Stáří
De le phuren paťiv, bo the jekhvar aveha phuro.
Buď uctivý ke starým lidem, i ty budeš jednou
starý.
Romské přísloví
Díky tomu, že
byli Romové tolik orientovaní na svou rodinu, a mladí bydleli pohromadě se staršími členy rodiny, nacházeli staří lidé uplatnění při výchově
vnoučat. Staří lidé byli respektováni jak svými dětmi, tak svými
vnoučaty. Jejich názor měl velkou váhu a nikdy nebyli zatracováni jako
nepotřební členové rodiny.
Mimořádnou pozornost Romové věnovali
obyčejům při úmrtí člověka.
Dodnes je u nich zachovaná představa,
že pro umírajícího si přichází někdo z dříve zesnulých členů
rodiny, který u něj zůstává až do pohřbu a odvádí ho na onen
svět. Do rakve se vkládají mrtvému jeho osobní přeměty, i když
jsou hodnotnější: prsteny, náušnice, hodinky, housle, kytara, ale
i fajfka, cigarety, brýle, lahvička s alkoholem, karty a pokud
byl věřící, tak i modlitební knížka a růženec. Do ruky nebo do
kapsy vloží rodina zesnulému peníze (nejčastěji drobné mince). Od
chvíle skonu až do pohřebu při něm bdí - vartují.
Chování při
vartování má svá ustálená pravidla: hrají se karty, vyprávějí se
příhody ze života zesnulého, nesmí se zpívat, tancovat,
přiťukávat skleničkami. Každý před vypitím své první skleničky
odleje nejdříve trochu na zem - na památku zesnulého. Nějaký čas
po pohřbu navštíví nebožtík pozůstalé, aby jim dal najevo, jak
byl spokojený se svým pohřbem, svou přítomnost projevuje různými
znameními, zvuky, zjevuje se ve snech. Pohřby Romů bývají různě
nákladné, okázalé jsou zejména u olašských Romů, kde se můžeme
setkat s rakví s proskleným víkem, hrobovou jámou vystlanou
vzácnými koberci apod.
Dalším zvykem, který Romové dodržovali při úmrtí, bylo pálení osobních věcích zemřelého.
|
|