Projev PhDr. Jany Horváthové z veřejného slyšení v Parlamentu při volbě do Rady ČT
08-06-2001
Vážené dámy, vážení pánové,
musím se přiznat, že mě osobně by vůbec nenapadlo kandidovat na členství
v Radě ČT. Jednak by mě to nenapadlo a jednak bych neměla ani potřebnou
troufalost. Byla jsem však oslovena lidmi, kterých si vážím po stránce
lidské i profesionální, a ti mě přesvědčili o významu mé kandidatury.
S Českou televizí mi bylo dopřáno se setkávat jinak než jen jako divák od
roku 1990, kdy jsem se začala podílet na přípravě pořadů (především
dokumentů) o romské kultuře. Od roku '99, kdy jsem působila v brněnském
studiu (v redakci publicistiky a dokumentaristiky), jsem se podílela mimo to
i na přípravě pořadů ekologických a dalších.
Při konkrétní práci pro televizi naráží člověk na řadu problémů, které mu
nějakým způsobem brání v naplňování vytčených cílů, znesnadňují jeho práci.
Jako pracovník však nemá možnost prakticky žádný z těchto problémů ovlivnit,
protože se jedná o záležitosti koncepční, případně programové. K takovým
patří nedostatečnost, ale i způsob medializace otázek menšin, nikoliv jen
národnostních. Česko směřující do sjednocené Evropy má mnoho nedostatků, k
nimž zcela jistě patří vztah k menšinám. Televize jako médium nejmocnější a
nejmagičtější má v tomto směru ještě jisté rezervy. V rámci marginálních
skupin bych pak zdůraznila zejména velmi specifickou tematiku romskou, která
dosud nemá v našich médiích místo odpovídající její závažnosti. Navíc
veřejnoprávní služba České televize zahrnuje i službu romským koncesionářům,
kterých zdaleka není málo. Také jejich zájmy bych jako případná členka Rady
byla připravena zastupovat.
Uvažuji také nad rolí regionálních studií a v této souvislosti si myslím,
že méně pragocentrismu by ani České televizi neškodilo.
Pokud bych byla zvolena, budu odhodlána hájit, aby televize, zejména
publicistické pořady a zpravodajství, byly vyvážené a jejich objektivita
nebyla ohrožována či narušována politickými tlaky.
Pokud sleduji televizi, jsem divákem především 2. programu ČT, který má co
nabídnout. Budu zásadně proti jeho případné privatizaci. Pokud budu zvolena,
budu se zasazovat také za podstatně menší prostor pro prezentaci násilí ve
veřejnoprávní televizi. I jako matka jsem přesvědčena, že prezentace násilí
má přímý negativní vliv na dětskou psychiku a patologicky ovlivňuje vývoj
osobnosti. Je mi jasné, že Rada nemá kompetence zasahovat přímo do vysílání,
má však povinnost dohlížet na plnění úkolů veřejné služby a také na
naplňování zásad vyplývajících z Kodexu České televize.
Nakonec ještě jedno doznání. Nevím přesně, co práce člena Rady ČT obnáší.
Ale jako vždy před tím, bych to patrně rychle zjistila a s pracovitostí i
pedantností sobě vlastní se snažila být podle svého nejlepšího přesvědčení
prodlouženou a spravedlivou rukou naší veřejnosti.
21. 5. 2001
PhDr. Jana Horváthová
| 
Související články
Vybíráme z rubriky "Osobnosti"
Nejčtenější články