Jak slavili Vánoce Romové v bývalém Československu
30-01-2003
Vzhledem k tomu, že jsou Vánoce svátkem náboženským, slaví Romové na celém
světě Vánoce podle toho, k jakému náboženství se hlásí. Vánoce jsou hlavním
svátkem pro katolíky a protestanty, zatímco pravoslavní křesťané kladou větší důraz na oslavy Velikonoc nebo Nového roku.
Čeští a slovenští Romové nazývají Vánoce Karačoňa (nebo Karačoň) a v jejich oslavách se prolínají prvky převzaté od majoritních společností s vlastními romskými tradicemi, v nichž se i po mnoha staletích odráží jejich indický původ.
Mezi tyto tradice, které romské Vánoce odlišují od Vánoc českých, patří odpuštění a usmíření a vzpomínání na zesnulé příbuzné.
Odpuštění a usmíření je pro Romy velmi důležité, neboť v dobách, kdy byli Romové zcela izolovanou skupinou, museli být mezi sebou velmi solidární. Na romské komunitě, ve které žili, byli zcela závislí, a proto spolu nemohli žít v nesvárech. Vánoční čas proto využívali Romové k tomu, aby se vztahy mezi lidmi v komunitě či rodině ještě více posílily. Tento zvyk dosvědčují i ustálené obraty, které se k vánočním oslavám neodmyslitelně váží:
O Roma penge tele muken.
Romové si odpouštějí.
O Roma jekh avres phiren te mangel, kaj leske te odmukel.
Romové chodí jeden druhého odprošovat, aby mu odpustil.
O Roma, kaj save te uľahas rušte, pre Karačoňa penge odmuken u aven pale lačhe.
Romové, ať byli sebevíc znesvářeni, o Vánocích si odpuštějí a znovu se udobřují.
Sar šaj dživas, te na džanas jekh avreske te odmukel?
Jak bychom vůbec mohli žít, kdybychom si neuměli navzájem odpouštět.
Vánoční vzpomínání na zesnulé příbuzné souvisí s vírou Romů, že duše člověka přesahuje a existuje i po odchodu těla na onen svět. Duchům mrtvých předků říkají Romové mule a Romové se snaží být s muly zadobře, neboť mulové mohou i škodit. O Vánocích si Romové muly usmiřují tím, že jim dávají na okno nebo do koutů pokoje jídlo, aby je nechodili strašit. Romové si o Vánocích o svých zemřelých příbuzných také povídali a vzpomínali na ně.
V době adventu se Romové připravovali na nadcházející vánoční svátky - uklízeli, ženy bílily stěny a úklid celého domu ukončily úpravou podlahy - protože Romové neměli dřevěnou, podlaha se potírala žlutým jílem. Během adventu také Romové sháněli dostatek jídla na vánoční svátky, což byl důvod, proč se romské děti na Vánoce tak těšily - konečně se mohly jednou za rok dosytosti najíst! Romští hudebníci si zase nacvičovali, co budou hrát sedlákům o Štědrém večeru pod okny, a romští chlapci se učili vinšovat - tedy přát štěstí a zdraví do Nového roku.
Pro Štědrý den se používá v romštině slovo Veľija nebo Viľija. Romové se v tento den stejně jako gádžové postili. Přísnost půstu však byla různá - v některých rodinách se nejedlo maso jen do večeře, v jiných se jedly jen pečené brambory po celý den. Štědrovečerní večeři připravovala vždy matka, které pomáhaly dcery. Zdobení stromečku měly zase na starosti synové. Ti také chodili sedláky prosit o slámu, kterou potom rozložili na podlaze, aby místnost připomínala jesličky, kde se narodil Ježíšek. Před večeří měl otec nebo nejstarší člen rodiny proslov, poté pronesl přípitek a požehnání a vzpomínalo se na zemřelé. Romové jim zapálili svíčky a dali od jídlo od každého chodu na misky, které položili do kouta nebo na okno.
Den po Štědrém dnu nastalo vánoční hodování, při kterých se Romové scházeli a jedli i masitá jídla. Při společných hostinách si opět přáli štěstí, zpívali staré romské písně.
Dnes už nejsou Vánoce tím, čím bývaly v minulosti. Přesto zůstávají svátkem, kdy se schází celé příbuzenstvo a vzpomíná a slaví.
A jak si Romové přejí šťastné Vánoce? Bachtaľi karačoňa.
Použité materiály: časopis Romano Džaniben, č. 4, 1995.
|
|
Související články
Nejčtenější články