Vytištěno 17.04.2021 11:17 26-01-2013 Jana Šustová, Jan Beneš, Iveta Demeterová, Tomáš Bystrý Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin. "O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od 19:45 do 20:00 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na adrese facebook.com/oromavakeren Vítám Vás u pořadu O Roma vakeren. A o čem bude dnes řeč? Přiblížíme Vám příběh malého chlapce z Mnichova, který byl v deseti letech pro svůj romský původ s celou rodinou zatčen a deportován do koncentračního tábora Osvětim. Navštívíme Ministerstvo školství a povíme si, jak dopadla kontrola úředníků na sídlišti Chanov. Přeji hezký sobotní večer a příjemný poslech. Adadžives tumenge phenaha palo romano holocaustos, duma daha pal o edukacija the amenca džada anrde than Chánov. Sam rado hoj san amenca u amen šunen. =[ Reportáž ]=
Hugo Höllenreiner se kvůli romskému původu dostal s celou rodinou do
koncentračního tábora
Na zítřek připadá Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti
lidskosti – 27. ledna 1945 byl totiž osvobozen koncentrační a vyhlazovací
tábor Osvětim. My Vám při této příležitosti představíme příběh německého
Roma, kterého před koncentračním táborem nezachránilo ani to, že ho rodiče
pojmenovali druhým křestním jménem Adolf podle Adolfa Hitlera. Slovo má Jana
Šustová.
„Byli jsme tak pyšní, když k nám přijel. Pracoval u letectva, sice ne jako pilot, ale jako pomocný personál. Když přijel domů a my jsme viděli jeho odznaky na uniformě, ukazoval jsem ho pyšně svým kamarádům ze školy: ‚Podívej se, tohle je můj táta!‘ Byli jsme na našeho tatínka hrdí. Pak ho ale svlékli z uniformy a o měsíc či dva později k nám brzy ráno přišlo Gestapo, všechny nás naložili do nákladních vozů a odvezli do Osvětimi.“
„Na začátku jsem měl všude přátele, ale později jsem pozoroval, že se začali stahovat a nakonec jsem byl úplně sám. Když jsem šel do školy, plivali na mě, bili mě – a to dokonce i moji dřívější přátelé, kterým jsem vůbec nic neudělal. Často jsem přišel domů uplakaný. Ptal jsem se: ‚Proč, jaký to má důvod? Proč kvůli tomu, že jsem Sinto, přicházím o přátele?‘ Chodil jsem na fotbal, na házenou, všude jsem chtěl být, ale nechávali mě venku. To byla pro mě hrozná doba.“ A pak koncem roku 1943 přišlo zatčení. „U domu jsme měli velká vrata a ve stáji koně. Přišli brzy ráno, otevřeli vrata a vešli do domu. ‚Sbalte se, sbalte se!‘ Táta vůbec nechtěl a říkal: ‚Jsem koňský handlíř, nemůžu nechat koně samotné.‘ ‚Všichni ven, o koně se postaráme.‘ Pak nás všechny naložili do nákladních aut. Zatkli i rodinu strýce Konráda, která bydlela nahoře v ulici, zatkli i tátova bratra, který bydlel dole… Celá naše rodina bydlela ve stejné ulici a všichni se zabývali koňským handlířstvím.“ Malý Hugo Höllenreiner si nejdřív myslel, že pojedou do Francie. Skutečnost však byla jiná...
V Osvětimi se Hugo Höllenreiner stal vězněm takzvaného „Cikánského rodinného tábora“ a stejně jako jeho bratři byl vystaven krutým lékařským pokusům „anděla smrti“ Josefa Mengeleho. V létě roku 1944 byl se svou matkou a sourozenci deportován přes Ravensbrück a Mauthausen do Bergen-Belsenu, kde je v dubnu 1945 osvobodila britská armáda. Otec, který byl deportován do Sachsenhausenu, válku také přežil. O svých zážitcích Hugo Höllenreiner dnes beseduje se studenty německých škol a v roce 2005 byly jeho vzpomínky publikovány také knižně (Anja Tuckermann: Denk nicht, wir bleiben hier!). Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Práce asistentů pedagoga je ohrožena
V roce 1998 byly poprvé vyčleněny prostředky ze státního rozpočtu k hrazení
mzdových nákladů pedagogických asistentů, nejprve jen pro asistenty v
přípravných ročnících, později pro všechny pedagogické asistenty pracující
ve státních i nestátních školách. Od roku 2005 se tato funkce nazývá
asistent pedagoga a všichni asistenti pedagoga jsou pedagogičtí pracovníci.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Úřednice kontrolují byty na mosteckém sídlišti Chanov
Na mosteckém sídlišti Chanov bydlí většinou chudí a nezaměstnaní.
