Romština nás zavedla do Indie
Mnoho staletí považovali Neromové Romy za to, co nejsou. Považovali je za Egypťany - o
tom jsme mluvili v minulém čísle. Jiní Neromové zase věřili, že Romové jsou Núbijci,
někdo říkal, že jsou příbuzní Židů. Další tvrdili, že Romové jsou Tataři nebo Mongolové.
Říkalo se dokonce, že pocházejí z bájné Atlantidy, a když se Atlantida potopila, všichni se
utopili, jen Romové se zachránili a dostali se do Evropy. Mnoho nesmyslů se o Romech
tradovalo, protože nikdo nerozuměl romsky, nikdo neznal romskou kulturu, Neromové se
báli jejich nezvyklého vzhledu.
Na druhé straně bylo mnoho Romů, kteří se proslavili jako výteční hudebníci (například v
Maďarsku, Španělsku, Rusku i jinde) - dokonce i králové je zvali na své plesy. Byli
vynikající romští kováři, některé romské rody uměly dělat zvony. Romové se pohybovali
svobodně - na jedné straně je vrchnost pronásledovala a omezovala "anticikánskými"
zákony, na druhé straně se našli Neromové, kteří chtěli žít jako Romové, pod sluncem,
měsícem, hvězdami... Zkrátka a dobře: Neromů bylo hodně - Romů málo, ale Romové
přesto stále přitahovali pozornost. Mnohdy to byla pozornost nepříjemná, krutá, jindy
přátelská a přející. A lidé chtěli vědět, kdo ti "Cikáni - Gypsies" jsou.
Až na konci osmnáctého století vyšlo najevo, odkud Romové pocházejí. Romština přivedla
vědce do pravlasti Romů, do Indie.
Jak se to stalo? V osmnáctém století vycházel v Rakousku odborný časopis s dlouhým
názvem "Císařsko - královské vysoce privilegované noviny o všech císařských a
královských zemích, které jsou od nepaměti jejich". V letech 1775-6 si mohli čtenáři pod
značkou "ab H." přečíst 39 (!) článků o Romech pod titulem "O dnešní situaci, zvláštních
životních zvycích a o jiných vlastnostech a cestách Cikánů v Uhersku." Onen "ab H." byl
Samuel Agostini Abhortis, učitel a kněz (1729-1792), který působil v Kežmarku a Spišské
Sobotě na Slovensku. Abhortis byl prvním člověkem, který ve své práci o Romech sdělil
vzdělancům pravdu. Přečtěme si, co říká:
Kapitán Samuel Székely Dobó (žil v Prešově a byl Kollárovým přítelem) píše: 6.prosince
1763 ke mně přišel Štefan Pap, rodák ze Szátmáru, karlovecký tiskař, a řekl mi, že ve vsi
Almáš v komárenské župě mu vyprávěl kalvínský kněz Štefan Váli, že když studoval v
Leydenu, spřátelil se s třemi mladíky z ostrova Malabar. Toto přátelství velice využil,
zapsal si totiž více než tisíc slov z jejich řeči i s významy. Pan Váli přijel domů do Jágru a
s místními Cikány probíral slova, která mu nadiktovali malabarští přátelé. Jágerským
Cikánům nedělalo nejmenší potíže porozumět těmto slovům. Z toho můžeme soudit, že
Cikáni pocházejí z oné oblasti v Malabaru.
To, co říká Samuel A. Abhortis ve svém článku, není stoprocentní pravda: Malabar není
ostrov, ale země na jihozápadě Indie, na břehu Indického oceánu. Dnes se nachází v
indickém spolkovém státě Kerala. Lidé tam hovoří řečí malajalam. Malajalam patří mezi
drávidské jazyky, které vůbec nejsou příbuzné indoevropským jazykům, jako je hindština,
bengálština, paňdžábština, maráthština, gudžrátština, romština a mnoha, mnoho dalších.
(Musíme si uvědomit, že v Indii se hovoří více než dvěma sty jazyky!) Jak tedy mohla být
slova "Malabárců" podobná romským? Je to tím, že vzdělaní Indové mluvili mateřštinou
jen doma, ale venku používali "vysokou" řeč, sanskrt. Sanskrt v Indii fungoval (a dosud
funguje!) jako v Evropě latina. Každý učenec musel umět sanskrt, učené knihy a dopisy
byly psány v sanskrtu. A sanskrt je starobylá indoevropská literární řeč, která patří do
stejné skupiny jako romština. Tak se mohlo stát, že že Romové rozuměli slovům
Malabarců.
Sotva se vědci (jazykovědci, historici, indologové) doslechli, co objevil Štefan Váli, začali
zkoumat, zda je to možné - zda opravdu romština patří mezi indické jazyky. V příštím
čísle budeme hovořit právě o tom.
|
|
Související články
Vybíráme z rubriky "Historie"
Nejčtenější články