Romové a Charta 77
Komunistický režim v období tzv. "normalizace" lhal lidem všude, kde to bylo
možné. Vytvářel o sobě samém lepší představu neustálým falšováním všech
možných statistik (včetně údajů o vyšší porodní váze novorozenců!) nebo
zamlčováním některých problémů, mezi které například patřily údaje o Romech
v tehdejším Československu. Dnes proto máme často dojem, že určité sociální
problémy tehdy, "za komunistů", nebyly. Proto je dobré, k 25. výročí vzniku
Charty 77 nejen připomenout zásluhy těch, kteří se tehdy nebáli postavit
jmenovitě na odpor totalitnímu komunistickému režimu, ale také připomenout
to, co vlastně skupina chartistů a s nimi spojené tisíce dalších lidí, z
tzv. šedé zóny, (kteří jim nejen fandili, ale opravdu pomáhali, texty
přepisovali, rozdávali dalším, poskytovali informace, které pak Charta 77
"zveřejňovala" jako materiály. Bez těchto lidí, kteří sice nepodepsali
Chartu 77, ale byli na ni nepřímo "napojeni", by Charta 77 nikdy nedokázala
to, co dokázala. Charta 77 nebyla - jak by to dnes někteří rádi viděli -
skupina izolovaných intelektuálů, ale i neformální pracovní společenství.
Desítky témat, o kterých se již tehdy psalo, dodnes není vyřešeno, a další
čtvrtstoletí situaci ještě zhoršilo. Texty byly vypracovány na podkladě
materiálů, které dodávali lidé z tzv. šedé zóny, kteří pracovali v různých
státních ústavech a institucích, měli k informacím přístup a tehdejší režim
upřímně nenáviděli. Autoři těchto zpráv se vzájemně většinou neznali, texty
s daty a fakty se předávaly konspirativně z ruky do ruky a definitivní
úpravu pak udělali bývalí a stávající mluvčí Charty 77, kteří texty také
podepsali. Všechny tyto materiály byly oficiálně poslány tehdejší husákovské
a jakešovské vládě, (což dnes někteří vydávají za spolupráci s komunistickým
režimem ). Neoficiálně pak byly zaslány do zahraničí lidem z našeho exilu,
kteří se již každý svoji cestou a ve své zemi postarali o publicitu těchto
textů. Další spřízněné duše, např. před rokem zemřelý prof. H. G. Skilling,
přednášely o těchto tématech s odvolání na Chartu 77 na různých
mezinárodních konferencích.Všechny texty byly tajně předány i zahraničním
vysílacím stanicím, takže naši občané je mohli slyšet ze Svobodné Evropy, z
úst Ivana Medka z Hlasu Ameriky, z vysílání BBC, Deutsche Welle, z Vídně...
Texty samozřejmě přetiskovaly ve zkrácené formě i zahraniční noviny. Takže
na Západě se vědělo, jaká je zde situace a že zdejší lidé nejsou jenom
poslušným stádem ovcí.
Z těch mnohých dokumentů bych chtěla připomenout alespoň jeden. Má číslo 23,
"vyšel" jako samizdat pod názvem "O postavení cikánů-Rómů v Československu",
tehdejší vládě byl předán l3. prosince l978 a je podepsán tehdejšími
mluvčími Charty 77, Václavem Havlem a Ladislavem Hejdánkem. Jako kontaktní
osoba, na kterou se mohou občané obracet s dalšími diskusními příspěvky, je
uveden Jan Ruml, Praha lO, Kremelská lO4 (l5O). Obávám se, že text je do
dneška, bohužel, platný, situace trvá a že pouze ulice Kremelská byla
přejmenována na Litevskou.
V následujících řádcích uvádím v uvozovkách přímé citace z původního, skoro
čtvrt století starého textu.
"Charta 77 ukázala, že z hlediska lidských práv je čs. právní řád
rozporuplný... že denní praxe státních orgánů a institucí často popírá
lidská práva, která se čs. stát zavázal respektovat na mezinárodním fóru...
Zjevné porušování lidských práv vidíme v diskriminaci cikánských spoluobčanů
(Romů), o jejichž společenském postavení vypracovala skupina signatářů
Charty 77 první úvahu, jejímž zveřejněním chceme podnítit diskusi o této
otázce a vyvolat zájem o problémy Romů... Po administrativním zrušení Svazu
Cikánů-Romů není v této zemi romská organizace či instituce, která by hájila
jejich zájmy. O tom, zda mají Romové splynout s většinovým obyvatelstvem,
přijmout beze zbytku jeho civilizační hodnoty a ztratit svou etnickou
identitu, mohu totiž rozhodnout jen oni sami.