V domech chybí radiátory, trubky od stoupaček i celá okna a dveře. Teplá
voda na sídlišti neteče už sedm let. Vlastník bytů, mostecký magistrát,
přitom za opravy už zaplatil desítky milionů korun. Úřednice proto teď byty
pravidelně kontrolují. Více kolega Jan Beneš.
Dále se zjišťovalo, jestli v domácnosti nežijí osoby neuvedené v nájemní smlouvě, nebo v jakém stavu je zařízení bytu. Například jestli nechybí radiátory, dveře nebo vodovodní baterie. První na řadu přišel dům, kde jsou sociální byty. Nájemníci tady dostávají smlouvy na tři měsíce, na oplátku musí platit nájemné, posílat děti do školy a udržovat byt ve vzorném pořádku. V jednom z kontrolovaných bytů žije 62letý Gejza Dubec se svou družkou, která právě vytírala společnou chodbu domu. Gejza na rozdíl od některých svých známých vzorně platí nájem a byt má v pořádku. „Každý se stará sám o sebe a to, co si dělají oni, ať si dělají. Já se snažím, abych bydlel řádně a v klidu. Dá se to zvládnout,“ vysvětlil. Příbuzní jim závidí „Všechno v bytě jsme viděli, že je v pořádku, akorát jsme řekli nájemníkům, že mají připravenou novou nájemní smlouvu. Byt je udržovaný v pořádku, čistotě, není tam nic zničeného,“ pochvalovala si po kontrole prvního bytu úřednice Monika Levá. Ve stejném domě, ale ve větším bytě žije s manželkou a dvěma dětmi 39letý Koloman Kotlár. I on udržuje byt ve vzorné čistotě a platí včas nájemné. Jeho příbuzní mu prý tak trochu závidí, že žije v domě s okny, koberci, elektřinou a topením. Koloman pracoval 18 let u technických služeb města, teď je bez práce. Podle něj záleží na každém, jak se rozhodne. Kdo chce bydlet čistě a slušně, má podle Kolomana šanci. „Ono to záleží na lidech, jací jsou. I jiní Romové jsou na čistotu, snaží se udržovat si byty a zase jiní Romové, většinou to jsou ti ze Slovenska, ti přistěhovalci, ti si neváží věcí, tak si to ničí,“ přiblížil. Švábi a chybějící okna Kontrola pokračovala v typickém chanovském paneláku bez dveří, občas dokonce i bez vnějších panelů a oken.Všude leží haldy odpadků a kolem se šíří zápach. Úřednice se nejdřív zaměřily na dvoupokojový byt, kde lezou po zdech švábi. Ještě nedávno v něm přebývalo 15 lidí, na údajnou návštěvu totiž přijeli Romové z Maďarska. Majitel bytu pan Šándor je ale na příkaz úřednic poslal domů. V dalším bytě žije žena se 14 dětmi, už delší dobu ale neplatí nájemné. Ženě hrozí výpověď a dětem umístění do ústavu. „Určitě to tam hrozí s tím, že ale my se snažíme ji v tom bytě udržet a zařídit, aby se z dávek nájem platil, aby děti nemusely do žádného zařízení jenom z důvodu neplacení nájmu,“ potvrdila Martina Kynclová z mosteckého magistrátu. Dluhy na nájemném a rabování v obecních bytech ovšem nejsou největším problémem Chanova, shodují se úřednice. Tím jsou podle nich jednoznačně drogy. Časté kontroly nájemních bytů jsou ale nezbytné. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Sekce pro lidská práva Úřadu vlády by měla být zachována
Sekce pro lidská práva Úřadu vlády by měla být zachována v takové podobě
jako doposud. V rozhovoru pro O Roma vakeren to řekla zmocněnkyně pro lidská
práva Monika Šimůnková. Původně se kvůli úsporám plánovalo přesun agendy
lidských práv na jednotlivá ministerstva. To se nelíbilo řadě neziskových
organizací i takzvanému krizovému štábu mladých Romů. Jeho členové poslali
minulý týden dokonce otevřený dopis premiérovi. Podrobnosti má Tomáš Bystrý.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Když dítě propadne drogám
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Za malou chvíli už bude 21 hodin, O Roma vakeren Vám přeje krásný večer, anebo dobrou noc. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz. Mangav tumenge lači rači, likérem paš peste. Savorenge tumenge zor, bach the sastpen. Klidný sváteční večer vám přeje Iveta Demeterová. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |