Romská rodina
26-02-2000
Rodina pro Romy znamenenala téměř vše, neboť uspokojovala základní životní potřeby jejích členů. Romové byli při kočování na okolní společnosti zcela nezávislí, ale uvnitř rodiny byli na sobě naopak závislí beze zbytku. Rodina byla zdrojem obživy, měla funkci vzdělávací (chlapci se učily v rodině řemeslu, dívky starat se dobře o děti a o manžela) a také funkci ochranou. Romové se proto se svoji rodinou velmi indentifikovali.
Mluví-li o rodině Češi, mají většinou na mysli svoji ženu, muže, děti, rodiče, sourozence. Známe samozřejmě i své další příbuzné - strýce, tety, bratrance, sestřenice, synovce, neteře, tchány, tchýně, švagry či švagrové, ale ty už spíše považujeme za vzdálenější příbuzné, se kterými se tak často nestýkáme.
Romové však považují za své blízké příbuzné všechny a romština má narozdíl od češtiny pojmenování i pro děti sestřenic či bratranců. Romové žili se svojí širší rodinou pohromadě v jedné osadě či čtvrti a kromě pokrevního příbuzenství je pojily i rodinné tradice a vzájemná solidarita. Největším trestem pro Roma bylo tudíž jeho vyhnání z rodiny, neboť tím ztrácel veškeré sociální i lidské jistoty.
Rodina posilovala svoji prestiž počtem narozených dětí, především chlapců, neboť jak praví jedno romské přísloví O čhave hin zor, tedy V chlapcích je síla. Jako prvorozené dítě si mladí manželé proto přáli chlapce (muži určitě, ženy však ve skrytu duše doufaly, že první dítě bude děvče, které by bylo pro matku významnou pomocnicí v "ženských pracích"). Každé další dítě bylo vřele vítáno. Výchovu dětí měla na starosti především matka, ale o dítě se starali i ostatní členové velkorodiny. Romské děti vyrůstaly obklopeny třemi, někdy i čtyřmi generacemi v soudržném a okolnímu světu uzavřeném společenství.
Ajsi romňi kampel, savi moro anel.
Lačhi romňi kerel jekha konuratar duj.
Správná žena umí obstarat chleba.
Správná žena udělá z jedné koruny dvě.
Romské přísloví
V romské rodině tak jako v české existoval rozdíl mezi rolí
muže na ženy. Romská žena byla vychovávána tak, aby se
dokázala o rodinu postarat. Povinností ženy bylo zabezpečit chod
domácnosti, vychovávat děti a poslouchat svého muže. Žena měla často ekonomicky důležitější roli, neboť to byla ona, kdo musel
zabezpečit přežití rodiny - zajistit jídlo, oblečení. Jídlo muselo
sehnat jakýmkoli způsobem, buď za vykonání nějaké práce pro gádže
- sedláky (vymazávání pecí, práce na poli), sběrem lesních plodů
(borůvky, maliny, šípky aj.) nebo i žebráním.
Romský muž byl
navenek i uvnitř hlavou rodiny, nositelem a ochráncem prestiže
rodiny, rozhodoval a nesl odpovědnost za rodinu. V mnoha rodinách
byl výdělek muže pouze příležitostný, a tak muž trávil svůj čas
sháněním zakázek, udržováním dobrých vztahů s příbuznými a
přáteli, urovnáváním svárů mezi rodinami aj.
V romské rodině se všichni členové vzájemně podporovali a pomáhali si. Svobodní (kteří jsou i dnes mezi Romy velkou vzácností) zůstávali u rodičů, sirotků se ujímala jiná rodina, staří lidé byli opatrováni a hluboce vážení, nebyli vyloučeni ze života rodiny. Pro romskou rodinu bylo nemyslitelné dát děti do dětského domova nebo rodiče do domova důchodců. Romští rodiče dokonce odmítali posílat své děti do internátů, kde by byly bez dozoru a pomoci rodiny.
Romská rodina tedy zajišťovala ochranu sociální (nikdo nezůstal sám, o všechny bylo postaráno), psychologickou (veškeré problémy se řešily společně) i ekonomickou (poskytovala obživu pro všechny).
|
|
Související články
Vybíráme z rubriky "Život Romů"
Nejčtenější články