba a také jaké mají plány a vzory. Nebudou chybět ani aktuality ze života Romů.

Te adaďives tumen daha lačhi goďi. Vakeraha pal koda, so te keren, te tumenge kamen telen čhavores andale ustavos. Tiž amenca džana Brnate, kaj kerel buči predalo Roma jekhetaniben Drom. Amaro šuniben zaphandaha vakeribnaha palo amare tradicii.

Ve druhé polovině O Roma vakeren v právní poradně odpovíme na dotaz, týkající se adopce. Pozveme vás do brněnského centra Drom a v závěru vysílání vám prozradíme další rozdíly mezi olašskou a slovenskou romštinou. Tolik z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

V následujících minutách si budeme povídat se zpěvačkou Idou Kelarovou. Leden není právě oblíbeným měsícem, protože Romové mají rádi teplo. Ida Kelarová si však letošní první měsíc roku naopak užívá. Alžbětě Janíčkové prozradila proč.

"Po mnoha, mnoha letech je leden pro mě příjemný měsíc, protože se mi podařilo zařídit to, že mám volno, takže si hovím doma, odpočívám a nabírám sílu k novým projektům. Jedním z projektů, na který se teď dost soustředím je občanské sdružení Miret, což znamená Mezinárodní iniciativa pro rozvoj etnické tvorby, pod kterou samozřejmě spadá i romská hudba. Rozhodla jsem se, že něco podniknu v tom, aby se trošičku u nás otevřel svět pro romské umělce, protože si myslím, že pořád dokola existují tři, čtyři kapely a pořád se opakují stejná jména a já vím, že je hrozně moc talentů, co se týče Romů. My se snažíme jim vytvářet podmínky pro to, aby mohli zkoušet, aby se mohli zdokonalovat, růst, aby mohli tvořit, natáčet, aby vůbec ne-Romové věděli, že Romové jsou aktivní."

"Je jich několik, ale hlavní kapelou, na kterou se soustředíme momentálně nejvíce, je skupina z Rokycan. Jedná se o nejmladší romskou skupinu, její nejmladší člen, kytarista, má čtrnáct let. Jsou to velice talentovaní kluci. Je jich sedm, tvoří si svoje vlastní písně, vlastní texty, našli si svoji originalitu. Myslím, že je každý ocení, až je uslyší. Název této kapely je Le čhavendar. Natočili jsme s nimi jejich první cédéčko, které teď běží na internetu Radia Rota, a dokonce se nám ho podařilo prosadit do některých obchodů, takže snad, pomalinku... Ještě bych taky chtěla upozornit na dva talenty, kteří mě velmi zaujali, jsou to bratři Oráčkovi- mladí kluci z osady Lomnička, kteří byli hosty našeho koncertu v prosinci v Železné. Měli velký úspěch. Myslím, že to jsou velcí talenti, které je potřeba ukázat i ne-Romům."

Současná nastupující hudební generace už se tolik nezabývá minulostí, původním romským folklorem. Mladí lidé, o kterých hovoříte a které teď podporujete, se vrací ke kořenům romské hudby?

"Skupina Le čhavendar tvoří svou vlastní tvorbu. Když si je poslechnete, ucítíte, že jsou inspirováni dnešním světem. To už se asi nezmění. Mě se ale líbí, že si našli něco svého, něco originálního a že mají čím oslovit. Mně osobně je trochu smutno z toho, že je spousta, spousta romských skupin, které hrají tak jakoby nastejno, na varhany, písničky ,které všichni znají. Že se nehledá. Já bych neodsuzovala ani to, že tradiční hudba nějakým způsobem vymírá. I když je mi to samozřejmě líto, protože si myslím, že v ní je největší síla, co se týče romské identity. Ale zase chápu, že mladí mají daleko víc co říct hudbou, která dnes existuje. Myslím si, že varhany a bubeníky, které si tam zapnou, to spíš kazí, než pomáhá, protože vlastně inspiraci musí čerpat z kořenů."

Hosty v našem studiu jsou členové skupiny Le čhavendar z Rokycan.

Jsou tu s námi Honza Dužda a Emil Miko. Dobrý večer. Tak pánové, Le čhavendar, pokud se nemýlím, znamená doslovně: "Od dětí", proč právě tento název?

"My jsme začínali už v útlém věku. Mě bylo čtrnáct let, když se založila naše kapela a klukům nebylo o moc víc. Náš nejmladší člen měl tehdy, myslím, dvanáct roků. Uběhlo pár let, a my jsme si mysleli, že tenhle název bude zrovna ten nejlepší."