Většina lidí o problémech této nejdiskriminovanější menšiny prakticky nic
neví. Tato neinformovanost je důsledkem cílevědomého utajování všeho
podstatného, co s Cikány-Romy souvisí... Cikáni-Romové jsou nejbezprávnější
skupinou obyvatelstva v Československu!... liší se od ostatních menšin tím,
že představují rozvojovou kulturu uprostřed kultur evropských... "Cikánská
problematika nabývá na palčivosti úměrně s nabývajícími problémy
hospodářství, ...se vzrůstající brutalizací a nezákonnostmi represivních
institucí. Veškeré proklamace a tzv. řešení jsou jen zastíráním vlastního
problému... Práva Romů jako menšiny jsou však v Československu de facto
popřena. Ve skutečnosti vychází oficiální pojetí "cikánské otázky" dodnes ze
Stalinových výkladů národnostní otázky. Romové právně neexistují, ale přitom
byly vytvořeny vládní, krajské a okresní komise, které je shromažďují
evidují a třídí do kategorií podle absurdních kritérií. Byly vytvořeny
speciální školy, které ovšem romskou kulturu nemají rozvíjet, ale naopak
potlačovat... Tak zvaná "řešení cikánské otázky" se převážně omezují na
represivní opatření,... o kterých se většinová populace ani nedoví. Prvním
takovým celostátním opatřením byl "soupis kočovných a polokočovných osob".
Byla to razie provedená na základě zákona č. 74 z r. l958 po celém území
Československa ve dnech 3-6. února l959. ... Dalším opatřením k "řešení
cikánské problematiky" měl být "povinný rozptyl" neboli "likvidace
nežádoucích soustředění cikánského obyvatelstva", neboli "likvidace
nežádoucích soustředění cikánského obyvatelstva". Tento zásah byl proveden
na základě vládního usnesení č. 5O2, z r. l965, které však, jak se brzy
ukázalo, bylo neproveditelné... K charakteristickým znakům vládního usnesení
o "likvidaci nežádoucích soustředění cikánského obyvatelstva" patřilo i to,
že rozptyl byl povinný a že zároveň musel být dobrovolný... Tento druh
juristického alibismu se pak zvláště v 7O. letech objevuje téměř ve všech
dokumentech týkajících se "cikánské problematiky". Současně se požadovalo
zamezení nežádoucí migrace cikánského obyvatelstva.....Zamezení svévolné
migrace vede k zásahům do nejsoukromější sféry". Jestliže Rom trvale hlášený
jinde, několikrát přespí u příbuzného, může být - a často bývá - Veřejnou
bezpečností "odsunut" protože se dopouští "svévolné migrace"... Rozptyl
Cikánů-Romů měl být součástí řešení problému nedostatku nekvalifikovaných
dělníků v jedné části státu a nezaměstnanosti v části druhé...byl to povinný
přesun bezprávné menšiny.
... Neúspěšnost romských školáků v českých a slovenských školách se
často řeší tím, že jsou přeřazováni do zvláštních škol určených pro děti s
podprůměrnou inteligencí..... Hlavní příčinou neúspěšnosti romských školáků
je to, že neexistují romské školy, které by přirozeně navazovaly na romskou
kulturu a rozvíjely by ji. Společenská moc dělá naopak všechno pro to, aby
romskou kulturu vyhubila... Romské děti jsou nuceny navštěvovat české a
slovenské školy, jejichž vyučovacímu jazyku nerozumějí a kde jim všechno, od
obrázků ve slabikářích až po učivo vcelku neustále vnucuje představu, že
jsou cizí, méněcenná rasa bez jazyka, bez minulosti a bez tváře... Tzv.
"specificky cikánská kriminalita" je v mnohých případech přímým důsledkem
nezaměstnanosti romského dorostu s nedokončeným základním vzděláním...
Nejtruchlivější kapitolou jsou však předpojatá soudní rozhodnutí o umístění
romských dětí v dětských domovech proti vůli rodičů schopných dítě
vychovávat... Zvlášť závažná je otázka sterilizace. Souhlas romských žen ke
sterilizaci je získáván ovlivňováním, jehož objektivita není zaručena.
Mnohdy je k získání souhlasu ke sterilizaci demagogicky využívána peněžní
odměna.
Subjektivita Romů jako uvědomělé menšiny se konce 6O. let formovala ve Svazu
Cikánů-Romů. Tato organizace se u nás poprvé pokusila o to, aby její
příslušníci nebyli pasivním objektem sociální péče, ale dobrovolnou frontou
sebevědomých rovnoprávných občanů... Přestože po celou dobu své existence
Svaz Cikánů-Romů nabízel své síly ke spolupráci... byl v dubnu l973 donucen
ukončit činnost.
Pravou podstatou úsilí společenské moci je ve skutečnosti násilná
asimilace... V duchu zásad Charty 77 navrhujeme, aby veškeré dosud utajované
informace o Romech byly soustavně uveřejňovány, aby protizákonné zásahy
proti Romům byly zveřejněny. Bez pravdivého odhalení závažnosti problému,
... bez skutečné účasti Romů samých na rozhodování o věcech, které se jich
týkají, jsou pokusy o řešení otázky romské menšiny u nás iluzorní. Tato
otázka není pouze otázkou menšinovou, ekonomickou nebo sociální, ale čím dál
více se stává otázkou svědomí celé společnosti."
To všechno jsou citáty z obsáhlého textu, který je 23 let starý!!!
A zcela na závěr moje osobní svědectví: Jeden Rom z Brna desetkráte přepsal
pro samizdat, vždy v l5 kopiích na mechanickém stroji, tehdy zakázaný
překlad Orwellovy knihy "l984" a paní učitelka Červinková v Thomayerově
nemocnici mi dala do češtiny přeložené romské pohádky a ty také vyšly jako
"samizdat". Není to údaj vhodný pro Guinessovu knihu rekordů?
Napsáno v lednu 2002 pro diskusi "25. výročí Charty 77" v Československu
|
|