Historie a původ Romů
Pátrání po původní vlasti Romů bylo od středověku, kdy se
objevili v Evropě, velkým úkolem pro historiky. Datum jejich
příchodu do Evropy není možné přesně určit, protože se jednotlivé
skupiny Romů rozptylovaly po Evropě nezávisle na sobě, každá svou
cestou. Lze se opírat pouze o dochované záznamy v archívech měst.
Uvedená data v archívech ukazují "oficiální" objevení,
neukazují přesný příchod, neboť se do těchto archívů dostala až
v souvislosti s nějakou událostí.
V dobových kronikách existuje
mnoho zmínek o putujících kejklířích, bavících feudální pány,
o tanečnicích spoře oděných v zářivých barvách, oblíbených
u panských dvorů a nenáviděných zbožnými a váženými občany. Takto
mohli být Romové zaměňováni s potulnými tlupami "umělců". Náhle
se tedy asi ve 14. století začalo potulovat a putovat z místa na
místo společenství lidí, které se od ostatních obyvatel lišilo
tmavšípokožkou, oblečením,osobitým způsobem života,
vlastním, zcela nesrozumitelným jazykem, temperamentem a neochotou
podřizovat se tlaku většinového obyvatelstva.
Středověcí učenci si proto kladli otázky, kdo jsou Romové, odkud do Evropy
přišli a jaká je jejich původní vlast. Po dlouhá staletí si Evropa
nedokázala na tyto otázky odpovědět. S tajemným původem Romů pak souvisel i
odstup, který mezi Romy a ostatním obyvatelstvem vznikl a který do určité
míry přetrvává dodnes.
Nejznámější a nejrozšířenější názor na původ Romů byl, že pocházejí z
Egypta, odkud přišli do křesťanských zemí. V mnoha zemích je také
pojmenovali podle jejich domnělého egyptského původu - Gitanos (ve
španělštině), Gitanes (ve francouzštině) či Gypsies (v angličtině) - ale
ve skutečnosti jsou tato jména patrně odvozena od názvu oblasti Malý
Egypt na Peloponésu nebo v oblasti Malé Asie. V jižní a východní Evěropě
byli pojmenováni podle manichejské sekty kněžích Athiganoi - Atsiganos,
z čehož vznikla další skupina pojmenování - Zingaro (v italštině),
Tsigane (ve francouzštině), Zigeuner (v němčině), Cigáni (ve slovanských
jazycích) i české Cikáni.
První krok k odpovědi na otázku, kdo jsou Romové, učinil náhodou v roce 1763 maďarský student teologie
Štefan Váli, který se v Holansku v Leydenu setkal s několika
Indy - Malabary, kteří tam byli na studiích medicíny. Váliho
zaujala jejich podobnost s Romy, které dobře znal ze svého
maďarského domova. Nezůstal jen u vnějšího dojmu a zapsal si víc
než tisíc malabarských slov, která používali, spolu s jejich
významem. Když se vrátil do vlasti a zjišťoval u Romů význam
zapsaných slov, byl překvapen podobností jazyků. Na tento začátek
navázalo podrobné studium, kterému se věnovala celá řada
odborníků - lingvistů, historiků, etnologů. Indický původ Romů je
dnes mimo jakoukoli pochybnost.
Dohady o tom, do které kasty Romové v přísně rozdělené indické společnosti
náleželi, vedou mezi sebou dlouhá léta lingvisté i historikové. Většina
oborníků však předpokládá, že Romové patřili k nejspodnější kastě. (Indická
společnost se dělila na nejvyšší kastu brahmínů (kněžích), po ní následovala
kasta kšátriů (vládci a bojovníci) a vajšijů (řemeslníci, rolníci,
obchodníci). Nižší kastou byli šúdrové (sluhové a pomocné síly) a nejnižší
kasta byli tzv. nedotknutelní. Příslušnost Romů k této kastě by vysvětlovala
i důvod, proč Romové začali Indii od 8. století opouštět. Tento časový údaj
potvrzuje i fakt, že v jejich jazyce nejsou zachyceny změny, ke kterým došlo
v příbuzných indických jazycích později. Je možné, že Romy z Indie vyhnala i
častá sucha a s nimi spojený nedostatek potravy, nebo se chtěli vymanit z
přísně rozdělené indické kastovní společnosti a hledat nová
"odbytiště" pro své výrobky a služby.