Ida Kelarová o vás říkala, že jste vůbec nejmladší skupinou, o které ví. Věkový průměr jste nám vlastně teď prozradili. Jak jste se ale vůbec k hudbě dostali?

"My jsme asi všichni z muzikálních rodin. Můj otec i Emilův otec hráli, nebo vlastně hrají, ve skupině Kale. Takže my jsme v hudbě vyrůstali, poslouchali jsme ji od dětství. Můj osobní názor je, že jsme se asi z toho naučili nejvíc."

"V počátcích jsme zkoušeli u nás doma, což trvalo asi dva roky a vděčíme ze to rodičům, protože byli hodně tolerantní a nevyhazovali nás ven na ulici. Měli jsme dobré zázemí."

Nevyhazovali vás asi, protože se to dalo poslouchat a sami si to rádi poslechli, ne?

Emile, ne každé romské skupině se podaří vydat cédéčko. Vám se to podařilo, ale přesto, jaká byla vaše zkušenost s vydáním prvního CD alba?

"Zkušenost to byla určitě dobrá, hodně za to vděčíme Idě Kelarové a Dezideru Duždovi, kteří nám hodně s vydáním pomohli a poskytli nám možnost to cédéčko natočit. Za to jim hodně vděčíme."

Písně, které zpíváte, se hodně dotýkají toho, jak dnes Romové žijí, o tom jste také zpívali v té první písničce. Zpíváte o tom, že chcete pro Romy lepší život, aby Romové neodcházeli, že tady jsou doma, zpíváte o bídě, ale také o úctě, pravdě, respektu. Mladí lidé ve vašem věku většinou zpívají o lásce a o příjemnějších věcech. Proč si vybíráte zrovna takovéto texty?

"Já si myslím, že ty texty jsou aktuální a k těmhle aktuálním věcem patří aktuální texty."

Já bych teď využil ještě chviličky a prozradím další dva naše hosty. Ty jsem vám ututlal zcela záměrně. Je to opět Jan Dužda a Emil Miko, ale oba dva v tomto případě starší, čili otcové. Dobrý večer.

"Já bych chtěl taky pozdravit všechny věrné posluchače Radiožurnálu. Dobrý večer."

Pánové, jaké to je mít takové podařené ratolesti, když jablko skutečně nepadne daleko od stromu?

"Já myslím, že je to příjemné, a obzvlášť když se, jak se říká, dílo podaří, když se to předá dobře. Je to příjemný pocit."

Pane Duždo, musel jste syna k muzice nutit, nebo to přišlo tak nějak spontánně, s geny, samo od sebe?

"Já se přiznám, že jsem ho nutil, aby hrál na housle. Nějak se to nepovedlo, kluk se dal na kytaru a do toho druhého jsem ho už nenutil, začal sám."

Vy hrajete se skupinou Kale. To je skupina světoznámá, má svůj styl, svoji tvář, všichni vás v podstatě znají, jste známí v zahraničí, co říkáte stylu a tváři skupiny Le čhavendar?

"Jsou o kousek dál než my. Oni trochu odbočili od toho, co slýchávali od nás, ale je to jejich, je to trošku jiné..."

Já vím že ono by se nemělo chválit takhle na veřejnosti nebo zase naopak něco vytýkat, ale jste spokojeni s vývojem skupiny Le čhavendar?

"Vy patříte ke skupině Kale, hrajete s Věrou Bílou, vy jste vlastně proslavili Romy u nás i v zahraničí a předáváte to mladší generaci. Co chystá teď skupina Kale, abychom nemluvili pouze o skupině Le čhavendar?

"V nejbližší době bychom měli hrát 30. ledna v Národním divadle u příležitosti odchodu pana prezidenta Havla z funkce. Jsme velice šťastni, že jsme byli taky pozváni. 7. února hrajeme na Lávce tady v Praze po delší době a poté koncem února bychom měli jet do Řecka."

"Možná že tam pojede Věra a já tam asi pojedu, jinak do budoucna bychom ještě měli mít Ameriku, Maďarsko..."

"My jsem začínali někdy v roce 1986,1987, takže ty začátky byly dost složité. Nebylo kde zkoušet, jen po bytech... Tenkrát se v podstatě romská hudba vnímala hlavně podle muziky z muzikálu Cikáni jdou do nebe,. Ten vlastně tenkrát přiblížil romskou muziku našim biografovým divákům, abych to tak řekl..."

Vy ovšem máte za sebou celou řadu cédéček, Le čhavendar pouze jedno....vraťme se ještě k vám mládenci... První cédéčko máte ze sebou , chystáte se na další, ale hlavně, kdy vás posluchači mohou na vlastní uši slyšet? Budete vystupovat?

