Soužití menšin s majoritní společností není nikde ve světě ideální. Ti, co tvrdí opak, buď vědomě lžou nebo nemají dostatek objektivních informací a vycházejí při svých soudech ze subjektivních pocitů získaných často mnohonásobným zprostředkováním jiných subjektivních dojmů. A totéž platí o kategorickém tvrzení některých pseudohumanistů, že česká společnost je v podstatě rasistická.

Proč je všude vzájemné soužití tu větším, tu menším problémem, není v tuto chvíli podstatné. Ostatně ani sociologové nebývají při určování prioritních příčin nesouladu vůbec zajedno, natož někteří politici, kterým občas nedochází, že v zápalu pro dobrou věc zaměňují příčiny a důsledky a vedeni idealistickými představami rychle rozetnout reálně existující začarovaný kruh způsobují víc škody než užitku. Stalo se nicméně určitou módou vystavovat Prahu kvůli Romům při každé možné příležitosti na pranýř. Někdy to až budí dojem, že je zde snaha ulevovat poukazováním na druhé právě svému vlastnímu černému svědomí.

Po pravdě řečeno, Češi se svým sklonem k sebemrskání si mnohdy sami říkají o to, aby si z nich ostatní, co mají mnohem více másla na hlavě, udělali snadný terč. To samozřejmě neznamená, že by se měl bagatelizovat latentní i otevřený nepříliš vřelý postoj velké části tzv. bílé populace vůči romské komunitě, nebo že by se dokonce měla hledat slova omluvy pro otevřené rasistické běsnění několika stovek holohlavých primitivů.

Ano, máme v Česku známé mostecké minisídliště Chanov s pěti zdevastovanými panelovými domy, které obývají Romové. Ano máme Matiční ulici v Ústí nad Labem, která se stala světově proslulou, protože městská radnice zde chce vybudovat několik desítek metrů dlouhý keramický plot, který by měl oddělit takzvaně spořádané občany od těch jiných.

Na druhé straně jediná česká politická strana podezíraná z rasistických či xenofobních postojů při posledních volbách zmizela v propadlišti a už o ní není vůbec slyšet. Poněkud kultivovanější strany, ale téhož zaměření, jsou naopak až moc dobře viditelné na politické scéně v některých i blízkých zemích. Publicista Jaroslav Jíra se nedávno v Mladé Frontě Dnes podivoval nad jedním paradoxem dnešní doby.

Třeba na příkladu Francie ukazoval, jak Romové v této zemi žijí v jakémsi dobrovolně přijímaném apartheidu. Paradoxní je podle Jíry to, že země, ve kterých žijí Romové v izolaci, jsou v Evropské unii, zatímco Česká republika, která se pokouší, i když zatím neúspěšně, Romy integrovat a zápasí přitom s různými předsudky i civilizačními bariérami, se ocitá na pranýři.

Proč ale Romové vlastně odcházejí? Ti, kteří hovoří o rasismu v Česku před kterým Romové údajně prchají by se možná mohli podivit nad zvláštním úkazem. Rasismus v Česku by měl vzkvétat pouze s příchodem jara, tedy když se oteplí. Tehdy se totiž Romové vydávají do světa žádat o azyl. Možná by stálo za to zamyslet nad tím, proč jsou cílem Romů prchajících před údajným rasismem pouze bohaté země, proč nežádají o azyl třeba v chudších zemích Evropské unie jako je Portugalsko, Řecko či Irsko. A zajímavé je rovněž, že touha Romů po cizí zemi je přímo úměrná lhůtě, nutné k vyřízení či zamítnutí azylové žádosti. Třeba o Belgii údajně ztratili zájem, když zjistili, že tamní zákon předpisuje vyřídit žádost o azyl za jeden měsíc. Zato v Británii se to může protáhnout na půl roku. A během té doby je možné pobírat na české poměry docela příjemné sociální dávky. Jsou-li Britové přesvědčeni, že Romům v Česku jde o život, že jsou perzekuováni z rasových důvodů, je jejich povinností jim dát azyl.

Vědí-li ale Britové - a oni to dobře vědí - že tomu tak není, proč je tedy přijímají v takovém počtu k azylovému řízení. A už vůbec česká společnost nechápe, proč má být za exodus Romů trestána jako celek případným zavedením vízové povinnosti. To snad mají české úřady zabavit Romům pasy a nedovolit jim cestovat ze země? Jen tak mimochodem, už zmíněný Jaroslav Jíra si klade třeba otázku, proč neutíkají do Česka irští katolíci, které ohrožují na životě protestantské bojůvky.

To je docela zajímavá otázka. Vždyť pronásledování z důvodů náboženského přesvědčení přece také zakládá právo na azyl. Ani Romové, ani Irové ale nejsou vystaveni žádnému státnímu terorismu, naopak stát jim poskytuje veškerou ochranu. Přesto Romové odcházejí a Irové ne. Velkou roli určitě hrají ekonomické důvody. Ale co když za odchodem Romů stojí podvědomě i jiné důvody? Co když jim spíše vyhovuje žít v určité izolaci jako jejich příbuzní v zemích západní Evropy? Pak by ovšem stálo za úvahu, zda politika integrace Romů, započatá už v polovině padesátých let za komunistického režimu například zákazem kočování, není slepou uličkou při hledání způsobu soužití majority s minoritou.

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
16.09.2008	Do Kanady zatím bez víz	Zprávy ze života Romů
11.07.2008	U nás nemohl uživit rodinu, raději emigroval	O Roma Vakeren
11.07.2008	Emigrovat do zahraničí není lehké rozhodnutí	O Roma Vakeren
10.12.2004	Britové přiznali: kontroly na ruzyňském letišti byly diskriminační	Zprávy ze života Romů
19.11.2004	O Roma Vakeren	O Roma Vakeren
20.05.2004	Zprávy ze života Romů	Zprávy ze života Romů
06.05.2004	Čeští Romové chtějí pracovat v Británii	Zprávy ze života Romů
08.10.2003	Jak vypadá terenní práce s romskou menšinou?	Zprávy ze života Romů
07.10.2003	PŘEHLED TISKU	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)