Článek z http://www.romove.cz
Vytištěno 05.06.2020 08:11

Romové vyhoštění z Francie se chtějí vrátit zpět. V Rumunsku prý zemřou hlady
21-11-2012  Robert Mikoláš


Romové v rumunské obci Periam (Foto: Robert Mikoláš) Zemřeme hlady, vzkazují rumunští Romové vyhoštění z Francie do Rumunska. Na vině jsou podle nich rumunské úřady, za populistické pak označují rozhodnutí některých zemí EU, které je násilím posílají zpět do rodné země. V Rumunsku dnes žijí asi dva miliony Romů, což je zhruba 10 procent celkové populace a většina z nich živoří pod hranicí chudoby.

Na školním dvoře v rumunské obci Periam nedaleko Temešváru dovádí asi dvacítka kluků a holek, mají zrovna tělocvik. Romské děti však mezi nimi nejsou, přestože v tomto pětitisícovém městečku žije asi 500 Romů. Polovina z nich však stále hledá lepší živobytí ve Francii.

„Odešli jsme, protože je tu bída. Jinak bychom umřeli hlady. Tady v Rumunsku dostáváme státní podporu ve výši pouhých čtyř milionů starých lei, tedy asi 90 eur za měsíc pro celou rodinu,“ vypráví Cucilia Estera, která si právě něco vyřizovala na obecním úřadu a vrací se do osady.

Vyhostili ji z Francie, na cestu dostala 300 eur, za které si aspoň koupila dříví na zimu. Teď bydlí v dřevěném přízemním domku na okraji obce.

Po prašné cestě pobíhají ušmudlané děti v roztrhaném oblečení, žádná tekoucí voda, o ústředním topení nemluvě.

„Se dvěma miliony lei to nezvládáme. Jen potřebné léky pro manžela stojí třikrát tolik, a když zaplatíme milion lei měsíčně za elektřinu, tak si to spočítejte,“ stěžuje si Cucilia Estera.

Zatímco žena myje ve studené vodě pár kousků nádobí, její soused zatlouká prkna do hlíny. Staví suchý záchod a hned vedle mladá dívka loupe kukuřici.

„Abychom jí mohli prodat a měli tak peníze na jídlo. Dvě kila za lei dvacet, v přepočtu asi šest korun,“ uvádí dívka.

Její slova přehlušuje televize z jednopokojového stavení. Uvnitř hoří kamna, u protější zdi stojí široká postel, ve které spí malý kluk. Na dece podřimuje i několik dní staré štěně.

'Rodiče mne neposlali do školy'

Venku se mezitím vytvořil hlouček lidí, zpráva o cizinci v osadě se rychle roznesla. Postupně přicházejí další sousedé a jeden přes druhého vypráví vlastní příběh. V jednom se ale shodují, dospělí muži prý nemohou pracovat, jeden má nemocné srdce, druhý potíže s játry.

„Nevím, jak to mám říct, aby to nevrhalo na Romy nějaký špatný stín, ale zároveň aby to bylo podle pravdy. Já byl vychován trošku jinak, dobře vím, že bez práce není nic možné. Takže když se spokojíš s málem, máš málo, když ale chceš víc, můžeš to získat,“ říká Veresan Viorel, který vykonává jakousi spojku mezi místním úřadem a romskou osadou.

Žije tu léta a všechny obyvatele důvěrně zná. Za veledůležité proto považuje vzdělání a prosazuje, aby do školy chodilo co nejvíce dětí. V opačném případě prý nevede ze začarovaného kruhu cesta ven.

„Když nemám školu, tak čím bych mohl být? Rodiče mě tam nikdy neposlali, nevím, co budu dělat,“ rozhodí beznadějně rukama sedmnáctiletý kluk s tím, že zřejmě odejde do ciziny. A konkrétně do Francie se chtějí vrátit i ostatní, bez ohledu na to, že je tamní úřady už jednou vyhostily.

„Pracoval jsem asi u tří rumunských firem, ale platily málo a teď už pro mne nemají žádné místo, nezbývá mi tedy, než jít pryč a hledat štěstí ve Francii,“ přiznává sedmačtyřicetiletý Ion Bincu.

Mezi Romy v rumunské obci Periam natáčel Robert Mikoláš

Poslech v mp3




The original article can be found at: http://www.romove.cz/cz/clanek/25546
Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003