"V současné době nabídky na koncerty nejsou, ale možná budeme vystupovat v srpnu na festivalu v Pacově a ještě bychom měli hrát nedaleko Brna v Hartmanicích u paní Kelarové."

"Jako podklady tam bylo poslané cédéčko, uvidíme jak se rozhodnou, protože samozřejmě tam je veliká konkurence kapel. Záleží hodně na paní Seledičové, koho si vybere ..."

"Khamoro se ubírá každý rok jiným směrem, jinými žánry, má svůj scénář.... takže uvidíme, jestli se jim zrovna budou hodit do programu."

Povězte mi ještě Honzo a Emile, jakým způsobem myslíte, že se bude vaše hudba vyvíjet. Le čhavendar je skupina ještě mladá na to, aby nějak měnila svůj styl, své zaměření,ale neuvažujete o tom ,že by se to ještě někam mohlo vyvinout?

"No tak, uvažovat.....my bychom si to přáli....ale není v tom nějaký úmysl, je to spontánní věc. Když se to povede, tak se to povede. O tom to je."

My bychom vám to z celého srdce přáli a budeme vám také samozřejmě držet palce za všechny posluchače Roma Vakeren. Pro tuto chvíli se tedy rozloučím s dvěma reprezentanty skupiny Le čhavendar Janem Duždou a Emilem Mikem, musím dodat mladšími a také se dvěma reprezentanty skupiny Kale Janem Duždou a Emilem Miko staršími. Také vám budeme držet palce, věříme, že jste se tu s námi u mikrofonu Roma Vakeren nesešli naposled. Ať vám to hraje a ještě více písniček! Na slyšenou.

Romským obyvatelům Šternberka na Olomoucku bude od letošního roku znovu pomáhat speciální poradce. Nový pracovník radnice by měl lidem pomoci například při výběru zaměstnání , či při postupu na úřadech. Romský poradce bude ve městě pracovat po čtyřech letech. Naposledy tam působil v letech 1998 až 99, kdy se podařilo zajistit pro jeho práci státní dotaci. Místo bylo poté kvůli nedostatku peněz zrušeno.

Nové kulturně-společenské centrum chtějí v Karviné v polovině letošního roku otevřít místní Romové. Věří, že centrum pomůže zlepšit vztahy jejich menšiny s většinovou společností. Centrum tak nebude sloužit pouze Romům, ale bude pořádat různé akce pro všechny obyvatele města. Výstavba přijde zhruba na 25 miliónů korun. Sedmi milióny korun přispěl na výstavbu centra stát a dva milióny darovalo město.

Tři muži napadli před českobudějovickou restaurací Orca dva africké studenty. Zaútočili také na mladíka, který se studentů zastal. Kriminalisté z útoku obvinili trojici mužů z Českých Budějovic ve věku čtyřiadvacet a jedenatřicet let. Za trestné činy násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci, ublížení na zdraví a výtržnictví jim hrozí tři roky vězení.

Budova senátu na pražském Valdštějnském náměstí bude v pondělí 27. ledna místem vzpomínkového setkání, věnovaného obětem židovského a romského holocaustu v Čechách a na Moravě. Na tento den připadá výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim Rudou armádou a je v mnoha zemích připomínán jako den obětí holocaustu a boje proti xenofobii, rasismu a antisemitismu. Pietního aktu se mimo jiné zúčastní také předseda senátu Petr Pithart a ministryně školství Petra Buzková.

V úvodu dnešního vysílání jsme vám slíbili cestu do Brna. Slib plníme - do tamního centra Drom vás zve Marie Vrábelová. Středisko slouží k volnočasovým aktivitám už deset let. V posledních letech je hlavní náplní školení terénních sociálních pracovníků, jak nám řekl Marek Veselý.

"Terénní sociální práce se liší od standartních hlavně v přístupu. Zejména tím, že terénní sociální pracovník aktivně v terénu vyhledává klienty, kteří by mohli mít problém a věnuje se dlouhodobě omezené skupině klientů, což i při nejlepší vůli sociální pracovník v obci nemůže pokrýt, ať už z časových důvodů, anebo prostě protože takovýto náklad práce by ho omezoval třeba v administrativní agendě."

