Odchod Romů z České republiky
14-04-2000
Romové začali opouštět Českou republiku nenápadně na začátku 90. let. Sametová revoluce v roce 1989 Romům sice přinesla stejně jako ostatním obyvatelům bývalého Československa větší svobodu, poprvé v historii získali statut národnostní menšiny, zakládali sdružení i politické strany, do federálního Parlamentu bylo v roce 1990 zvoleno za různé politické strany jedenáct romských poslanců.
Na druhé straně ale stále více Romů marně hledalo práci (ať již v důsledku jejich nízké kvalifikovanosti nebo předsudků ze strany zaměstnavatelů), muselo čelit fyzickým útokům skinheadů, romské děti nepřestaly být zařazovány do zvláštních škol a česká společnost o jejich situaci neprojevovala příliš zájmu. To vše přispělo k rozhodnutí mnoha romských rodin zkusit žít jinde, s nadějí na lepší budoucnost. Jako první se k tomuto kroku rozhodli Romové vzdělanější a bohatší, kteří měli v cizině co nabídnout (hudebníci, řemeslníci). Nový domov hledali nejčastěji v Kanadě nebo v Austrálii. Ještě v polovině roku 1997 česká veřejnost o romské emigrace nevěděla vůbec nic. Vše se změnilo v srpnu...
Kanada na vlastní oči
Večer 5. srpna 1997 odvysílala soukromá televize NOVA v publicistickém pořadu "Na vlastní oči" reportáž Josefa Klímy bezstarostném životě romských žadatelů o azyl. Idylické záběry Romů postávajících u Niagárských vodopádů vzdbudily naděje na lepší život u stovek Romů z mnoha českých měst (Ostravy, Mostu, Rokycan, Brna i Prahy). Poselství reportáže bylo pro Romy zcela jasné: "Sbalte se a jeďte do Kanady, kde se o vás postarají lépe než doma..." A Romové jeli. Letecké společnosti zaznamenaly několik dní po odvysílání reportáže zvýšenou poptávku po letenkách do kanadských měst Toronto a Montréal, na kanadské zastupitelství telefonovalo mnoho Romů. "Pořad nastínil pouze jednu stránku věci a vyvolal zcela nesmyslné představy," řekla v srpnu 1997 mluvčí kandaské ambasády v Praze Lucie Čermáková. Hromadný odchod Romů z České republiky ale už začal...
"Jsme potěšeni tím, že se televizi NOVA podařilo svým pořadem pojednávajícím o sladkém životě cikánů v zámoří probudit v krvi tohoto etnika kočovnickou minulost, díky které se před dávnými časy dostali bohužel i k nám," neskrýval radost z romského exodu republikánský poslanec Jan Vik, zatímco tehdejší premiér Václav Klaus byl nešťastný, protože tak České republice přibyly další potíže. "Moc bych radil všem zúčastněným, aby se do těchto hříček hrátek nepouštěli," apeloval na své romské spoluobčany 11. srpna v Českém rozhlase. Jeho stranická kolegyně, starostka ostravské čtvrti Mariánské hory, Liana Janáčková si ale jeho slova k srdci nevzala a do hrátek se pustila. Romům, kteří zamýšleli odejít z České republiky, chtěla nabídnout peníze na letenku, když vrátí dektret na byt. Její návrh se ale nesetkal u politiků s přílišným pochopením, takže od něj raději ustoupila.
Ani Romy ale tento apel nezastavil a dál nakupovali letenky do Kanady. "Ti lidé jsou rozhodnuti odejít a kdyby se jim nepodařilo vystěhovat se do Kanady, budou mít snahu vystěhovat se jinam. Evropa ještě bude mít s Romy problémy," předpověděl zcela správně romský aktivista Ondřej Giňa...
Nikdy předtím se v České republice tolik nemluvilo a nepsalo o Romech jako v srpnu 1997. Všechna média chrlila články a reportáže o situaci Romů a důvodech proč odcházejí. Ani politici nezůstávali pozadu a téměř všichni cítili potřebu se k romské emigraci vyjádřit. "Vůbec mě netrápí, že odchod Romů do zahraničí poškodil mezinárodní pověst republiky. Myslím si naopak, že nám to může pomoci, že se zamyslíme sami nad sebou," řekl například prezident Václav Havel v rozhovoru pro Českou televizi, podle kterého není ani vláda ani zákony v České republice rasistické, "jen" ve společnosti dřímají nálady směřující k rasismu, což se projevuje třeba tím, že lidé nezasáhnou při rvačce skinů s Romy a policie občas zajde za roh, aby u toho nemusela asistovat.
Stejný názor na postavení Romů měli i kanadští imigrační úředníci. "Stát nemusí nikoho přímo perzekuovat, ale může perzekuci tolerovat, což se nám potvrdilo v případech Romů, kterými jsme se zabývali. U vás chybí například řádná odpoveď na rasistické útoky ze strany soudů a policie také nezasahuje tak, jako v případě jiných občanů," uvedl v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes Philip Palmer, vrchní rada Výboru pro uprchlíky a imigraci v Ottawě. (Mladá fronta Dnes, 15. 9. 1997)
Kanada dávala Romům za pravdu, ale nechtěla řešit jejich situaci za Českou republiku. Rozhodla se proto jejich příliv zastavit, což bylo možné jedině zavedením vízové povinnosti pro české občany. Ta začala platit od 8. října 1997. "Dělali jsme to proti své vůli, ale situace související s imigrací českých Romů dosáhla takového stadia, že rozhodnutí bylo skutečně potřebné," vysvětloval George Tsai z kanadského ministrstva vnitra, který slíbil, že Kanada bude sledovat vývoj situace a vízovou povinnost zruší jakmile to jen bude možné. Kanadská ministryně pro občanství a přistěhovalectví Lucienne Robillard ještě připomněla, že ti, kdo ktějí žádat o statu uprchlíka nemusejí do Kanady jezdit, ale mohou svou žádost podat i kanadským zastupitelským úřadům v zahraničí.
|
|
Stejný názor na postavení Romů měli i kanadští imigrační úředníci. "Stát nemusí nikoho přímo perzekuovat, ale může perzekuci tolerovat, což se nám potvrdilo v případech Romů, kterými jsme se zabývali. U vás chybí například řádná odpoveď na rasistické útoky ze strany soudů a policie také nezasahuje tak, jako v případě jiných občanů," uvedl v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes Philip Palmer, vrchní rada Výboru pro uprchlíky a imigraci v Ottawě. (Mladá fronta Dnes, 15. 9. 1997)
Související články
Vybíráme z rubriky "Emigrace Romů"
Nejčtenější články