Jan Mišurec - redaktor
02-07-2002
Životopisné udaje:
Jmenuji se Jan Mišurec, jsem Rom, je mi 26 let, jsem svobodný a
bezdětný. Mám sestru Rozitu a bratra Boba, oba jsou umělci. Vystudoval
jsem Vyšší odbornou školu v Olomouci obor sociální práce. Nikdy jsem
nemě problémy pro svůj původ, ale moji příbuzní ano.
V současné době pracuji jako redaktor ČRo 1. Rád zodpovím na všechny vaše
dotazy na jan.misurec@rozhlas.cz. Přeji vám
všem, a také sobě, abychom dokázali lidi přijímat takové, jací oni jsou.
Jak je podle Vás informována česká veřejnost o romské menšině?
Česká společnost začíná být podle mne informována o Romech lépe, ať
už způsobem jakým se k řadovému člověku tyto informace dostanou, tak
i věrohodností dané informace. Jako pozitivní vidím všechny snahy,
které jsou v této problematice v poslední době vyvíjeny vládními i
nevládními organizacemi, nadacemi i jednotlivci. Pozitivnější přístup
vidím také v postoji médií. Majoritní skupina se podle mého názoru
přestává k romské problematice stavět zády, a i periodika romského
etnika začínají být více akceptována. Jako vysloveně smutný krok vidím
přerušení romistických studií na Filosofické fakulty University
Karlovy v Praze. Jedna fakulta nedokáže zcela určitě pokrýt poptávku
po romistech, když i tato fakulta přeruší možnost studia v tomto
oboru., je to ke škodě celé společnosti. Díky Bohu za výuku v Gracu
a v Nitře. Domnívám se, že informovanost dětí na základních školách
je téměř nulová. Tady shledávám jako velmi důležité přednášky k dané
problematice v hodinách občanské nauky, etiky, křesťanské výchovy
apod. Myslím si, že škola je stavebním kamenem pro budování postoje
k dané problematice nás všech, a to více pro formování názorů malých
školáků. Díky zavádění nultých ročníků má větší část romských dětí
snazší vstup do první třídy základní školy, zdárné absolvování povinné
školní docházky, a tak i další možné začlenění do společnosti. Tady
se setkáváme s profesí romských asistentů, s profesí novou a velmi
důležitou. Pokud bude tato profese zařazena do běžných studijních
oborů, získá na svém kreditu. Postupem času vznikne potřeba i jiných
etnických asistentů. Lepší situace v oblasti informovanosti je na
středních školách, vyšších a vysokých. Domnívám se, že problému může
pomoci i zařazování lidí jiné etnicity do běžných i významných funkcí
ve společnosti. Sám jsem například nikdy neviděl romského policistu...
pokud tento fakt nebude zcela běžným, předsudky se neodstraní.
Jaký je podle Vás vztah české společnosti k romské komunitě.
Česká společnost svůj vztah k Romům teprve hledá. Učí se vyslovovat,
chápat, zařazovat slovo Rom i k dobrým vlastnostem člověka. Myslím si,
že se nic nebuduje déle než vzájemné vztahy, ať mezi jednotlivci nebo
skupinou, buďme tedy prosím trpěliví, vždyť trpělivost ... přináší
růže.
Jak jsou podle Vas potírány v Česke republice projevy rasismu?
Rasismus v České republice existoval dřív, než se o něm vůbec začalo
mluvit na politické úrovni. Legislativa je nedokonalá, v oblasti
rasismu jen trošku nažene strach. Mám pocit, že projevy rasismu v naší
zemi potírány nejsou. Stále čekám na omluvu pana Sládka za svůj projev
v Parlamentu, ve kterém řekl, že romské děti páchají trestnou činnost,
protože jsou romské a takto by měly být i chápany - jako potencionální
zločinci. Za tento výrok pana Sládka nikdo nenařknul. Ano, snad žijeme
v demokratické společnosti, ale na potírání rasismu se ptejte v
Americe, tady u nás ještě spíme...
Jaký je Váš názor na postavení Romů v České republice?
Romové v České republice jsou vnímáni jako spodina, výjimku tvoří
snědí vysokoškoláci. Umělci, média presentují Romy ko asociální
menšinu, své spostavení (jako například Němci či Poláci) nemají a mít
dlouho nebudou. Nejhůře jsou na tom romské děti, které pro svůj původ
nejsou vysloveně doporučovány k osvojení... Asi si neuvědomujeme, jak
romská kultura ovlivnila evropskou kulturu, kolik zvláštních hodnot
a dobrých vlastností u Romů můžeme najít. Díky pánu Bohu za to, že On
miluje každého stejně, jedince i národ, a nekouká na ono potřebné
postavení v hloupé společnosti.
Co podle Vás vytýkají nejčasteji Češi Romům?
Češi především vytýkají temperament a neochotu se podrobit gádžovství,
někdy jsou netolerantní pokud Romové mluví romsky na veřejnosti.
Málokdo vnímá Romy jako přírodní národ, který je raději venku než
doma, za rodinu považuje i ty, kteří .... jsou už cizí, a domovem je
pro přítomnost rodinných členů. Když tito lidé zemřou, ztrácí domov,
zemře-li otec, ztratí chleba, zemře-li matka, ztratí všechno. Romové
nedokáží žít osamoceně, nedáváají své rodiče do domova důchodců,
protože ví, že by tam zemřeli smutkem. Víte, je hodně nepsaných
zákonů, které Romové dodržují, které by v sobě měla mít zakotvena celá
společnost. Chcete-li porozumět Romům, navštivte je, začněte s nimi
mluvit, chtějte jim důvěřovat, oni jsou stejní jako vy, jako ty i já,
také mají strach ze zubaře, z bouřek ... jsou to stejně lidé jako
všichni ostatní.
Co podle Vás vytýkají nejčasteji Romové Čechům?
Romové vytýkají Čechům xenofobní předsudky, intoleranci, neschopnost
vcítění se.
Jak vidíte budoucnost Romů v České republice?
Ještě hodně Romů odejde do západní Evropy, protože už nevěří slibům,
které politikové dávají a věří, že na Západě splynou s jinými
etnickými skupinami a nebudou vyčnívat. Věřím, že situace se bude
zlepšovat, ale stav zlepšení nebude okamžitě viditelný. Přesto Česká
republika nebude zemí, kde Romové budou šťastní.
Jaké jsou podle Vás možnosti řešení vzájemného soužití Čechů a Romů?
Jaké možnosti řešení? Ti, co s Romy nemají problémy je nikdy mít
nebudou, a ti co problémy mají, ti je mít budou, i když v České
republice nebude jediného Roma. Snad malé řešení existuje v
informovanosti, toleranci a napravení všech společenských chyb (romské
školky, školy, křesťanské sbory, kulturní centra, obnovení
romistických studií ...)
Uvažoval jste někdy o odchodu z České republiky?
Ne, nikdy, mám tady přátele a rodinu, asi bych bez těch lidí nedokázal
žít.
|
|