"Minulý rok se nám podařilo jednak uspořádat školení pro terénní sociální pracovníky. Jednalo se o celý cyklus sedmi školení a absolvovalo jej 45 kurzistů. Většina z nich nastupovala do kurzů s tím, že si práci jako terénní sociální pracovníci našli. Nám se také podařilo několika z nich najít práci na obcích. Plošně, bych řekl, pokud se čísel týče, že jsme distribuovali více než deset tisíc letáků, šest tisíc kusů brožurek. Zaměřovali jsme se hlavně na veřejnou správu. Odezva nás teprve čeká, protože jsme je rozesílali až koncem roku a cílem bylo upozornit obce na to, že tento problém, nemá-li se stát skutečně závažným problémem, je potřeba si jej přiznat, říct, že existují skupiny lidí, kteří propadli tím pomyslným sítem a ocitli se naprosto mimo společnost. Jestli je necháme napospas, tak by to mohlo dojít do situace mexických ghet."

"To je spíš lokalita od lokality, navíc se to mění.. ale jinak obecně sociální problémy vznikají velice často z pocitu vykořeněnosti, svázanosti s místem, kde člověk bydlí. Pokud člověk nemá vztah k místu, kde bydlí, nemá také zábrany ho ničit. Nechová se k němu jako ke svému. Takovýto přístup má spousta lidí, kteří v průběhu padesátých, šedesátých let násilně osidlovali oblasti Sudet. Jedná se o pás od Sokolovska, přes Ústí nad Labem, Broumovsko až po Jesenicko, Ostravu."

"Oproti plošnému přístupu, který jsme zvolili v roce 2003, se hodláme spíše zaměřit na osobní konzultace s obcemi, které se rozhodnou naši službu využít a spíš se zaměříme na zaměstnavatele, na poskytování informací konkrétnímu starostovi, který chce řešit konkrétní problém."

V našich právních poradnách poměrně často hovoříme o dětech a váš dopisový ohlas je značný. Zajímáte se hlavně o pěstounskou péči a osvojení dítěte, mezi tím je ale rozdíl. To právě vysvětlovala opět kolegyni Marii Vrábelové doktorka Marie Vodičková z Fondu ohrožených dětí.

"V případě osvojení nastávají mezi dítětem a osvojiteli vztahy jako mezi vlastním dítětem a vlastními rodiči, naopak příbuzenské, vlastně právní vazby, mezi původními rodiči a příbuznými, zanikají. Stát na osvojené děti nijak nepřispívá, resp. v rozsahu jako na vlastní, to znamená přídavek na dítě ap. Pokud jde o pěstounskou péči, tam nenastává právní vztah mezi pěstounem a dítětem tak jako u vlastních rodičů a vlastního dítěte. Stát v tomto případě přispívá na výživu dítěte v rozsahu kolem tří až čtyř tisíc podle věku dítěte, plus odměna pěstounovi asi tisíc korun."

Když budou mít biologičtí rodiče o dítě znovu zájem, je možné, že zase z pěstounské péče přejde k původním rodičům?

"Výjimečně se to také stalo,ale v zákoně se uvádí, že pěstounskou péči je možné zrušit jen ze závažných důvodů, takže když žádné závažné důvody, nejsou, to znamená, že dítě prospívá dobře v pěstounské rodině, přeje si tam zůstat, tak by ke zrušení pěstounské péče dojít nemělo. Vyšším typem pěstounské péče je poručnická péče, kdy rodiče jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, případně zemřeli, nebo nemají rodičovská práva, a v takovémto případě je pěstoun zákonným zástupcem dítěte a vlastní rodiče nemají k dítěti, z výjimkou vyživovací povinnosti, žádné jiné vazby. Výživné platí k rukám úřadu."

Tolik doktorka Marie Vodičková z Fondu ohrožených dětí. Dotazy pro naši právní poradnu můžete posílat na adresu Český rozhlas 1 - Radiožurnál, Romská redakce, Vinohradská 12, 120 99, Praha 2. A ještě e-mailová adresa: Anna.Polakova@rozhlas.cz. Pište jsme tu pro vás!

V minulém jazykovém koutku, vysílaném před týdnem, jsme si připomněli některé rozdíly mezi takzvanou olašskou romštinou a jazykem Romů, kteří do Čech přicházeli ze Slovenska. Další podrobnosti také dnes přináší Alžběta Janíčková.

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" je u konce. Naladit si nás můžete i v pondělí a v úterý na VKV regionálních studií v 19:00 a 19:45 a nebo v pondělí a v pátek na okruhu Českého rozhlasu 6 - v 19:15.

Příště vám nabídneme informace ze života Romů, do studia pozveme dalšího

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Pisinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vekeren! Ada šuniben predal tumende!

Mějte se moc pěkně a klidný víkend!

Romale but Bacht te sasťipen. Ačhen Devleha!