O indickém původu
svědčí nejen jazyk, ale i překvapivá podobnost některých zvyků,
podobná společenská struktura, výběr povolání, stejná technologie
zpracování kovů aj. Romskou historii mohli nejpřesněji vypátrat
lingvisté podle vývoje romských dialektů. Díky tomu, že vývoj
jazyků má své zákony, mohli lingvisté nejpřesněji určit dobu
a místa pobytu. Mezi prvními jazykovědci toto upřesnil Martin
Block (1936): "Počet cizích vypůjčených slov v romštině
koresponduje s délkou pobytu v různých zemích." Díky tomuto
osvětlení můžeme postup Romů z Indie do Evropy odhadnout s větší
přesností.
Dle názoru lingvistů a historiků
Romové postupovali z Indie v závislosti na geografických
podmínkách přes Mezopotámii na Blízký východ, do asijské části
Turecka, kde se velká část Romů zastavila a setrvala asi tři
století (12.-15. století). Tato doba jim pomohla v první orientaci v nové
kultuře a ulehčila pozdější postup Evropou. V souvislosti
s mongolskou a tureckou expanzí pokračovali přes Malou Asii
a Balkán, nějakou dobu asi pobyli v Řecku, o čemž svědčí četná
řecká slova v romštině, a dále postupovali údolím Dunaje do
střední Evropy. Jiná větev přešla Arménii, Kavkaz, později Rusko
a dosáhla až Skandinávie. V 15. století byli již Romové
rozptýleni po celé Evropě, Anglii a Skotsko z toho nevyjímaje.
Zpočátku tito lidé budili zvědavost a jejich exotické
vzezření dávalo podnět k různým úvahám o důvodech jejich
toulavého života a domněnkám o jejich pravlasti. Evropské
obyvatelstvo bylo tedy zpočátku ke kočovníkům shovívavé,
přijímalo je jako kajícné křesťanské poutníky, za které se
vydávali. Kronikáři popisují jejich vzezření a přirovnávají je
k Tatarům. Tmavá kůže, k městům se blížili v dlouhých karavanách,
někteří pěšky, jiní na koních, s vozy plnými zavazadel, žen
a dětí. Střední Evropa si ještě dobře pamatovala tatarské nájezdy
a Romové, kteří si byli dobře vědomi své podobnosti s Tatary, se
představovali jako mírumilovní lidé a dobří křesťané.
Někde Romy dokonce vítali, protože přinášeli nové
technologie zpracování železa a kovů, přinášeli nové zkušenosti a
přicházeli - alespoň podle svých výpovědí - od Božího hrobu.
Středověký člověk, který setrvával na jednom místě, chápal mimo
jiné putování jako formu oběti, pokání. Proto považoval i lid,
který stále putuje, za kajícníky. Tyto představy Romové podpořili
vlastními legendami. Snažili se obyvatele středověkých měst
přesvědčit, že svým putováním musí činit pokání za hříchy svých
otců, kteří odmítli přijmout Pannu Marii s Ježíškem, když utíkali
před Herodesem do Egypta. Další všeobecně rozšířenou legendou
bylo ospravedlnění kočovného života jako trest za to, že zapřeli
křesťanství, a sedm let musí tuto zradu odpykávat neustálým
putováním z místa na místo.
V evropském prostředí se ocitli Romové ve zcela zvláštní situaci, protože jejich skupinové neformální normy nebyly vždy v souladu s normativním a hodnotovým systémem okolního většinového obyvatelstva. Proto je pro Romy dodnes těžné nalézt kompromis, podle kterých norem se chovat. Romové žili vždy v uzavřených skupinách a odstup majoritních společností k nim toto uzavřeníse do svého skupinového světa ještě posílil. Většinová společnost byla a bohužel zůstává pro Romy cizí skupinou, která je v minulosti odmítala, a proto se k ní bez rozpaků chovají jako k "nevlastním", které není ostudné všelijak podvádět a různě "zkoušet."
Další informace o romské historii nabízí romský měsíčník Amaro gendalos, ve kterém
barvitý romský dějepis vypravuje přední česká romistka Milena Hübschmannová:
Romové opouštějí Byzantskou říši
Odkud jsou?
Romština nás zavedla do Indie
Malý vylet do lingvistiky
Kdo byli předkové Romů?
Nejstarší Indové
Opakování
Proč Romové opustili svou dávnou zemi - Indii?
Kdo byli Džátové?
|
|